Syn 2 roky 4 mesice - vse musi delat mama

@lpch Je to blbé období, které přejde. Moc rad nemám, jedině vydržet. Pokud to jen trochu jde, vyhověla bych mu, zejména, když se to týká přímo jeho - kdo mu dá najíst, kdo ho bude uspávat a oblékat. Nenechala bych si kecat do toho, kdo podrží vaše druhé dítě, to ať se vzteká.

Nejlepší je vždy nějak zasáhnout preventivně, než se úplně rozjede, odvést pozornost. Když už je rozjetý, byla bych s ním, vyjádřila bych pochopení, že je asi naštvaný/smutný, ale že to nešlo jinak. A čekala bych, až to přejde. Určitě nedoporučuju nějaké bití, ledovou sprchu atd. V době, kdy bude klid, si můžete o tom naštvání popovídat. Uměl by ho nakreslit? Pozná, že to na něj jde? Jsou věci, co ho dovedou zavčas uklidnit - například se napít, bouchat do polštáře apod.?

Zeptám se.. nebylo to Vaše rozhodnutí zbytečné? K čemu to vedlo? Změnilo se tím něco?

@poah dekuju za uklidneni, i kdyz treti rok je jeste hodne daleko! Trosku me i uklidnilo, ze v tom nejsme sami, ze podobny problem resi i jine rodiny, v okoli totiz zadne dite tohle nedela.

@drakenn nechapu asi otazku 🙂

@bayt moc diky za tipy, s tou prevenci to zkousime, nicmene vetsina tech jeho zachvatu prichazi z niceho nic.. :/ jinak samozrejme nebijeme! To bych mu neudelala, snazime se celou dobu zachovat klid, nicmene obcas se pristihneme pri tom, ze zvysime hlas.. no je to fakt deptajici, nevim jestli to vic vycerpava fyzicky nebo psychicky

Nám když se dcera vztekala a to tím způsobem, že sebou flákla na zem a mlátila ručičkama, tak nám radili při tom vzteku pod studenou vodu, že jim to takhle pomohlo. Naštěstí to malou celkem brzo přešlo, protože zjistila, že když se vzteká a nikdo si jí nevšímá tak je jí to k ničemu. Prostě asi mají děti období kdy jsou z nic mamánkové a chtějí jen tu mámu protože mámy jsou zkrátka nejlepší. Přeji ať to malého brzo přejde a pevné nervy😉

Asi bych počkala do 3 let a poradila se s pediatrem. Nechci dělat unáhlené závěry a zbytečně vás nervovat, ale pokud se to nezlepší, může to být forma autismu, asperger. Takové děti vyžadují, aby určité úkony dělal pouze jeden člen rodiny a když tomu tak není, mají záchvaty vzteku. Ale věřím, ženy váš případ to není a jenom zkouší co si může dovolit

Tak píšete, tě jste ho nechali vyzurit. Pomohlo to v něčem?

Dcera do 3ler téměř nepromluvila, kdybych po ní ve 2letech cokoliv chtěla asi by rvala na celé kolo, páč by nechápala co po ní chci, i 2lete dítě je pořád miminko, které potřebuje mámu tak ho proboha nesprchujte když má záchvat vzteku, ničeho tím nedocílíte, zkuste s ním mluvit jako s miminkem ne jako s dospělým...

Ahoj,
podle mě je to prostá žárlivost. Máme malé miminko, je jasný, že péči kolem něj děláš ty, ale malej tě chce a potřebuje pochopitelně taky, tak proto to jeho chování je takové. Mluv s ním, buď s ním a zároveň ho chval, jak je šikovný a vysvětluj, že tak jak si se starala o něj, se teď staráš o mimi, vysvětluj, a ono se to poddá. Třeba má prostě jen strach, že o tebe přijde, přichází, proto chce, abys všechno dělala dál ty.
A neboj, bude to dobrý 🙂

U nás na tohle pomohlo jediné - abych u toho prostě nebyla. Takže jsem dceru začala strkat co nejvíc s manželem pryč, tak, abych prostě nebyla ani v myslitelném dosahu. I v tomto malém věku dcera pochopila, že když je s tatínkem autem v úplně jiné vesnici, tak moc nepřichází v úvahu, abych jí dala najíst nebo vyčůrat já. Doma jsem na to netlačila, spíš se snažila nalákat. Chceš se koupat s tátou? Můžete si vzít hračky. Jinak jen osprchujeme. Nebo nějakou věc, co má ráda, a normálně jí to nedávám (utopenci s cibulí třeba), má jako výjimku dovolenou jíst s tátou, mají to skoro jako rituál. Takže prostě snažila jsem se vytvořit situace, ve kterých i dcera pochopila, že není zbytí a musí to udělat táta, a naopak jsem se pozitivně snažila navnadit na situace, aby prostě chtěla, to, co může dát jen táta a máma ne. U nás to teda přineslo ovoce hrozně rychle. Jo, ještě to u nás bylo spojené s tím, že tátovi nechtěla dávat pusu, když jí naopak chtěl táta pusu dát nebo pohladit, ječela jako šílená. To jsem netolerovala. Vyhubovala, vysvětlila, že je to táta, že ho máme rádi a on má rád nás, že je teď smutnej, dala jsem mu pusu za ní, a na ní se zlobila, že je ošklivá. I jsem zvýšila hlas, nemám ráda, když takhle děti s rodiči cvičí a zakládá to podle mě podklad pro vydírání, což jsem vyloženě nechtěla. U nás se to všechno srovnalo během pár měsíců krásně. Dcera je teď z tatínka vydřená, jsou věci, které naopak může jen on, ale už tak "zdravě", prostě něco deláme spolu, něco s tátou, mají svoje rituály, v něžnostech už nerozlišuje, ráda s ním tráví čas, a už neřeší, kdo jí utře po vyčůrání nebo dá napít.

@matkacekatelka taky me to napadlo, jestli to neni nejaka porucha. Ale snad ne, protoze kdyz nejsem v dosahu, jsou napr. venku s manzelem, na navsteve u babi nebo kdyz jsem byla 3 dny v porodnici, tak vse bylo v pohode, problem je, kdyz jsem nablizku. Kdysi jsem jeste narazila na nejaky clanek, ze mezi druhym a tretim rokem deti lpi na urcitych stereotypech, mozna je to i tento pripad. Kazdopadne jdeme za par dnu na ockovani, tak se doktorky predbezne zeptam uz ted co si o tom mysli

@drakenn psala jsem, ze nepomohlo, ze uroven toho vzteku neustale silila a silila

@xxx3d neni, delal to i pred prichodem miminka, po porodu zadna zmena k horsimu nenastala

@barumat co popisujete zkousime ted i u nas, psala jste, ze vam to zabralo par mesicu, tak snad i u nas po nejake dobe nastane zmena nebo to uz prestanu zvladat 🙂 dokud byl sam, clovek se snazil vyhovet, s omluvou, ze je jeste maly a ze pro me to vlastne problem neni. Ale s novym prirustkem je to najednou ubijejici. A jeste dalsi vec - syn sice nemluvi, ale mysli mu to dobre, cim je starsi, tim vic mam pocit, ze se mnou cvici a posledni co doma chci je maly vyderac a rozmazlenec, ktery kdyz si piskne, tak vsichni budou skakat dle nej. Ackoliv ho nade vse miluju, tak mam urcite hranice, ktere nechci, aby byly prekroceny, i kdyz mam trosku obavy, jestli uz nejsme trochu za nimi :/

Já bych to viděla tak, že je to malé dítě závislé na mamince. S vámi tráví celé dny, tatínkovi bývají hodně v luftě. Je to i o trávení času otců s dítětem. jeví tatínek od mala o dítě zájem, nebo jenom nosí peníze a odpočívá po práci na gauči? Tohle období přejde, dítko bych určitě nelamala jak už fyzicky či různými manipulacemi typu "skaredy" chlapeček. Prostě vydržte a hlavně si nenechte od nikoho namluvit, že máte poruchové dítě či malého rozmazleného haranta.

@poah Každé dítě umí ve dvou letech mluvit jinak.

mysim si, ze si dite poste zvyklo na urcite "ritualy" (ze doma maminka mu chysta UM, obleka atd) a kdyz se najednou to nedeje tak, jak dite bylo zvykle, chytne ho strach. V tomto obdobi si myslim muze byt uz i to, ze dite si v hlave vytvori urcitou predstavu a je zklamane, kdyz se veci dejou ne podle toho, jak si ono to predstavovalo a tim, ze jeste neni emocne gramotne, spadne do zureni a vzteku. Dam priklad (mam 2,5 leteho syna), syn je zvykly, ze rano ji u sveho stolecku a ma svou lzicku a svuj hrnecek, kdybych mu naservirovala vekou lzicku a posadila a velkeho stolu, vztekal by se a nechapal, proc tomu neni tak, jako vzdycky a pri tom, kdyz pujdeme na navstevu, nema problem, kdyz se posadi za velky stul a dostane jinou lzici. A takovych situaci je spousta. Verim, ze se to vekem zmeni. Za nejakou dobu uz bude chapat vysvetlovani a klidneji se bude prizpusobovat zmenam. Drzim Vam palce.

Normální reakce dítěte v období vzdoru, možná trochu zhoršená sourozencem. Přejde ho to, chce to jen vydržet. U nás to bylo podobné, loňské prázdniny absolutní horor, malý mi chtěl vařit kafe - zmáčknout knoflík na kávovaru (chtěl být pro mě tak důležitý, to jsem se dověděla až posléze s poradou se známou psycholožkou). Takže vydržet, zatnout zuby a časem bude líp.

necetla sem vsechny komenty, tak treba uz to tu bylo... nepostrrhla sem, jak dlouho to trva, ale me to prijde jako separacka, ted to bude jeste umocnene sourozencem, takze to nemusi byt horsi, ale o to delsi... ja osobni zkusenost nemam, syn mi timto neprochazel a me i muze bere rovnocene, ale kamaradka s timto bojuje jeste ve 3 letech a kolem tech 2-2,5 to byl extrem, kdy na malyho tatinek nemohl skoro ani kouknout, vsechno mama, ven nesmeli jit sami, musela i mama, kdyz sem jim nejakym zpusobem podarilo, ze mohli jit ven sami, byli v pohode a jen prisli domu, opet mama mama... proste to museli vydrzet, ted uz to je mnohem, mnohem lepsi... takze asi jedine zatnout zuby a vydrzet...

@poah O jakych pocitech furt debatovat? Napsala jsem treba nakreslit to nastvani. To mi 2.5 dite uz casto udela, rekne, v kdy ho neco stve apod. Zalezi na vyspelosti, ale spis bych rekla, ze v tomhle deti podcenujete.

@lpch Synovi jsou 3 a taky- jak jsou s manželem sami,fungují v pohodě.Ale jak jsem doma já,musím vše-dělat jídlo,uspávat, dopomáhat s oblíkáním a obouváním,dávat v autě do sedačky atd... Prý že to přejde 😀...Snad....U nás je máma TOP už od narození a moc mi nepřijde,že by ho to přešlo.Je vidět,že na manžela strašně žárlí,že mu ,,krade" mámu a kolikrát ho i odhání.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to přejde. Pro maminku to je náročné období, u nás se situace řešila nástupem do miniškolky na 3 dny. Pracovat s malým na klíně nebo po nocích už bylo neunosné. A nepomohlo nic, malý dostal starý notebook, který fungoval a já doufala, že bude sedět vedle mě a budeme společně pracovat, neklaplo to. Syn má 5 let a stejně jsem prvním místě a vždy budu! Samozřejmě i teď si počítá, kolikrát mu četl večer pohádku táta a kolikrát já. Dcera (mladší) je jiná.