Strach z cizích lidí u 9ti měsíčního mimča

jelli
14. říj 2010

Ahoj, můj chlapeček se začal strašně bát kohokoliv kdo k nám přijde na návštěvu, když někoho potkám venku a dívá se na malého, tak se taky strašně bojí. Vždycky spustí úplně hysterický pláč. Asi před měsícem to začlo - někoho se bál a někoho se nebál. Je to normální a kdy to přejde? Myslíte že si mám zvát návštěvy, aby si zvykl, nebo naopak ne? Díky za odpovědi 🙂

fender
14. říj 2010

Ahoj, je to úplně normální, nevím tedy kolik mu je, ale nejspíš je ve věku, kdy už dokáže rozlišit mezi "svými" a "cizími". U našeho malého to začalo kolem 9m a teď už pomalu začíná vítězit zvědavost a vracet se to do normálu. Násilně bych návštěvy určitě nezvala, abych ho nestresovala, nicméně doma s ním taky sedět nemusíš. To přejde samo 😉

fender
14. říj 2010

a jo, devět měsíců, sorry, přehlídla jsem to 😀 to je mateřská demence 😀 tak vidíš, že u našeho to bylo nachlup ve stejném měsíci 😎

lalial
14. říj 2010

Je to období separační úzkosti, přejde to samo. Rozhodně to nelámat přes koleno a vyhovět aktuální potřebě dítěte. Určitě nedávat z ruky do ruky, zbytek rodiny a známí to musí pochopit. 😉

sokil
15. říj 2010

Ahoj, můj brouček se taky začíná bát cizích lidí ale jsou mu teprve 4 měsíce. Dneska se mi už 3krát rozplakal (jsem na návštěvě u rodičů) a vždycky na chlapa. Doufam, že ho přejde, zdá se mi to brzo.

k.jolanka
15. říj 2010

Ahoj, náš malej to měl už od 5ti měsíců..když se na něj někdo cizí venku podíval nedejbože na něj promluvil, tak spustil strašný brek a když k nám přišli na návštěvu babičky, dědové co je vídá jednou za 14 dní tak to samé a pokračuje to doteď..dělal to dřív i taťkovi, přítel z toho byl dost nešťastný, ale to už naštěstí pominulo..já pořád doufám, že je to jen období a že na nás není tak strašně fixovaný...tak uvidíme 🙂

bufina
15. říj 2010

Ahoj, u nás je to stejný. Začal s tím když mu bylo 8 měsíců, jak vidí někoho cizího, tak svěsí koutky dolů a ječí. Dělá to aji u mýho bráchy a toho vidí třeba někdy i 2x týdně. No jo, maminka je v tomhle období ta největší jistota.

jelli
autor
17. říj 2010

díky moc za odpovědi 🙂. Zajímalo by mě kdy to přejde, kvůli tomu skoro nikam nechodíme a když už, tak z toho mám stres a pak stejně jdeme rychle domů ☹ . Přitom v okolí mají kamarádky stejně staré děti a ty se na každého smějí a vůbec nechápou proč ten můj je takový strašpitel 😅

kubaka
17. říj 2010

@jelli na kamarádky se vykašli - 😉 separační úzkost obvykle do roka mizí, trvá od pár týdnů po pár měsíců - ale je to závislé právě na tom, jak dobře si s ní poradíte - zda právě vyhovíš maximálně jeho potřebě a nebudeš ho nutit zvykat si apod. Dělat tak, aby se chlapeček cítil dobře a klidný. Přechodně třeba bude chtít být jen u tebe, bude "mamánek" - i to mu dopřát. Takhle totiž jedině separační úzkost splní svou vývojovou úlohu a tím dřív odejde.
Náš první synek začal chtít od 7. měsíce usínat jen u mě v náruří. Dopřála jsem mu to a za dva měsíce už u mě být nechtěl ani za nic. 😀 začal mít postýlku rád.
Tohle je obrovsky důležité období -!!! dítě si začíná uvědomovat , že on a matka jsou dva lidé. Dosud se vnímalo totiž jako jedna bytost. Když si uvědomí, že matka je někdo jiný, má strach z opuštění. To je pro něj velký šok...Proto potřebuje maximálně ujistit, že přestože jsme dvě bytosti, matka ho neopustí a nenechá na holičkách, nepřijde o ni. Musí to dostat v koncentrované podobě. Jakmile udělá tuhle zkušenost, nabude jistotu do dalšího života a strach z cizích přejde. A s o to větší vervou , chutí se pustí do prozkoumávání světa a tohle naprogramování mu už zůstane.
🙂

jelli
autor
18. říj 2010

kubaka díky moc za vysvětlení 🙂. Malý chce spát už pár týdnů taky jedině u mě v posteli, když ho dám do postýlky, budí se každou půlhodinu a u mě spí klidně, takže to asi taky souvisí 🙂