Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?

@tetes1 to je právě to těžko se tu shodneme,máme jiné zkušenosti každá co tu píšeme. 😉

@tetes1 souhlasím s tvým názorem na facku 17 letému člověku, vidím to stejně. Svého 14 letého bych se nedotkla, je větší než já a neumím si představit, že bych si jeho respekt měla vynucovat tím, že ho hodím. Když nastane obdobná situace kouknu na něj a s rezolutním výrazem řeknu cosi jako "no Dane, tohle jsme si přeci nedomluvili..." (...) Co můj respekt k jeho osobě?. To mi připomínáhistorku odpozorovanou ze života: dítě odmlouvá matce a křičí na ni. Matka mu vlepí pohlavem a řve na něj: "mluv se mnou slušně ty hajzle jeden." ujištťuju vás, že na písku to není tak neobvyklá scéna.

Smazali mi jak jsem se koukala opravdu jen nedůležité humorné vsuvky. Podstatné zůstalo. Má razance stoupá přímo uměrně nesmyslnosti a útočnosti protioponentů. Názory jsem schopná si vyměňovat se slušně a věcně diskutujícími úplně vklidu.

Velmi trefně jsi postihla, že rodič, co si není jist sám sebou, nebá důvěru v sebe jako rodič a tak trochu nevěří ve zdravé jádro svého dítěte (zamyslete se, než se do mě obujete) tak pak se bojí, že mu dítě zvlčí, bude skákat po hlavě, přeroste mu přes hlavu, bude si z něho dělat otroka, bude poskokem svého dítěte - tohle všechno jsou výroky nedůvěřujících si rodičů. Mě třeba osobně tohle nikdy nepřišlo ani na mysl. Že by mě děti přerostly přes hlavu. A to jsem poměrně smířlivý rodič a nehrotím situace, snažím se docílit klidnou cestou, vysvětlením, odvedením pozornosti, kompromisem, který nebolí, zvýším hlas, jsem přísná. Podle věku a chápání dítěte. Když jsem plácala, by to jen moje vybublané nervy. Výchovný efekt nula. U staršího efekt veliké křivdy, u mladšího efekt hrachu házeného na stěnu. Ještě se slzou ve svém velkém oku šel a s bezelstným výrazem to udělal znovu, naprosto nechápaje merito věci 😅 . Takže argument, že plácnutí dítěte protože není schopno něco pochopit je diskutabilní.

Také nemám ráda fanatismus a dogmata, souhlasím vehementně, jsem jedna z těch, co ho pozná na sto honů a působí na mně jako červená na býka. Rabr jsem nečetla, ale pochopila jsem, že to v podstatě rozvádí základní věci, které se dočteš prakticky v kterékoliv knížce. Jsou jisté principi, které mohu vědět, zažít je tak, že se mi dostanou do podvědomí, sžiji se s nimi a pak podle nich jednám vlastně instinktivně, citově. Takže nelze říct, že toto stojí proti sobě. Naopak, instinkt pracuje s tím, co je v podvědomí, zasuté. Klidně jsem dělala tzv. chyby, které se zde dost přetřásají a kolik imperativů se objevuje jen v samožných zázvech témat: jak dítě naučit, odnaučit, donutit., zakázat... Můj instinkt mi v drtivé většině těchto dotazů radil u dětí nechat věcem svůj čas a věřit instinktům dítěte jako těm přirozeným, pravým a nezkaženým konvencemi.

Všechno, co jsem psala je prožité, zažíté a zhusta právě instiktivně řešené. MM právě nikdy nepochopitl, jak vím, proč a co děti cítí, co potřebují, jak vím, co se jim honí hlavou a mám zrovna udělat. Já to nevěděla, já to vycítila. Tohle žádná kniha nenaučí. On tuhle emoční inteligenci bohužel silně postrádá, takže vztekající a plačící dítě mu přivodí záchvat paniky a bezmoci zakončený zoufalým voláním o pomoc "udělej s ním něco". Vždycky jsem "udělala"
Zahraniční knížky mi přijdou taky vesměs povrchní, musí se hledat renomovaní autoři, zdaleka ne vše je vůbec ke čtení.. Vycházela jsem především ze základů prof. Pavla Říčana Cesta životem. Jsou to principy vývoje a myšlení člověka. Žádné rady. Když pochopím, jak věci (emoce člověka) fungují, mohu na to navázat svým vlastním způsobem 🙂 ,

...jo, a tím vším nechci říct a ukázat, jak jsem dokonalá matka - 😀 ale naopak že docela riskuju s tou benevolencí, jdu trochu proti proudu (jak to tak tady čtu) a nevím, co se vyklube s mých synů. Jen věřím jim, věřím sobě a doufám. Mou prioritní starostí není jak ze sebe nedělat otroka a jak krotit děti, aby mi nepřerostly přes hlavu, ale hlavně to, aby se děti našly v životě, věděly co chtějí a vrhly se jednou do světa s odvahou, radostí a dychtivostí. tělesné tresty či vychovávání plácáním mi k tomu neslouží...
To, že jsem musela kvůli malému zalepit čudlíky u PC mi přišlo jako bezvýznamná drobnost 😎 😎 😅

Holčinky, já vážně dokonalou matku ale neznám, je to jen fáma, tak se tím netrapte 😀

@anta jo to je úravda.proto nemá cenu se tu dohadovat.

pravda 😉

Teda já dokonalá matka samozřejmě jsem a tak vám to musím napsat, abyste viděly, jak taková dokonalá matka vypadá, že? 😀 😀 😀 😀 To je prostě hloupost zabřednout do diskuze pojednávající o tom, zda člověk nedělá totální chybu při výchově, neb jsme si mohly tady všimnout, že ty matky, které tu chybu dělají (viz ta 8letá zkažená holčička 😀 😀 ) to neřeší, že? 😀 😀 😀

@kubaka cože? to myslíš vážně? myslím "mluv se mnou slušně ty hajzle jeden?" bože bože kam ten svět spěje....

Naše scéna z písku: Pepo, nasaď si ten klobouček," proneseno třikrát klidným hlasem. Počtvrté - Pepo, jestli si nenasadíš klobouček, odcházíme." Nenasadil, tak jsem k němu přišla, v klidu ho vzala za ruku a šli jsme. A podotýkám že jsme na tom hřišti strávili jestli 5 minut.... Samozřejmě kvikot, ale měl to zbytečný. A od tý doby už klobouček na hřišti nesundává... A paradoxně to mělo vliv i na jiného chlapečka, který se maminky ptal "mami, proč chlapeček už odchází? " a mamina "no protože zlobil," a chlapeček evidentně otřesenej. jemu by se něco takovýho asi stát nemohlo jak jsem na to tak koukala.

Shrnuto: myslím že tohle dalo Pepovi větší ponaučení než kdybych mu nasekala prdku...

a když se nad tím zamyslím, tak kdy je optimální interval věku pro fyzické tresty? pokud vůbec, tak 2 - 6 let, pak si myslím (zkušenější mě možná vyvedou z omylu 😀 ) že už se dá diskutovat a vysvětlovat, a ne si na děcku hojit mindrák stylem "bude to tak protože jsem to řekla a já jsem ta silnější...."

@kubaka však já vím, že jsi schopná diskutovat slušnou formou. Jen jsem se snažila být objektivní a souhlasit s tím, že i ty jsi se dopustila určitých invektiv. Byť to byl zákon akce a reakce. 😉 Já byla ráda,že jsem byla na dovče,páč určitou přispěvovatelkou (byť si říkám,že mi za to vůbec nestojí),bych se určo nechala vytočit a to co bych napsala by bylo koledování si o blokaci. 😅 Taky se snažím u dětí nejvíc používat určitou empatii,kdy jsou nějaké situace,já bych chtěla reagovat a pak si říkám,jak bych se asi cítila já na místě dítěte. Věčně odtahovat od zábavy,zdržovat oblíkáním,neustále do něj něco cpát i když nechce, dávat plenku,když se jim v nich paří prdka,nutit spát,když chce být vzhůru......jo,nemají to ty děti jednoduché. 😀 Zkušenost z pískoviště je naprosto šílená. ☹ Je to to co řeším,teď s dvojkama, K. plácá M. po hlavě, (je to pro ní forma hry), říkám K. dělá se ají, podívej,vezmu ručičku M. pohladíme ve chvíli,kdy jí budu říkat NE nesmíš a plácnu po ruce si v té její hlavince utvoří jasný obrázek: aha, tak mám je silnější a může mě plácat a já jsem silnější než M. ,tak ho taky můžu plácat a když nemůžu před mámou,tak to udělám až to máma neuvidí......Prostě nemlať bráchu nebo tě zmlátím. Postavené na hlavu. Ale stojí to úsilí si to uvědomit a hlavně ve chvíli,kdy si bráníš to svoje dítě,kterému je ubližováno byť druhým tvým dítětem.

@kubaka a ještě k mm, je to bezvadnej táta,dokáže si s dětma poradit naprosto bez problémů,koupat,dávat jíst,přebalovat,jít ven,uvařit jim,obléct fakt nic není problém. Ale občas u něj tu empatii k dětem také postrádám, třeba ho vytočí,když si při jídle sáhnou do pusy a chtějí jídlo prozkoumat (mě to točí taky,ale vím,že je to přirozené a plácáním na tom nic nezměním), nebo když brečí,že jim něco je a ještě se nemoc neprojevila. On fakt v noci vstane a třeba hodinu nosí a uspává,ale pak už ztrácí nervy a M. řekl, něco ve smyslu,tak když je ti teda tak špatně,tak pojedeme na pohotovost (ale řekl to fakt nasraně), na to konto M. za dva dny zjistili pneumokoka v uchu a píchali mu ho,jenže ty dvě noci před tím nebylo nic poznat,žádná teplota,prostě nic. Tak jsem mm taky musela upozornit na to,že se baví s dítětem 10 měsíčním a né 10-ti ročním. Ale to jsou takové "prkotiny",prostě chlap není tak emoční,ale ono to má i pro dítě své výhody. Tak kde se ječící maminky rvou vlasy,co všechno se dítěti může stát a nenechají ho nic prozkoumat je tatínek klidný a nechá si dítě hrát,tak jak my bychom nedovolily a ono je to pro dítě taky dobře.

My doma tělesné tresty aplikujeme, ale máme jasně vymezená pravidla, kdy k nim přistoupit a jak trestat. Abi dostává většinou trojí výstrahu, při druhém neuposlechnutí přineseme vařečku, ukážeme ji a znova zopakujeme zákaz i s vysvětlením ("Abi kytička se netrhá, protože ji to bolí, ještě jednou to uděláš a dostaneš na zadek"). To v devadesáti případech ze sta stačí. V těch několika zbývajících jí sundáme kalhoty a dostane vařečkou. Abi nedostává rukou, protože jsme se o trestech bavili s naším kamarádem psychologem a ten nám řekl, že dítě by si nemělo ruku (která má dávat pohlazení) spojovat s bolestí - nám se ta myšlenka líbila a tak ji teď používáme. Nikdy Abi netrestáme v hněvu a proto, abychom se nějak odreagovali. Potom co jí naplácáme, jí znova vysvětlíme, proč dostala, většinou jí i řekneme, že ji máme rádi a dál už to neřešíme a pokračujeme ve hře apod. Podle mně tělesné tresty mají svoje místo ve vymezování hranic, spolu s dalšími přístupy, pokud jsou rozumně používány.

@tetes1 ahoj 😉 . s těmi tatínky to tak asi je - ne všude, ale mě to přijde celkem bežné. jednak bývají pragmatičtěji založení, mají na starosti mnohem víc praktična, než duševna 😉 , takže i k dětem přistupují jinak, než my. máme to stejně, mm je táta, jakého jsem si ani v nejlepších snech nepředstavovala, a přesto občas ujíždí - mírně, a já mu to nemám za zlé, a musím ocenit, že se spolu učíme to poopravit 😉 . je z rodiny, kde vládla pevná ruka otce - a je to vlídný,laskavý muž.jen prostě okolnosti tomu chtěly (tři děti, hospodářství, peníze jen tak tak, museli se zapojit všichni a rodina fungovala, a funguje dobře).. ale bylo to tak, že táta zavelel,zařval v nejhorším, měl autoritu a děti poslouchaly. to si mm přinesl do svého tatínkování. občas nemá dostatek trpělivosti, vypění, když petr neposlechne, prostě si myslí,že už to, že je táta, mu zaručuje autoritu. a tak to není.
hodně řešíme takové to "hračky plačky". prostě spolu blbnou, šantí jak blázni, petr rozdováděnej, a skončí to tak, že v té rozjařenosti mm skočí na břicho tak, že mu oběd málem vyběhne. samozřejmě to neudělá schválně, ale mm ho sprdne, houkne na něj a je pláč. prcek nechápe, že všechno to blbnutí předtím - i hopsání po sobě - bylo ok a ten jediný pohyb je špatně. nebo po sobě často a rádi cákají v bazénu, pak jednou tam vlezou, je to studený, malej na mm nacáká a ten ho sprdne, protože se ještě nenamočil a je mu to nepříjemný. prostě - i tatínky musíme trochu naučit přemýšlet, naučit je, že děti nedomýšlejí ještě všechny důsledky a trest musí přijít jen oprávněně - není jednoduchý to odhadnout.

@berenika39 jj,to je úplně přesné. Petr pak,když ho na to upozorním se taky zarazí a uvědomí si to. Není to tak,že by si nechtěl připusti,že to co dělá nebo jak reaguje musí být vždy správně a za to jsem fakt ráda. S tím hopsáním a dováděním,jako by jsi byla včera u nás doma. Byli jsme všichni v posteli a blbli s dětma a M. rozdováděnej začal kopat nožičkama jak ležel na břiše a P. kopal do břicha a ten se rozkřiknul, ale pak si taky byl schopnej uvědomit,že ten M. za to nemohl,že nedokáže pochopit,že něco dělá špatně. 😉 Ale díky bohu za takovéhle tatínky. 😵

@martina100 Já jsem to asi špatně pochopila...bijete dcerku vařečkou na holou? 😨 A poradil vám to psycholog? 😨

martimarti - taky jsem si toho všimla. Ježiš, to bych teda asi fakt nedala vařečkou na holou, nějak si to nedokážu představit, že bych Honzu tímto způsobem ztrestala 😒 To i když jsem kolikrát s nervy v koncích, tak by mě to prostě nenapadlo, aby to dítě takto fyzicky trpělo. Vždyť to to dítě musí děsně bolet a hlavně je ještě malinká na takový trestání, to dítě jako asi spoustu věcí asi nepochopí, to je drsnej trest, to se na mě nezlobte, to ta holčička tolik zlobí? Nebo je to zlobení takové povahy, že se to fakt nedá řešit jinak než vařečkou??? 😝 😝 . To je rada, ruka sice má hladit a měla by taky ukázat, že umí i "srovnat" 😉 Holčička vyroste a dostane násadou od koštěte nebo rovnou kladivem? To je na mě nějak moc drsný, s tím tedy naprosto nesouhlasím 😠 😠

To se radí při výchově psů, netrestat rukou. Ale i tak není ani psa nutný bít holí...
Taková výchova se bohužel praktikuje taky. Tohle považuju za fyzické trestání a autoritativní výchovu. V tomto případě ani já nesouhlasím a v žádném věku. Dostat nařezaný vařečkou je potupný a debilní naprosto kdykoliv.

Ahoj,
tak na vysvětlenou, Abi nebijeme, nebo alespoň já to to za bití označit nedokážu. Plácneme ji vařečkou, proč ne rukou jsem napsala v prvním příspěvku. Z Abiny reakce nemám pocit, že by ji to "děsně bolelo", sama sebe považuju za dost soudnou, abych odhadla sílu rány. Jak jsem napsala nahoře, netrestám Abi naštvaná ani ve vzteku, takže fakt nemám důvod ji "řezat". Holky,omlouvám se, ale já mám dojem, že jste z jednoho příspěvku usoudily, že naši holčičku řežeme jako koně. A absolutně nechápu, proč by měla později dostávat násadou od koštěte nebo kladivem. Nám nejde o to působit jí čím dál větší bolest. Ruka, která má i "srovnat" - pokud to tak vidíš, proč ne. My prostě jen věříme, že pro dítě je lepší spojit si výkon trestu s něčím neosobním, ne s dlaní člověka.

@martina100 Já tvůj příspěvek pochopila, je mi jasný, že tělesný trest je až krajní řešení u vás 😉 rozhodně si nemyslím, že jí "řežete". Jen mne zarazila ta vařečka, myslela jsem, že tresty vařečkou jsou pasé a ejhle...oni jí doporučují psychologové 😀 😀 No v mojí domácnosti se vařečka bude používat jen do hrnce 😀
Ale furt nevím, jak jsi psala, že "sundáte kalhoty"...je pod nimi doufám plenka, že? Nebo fakt na holou? 😕 Vařečkou? Tomu nevěřím 😉
Já to dělám jinak, plácám přes plenku když už se to fakt nedá, ...nejsem na to vůbec pyšná, beru to jako svoje selhání...naštěstí je dcera moc hodná a dá si domluvit, takže jestli jsem musela plácnout nejvíc 5x, víc určitě ne...jinak nevím...tělesné tresty se mi nelíbí ☹

Nevím ale dostat vařečkou a na holou mi příjde dost potupné i pro dítě 😅
Ne že by Adrián nedostal na zadek, když je evidentní že zákaz porušuje zcela vědomě (ten kdo začne tvrdit že to v jeho věku nemůže vědět by ho měl vidět, je to číslo a je naprosto jasný kdy neví co dělá a kdy moc dobře ví a proto to dělá 😉 ), ale teda na holou mu nikdy nedám a vařečkou taky ne. Myslím že jen co bude trochu starší ani na zadek nebude nutné mu dávat, myslím že většinou jsou děti dost brzo velmi inteligentní na to aby se s nimi dali dělat určité dohody a k trestu přistupovat jen velmi málo... Četla jsem že třeba trestat dítě za to že se neučí je špatné, protože to v něm podporuje nechuť ke vzdělávání... Navíc na Slovensku tuším už platí že kdo praští dítě tak si to pěkně odnese, ale tento zákon taky nevidím jako šťastnej... Myslím že většina rodičů své děti nemlátí jen tak a ti co ano, rozhodně zákon respektovat nebudou...

Ahoj,
mně to ponižující nepřipadá, nevím, možná proto, že se to odehrává v podstatě v klidu, Abi ví, proč dostane, v klidu to v tu chvíli probereme (co se stalo a proč teď dostane na zadek), pak už se k tomu nevracíme. Není tam žádný křik, žádná hysterie. Fakt tady nechci nikoho popouzet, mně jen došlo, že v dětství pro mě nebylo zlo tělesný trest, ale vědomí, že přichází zároveň s maminčiným naštváním a z její ruky.

Já nemyslím to že by nevěděla že za co dostane, ale spíš ta fáze na holou mi příjde potupná i pro dítě, nevím možná je to jen můj osobní dojem, ale myslím že i dítě má svou hrdost. Máme známé a ty to dělají podobně, jednou napomenou, podruhé si samo dítě přinese vařečku a potřetí dostane, ale ne na holou... Ono co člověk to názor, já jen projevila ten svůj. Ani si nemyslím že jí řežete jak koně, nebo v afektu, jen mi to příjde "divné", nevím jak jinak to napsat 😅 Já jako dítě dostala možná tak dvakrát, co si pamatuju a to jednou když mi bylo cca třináct tak rovnou dvě facky za sebou, za nepatřičnou drznost (zpětně uznávám že jsem si o ně koledovala) a nemyslím si že nejsem vychovaná, jen proto že jsem nedostávala... Hodně záleží na rodičích jak umějí dítě zvládat a na dítěti jak je ochotné a svolné k domluvě 🙂

@mataharyy - já jsem to myslela tak, že nepokládám pro dítě za potupné dostat na holý zadek, pokud si je v tu chvíli jisté, že je to od rodiče jen forma trestu, která nemá nic společného s hodnotou dítěte (viz zlobíš, nemám tě ráda, dostaneš). Prostě když tam není ze strany rodiče to odmítnutí dítěte, nebo odepření lásky. Pro nás je to prostě vymezení krajní hranice. Ale to už se asi opakuju 😉

@martina100 to, co píšeš mě trochu děsí - dítě 20 měsíců, batole, sladké, k zulíbání a k mazlení. na zadeček a vařečkou? 😨 Já dodnes na ten boubelatý zadeček Mariánka akorá tak líbám a hladím. A víš, že mnohem přijatelnější pro dítě je, když ti ujedou ty nervy a plácneš jako bezprostřední projev svého citového rozpoložení, že je to v podstatě výchovnější, protože dítě vidí, jak jeho chování zapůsobilo na druhé a minipálně se naučí, že člověk má projevovat emoce a jednat autenticky? A že ruka je nejlepší proto, že je záruka, že dítěti nemůžeš ublížit - kdežto jakýmkoliv cizím předmětem mu můžeš už něco udělat? A to, že si dítě samo přinese "rákosku" k potrestání jak psla mataharyy je úž úplně lámání osobnosti a úplně popření přirozenosti a hrdosti.

A PŘESNĚ na téma odložených trestů, které jsou "rozumné" a vklidu s vysvětlením za co jsme měli přednášku od Pavla Říčana, že jde už jen o agresivitu vybíjenou na dětech, potřebu být nad nimi, ovládat je, mít navrch nad někým slabším atd atd, je tam spousta negativních motivací. Tohle nám vysvětloval, není to z mé hlavy, ale přijde mi to dost logické i přirozené, nikdy bych dítě netrestala fyzicky s "chladnou hlavou a rozumně" - pač když ze mě vyvane počáteční vztek, nemám potřebu ho bít.
A.když biju, tak zásadně ničím jiným, než svou živou rukou, která cítí stejnou bolest jako dítě. Takhle dostal malý jednou plácanec na plínu, kdy mě fakt vytočil a mě ta ruka pěkně bolela ještě hodinu. Jeho to přes plínu a kalhoty muselo naštěstí bolet mnohem míň. Štěně se doporučovalo plácnout složenými novinami, aby to nebyla ruka, která krmí - ale to jde o psy a ani tam nedoporučovali vařečku ale smotek novin. O kompetentnosti doporučení tvého kamaráda psychologa bych značně pochybovala a zcela instinktivně bych ho zavrhla jako sadismus. Nehledě na to, že toto téma je psychology už zpracované .

@kubaka - nemůžu napsat nic jiného, než že žádnou potlačovanou agresivitu ke svému dítěti nepociťuju, ale o tom tě asi těžko přesvědčím. Abi milujeme a vychováváme ji podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Já i manžel máme moc hezký vztah, Abi oba považujeme za požehnání. Tím bych to radši ukončila.

@martina100 piš si, že fyzický trest je ponižující vždycky, ať si to díky své nátuře dítě uvědomuje nebo ne. 🙄 Ono to stejně nakonec potlačí, protože si o vás potřebuje udržet iluzi milující rodiče, jinak by dítě nepřežilo. Pak přijme cokoliv, cokoliv mu uděláte, tak si v zájmu zachování lásky k vám vyloží jako zasloužený trest. Rodiče jsou svatí , milují mne, ať mi udělají co udělají. To je přirozená obranná reakce. Ve 30 letech bude takové dítě své tehdejší emoce přehodnocovat - čím citlivější jedinec, tím hůře se s tím bude vyrovnávat.

Proč se mučení používá jako způsob nátlaku a zlomení osobnosti? Protože je ponižující na té úplně základní, hrubé a sprosté úrovni.
Halík kdysi říkal, že člověk může být statečný a oduševnělý sebevíc, ale kdyby jemu samotnému se stalo, že by mu stébáci třeba drtili varlata, že by nevěděl, jak by se svou statečností a morálkou dlouho vydržel. neuměl si představit to ponížení a bolest a co by udělala s jeho osobností a vůlí. Nehledě na psychický teror...

@martina100 tak to nepřesvědčíš 🙂 protože se podle toho nechováš. Pokud jsi byla sama bita jako dítě, je přirozené, že to předáváš dál. Tyto věci se ději nevědomky. Kdyby si jich byli lidé vědomi, nedělali by je. 😉 O tom už tu bylo.

@martina100 a proč teda, když už jste "v klidu", proč místo vařečky si to normálně nevyříkáte? Pokud rodičům "vylítne ruka" - prostě hned, plácne se, tak to beru jako že se vyhrotila situace, ale PAK, když pomine prvotní afekt - vařečkou?? Ano, může být co člověk to názor, ale je potřeba rozlišit "názor" a "špatné jednání". Teď nemluvím o Tobě, ale všebecně. Mně ruka taky vylítla, že jsem plácla přes plínu, ale to bylo většinou hned, v té situaci. A za 5 vteřin už mě to mrzelo.
OBDIVUJU rodiče, kteří umí vychovávat bez plácnutí, znám takové kolem sebe a děti - no děti, dnes je jim 20 let - jsou naprosto pohodoví lidé.
Fyzické tresty mi nevadí ve smyslu, že cca 11ti letí klučini dostanou pohlavek za "alotria". 🙂 Ale ne na batoleti, ani na menším dítěti.
Dodneška si pamatuju, jak mi mamka jednou "nadala", prostě je to furt ve mně a i po těch x letech mě to ŠTVE. Protože tehdy mohla přijít a promluvit si se mnou, pralo se to ve mně, věděla jsem co se děje, ale potřebovala něco úplně jiného, né pár facek! Stačilo jen, aby si se mnou promluvila, takhle si to budu pamatovat napořád - a úplně zbytečně. Taťka naopak fyz. tresty nepoužíval vůbec a teď po letech si uvědomuju, jak to zvládal bezvadně.

@pepibubu no pepi, kdy je vlastně ten "idelální věk na telesné tresty" mě taky napadlo a rychle došla k tomu, že vlastně nikdy 😀 😀 Hezké řešení kloboučkového problému - akorát já bych nevyhrožovala odejitím, pač by se mi nechtělo 😀 Já vlastně neřeším nic sankcemi. Až u toho staršího - zákazem PC kupříkladu - a tam to jasně funguje. Na maličkého ne. Prostě je příliš svůj.
Te'ď jsme odcházeli z písku, chtěl místo svého odráždla odjet na obecním autíčku. Kladl odpor, pobrekával, zkoušel to, ale nakonec se nechal vzít za ruku, zamávat autíčku, pohladil ho, a se slibem, že zase příjdeme a autíčko tam bude nakonec s pobrekáváním odcházel za ruku. Kolo jsem ale musela nést, na to si sednout nechtěl. Netrvala jsem na tom, nic bych tím nedokázala. Celou cestu mě ujišťoval, že "nechci", že nechce kolo, že tam chce zůstat a bojkotoval snahy o rozptýlení. Nechala jsem ho, odpovídala jsem cosi ve smyslu, že vím, že se mu nechce, vím, že se mu autíčko líbilo... Nechala jsem ho mít vlastní názor i emoci, nevymlouvala,ale nechtěla po něm víc, než je jeho osobnost schopná akceptovat - např. aby sedl na kolo a jel sám. to už bych ho nutila k něčemu co nechce. Zabránit mu v něčem, aby nedělal je přípustné, ale "donutit" dítě dělat proti své vůli je fakt přes čáru.
A přesně mě napadlo, co psla tesstes - kolik toho po dětech chceme a ony vlastně nechápou, proč mají odejít v nejlepším, nevzít si hračku, která se jim líbí, jít kam nechtějí, jíst, spát uklízet naordinovaně. Vždyť dospělí tyto věci dělají pod¨le své chutě. Nikdo nás nepeskuje - jdi tam, vezmi si tyhle kalhoty, teď jdeme na koupit a ne do ZOO. Prostě my máme vůli, ale děti ji mít nesmějí? teď jsem úplně cítila, jak to tahám od něčeho, co se mu moc líbilo a jak se to dítě musí cítit...Jistě, pravidla, hranice, respekt, ale když se na to kouknu jejich očima, říkám si, jeslti po těch dětitčkách nechceme někdy zbytečně moc a ze života jim neděláme pověstný buzerplac. 😲