Šiju si na sebe bič, když nenechám syna dýl samotného?

agatka77
3. říj 2008

ahojky,

prosím o zkušenosti maminek již starších miminek.Mám skoro osmiměsíčního Ondráška,ale mám problém,že nevydrží sám.Možná je to tou separační úzkostí,co bývá kolem osmého měsíce,ale možná to tak vyžaduje.

Sám vydrží cca půl hodiny ráno po snídani na hrací dece,pak už ne,musím si ho vzít k sobě n agauč a hrát si s ním.Nemůžu u něj uvařit,nebo déle uklízet,maximálně vyluxovat,rychle.
Odpoledne jdem radši na dlouho do kočárku,protože už nevím,co s ním mám dělat,navíc mi nechce odpo spát v postýlce,vzteká se,dělá mosty,točí se na břicho a tam ječí

ráda se mu věnuju,hraju si s ním,ale pak jsem ve stresu,že nic nestíhám

co myslíte vy? jak to máte?

děkuju za jakékoliv připomínky a rady 😉

frufrunka
4. říj 2008

Ahoj, tak my jsme na tom podobně, ale nějak mě zatím nenapadlo to řešit... 🙂 Je nám 7 měsíců a já to beru jak to je, říkám si, že když mě malý potřebuje, tak od toho jsem přece na mateřské, abych se mu věnovala, ne? Ona se ta domácnost nepos.... 😅 Ne, teď vážně: Někde jsem vyčetla a potvrdila mi to i kamarádka, že se to mimi nemá nechat moc dlouho, naopak, se mu co nejvíc věnovat. Že pak je to dítě sebevědomější a samostatnější, protože cítí oporu a bezpečí. A musím říct, že na tom asi něco je, protože ty intervaly, kdy se prcek sám zabaví, se pomaličku prodlužují (i když agátko - na půl hodiny jsme se ještě nedopracovali). Ale vidím pokroky a zlepšení, takže ty nejnutnější práce dělám až večer, když usne a musím říct, že hodně pomáhá i manžel, v tomhle je zlatíčko. Asi je to věc názoru, někdo řekne - nechat být a vyvztekat, ale mě to zatím nijak nevyčerpává, s prckem si hraju ráda. Uvidíme za dva měsíce, třebas budu už mluvit jinak! 🙂

lu777
4. říj 2008

no tak ja taky mam nekdy pocit, ze nic nestiham.... malej si docela vystacil sam, takze treba pul hodinky po jidle si hraval az donedavna... posledni tyden nebo dva se snad zacina nudit, mi pripada, uz nevi co by... pobrekava, nekdy i kdyz si s nim hraju ja a kdyz vymyslim totalne novou aktivitu, tak je fakt rad a potichu az dokud se mu zas neomrzi (coz je nekdy dost rychle)....
takze mam pocit, ze je to lehka separacka v kombinaci s nudou.... odpolko uz taky nekdy nevim co, jdeme ven, nakupovat nebo poustim cedecka, necham ho kramovat ve skrini apod., delam fakt kraviny...

jako mame ohradku, ale pouzivam ji jen v nouzi, pripada mi to jako takovy vezenicko, on je dost aktivni, takze si stoupa a snazi se krokovat okolo nabytku, takze v te ohradce vydrzi tak 5-10 minut a i tam se postavi a slehne sebou, takze to ani neni stopro bezpecny uz...
jo a luxovani, to probiha tak, ze ho odchytnu v dobry nalade, dam do ohradky, zavru dvere a jedu, kazdych pet minut to vypnu a cihnu na nej, nekdy za pet minut fakt rve, ale co mam delat, pohladim, dam jinou hracku a jedu, jeste ze u vysavani ten rev neni slyset..

vareni, tak to mi leze pod nohama.... resim to tak, ze hledam jiny recepty co jsou jednodussi nebo si udelam pripravu a pak si pohrajem a pak jdu na vlastni vareni...
na druhou stranu, musi si zvyknout, ze prace v domacnosti proste je a maminka nema cely den jen na hrani s nim.. mimoto on spi dobre, ale chce dost ticho, takze nemuzu vetsinu veci delat ani kdyz spi (maximalne tak utrit prach nebo poskladat pradlo bych mohla 😀 )

jinak Agi, ja delam dve veci najednou, i kdyz to nesnasim (asi nejsem zenska, mne proste multi tasking nejde)... ale jen pokud je to schudny, pokud je k veceru treba a je nervni a unavenej, tak na to dlabu a dodelam to dalsi den apod.

jako ja to delam tak, ze jsem si to rozdelila do takovej jako kategorii..
------co musim - mensi veci delam prubezne a s nim (nakup, kos, nejakej prach a tak, zalejvani kytek, skladani pradla, uklizeni veci na misto, myti nadobi, vylesteni zrcdel apod. - on si u toho leze okolo a kouka nebo se mu snazim davat hracky nebo nejakou aktivitu okolo me)
- vetsi veci (luxovani) musi holt vydrzet v ty ohradce, to jinac nejde... dalsi (jako okna, stirani podlahy) delam kdyz pres den usne, jelikoz to je ticha aktivita a to by s nim fakt moc neslo (treba stirat kdyz mi po ty podlaze leze, ze)

------a pak co nemusim, co se da nejak osolichat - napr. vareni, tak nevarim kazdej den, navarim vic nebo dam do mrazaku a pod. nebo koupim neco hotovyho jednou za tyden (pizza, tasticky se spenatem apod.)..... nezehlim pokud to neni fakt nutny, pokud je tak zehlim jeden dva kousky s malym, pokud by toho bylo vic tak spis kdyz spi....

takze taaak, podle moznosti, neco si musi zvyknout, neco se musim ja prizpusobit, tak napul cesty
😉

jinac u nas teda fakt funguje dat mu nejakou nehrackovou aktivitu - treba mu otevru jeho skrin a on si kramuje svetry ven, prohlizi, trochu oslinta a tak... tohle vydrzi delat i pul hodiny... nebo zapnu nejaky pekny cedecko, mam jich docela dost z Levne knihy a ted u nas jedou irsky pisnicky, to vseho necha a fakt posloucha

lu777
4. říj 2008

jo jinak taky nekdy necham trochu brecet, myslim teda takove jakoby pobrekavani, spis na nej zavolam treba od pracky nebo od sporaku a on se kolikrat uklidni nebo prileze...
ovsem ted teda hlidam vic, protoze se stavi a pada - a hned si na to zvyknul a vic me vyzaduje..

jinak kdo mate mimca tak 3 mesice, tak to my jsme meli taky, ze porad chtel nosit a nechtel byt sam, oni toho v te dobe jeste moc neumi, takze docela potrebujou aby je nekdo bavil.. od te doby co sam leze, tak se to zlepsilo, ale ted je to spis zase na bode, ze se nudi... asi musim i poridit nove hracky, treba neco co se da postrkovat po zemi, nejaky auto nebo tak... dobry jsou micky ruznych velikosti, krouzky apod., to se kutali nekdy porad dal a zamestna ho to

ad dudel: tak u nas se dudlikovalo ostosest, to hodne pomahalo kdyz byl malej.. jak se zacal stavet, tak dudlik vic vyplivuje... ja byla nejdriv rada, ovsem zacal vic pobrekavat a cpe si tam furt ruce a dudel mi plive, takze nakonec zadny zlepseni... ale asi si rek, ze kdyz se umi postavit, tak prece nebude dudat... zato se zacal vic chtit nosit, vydrzi mi na kline i pulhodky a ukazuje si v knizce, coz bylo pred tydnem nemyslitelny...
jsou to ale stadia
😅

sue24
4. říj 2008

Mne mama radila a tak to delam od mala (asi od 1 mesiaca), ze akonahle sa mala sama hrala (ked bola malinka, tak len koukala na hracky a nieco im zvatlala),tak k nej nechodit a NERUSIT !!! Dat jej priestor, neutekat hned za nou,ze: "jeeee,ty sa krasne hrajkas..." a pod.
a takto som schopna s nou fungovat ako clovek a nie ako otrok 🙂 a porobim doma co je treba,aj do prace robotku, do skoly. Ked varim, tak som si bravala lehatko s malickou sebou a tam si trieskala do hrazdicky aspon po dobu, ako som pripravila a nakrajala suroviny a pri samotnom vareni a miesani som ju ked tak vzala uz na ruky, teraz uz je vacsia, tak sa uz sama vyhra na zemi a lozi po byte,takze je to omnoho lepsie... 😎
Mala si zacat od zaciatku, ale snad sa ti to podari aj ako vacsiemu, drzim palce.... No zaroven to trosku nechapem, lebo mna by to teda ani nahodou nebavilo sa cely den hrat s malou a robit jej gasparka....

sue24
4. říj 2008

A ohradka nesmie byt vezenim, ale telocvicnou pre dieta!

...Ked to chapem tak ja ako matka, a nedavam tam malu, ked je nazlostena, ale ked je v pohode, tak aj ona to tak chape a vyhraje si tam taky.....

agatka77
autor
5. říj 2008

sue:tak to moc gratuluju,máš to dobře zařízené 😉 .asi jsem měla hned od miminka,ale u nás to nešlo,malej měl koliku dva a půl měsíce a za to nemohl,jen jsem ho nosila,nebo jsme šli do kočárku,tak většinou usnul.řval mi fakt celé dny až do večera,noci byly naštěstí celkem ok

lu:máme to tak nějak podobné.ohrádku jsme ještě nedovezli.absolutně ho tam nechci dávat na dlouho,jen jsem si tak představovala jako bezpečné místo na nejnutnější chvíle (wc,pošťačka,vyluxovat).

Jinak na mateřské je jasné,že se věnuju hlavně dítěti,proto jsem si jej taky pořizovala,mám ho ráda a chci aby bylo spokojené,ale ne za každou cenu,otrokem být nechci

simlenka
5. říj 2008

ahoj - tak malá má chvíle, kdy se zabaví perfektně a jindy celý den na ruce anebo musím být u ní - takže dělám všechno když spinká, naštěstí máme zahrádku, takže ji v kočárku šoupnu ven a uklízím a vařím - a někdy se na to vy... a relaxuju - však si to zasloužíme, ne?

mně se osvědčilo, aby když chci něco dělat, aby se mi malá mohla plíst pod nohama - což teda nejde u vytírání nebo luxování, ale jinak třeba u vaření - proč ne? - jen si musím dávat větší pozor. dám jí třeba mašlovačku a ona se ní na dlouho zabaví, když jí to přestane bavit, tak dostane třeba hrnec a lžíci a dělá rámus - anebo když to jen trochu jde, tak ji mám na ruce a dělám jednou rukou a všechno jí komentuju - děsně ji to totiž zajímá 😀

někdy jí pustím rádio na mobilu a ona to poslouchá a je nadšená - televizi jí nepouštím - na to mi přijde moc malinká 😉

lu777
5. říj 2008

Sue: ohradka vezeni je, jelikoz je mala.. bylo by hezky, kdyby to byla telocvicna, ale to by bud musela byt asi tak 4x vetsi a nebo bych musela mit velice klidne dite (Matysek je moc hodny, ale je dost pohyblivy) .. podotykam, ze ohradku mame jenom proto, ze jsme ji dostali zadarmo...

jako pokud vezmes dite, ktere cely den leze, stoupa si a krokuje kolem nabytku a das ho do prostoru tak maly jako je ohradka, tak to je dost velke omezeni... ja se mu nedivim, ze tam kolikrat zacne brecet, mne by se taky nelibilo, kdyby me zavreli do tak maleho prostoru a nemohla jsem ven, kdyz se postavim, tak padam, totez v sede... na zadech ho moc uz lezet nebavi a lezt se tam fakt neda, takze jedine co muze delat je zabavit se na chvilku kousanim do neceho nebo prohlizenim miniknizky a k tomu posloucha natahovaci hracku nebo tak..
kdyby mu byly 4, 5 mesicu, tak by ho to mozna bavilo vic, ale je aktivni uz dost....

ted je uz mnohem jednodussi mu treba otevrit skrin a nechat ho hrat si s vareckami (coz se mu libi a vydrzi tak i pulhodiny i vic) nez ho davat do ohradky na dele nez 10 nebo 15 minut, to vim, ze pak uz nevydrzi a bude brecet... postavi se a krici Nenenenene! .... a ma naprostou pravdu, ohradka je dobre nouzove reseni, ale jen na chvilku

jinak souhlas s Agatkou, s ditetem si hraju moc rada (a casto pak v nouzi vymyslim i novou hru nebo objevim neco co Matysek umi a predtim jsem si toho treba nevsimla), zaroven ale neminim byt otrok..
.
je to casto o instinktu... da se poznat, kdy dite pobrekava z nudy nebo kdy je zoufaly a neni mu dobre a nechce byt odlozeny v koute, protoze mama chce utrit prach... ja to beru jako dobry cviceni, ze pokud breci a vzteka se protoze ma blbou naladu a vymysli si, tak se ucim zustat v klidu a rozptylit ho, abych ho z toho negativismu vytrhla a on se naucil, ze to neni takova tragedie a vsechno se da zvladnout.. pokud ho opravdu nejde z toho dostat, tak ignoruju a vetsinou toho za chvilku necha....
pokud breci, protoze me potrebuje, tak se naopak ucim, ze i omacka se da odstavit uprostred vareni, opet zachovat chladnou hlavu a jit dite obejmout, pohladit, dat si ho na klin a treba ukazujeme v knizce nebo hrajem na piano... a ta debilni omacka muze pockat...
proste vseho s Mirou a ne s nekym jinym
😀

ivulinda
5. říj 2008

Tak to samé co je u Agatky77 je i u nás!!!ale uplně...

agatka77
autor
5. říj 2008

lu: 😀 😀 ,Tys měla být psycholožka! (nebo jsi?)

ivu:snad bude líp 😉 ,když vidím svýho synovce teď v pěti letech,tak je to bomba.Krásně si hraje sám,ale taky se mu člověk musí hodně věnovat,jinak vyvádí šílený lotroviny a zlobí.se těšim.vždycky mu čtu knížky,to má hrozně rád a já taky 😉

novako
6. říj 2008

sue: To je báječná rada, ale bohužel musíš mít spolupracující miminko. Naše Liduška až do konce šestinedělí v bdělém stavu nebrečela pouze tehdy, když jsem ji kojila. Pokud jsem ji po usnutí někam položila, do 15 minut byla vzhůru a plakala. Teď se to pomalinku lepší. Za úspěch považuji to, když ji dám do košíčku a ona v něm vydrží 20 minut neplakat a když usne, vydrží mi spát sama v postýlce. Máme malou závislačku. 😀

simlenka
6. říj 2008

jo a ještě mě napadla jedna věc, že Terka chce být nejvíc se mnou, když nemám ten den moc času a pak zjistím, že jsem se s ní jen tak nepřítomně pomazlila pohrála... když se jí věnuju naplno, tak ona je pak osamotě hodnější, takže pokud nikam nejedem, tak s ní ráno hodinu blbnu v posteli a pak si ona vydrží třeba hodinku hrát sama - když s ní neblbnu a nemám čas, tak je pak celej den ukňouraná a pořád chce být u mně...

agatka77
autor
6. říj 2008

novako:my měli to samé.ale kvůli kolice.držím palce.dneska si ondrášek vydržel po snídani skoro třičtvrtě hodiny hrát sám na hrací dece a chechtal se,snad mu to vydrží 😉

simlenko na tom něco bude 🙂

ivulinda
6. říj 2008

Adélka taky pořád potřebuje abych s ní byla...jakmile si odskočím na záchod tak už je zle 😉...a jak příjdu tak je ráda,že mě vidí a je zase klid.Ale dneska večer teda brečela skoro celou noc,rostou nám zoubky.Teda dva máme už nahoře přeřezané a ted se kubou ty dva dole a to jí asi bolí. 🙂

Agatko jj snad bude lííííp 😀

lu777
6. říj 2008

Agatko 😀 😀
no ja beru materskou dovolenou jako takove buddhisticko psychologicke cviceni... snazim se vic si uvedomovat svoje reakce a je to zajimavy, jak se ted treba uz pristihnu jak se zacinam nastvavat a ten duvod je casto naprosto debilni !!!! jako mam to zapotrebi??? to bych byla 3 roky (a pak taky, ze) furt jen ve stresu....

ted se snazim si vic uvedomovat co je pozitivni, treba jdu s kocarkem a rikam si jak je to vlastne uzasny ze se z toho malickeho nic vyvinulo miminko, ktere se pak narodilo a dneska stoji, slysi na svoje jmeno, smeje se, umi okusovat jablicko atd. atd... proste si to snazim vic uzit... vdecnost je uzasna na dobijeni baterek 🙂

a naprosty souhlas se Simlenkou... ono to dite nejak citi jestli tam fakt jsme nejen fyzicky ale i srdcem a jak se jakoby tou laskou a pozornosti nasyti, tak je pak klidnejsi... ja mam takovou vetu, rikam malymu ze ho mam rada a on na to fakt hned od zacatku krasne reaguje... nekdy treba breci v krame, ja ho pohladim, reknu tu vetu a on se smeje a je spokojenej.. asi chce jen vedet, ze tam jsem a ze vsechno v pohode 🙂
ja si pak nekdy tak intenzivne uvedomim, jak je pro me dulezitej, ze mi ten nakup prijde idiotskej a mam chut vyndat dite z kocaru (kde je ode me tak daleko, uz ho neunesu v satku) a proste si s nim jen tak nekde sednout a ponuchnat si ho 😀 😵

kopcik
6. říj 2008

holky, přece proto ty mimča, batolata a děti vůbec máme. abychom s nimi byly a hrály si. buďme rády za to, že ještě chtějí být s náma, počkejte na pubertu, jak vás budou vyhánět z jejich pokoje, ať jim tam nelezete 😉

agatka77
autor
6. říj 2008

lu:to je nádhera,už jsem taky přemýšlela o tom,že to je dobrý psychotrénink 😀 .Hezky si to napsala mamko 😉

kopcik:já když si vzpomenu na sebe v pubertě,tak se netěšim,haha 😖 😀 .to je šílený období

mikulenka
6. říj 2008

Ahoj holky,

tak jsem si trošku pročetla tuto diskusi a zamylela se nad tím, jak dlouho vlastně Sonča vydrží být sama.......

když má dobrou náladu a je vyspinkaná, tak už si na dece vyhraje půl hodinky, jednou mě dokonce překvapila necelou hodinou... většinou je to po ránu, kdy je nejveselejší, nesmím ale u toho být, protože jakmile mě uvidí projít kolem, nebo bych na ní promluvila, okamžitě si vzpomene, že taky existuje nějaká máma a že si teda už sama hrát nebude
během té doby většinou posnídám, hodím prádlo do pračky, vyžehlím, dám nádobí do myčky a trochu pošolichám kuchyň, příp. juknu na koňa

pak začne natahovat a vztekat se, tak to jdu pro ní, chvíli si hrajem spolu, nakojím přebalím a když už je nevrlá a šudlá si očička, tak jde spinkat do kočáru - krásně mi v něm usíná a spinká tak hoďku (dneska dokonce 2hod), nechávám jí na dvorku pod oknem, takže jak se probudí, tak o sobě dá vědět a já ji slyším (když se mi to zdá dlouho, tak na ní často jukám)
během toho vařím, příp. luxuju nebo vytírám, stírám prach, převlíkám postele a takový ty další věci co jsou třeba

když se probudí, je většinou čas kolem oběda, tak papá zeleninku, pak si hrajeme a povídáme a kolem 2-3 je opět protivná, takže jde většinou zase do kočáru a jdeme někam na procházku
večery už nestojí za moc, protože už nemá moc náladu, tak to musím být pořád s ní
pak vykoupeme a usíná kolem 20:00, to se potom věnuju sobě - dám sprchu, kouknu na net, na telku a tak...

někdy, když je dobře naladěná, vyhraje si sama i odpoledne, ale to tak max. 20 minut

pro nás ale platí zásada, že když si hraje nebo usíná, nesmí se na ní mluvit a pitvořit atd...
jo, a dudlíka zezačátku taky nechtěla a teď ho vyžaduje pouze na spinkání, díky Bohu, protože bez něj by určitě tak krásně neusínala

myslím si, že se to časem srovná u každého děťátka, moje malá byla taky závisláček, ale zdá se mi, že si víc a víc vystačí sama

timbouctou
15. říj 2008

ahoj děvčata. Tak koukám, že na tom jsme podobně. Náš Alex odmalička odmítal ve dne spát sám, asi tak do 3 měsíců spal jen mě na břiše. pak najednou jako když utne a od té doby spí v postýlce. Ale jakmile je vzhůru, tak nemůžu nic dělat, zvlášť jídlo mu vadí, jí už příkrmy, tak si vždy myslí, že vařím jemu a pokřikuje. Vařečky, teflonové sběračky, tohle se u nás válí pořád, tatínek kolikrát na to šlápne 😀

timbouctou
15. říj 2008

mikulenka_ no ty se máš, ale pozor, my jsme do cca 6. měsíce krásně spinkali i bez dudlíku, kolem 20 hod šel spát a kolem 6 ráno se budil. A pak začaly růst zuby a od té doby se v noci budí, někdy i po 2 hodinách. A když je fakt špatnej den, tak jako třeba dneska, tak si neudělám ani kakao.

agatka77
autor
16. říj 2008

jojo tak dneska jsem si taky neudělala ni kakao 😝 .furt řev,nechtěl spát,asi zuby 😝 😝 .až po jedenáctý po mlíku usnul vyčerpáním 😝 .jsem zralá na chocholouška

ivulinda
16. říj 2008

agat naše malá je taky taková ubrečená,teda hlavně večer a to se chce k nám do lůžka,neudělá beze mě ani krok a nesmím se od ní vůbec hnout!večer je to nejhorší jelikož manžel chodí do práce a já se chci taky vyspat.Večer jí uspím a pak se probudí a brečí dokud ji nevemu do postele 🙄

verapa
16. říj 2008

ivu todle máme taky tak, malá usne kolem osmé, o půl deváté je vzhuru a břečí dokud není mezi nama v posteli, manža se taky potřebuje vyspat do práce tak trpím já celou noc če mládě prostě u sebe spát nechce.

pazhitka
16. říj 2008

ivul- v 8.-9. mesici trpi deti hodne separacni uzkosti a jsou hodne fixovane na matku, tak snad uz to pomine🙂

ivulinda
16. říj 2008

pazhitka tak to jsem nevěděla,ale asi na tom něco bude...protože jak mě nevidí tak to je konec a s tím večerem je to taky tak.musím si jí k sobě vzít a houpat s ní dokud neusne a když jí zase položím do postýlky tak brečí tak dlouho dokud jí k sobě nevemu a je klid 🙂 ale je ne mě hodně fixovaná 😀

timbouctou
16. říj 2008

No já si dnes procvičovala jízdu autem abych nezvlčila, dala jsem Alexe tatínkovi a bylo zle. Jinak jakmile přijde chlap z práce, tak malej ho musí mít pořád na očích, jinak povykuje jak siréna. Ale dnes jsem dala taťkovi flašku a instrukce a šla pryč. Prý mě chuděrka celý zoufalý hledal ☹

timbouctou
16. říj 2008

Nevíte někdo, jak je možné že se takhle malé děti budí s pláčem a křičí strachy? Pomůže jenom to, že ho úplně vzbudím aby viděl že jsem s ním. Z čeho můžou mít noční můry??

cerstvamama
16. říj 2008

Já vždycky říkám, že má prcek noční můry z porodu, jako já 😀
Myslím, že je to z toho jak zpracovává všechny svoje denní zážitky.

lubicanoemi
17. říj 2008

ahojte žienky,
tak sa pridávam, možno to bude kúsok inšpirácie, aj keď ako to tu tak čítam, tak sa mi zdá, že to aj tak všetky zvládneme, každá trochu svojím spôsobom, prispôsobeným na jedinečné miminko.
mne sa dostala do rúk veľmi zaujímavá kniha, možno ju poznáte, ak nie tak povinné čítanie pre rodičov 🙂
napísala ju antropologička Jean Liedloff, volá sa Koncept kontinua. bola na niekoľkých pobytoch s juhoamerickými indiánmi a vyabstrahovala od nich celkom zaujímavé veci o výchove detí. nie všetko je u nás iste použiteľné, ale mnohé áno - a veľmi.
hovorí o tom, že človek, ako všetky ostatné druhy, má určité kontinuum, prvky vývoja, ktoré má zakodované a ktoré teda miminko akoby prirodzene "očakáva". a maličké miminko očakáva hlavne tesnú blízkosť matky. volá to "fáza v náručí" a ak má dieťa túto potrebu uspokojenú, prejde samo k prirodzenej samostatnosti, kedy už v náručí byť nechce. ak ju uspokojenú nemá, bude sa do tej náruče chcieť stále vracať. čiže paradoxne ked mama počúva viac inštinkty (ktoré ju ženú vzať dieťa na ruky) než intelektuálne vrstvy nad nimi (metody o vyplakani, rozmaznanosti atd....nemôžem predsa od niekolkotýždnového dieťaťa vyžadovať samostatnosť), a viac dieťa nosí, tak vlastne podporí práve to aby rozmaznané a na nej závislé NEBOLO 🙂 navyše dieťa má tak z prvej ruky všetky vaše činnosti, zvykne si na ne a budú prenho normálnou súčasťou života. ja to teda robím tak že mám malého často v šatke a verte že sa dá s ním aj variť aj prať aj vysávať. netvrdím že ho mám zaveseného na tele nonstop, niekedy je sám kludnejší ked ho položím a nechám obzerať svet nerušene, ale to mi len potvrdzuje že nejaká závislosť nehrozí, pretože inak je celkom statočný krikľúň🙂
tak neviem, názorov je samozrejme veľa, ale toto mi dáva omnoho väčší zmysel ako nebrať na ruky ked kričí ako radia mnohé staré mamy (chvalabohu už to dnes zdaleka nie je taká masovka ako kedysi)
tak veľa zdaru s krikľúňmi🙂

agatka77
autor
17. říj 2008

no tak musím napsat,že to je lepší a lepší,vydrží si hrát na dece déle a déle.u mně kňourá podstatně víc,ale lezou nám zuby,občas je to teda už na odstřel,ani spát nechce,muselo dneska přispěchat na pomoc mlíčko do postýlky.a už zkouší lézt na všechy čtyřech a sedat si,tak jsem zvědavá jak se to změní pak

lubi:no my nejsme nošeňátko,měl reflux, v šátku mi zvracel a nelíbilo se mu tam.takže já pro šátky nadchnutá byla ale zrovna nám se teda neosvědčil a te´d už má to moje pacholátko skoro deset kg,tak ho nenosím vůbec,bolí mně záda jak blázen,jen z toho nošení ze sklepa do druhého patra a občas doma 😀 .ale jak říkám,nevyžaduje to,spíš lehnout si k němu na hr.deku a hrát si s ním,to je spokojený.