Rok a půl staré dítě. Jaké máte výchovné metody? :-)

3. května 2014 
Milé maminky, už pár týdnů jsem ve stavu, kdy každou chvilku "vyteču", protože mé dítě schválně dělá to, co mu 100x zakážu. Moc dobře ví, co nesmí, chápe to, ale pořád to zkouší ... znova a znova. Nejdřív jsem jakožto zastánce absolutního nebití dětí jen vysvětlovala a vysvětlovala, odváděla pryč, odnášela do jiné místnosti apod. Nic nepomáhalo. Tak jsem párkrát praštila po ruce - výsledek nula - jak jsem očekávala - navíc mi občas byl schopen lepanec vrátit...na zadek totéž....potom jsem vždy zatížena pocitem viny a těžce to rozdýchávám.
Je toto "normální"? když někam přijdeme, vidím samé klidné a spořádané děti moje je veselé, aktivní, ale neodbytné...Nejobl.nešvar je : zapínaní a vypínání TV (i když není zapnutá) a myčky nádobí, trhání žaluzií apod.
Díky za vaše zkušenosti!!!
14. lis 2010 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak to zapínání vypínání tv se koná i u nás,taky několikrát dostal přes ruku, chvíli se vzteká a za chvíli jde a udělá to znovu,taky mi tečou občas nervy. Ono to ale bez toho občasného plácnutí nepůjde
14. lis 2010 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já to u Lukáška to až do míry jak popisuješ neznám, ale kamarádka měla stejný problém, nebo ještě má. Neumím odborně poradit, jednám u výchovy Lukáše dle svého citu a je jiný, jen poradím jediné, zákazy, příkazy, křikem a "nadáváním" šetři, v obrovském množství ztrácejí na významu (možná to tak děláš). Práve od té kamarádky chlapeček pak zlobí ještě více a dělá jí to vyloženě naschvál... Vše, co mu zakazuje a koutkem oka pozoruje její reakce...
14. lis 2010 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nas je to podobné, je to hodné živé dítě, ale jak někde něco může zapnout nebo vypnout tak to udělá, nekřičím, ale rovnou mu lupnu přes ručičku, udělá to znovu a takhle asi třikrát přes tu ruku dostane a pak teprve odejde, jenže za hodinu na to zapomene a zkouší to znovu, ale stačí pak říct jen NE a jde pryč, ale druhý den na novo, někdy jsem taky zoufalá
14. lis 2010 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ava asi ti moc neporadím, ale máme prcky asi přes kopírák a řešíme to stejně bohužel i výsledek je u nás stejný tedy žádný... zatím, se snažím uklidnit se tím, že věkem se to snad zlepší a opakováním a dodržování zákazů snad někdy přinese výsledky. Četla jsem, že hlavně nemá člověk ustoupit a hlavně pokaždé na stejnou situaci musíš reagovat stejně, nemělo by se např. jednou zareagovat placnutím, podruhé to ignorovat a potřetí se tomu smát, dítě je potom zmatené a neví co je v dané situaci správně...
14. lis 2010 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda úplně tě chápu a já to mám ve dvojté dávce,ale teda u nás bylo katastrofální období mezi 13-16 měsícem,to jsem už byla fakt zralá na psychiatra,protože opravdu neposlouchali a jak píšeš,dělali všechno úplně opačně než jsem říkala,a tak jeden den jsem totálně už psychicky nemohla a řekla si,ať třeba zbourají barák a teda zjistila jsem,že třeba u té televize....tak jsem je nechala,ať to přpínaj,vypínaj...a ejhle...nikdo na ně nehoukal a za 2 minutky je to přestalo bavit a od té doby jen občas teda přepnou,ale není nic na dlouho,2x-3x a jdou pryč a tohledělám(teda pokud to samozřejmě není nebezpečné,nebo to nemůžou třeba fakt rozbít)doteď.A pak najednou ze dne na den,se vzubudili a jakobych měla jiné děti je klid,sice zazlobí,ale už to není jak já tomu říkala,normální domácí teror Mě dost žlučilo,když mě pořád otvírali troubu,já potřebovala vařit a oni(když ne jedn tak druhá) se mě motali u plotny a mohla jsem je odnášet kamkoliv a bylo jim to jedno Prostě to mají své období a musíš vydržet Neboj v 15 ti ti to dělat nebude
14. lis 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak u nás je to naprosto stejné. Pořád zapíná a vypíná televizi, pořád štrachá ve všech šuplících a leze tam kam nemá, i když jsem jí snad už stokrát řekla, ža to nesmí, že to je nene apod. Ukazuju na ní "tytyty" a ona to po mě zopakuje a ještě se mi směje Udělá na mě to svoje "tytyty" a ještě tam znovu jde a naschvál udělá to samé, co jsem jí řekla že nesmí a směje se u toho.
Oni to prostě zkoušejí. Zkoušejí, co všechno si můžou dovolit a jakou máš trpělivost. Musíš prostě vydržet a nenechat se vyvést z míry a nebo nějak vybouchnout. Tak to prostě zakážeš po sto jedné a pak třeba ještě třicetkrát a ono je to jednou omrzí a když uvidí, že nepolevíš, tak to přestanou dělat.
Tohle je jen období, které za čas přejde

14. lis 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já myslím, že dětičky právě čekají na to, že bude nějaká reakce (zakazování atd.) a proto to pořád dělají. Někde možná pomůže právě nezakazovat (samozřejně pokud to není pro dítě nebezpečené) a uvidíte, jak bude najednou zmateně koukat, že se nic neděje a třeba ho to přejde. U nás se pokaždné po koupání běží na boso na studené lino, ale taky nemám sílu nechat ho tam ťapkat, aby nenastydnul, ale jinak zapínání a vypínání neřešíme, a problém to není. Prostě to třikrát, čtyřikrát udělá a když se nic neděje, tak toho nechá.
14. lis 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jsem ráda, že v tom nejsem sama. U nás je tedy ještě jeden problém navíc. Syn je hodně velká cíťa, takže o nějakým zvýšení hlasu nebo důrazného zákazu nemůže být ani řeč. Stačí mu normálně cokoliv zakázat a už začne lítostivě plakat a chce utěšit.
Plácat přez zadek ho nechci. To dělám jen v krajních situacích. Třeba když mi vběhne do silnice atd. Nejsem zastáncem pleskání hlava nehlava a ke všemu mi přijde, že takhle malé dítě ty plácance vrací , protože to vidí ze strany rodičů jako normální věc.
Takže já ti přeju hodně sil a trpělivosti
14. lis 2010 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, je to úplně normální V tomhle věku to dělají všechny děti. Pamatuji si, jak náš tříletý Davídek vypínal, zapínal televizi, rozsvěcel a zhasínal světla, mačkal různá tlačítka u přehrávače a nepomáhalo ani důrazné pokárání nebo plesknutí přes ručičku. Mohla jsem mu to opakovat do nekonečna.
Teď si tím samým procházíme i s mladším Míšou Chce to fakt kolikrát hodně silné nervy a pořádnou trpělivost, ale uvidíš, že mu to za čas docvakne, co může a co nesmí a přestane to dělat. Já se vždycky uklidňovala tím, že to je jen určitá fáze vývoje Takže vydrž, bude líp
14. lis 2010 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem vypozorovala taky, že je potřeba reagovat co nejklidněji. Třeba m. vždycky vyletěl, když Mates bouchnul do televize, mě to nechávalo chladnou a výsledek byl takový, že za celý den se mnou doma se k televizi nepřiblížil a jak večer dorazil táta, tak šup k ní a mlátil do ní. Tak jsem musela nejdřív ukočírovat m. a pak přešlo i to mlácení. Jinak se snažím spíš odvádět pozornost a chválit "dobré" chování - třeba když otevře šuplík, hned řeknu "tak a zavřeme ho" a pak si společně zatleskáme A třeba na kramování v šuplících to pomohlo. Ale je to u nás tak, že když se mi takhle výchovně podaří odstranit jednu věc, hned vymyslí něco jiného, takže je to běh na dlouhou trať. Takže si asi hlavně popřejme pevné nervy
14. lis 2010 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
naprosto to samé, nefunguje nic, k popsaným oblíbeným kratochvílím ještě přidávám neustálé šplhání se po židlích, pouštění vody, "umývání" nádobí... navíc mi docházejí nervy, protože s břuchem nemám sílu ho pořád z někama sundávat... ale taky doufám, že to přejde (i když to trvá teda už dlouho)
14. lis 2010 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě něco jsem zapomněla napsat... úleva přijde, až začne prcek víc mluvit. Řekne ti sám co chce, ta komunikace mezi váma se zlepší, takže sám pochopí, co se ti opravdu nelíbí a co po něm chceš nebo co ti vadí. Určitě je už teď taky dobré mrňouse chválit, jak píše baarca .
14. lis 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo s tím chválením souhlasím,já chválím opravdu za vše a nejlepší je,když utírám nádobí,tak jim řeknu ať otevřou šuplík(samozřejmě že je to hned ) a hned pochválím,uklidíme příbory a řeknu tak hodný a zase zavřeme-opět zavřou a zase pochválím a Matýsek je úplně v sedmém nebi vidím jak ho to povzbuzuje,ale taky je to takový cíťa....holka ta je jak buldozer
@fiallinka já už mám židle na chodbě protože bych nedělala nic jiného a s tím bříškem se ti teda nedivím-já ho sice mám pořád taky od porodu,ale to je jiná
14. lis 2010 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dont_speak to je částečně pravda, ale na druhou stranu Jurča je schopný tohle všechno dělat a do toho si povídat "to se nesmí, to maminka zakázala, to bolí, to pálí, to by se tatínek zlobil"... a pořád dokola, prostě papouškuje to, co mu říkáme


@crca taky už jsem některé oddělala, ale úplně u všeho to nejde... ale fakt teď bojuju sama se sebou, abych nějak zvládla to, že na něj nechci hystericky řvát, zároveŃ ho nemůžu prostě od té činnosti pořád dokola "odnést", být hodná a pořád vysvětlovat mi někdy leze na palici... no určo chápeš
14. lis 2010 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já chválím za všechno co zládne,ale stejně tak i hubuju za vše co se nesmí.Poprvé jen napomínám (vztyčený ukazováček s komentářem ty ty ty se mi většinou jak bumerang vrátí zpátky doplněný úsměvem a já mám co dělat,abych se nerozesmála:o).Pokud neposlechne (většinou neposlechne),plácnu přes prstíky nebo přes zadeček a zkusím ji zabavit něčím jiným.Málo kdy to zabere a máme na klid,jinak to většinou několikrát zopakujem a nakonec stejně následuje hysterickej záchvat (to má dcerka po rodičích ).V tom momentě se otáčím a odcházím vedle,dokud se nevyvzteká a většinou za chvili přestane jde sama vymýšlet nějakou jinou lumpárnu .A kde je autorita...?Všichni mě uklidňují,že je to jen období vývoje a že to časem přejde,tak v to pevně doufám Poslední dobou se to začíná malinko zlepšovat,tak pevně věřím,že už se blýská na lepší časy Někdy si i vyčítám,že ji často hubuju,ale jinak to prostě asi nejde,tak že nezbývá než zatnout zuby a obrnět se trpělivostí...

14. lis 2010 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já mám doma to stejný Malej se naučil vypínat vysavač, takže vysávám, on k němu přijde, vypne ho, za chvíli zas zapne... no náramná zábava Dneska jsem se neudržela a trochu jsem ho plácla přes ruku a on se začal smát a začal se přes ni potom plácat sám a měl z toho náramnou srandu. On je prostě v tomhletom naprosto neprůstřelnej...
14. lis 2010 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
neboj, to je období, bude líp. malá byla stejná, ale jediné co se mi fakt osvědčilo je nereagovat pokud možno nijak - jako když mi 20x za sebou vypla vysavač a k tomu začala tahat šňůru ze zdi, tak jsem fakt měla chuť vysát i jí, ale čím větší moje reakce - tím déle ji to bavilo ... Když jsem po druhém vypnutí nereagovala, resp. jsem položila trubici na zem a šla dělat něco jiného, tak jí to nebavilo vůbec a vysavač mohl následně fungovat bez problémů. u TV mi to přijde jednodušší - stačilo dát ovladače na poličku a posunout TV dál dozadu na skříňce atp.

Jsou ale určitě činnosti, kdy to nefunguje - viz otvírání rozpálené trouby nebo skok ze židle na gauč - tam fakt neporadím, já pořád dokola opakovala, že ne-ne-ne-ne-ne-ne-ne a proč ne, a troubu i malou hlídala, potažmo židle odnesla a pak prostě jednou poslechla a bylo to. ale bylo to náročný a doufám, že druhý dítě bude méně akční...držím palce.
14. lis 2010 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@k.ate vysavač je te´d momentálně náš nepřítel,páč jsme měli rýmu a odsávali,tak ho teď na chvíli k smrti nesnáší ...ale naučila se teď otevírat dvířka o krbu a je jí jedno,jestli se v něm topí nebo ne (přitom si vloni sáhla na sklo a spálila si prstíčky - a stejně se toho vůbec nebojí) už za to několikrát dostala na zadek a stejně tam furt chodí,někdy mě přijde že vyloženě provokativně.když před to něco postavím,aby se nedostala,tak si to odsune,tak že doufám,že bude v zimě teplo,páč mi asi nebudeme topit
14. lis 2010 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fiallinka chápu tě naprosto přesně
@petruskaaa to je právě ono,že jim člověk udělá tytyty a oni se na mě zazubí a já mse otáčím protože se musím smát je to těžké udržet si autoritu,když to s náma ty kulihrášci uměj válet
@didi07 no ten vysavač-jsem se nasmála,protože to je jak u nás sice mě už šňůru nevytahujou,ale buď mě jeden z nich na tom vysavači sedí jak na koni a nebo mě stahujou tlak vysávání a když teda udělám dva tahy a zase žádný tlak a tak je to dokola,tak už teda taky teču
Ale zase když to tady čtu a je to všude stejné,tak se tomu musím smát,jak my maminky trpíme
15. lis 2010 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca Jj,někdy si nejsem jistá,kdo si vlastně koho vychovává k obrazu svému ...včera jsme měli návštevu a Nikča si kreslila,najednou se zvedla a odešla si hrát jinam a já si v tom šrumci nevšimla,že odešla i s tužkou.Dnes ráno jsem zjistila, že mě počmárala zeď a krb.Kdybych ji chytila přímo při činu,asi bych jí pleskla přes zadek,ale takhle jsem nevěděla,jestli by si dokázala uvědomit,proč dostala,tak jsem jí to chtěla jen po dobrým vysvětlit.Ukázala jsem na ty její malůvky a zeptala se :"Co to je?" Okamžitě naklusala, ukázala taky na ty svoje malůvky,pak se otočila na mě, vztyčila ukazováček a samozřejmě dodala:" TY TY TY". Okamžitě mi začaly cukat koutky,ale ustála jsem to Nejen že pochopila proč ji chci vyhubovat,ale už před tím než to udělala,tak moc dobře věděla,že to nesmí.Tak že přes ten zadek nakonec dostala,tak jsem zvědavá,jestli to k něčemu bylo a kdy a kde najdu dalří mistrovské dílo načeho Picasa Někdy mě překvapuje,co už to dítě všechno umí a chápe
15. lis 2010 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@crca Děkuju za velmi povzbudivý příspěvek!!! Teda, mít to 2x, asi by mě omyli. Dost spoléhám na to, že to jednoho dne přejde, ale chci se toho dožít se zdravou myslí


@lucajdak to je právě to, že to je pořád na novo - přijde táta z práce a celý koloběh zakázaných věcí se rozjede - táta též nedovolí, vysvětluje, odvádí pryč, dělá NENENE Je z toho ale jasně patrné, že ti naši chytrolíni přesně ví, co nesmí

@lamarika mám stejný názor - pleskání a jakékoli "bacání" pak budou provozovat na dalších dětech, takže tohle fakt nechci! BTW, klaním se ti, jak k tomu všemu zvládneš ještě novorozence!!!!

@dont_speak to je moc milé, těším se, až to přejde _Nejhorší jsou moje pocity, když na něho vyjedu nebo ho plácnu...nejraděj bych se neviděla Jde fakt jen o to vydržet a vytrvat a být nad věcí. Chválím hodně a on se rád pyšní tím, co udělá, sám si zatlská i se pohladí po hlavičce

@betty2 jj, jsme důslední i s MM, ale kašle na nás Tak vydržme, OK?

@baarca je to tak, čím větší se kolem toho tropí povyk, tím se jim to vác líbí, lumpíkům


@fiallinka tak to si fakt nemám na co stěžovat, když nemám ten břuch navíc

@didi07 i já se kochám nadějí, že 2.dítě bude klidné a uvážlivé Když vidím jiné děti, je jasně patrné, že mám živlíka, ale na druhou stranu je to paráda a má být po kom, takže so mu můžeme vyčítat Až to přejde, budou jiné problémy, asi bude nejlepší být nad věcí (ale jak na to?)

@petruskaaa další maminka nepoučitelného dítěte S tím zadržováním smíchu máš úplnou pravdu

Díky za příspěvky, jsem RÁDA, ŽE V TOM NEJSEM SAMA )))
15. lis 2010 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@andyalukasek2008 je pravda, že láteřivý rodič je směšný a pak už jeho scénám nikdo nevěří, budu se snažit mít to na paměti
15. lis 2010 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@didi07 tak to já bych musela vytáhnout vysavač i ze zdi (což by zas upoutalo pozornost k zásuvce, takže taky nic moc), aby ho přestal bavit. Nám totiž blikaj ukazatele síly sání i když se zrovna nevysává, proto začal malýho vysavač bavit a drží ho to pořád
15. lis 2010 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ava mame to doma podobne, i kdyz je teda malemu jen 13m. Asi tak kolem 12m zacal nejak rychle rust a zkouset co a jak a ja zjistila, ze nevim co driv a ze vlastne neznam nic jineho, ne zplacnout nebo rikat ne Nervy v kyblu a to si myslim, ze je jen zacatek, nas je totiz fakt jak z divokych vajec (coz s oblibou vytykam manzelovi ) Takze ja jsem to vyresila tak (po precteni par chytrych knih), ze jsem proste prestala resit prkotiny. Kdyz si chce stokrat otvirat a zavirat skrinku, at to dela, ja jsem jen prendala krehke a nebezpecne veci z dosahu. Chce vypinat a zapinat svetlo, prosim, stejne ho to po vyzkouseni prestane asi po 10min bavit Samoze mu nedovolim vsechno, ale snazim se mu dat prostor pro zkoumani, trochu jsem popresouvala veci a ty krehke a nebezpecne veci zkoumam s nim, tak ho to potom samotneho tak nelaka. Jakoze taky obcas placnu nebo reknu ostre NE, ale to jen ve vyjimecnych pripadech a zjistila jsem to, ze cim mene to pouzivam, tim je to potom ucinejs. Takze kdyz mi zacne lezt do zasuvky, tak zavolam ostre ne a on toho necha a jde misto toho zkouamt suplik. Tak jen doufam,z e mi to chvili vydrzi Ale chapu tve zoufalstvi, taky je maly jediny v okoli kamaradek a znamych, kdo je tak akcni, ostatni deti sedi a koukaji, nas mezitim stihne vsechno prozkoumat, nekolikrat spadnout, pobrecet si, posmat se a pak jeste trikrat
15. lis 2010 v 16:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sussanah skvělé popsáno! A to teda začal brzo! Máš pravdu s tím řešením - já navštěvuji i Montessori, abych byla co nejkultivovanější máma s přehledem, která ví, jak na to, ale zatím nevím...co se týká šuplíků a skříněk, nemá žádné tabu, vyhrabe vše, ale umí i část.uklidit, když něco rozlije, přinese se si ze skříňky hadřičku a pomáhá mi utřít...zapojuji ho do všeho a vysvětlujeme...jenže nervy mám jen jedny...když ho na minutu spustím z očí, už je na stole a ejhle, co tak vždy někdo zapomene od snídaně..tu nůž, tu nějaké jiné nebezpečnosti...pak si otevře dveře trouby a vyskočí na ně a už má ruce na plotně! A mezitím najde voskovku a celou ji sní, až má hovínko malované.
Je dobré, aby byla domácnost co nejpříhodnější pro dítě, aby těch zákazů mohlo být co nejméně, nejlépe žádné...ale pak stejně přijdeme někam mezi lidi či k bezdětným přátelům domů a už mám o zábavu postaráno...kávu už jsem nepila teplou od té doby, co začal lozit )
15. lis 2010 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ava jaj tak to je teda extra vyvadivy, zvlastne to malovane hovinko me pobavilo Asi fakt nechat v dosahu jen veci rozumne, ale jak rikas, ono je to nekdy tezke. Taky se snazim co nejvic veci uklizet zavcasu, abych potom nemusela resit, kdyz neco rozbije, ale nekdy je holt rychlejsi. Troubu mame vyvysenou a te se strani, kdyz jsem v ni pekla, tak si chtel porad sahnout, tak jsem ho nechala, on zjistil, ze pali a je pokoj Samoze jsem ho nechala sahnout na tu ne uplne rozzhavenou cast, ale proste zkusenost je nejlepsi. Jednou na sebe strhnul kapesniky v krabici ze stolu (zatahnul za prostirani) a tak se lekl, ze uz za prostirani netaha Montesori se mi taky libi, stejne jako vychova dle knihy Respektovat a byt respektovan, ale je to fakt nekdy o nervy
15. lis 2010 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Často si říkám,jestli to naše malý hádě není nějak moc rozmazlený,ale když to tady tak čtu,uklidňuje mě,že je to všude stejný
15. lis 2010 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky to známe,děcka mají šuplíky s prádlem věčně vyházené,skříňky v kuchyni už ani nějak moc neuklízím,prostě to naskládám zpátky a během pěti minut je to zase všecko venku,pokličkové sólo je u nás tak pětkrát za dopoledne,ale to je tak vše-televizi máme vysoko,a rozbitné věci taky-to jsem se zařídila před narozením,jedinou věc-kamna se naučil respektovat velice rychle a teď jen ukazuje že pálí-taky si sáhl na rozpálený dvířka,naštěstí bez následků,rpo změnu si při přikládání hraje na ježibabu a žďouchá nás do zad,kolikrát mám co dělat to ustát
15. lis 2010 v 18:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sussanah Taky mám pokud možno všechno co je rozbitelné a nebezpečné uklizené a jak jsi psala,že se snažíš uklidit vše za včasu,tak to já taky,jenže tím,že mám dvě je to mazec Někdy mě příjde,že jsou už tak sehraný,že to mají nazkoušené Třeba něco dělám na sektorce(krájím jim maso apod)a v ten moment Michalka příjde s něčím,na co dosáhla,tak vyběhnu,že jí to vezmu,položím nůž a běžím a v ten moment najednou Matýsek obživne a už sahá po prkýnku a vůbec si neuvědomím když odbíhám,že je tam vlastně Mates(ale taky proč že???vždyť si hraje už půl hodiny pod stolem a ni nevylez tak jak by mohl najednou sáhat na sektorku )a ono fak jo
Taky mám oba jak z divokých vajec,když vidím sousedku,že i na zahradě jí chodí kluk za ručičku(23měsíců) To já mám co dělat je za tu ruku pak držet,když někde jdeme pěšky.......
15. lis 2010 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca tyjo, mas muj hluboky obdiv Ale ono stejne asi nic jineho nezbyva, nez to proste zvladnout, ze ano jsem si kolikrat rikala po narozeni maleho, ze jsem fakt rada, ze nemame dvojcata (mame je v rodine), ale pak jsme si s mm rikali, ze treba dvojcata jsou prave klidnejsi, nebo alespon jedno z nich a ono to asi neni pravidlem Taky vzdycky koukam na sousedku, jak obdelava v poklidu celou zahradu a jeji 16m syn si v klidu hraje s lopatickou asi tak 2-3h naprosto sam
15. lis 2010 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek