Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?

janicka006
22. črc 2010

Zajímal by mne váš názor na tělesné tresty...mají vůbec být,od kolika let,kdo je může využít..výhradně rodiče??nebo i bližší příbuzní jako babičky???nebo i učitelé..???Jak to funguje u vás????

lenkavano
28. črc 2010

ale teda kdyby mi dcera přišla v 1ř mamko budeš babčou...no to si vážně nedovedu představit 😝 😀

lenkavano
28. črc 2010

v 17. 😉

lenkavano
28. črc 2010

už tu blbnu myslela jsem v 15. 😉

brusinka.pusinka
28. črc 2010

@lenkavano lenko tak jsem to nemyslela jen jsem dala příklad a sestřenka je milující maminka i babička 😉 a každá z nás bude babičkou, i já bych raději aby syn studoval a zatím má plány a plní si své sny 😉 ráda si také počkám jako ty 😉

lenkavano
28. črc 2010

@brusinka.pusinka aha tak to jo ,to se omlouvám že jsem tě špatně pochopila. 🙂

brusinka.pusinka
28. črc 2010

Lenko a vidíš její dcera udělalto samé a nikdy nedostaly na zadek ani pohlavek a ni facku 😉 Teta byla nešťastná ale jak se narodila Nikča byla tou nej babičkou 😉 A teď Věrka měla stejnou situaci, málem ji odvezla záchanka, ale mají Elišku a jsou šťastní 😉 a to má jěště 2 mladší dcery no uvidíme 😀

kaleilah
28. črc 2010

Tak jo, ještě jednou napíšu 😅 Podle mě nění důležitý, jak kdo vychovává. Každá se tady snažíme dělat pro svoje dítě to nejlepší. Můj otec se nám nevěnoval, pamatuju si ho jako člověka věčne s ovladačem v ruce. Dostala jsm od něj "po hubě" coby puberťák 2x. Jednou když jsem mu oznámila měsíc před 18 týma narozeninama že se od něj stěhuju a podruhý, když jsem na něj podala trestní oznámení. Otec bydlí od nás 7km, když se potkáme, ani se nepozdravíme.Je to člověk, kterýho si nevážim, nepozvala jsem ho na svatbu ani nikdy neviděl svoje vnoučata.

A to je pro nás s MM odstrašující příklad. Zatím jsme úplně na začátku dlouhý cesty, kdy se budeme snažit, aby z našich dětí vyrostli správní lidi. Misíme se snažit se chovat k sobě slušně, i když já jsem cholerik a manžel flegmatik, dost blbá kombinace, ale zase mě usměrňuje, aby jsme se nehádali před dětma. Chci se jednou dočkat vnoučat, těšíme se na to, až vezmeme kočár a budeme vozit naše vnoučátka, hrozně by mě ublížilo kdyby se k nám děti nechtěli znát. A je to jen na nás. Nezáleží na tom, jestli dítěti dáme jednu na zadek, nebo po puse, když nám bude lhát. Důležitý je to, aby jsme takovým věcem předcházeli. Aby neměli potřebu nám lhát. aby věděli, že za pravdu se netrestá. Že každej průser má řešení. Že i když se chvíli zlobíme, nadevšechno je milujeme a jedna přes prdel to nezmění.

brusinka.pusinka
28. črc 2010

@kaleilah v něčem máš pravdu a v něčem u mě ne , psala jsem na začátku proč můj syn dostal , porušil pravidla a věděl to než dlouhé kázání dostal na zadek. Bála jsem se o jeho život a věř mi bolelo mě to víc než jeho, Už to nikdy neudělal a neporušil pravidla. teď sním mluvím jako s kamarádem a ví kde jsou meze. Je supr, a u málé to vysvětlování prostě jde bokem , nereaguje a než aby si ublížila raději plácnu jemně přes ručku a zdůrazním néééé pak teprv pochopí. ale je to jen u věcí co opravdu ignoruje a může si hodně ublížit 😉

brumdinka
28. črc 2010

kaleilah - super - hezky si to shrnula 😉

kaleilah
28. črc 2010

@brusinka.pusinka mě nedělá prolém dát dětem na zadek, když si myslim že si to zaslouží a nic jinýho nepomáhá. Důležitý je, aby si děti pamatovaly za svůj život i něco jinýho než plácíní na zadek a zákazy. Aby nás jako rodiče respektovy a věřily nám, stejně jako po nás v pubertě budou chtít, aby jsme věřily my jim. A myslim si, že u dvouročáků prostě jiná možnost než milionkrát všechno opakovat a případně to zdůraznit plácnutím nejde 😝

brusinka.pusinka
28. črc 2010

@kaleilah tak to se omlouvám mám stejný názor 😉

lenkabu
28. črc 2010

@kaleilah pod příspěvek z 16:55 se ti podepíšu klidně vlastní krví 😉 😀

kaleilah
28. črc 2010

@lenkabu není nutný, zapatlala by sis monitor 😀 😀

kaleilah
28. črc 2010

Někdy mám tady z příspěvků pocit, že se úplně vylučuje plácnutí na zadek a láskyplná výchova. Podle mě naopak, když je dítě vychovávaný s láskou, ví že pro rodiče znamená všechno, ale neposlechne, že ten trest přijme a uvedomí si svoje chování. 😉

kristi
28. črc 2010

@kaleilah taktéž souhlasím ( btw. můj fotr je to samý) lituju svého ročního nevl. bratra, kterej si tím vším řezáním pravděpodobně taky projde

aleachim
28. črc 2010

@vlastovka385 napsala jsi to pěkně, to jsem se snažila vysvětlit. Bohužel se to zvrtlo, ale to už nechme být.

anta
28. črc 2010

Kaleilah, já např. jsem se přiznala tzv. veřejně k tomu, že Honzík na tu prdku dostane, nejsem úplný odpůrce tělesných trestů, když dítě provokuje a já ho upozorním třikrát a udělá to po čtvrté, ano tak malou mám trpělivost, tak prostě už dostane, naštěstí k těmto situacím dochází velmi zřídka, ale prostě jsou. Od cizích lidí bych si to líbit nenechala, ale ty nejsi pro holčičku prakticky cizí, když ji máš pořád, takže u tebe je to trochu jiný případ, vidíš sama, že máš u holčičky velký respekt a vlastní rodiče ignoruje, to je svým způsobem velmi smutné, ne pro tebe, ale pro ty její rodiče 😒

kubaka
28. črc 2010

@berenika39 niko niko - ty to tak krásně popíšeš, pod tohle se podepíšu všema dvaceti prsty co mám. Takhle to cítím taky. Prostě pěkná suma sumarum.

... a ještě bych za sebe dodala, že pokud shledám nějakou moudrou radu z knížky za blbinu, a můj mateřský cit a instinkt ji odmítne, tak se zachovám třeba úplně opačně, pokud budu cítit, že to mému děcku vyhovuje. A zhusta se tak dělo.
Všechno, co jsem tu psala, jsem za prvé cítila jako správné, za druhé se později dočetla, že to bylo OK nebo se třeba dočetla, že je to zásadní chyba ovšem odporovalo to jiným radám. Nám se ale ono jednání osvědčilo.
Když mě doktorka nutila přestat kojit v noci v 7 měsíci, ignorovala jsem ji. Když na mě zvýšila hlas, že spát s miminkem je zásadní chyba a budu otrok, šla jsem k jiné. Můj cit a pocit byl na prvním místě a oběma nám společné spinkání náramně svědčilo 😎 Takže co se týče mě, mám odžito, zažito a procítěno to, co tu píšu. Nemám ve zvyku papouškovat něco, s čím nejsem ztotožněná a nemám potvrzeno vlastní zkušeností. Jak to mají ostatní netuším a je mi to celkem fuk. 😝

kubaka
28. črc 2010

@lenkavano a aleachim - vy si pořád pletete dvě věci: navážet se do osoby, hodnotit její chování, jednání - ty jsi se přímo navezla do mého syna a řekla, že spláču nad výdělkem a že můj syn bude takový a makový. To je nepřípustné.
To je osobní a není to diskuse nad tématem.
Přípustné je, že se nevyjadřuji k ničí osobě, jen poukážu na styl chování, rozeberu ho, interpretuju, dokážu, proč je podle mě nevhodný, podpořím argumenty. Ty budeš dále oponovat, že podle toho a toho důvodu to je oprávněné. Takhle se dá vést polemika i konrfrontace se zcela odlišnými názory třeba na výskyt kůrovce. Někdo bude mít argumenty proč vykácet les, někdo proč ho nechat a že si příroda poradí. A naprosto se nebudou napadat a urážet jako lidi. Třebaže budou vášnivě a nesmlouvavě hájit svůj názor. Nakonec se v něčem i shodnou.
To, co tu zhusta čtu tady na MK, je právě osobní napadání, které se míchá s názorama úplně plynule a běžně. O tom psala latvia

vlastovka385
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
kubaka
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
vlastovka385
28. črc 2010

@kubaka Já si myslím, že spousta lidí reagovala tak, jak reagovala, protože třeba karinka, a trochu i blandik, pod čarou dávaly najevo, že kdo plácne dítě, tak selhal jako rodič. Pokud tomu tak nebylo a já jsem to špatně pochopila, tak se omlouvám. Mně osobně podráždilo zobecňování typu "plácnout dítě je zločin, ponížení a trauma, které si ponese celý život". I když s tělesnými tresty v principu nesouhlasím a budu dělat vše pro to, abych se jim mohla vyhnout, s tímhle se ztotožnit nemůžu.

vlastovka385
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
aleachim
28. črc 2010

@vlastovka385 s tím IQ se musím kubaky zastat, bylo zřejmé, že to byl argument ze "zoufalství", že tu určitou věc už asi nepobere. Mnohem horší mi přišlo, že se tu našly takové, které začaly přebíjet svou výší IQ. To zas nepobýrám já.

pokud jde o blandík, nelíbilo se mi, jak psala lenkavo něco ve smyslu, že jí jednou tu facku vrátí, je to podobné jako pak napsala lenkavo kubace (to mi uniklo) . Pak už jsem jen reagovala na výpady blandík vůči mě. Jsem zvyklá odpovídat, když jsem tázaná. Ale byla bych ráda, kdyby se toto už opravdu uzavřelo, nebo latvia mi direktivně přikázala (asi důsledek špatného zacházení v dětství) abych u se věnovala jen tématu.

kubaka
28. črc 2010

@vlastovka385 no mě už na některé hlášky došly argumenty, tak takhle blbost byla asi tak na té úrovni. Já s tím nemám potřebu operovat,jen mi to přišlo jako takový sarkasmus akorát na místě. Ale moje kreativní a dvouúrovňové myšlení prostě někdy funguje jiným způsobem a pak se bohužel stává, že se s někým dalece míjím a zůstávám nepochopená.
To co sji citovala o zločinu - to je samozřejmě nadsázka, zobecnělá, když si za slovo "zločin" dosadíš "nepřípustné", tak to nevyzní tak bombasticky, ale podstata zůstane.
Použila jsem ho proto, že psychologie opravdu pracuje s třemi úrovni rodičovských selhání, švagrová studuje psychologii, docela mi to ledacos osvětlilo: omyl (dobře napravitelný, dělá ho každý) chyba /musí se aktivně napravit, odčinit, někdy ji přemaže další dobrý počin, samotný vývoj) pak jsou rodičovské zločiny a ty v človíkovi zůstanou a prakticky se neodstraní nikdy. To jsou hrozivé křivdy, zklamání důvěry a jistoty v rodiči, jdou do úplného základu osobnosti, která je vždy a za každou cenu nedotknutelná. Příklady jsem psala dávno dozadu. Pak mě tam napadly frajerky, že jsem asi žila v ghettu - rakce na úrovni
😖
Takže to samotné slovo není až taková nadsázka. Mě taky ujížděly jednu dobu nervy, plácla jsem /moje selhání, už jsem to psala, bylo mi to líto) Ale nafackovat puberťákovi na veřejnosti bych prostě přes svoje mateřské láskyplné, soucitné srdce naprosto nepřenesla. Na to prostě nemám povahu. A jsem za to ráda.

kubaka
28. črc 2010

@aleachim no, s tou hláškou o IQ jsi to pochopila velmi přesně - psaly jsme teď současně. 😀 😀 Zoufalý argument

aleachim
28. črc 2010

omlouvám se za hrubky, po průběžném celodenní psaní na mk, jsem úplně mimo ☹

blandik
28. črc 2010

@vlastovka385 - snažila jsem se zde zprostředkovat skryté poselství a dopady trestů, o kterých píšou odborníci. Také to, jak se to dá alternativně řešit a jaká je síla správné komnikace. Nemělo to nikoho napadat v jeho roli rodiče, jen jsem nějak apriori předpokládala, že když někdo narazí na psychologické vysvětlení, že to třeba může být pro něj zajímavé. Bohužel nemám pocit, že by se někdo obsahem sdělení příliš zabýval - jelikož nikdo se na nic více nezepal a nepolemizoval. Čekala jsem, že tady najdu lidi, co jsou otevřeni poznatkům - koneckonců jsou na chatu a tak je asi ono téma zajímá, ale nečekala jsem, že hlavním důvodem je si pouze sdělit - jestli plácají a jak hodně. Případně se vzájemně urážet - napad osobu - jak to napsala kubaka a ne jen diskutovat o metodách. Ale znova upřímně prohlašuji, že jsem nikoho nechtěla soudit jaký je rodič nebo jakkoliv zasahovat do jeho rodičovské integrity a jsem si jistá, že mé příspěvky toto neobsahovaly - kritiku osoby. Názor na metody ano, ale ne kritiku jednotlivé osoby (až na spor s aleachim).

aleachim
28. črc 2010

kubaka, jenže je podle mě rozdíl mezi nafackováním pubrťákovi na veřejnosti nejlépe před jeho kamarády, je opravdu strašně ponižující, ale když dostane pohlavek za to, že odmlouvá (má sestřenice řekla své mámě, že někdo jako je ona jí nebude kecat do života, a řekla to o poznání drsněji, a to jí je 14) svůj účel občas má.

janula2008
28. črc 2010

Blandik, zajímá mě, jak by některé z těch reálných a krizovějších situací bylo správné vyřešit bez plesknutí, třeba s tím dvouletým dítkem, proto jsem taky nakukuju, ale zatím mi to tu nikdo nějak neosvětlil, za to různých všemožných pouček a osočování se je tu až až 😖 😝