Tělesný kontakt u nekojeného novorozence

barbarik
6. říj 2011

Ahoj holky, hledala jsem na diskuzi, ale přesně toto téma jsem nenašla... Jsem zoufalá... Náš malý Andrej rozhodně neměl jednoduchý start do života. Teď jsou mu 3 týdny. Rodila jsem císařským řezem kvůli špatné poloze miminka. Pár hodin po porodu se u mě objevily závažné komplikace se srdcem a odvezli mě na jipku, kde jsem strávila týden. Malý byl po celou tu dobu sám v porodnici, krmily ho sestry z láhve a mně kojení zakázali kvůli spoustě léků, které teď beru.
Po návratu s porodnice vznikl spor s tchýní, která tvrdí, že proto, že malý není kojený, musím ho pořád mít u sebe a nosit. Jenomže já s ním můžu tak maximálně sedět a nosit jen chvíli (nemám vůbec síly a krom toho mě při dlouhém nošení i bolí steh po operaci). Malý tak buď spinká, nebo propláče dobu do dalšího krmení - jen pokud ho nenosíme (protože ho na to tchýně navykla). Nemám srovnání s jinými dětmi, nevím, jak je to správné. Vydržely vaše děti nějakou dobu bez pláče samy prostě tak ležet, nebo je opravdu pořád potřeba je držet na rukách až dokud neusnou? Myslíte, že nekojené miminko bez neustálého nošení citově strádá? Můžu ho někdy nechat ležet a prostě plakat? Jsem už úplně vyčerpaná a připadám si jako nemožná matka...

florentina
7. říj 2011

@barbarik já si myslím, že jde o několik podstatných věcí.
Zaprvé tvůj zdravotní stav. Je naprosto pochopitelné, že jsi po tom, co jsi si prodělala velmi zesláblá a abys mohla být funkční maminka, musíš na to mít také energii. Takže chápu, že nemůžeš chodit celý den po bytě s malým miminkem, protože to je vysilující i když je člověk fit.
Za druhé je to stránka psychická....rozhodně nejsi špatná matka a je jasné, že se musíš v nové situaci nějak rozkoukat, ujasnit si jak si to vše představuješ, jaké jsou možnosti ty představy naplnit. Každý si přeje pro své miminko to nejlepší, ale každý si pod tím představí něco jiného. A spor s tchýní bych do toho vůbec netahala. Jde o tebe a tvé dítě a ne o to kdo si co myslí /ať už příbuzný či cizí člověk/. Tím chci říct, aby jsi si ty sama ujasnila, jak si to představuješ a podle toho se zařídila. Když budeš sama se sebou smířená, že to co děláš je správné, tak se ti to bude lépe obhajovat i před okolím.
A ta třetí, ale podle mě nejdůležitější věc je tvé miminko. Jsou na to názory různé, ale já si opravdu myslím, že to co dítě potřebuje nejvíc /v těchto prvních měsících na světě/ jsou jeho rodiče. A pokud to jde tak oba rodiče. Jasně maminka vede zprvu prim. Taky si myslím, že pokud je to jen trochu možné, nemělo by se nechat miminko plakat. Zase věc názoru, ale mě samotné to rvalo srdce, prostě vím, že nechci aby mé dítě bylo z jakéhokoli důvodu "nešťatsné" když mohu udělat něco pro to aby nebylo a vím, že v momentě kdy pláče, tak bych si stejně ani nedokázala oddechnout. A i když kojení je prima i kvůli tomu kontaktu maminky a miminka, tak rozhodně to jde i bez něj. Ten kontakt se dá přece navázat i bez kojení. A co se týká toho nošení po bytě, nemyslím si, že je to jen o tom, že to miminko někdo naučí. Miluje to většina dětí, protože jim to navozuje právě ty známé pocity z bříška. Houpavý pohyb při chůzi, těsné sevření, teplo a k tomu ještě známé zvuky rodičů.
No a za sebe, pokud bych si tyto tři věci ujasnila, zkusila bych je nějak zkloubit. Třeba zavinout do zavinovačky pro pocit bezpečí, dala bych dudlíka pro uspokojení sacího reflexu /přece jen kojení trvá normálně mnohem déle než vypití jídla z lahve/, lehla bych si s mimčem do postele /což tě bude nejméně zatěžovat/ a tulila se k němu a něco mu povídala, četla atd. I když z toho nemá rozum, uslyší tvůj hlas. No a nosit přece může tatínek když přijde z práce a kdokoli kdo bude po ruce, tím si ty na chvliku nabereš síly a mimčo bude spokojené. Pro případy, kdy už nevládneš, tak bych zkusila také nějaké vibrační lehátko či kočárek do bytu. Ano není to moc výchovné, já to doma třeba nemám, preferovala jsem to nošení a šátek, ale když to tvůj zdravotní stav nedovoluje, tak bych do toho šla. Ale aspoň bych se u toho snažila malé co nejvíce hladit a mluvit na něj. Malé mimčo pláče z různých důvodů, můžou to býr různé koliky apod. a pokud k utišení stačí pevné sevření a houpavý pohyb je to fain, horší je, když se člověk staví na hlavu a nedokáže miminku pomoci. I to se stává a pak je to velmi náročné nejen pro mimi, ale i pro rodiče.
K tvým konkrétním otázkám, nemyslím si, že nekojené miminko, které není stále nošené citově strádá, ale myslím si, že každé miminko, které se nechá jen tak plakat a necítí blízkost a oporu ve svých blízkých citově strádá. A k tomu jak to bylo u nás - naše malá ze začátku sama jen tak nevydržela. Když nespala a nejedla, vyžadovala si většinou pozornost. Ale když byla v dobrém rozmaru a vydržela sama koukat či jen tak ležet s otevřenýma očima, tak jsem ji hned netahala a neneosila, aby si také zvykala být sama se sebou. Ale to jsem praktikovala jen když se jí to líbilo. Uvidíme co přinese čas, který vše mění, ale zatím se to u nás docela osvědčilo. teď v necelých 9m si vydrží sama hrát po každém spaní i třičtvtě hodiny s hračkami, ale kdykoli se chce chovat, tulit a tak, snažím se jí vyhovět.
Každopádně ať si to zařídíš jakkoli, přeji ti, ať je ti brzo lépe a miminko je spokojené. Časem se vše urovná.

barbarik
autor
7. říj 2011

Ono u nás je to tak - abych se tchýně trošku zastala 🙂 - opravdu mi hodně pomohla. První dny jsem stála za prdlajs a ona chuděra k malému vstávala i v noci... taky mi to dávala sežrat. Ale to už je druhá věc, o tom diskuze není 😖 Teď poslední dny už jsme s malým prakticky sama a docela i zvládám. Vlastně zvládám úplně - právě až na to nošení a proto jsem se na to ptala. 🙂 Jinak nikdo z vás mě neurazil, naopak jsem ráda za všechny názory.

fim
7. říj 2011

@barbarik Lépe než @florentina bych to nenapsala. 🙂
Co se týče chování, všeho s mírou - taky bych si mimčo moc nezvykala - pokud nepláče, zbytečně nezvedat. V podstatě nikdy jsem hned bezhlavě neletěla k postýlce, pže se malej probudil apod. Ale když jsem něcodělala, měla jsem ho třebas v lehátku, aby na mě viděl - nenosila jsem, ale měla ho na očích a on mě. Krásně mu to stačilo a přitom si moc nenavykl na uspávání na ruce atd. Když ho bolelo bříško nebo něco jiného, tak šlo ale všechno stranou a chovali a chovali a chovali.
Mám i možnost srovnání kojeného a nekojeného dítka. A jak jsem si přála druhého kojit, tak občas jsem litovala, že to tak je - jak si pořád vybrekával chování..... Ale dost jsem si podle mě pomohla tím, že jsem ho v noci nekojila v posteli a tím jsem si ho na to nenaučila a spí krásně u sebe v postýlce.
Nechápu, že některé známé nechápou, jak jsem udělala tak obyčejnou věc, že mi oba kluci spí sami. (ťuk ťuk ťuk) 🙂

monika15
7. říj 2011

@barbarik
ja som mala cisarsky a mlieko mi nenabehlo, a vobec ziadny problem s malym neni.... to je hlupost.....
tchyne to hovori kvoly tomu aby ho v ksue tahala ona....... a nechala zvyknut maleho na ruky a byt rozmaznany... hlupost.....
ak place tak urcite ho dvihnes, ale ked je kludne.. tak urcite na co ho tahat hore dole..........

to je len hlupa vyhovorka tvojej tchyne

martiska36
7. říj 2011

@barbarik Nečetla jsem diskusi celou, ale přidávám svou zkušenost. Naše miminko (dnes už kus ženské) bylo taky nekojené hned od začátku, rodila jsem sice přirozeně ale porod se kvůli komplikacím musel vyvolat a nebyl bez následků. Ale to sem nepatří. Hlavně - budeš skvělá matka právě proto, že se bojíš a staráš, dej na svůj rozum a na ostatní nehleď. Tchyně ať Ti navaří, napeče buchty (ta moje k nám ani nepřišla, natož aby pomohla nebo poradila - ale vlastně taky dobře), a z dlouhé chvíle může třeba olíznout okna. Ale s miminkem jsi Ty, Ty dej na svůj cit a rozum. Za radu poděkuj, ale dej na sebe.

Naše slečna si za pár týdnů zvykla, že je nutné, aby občas byla sama, už brzo se Ti prcek zabaví třeba s hrazdičkou obecně závěsnými hračkami, bude je pozorovat a poslouchat...prostě spolu s vámi přijde na to, že je kolem něj spousta zajímavostí. Být s ním, neznamená přece jen miminko mít na sobě. U nás byly nejhorší první asi 3-4 týdny. Moc důležité mi přijde na miminko mluvit, u nás třeba fungovala taky relaxační hudba. Pláči se nevyhneš, obzvlášť jestli budete prdíkovat, ale všechno se dá zmírnit. Kdyby jsi chtěla radu s čímkoliv, klidně napiš přes IP.

Neboj, vše bude v pohodě a nedej se. 🙄

vejula
7. říj 2011

@barbarik to je superr že sa takto zladujete a že to takto super zvladaš 🙂 😵 Ešte raz prajem vela sil a uživajte si spoločne stravene chvilky naplno kym možete. LEbo ked nam tie naše deturence odrastu, ani sa nenazdame a budu mať 15 a nohy ich budu brať kade tade 😀 😀 😀 Ale najdôležitejšie je to že budeme vedieť že sme tu boli a vždy budeme pre nich. A oni to budu vedieť tiež 😉

p.j.jacky
7. říj 2011

Nehnevaj sa,ale myslim si ze dieta sa plakat nema nechavat.Ja som bola tiez po sekcii a namahavom 9 hodinovom porode a predsa som sa na druhy den,hned ako mi dr dovolili zliest s postele starala o dcerku!A nehovorim o bolestiach aj od spodu aj rana z rezu a tiez som lezala 6dni na Jiske.Ale dcerku som si odnosila.Tak isto aj doma som na nu bola sama.Kojila,odsavala atd.Do toho dcerky reflux.Takze nemyslim si ze je spravne nechat dietatko v postielke plakat.A nechapem ako to vydrzis nevziat ho.Ved nemusis snim behat po celom dome/byte.Mozes chovaj aj po sedacky,na fit lopte atd.Tvoje dietatko pozna len teba.Tvoj hlas.9mesiacov si mu robila domecek,oporu a hlavne bezpecie...Ja som za nosenie,chovanie....Trosku sa treba len premoct...lebo dieta potrebuje stale viac a viac starostlivosti....nieje to psik ktoreho vyhodis na dvor ked robi neplechu.Ale kazda sme ina a robime veci inak.Tazko usudzovat ako vela tvoje dietatko place a zalezi aj kedy place...
To co hovori svokra,je od nej dost blbe(sama mam problem so svokrou) ,ale mozno uz ma aj ona dost toho ako male place a vie ze dietatko potrebuje svoju mamu...ale verim ze asi prijemna svokra nieje.... 😒

popellka
7. říj 2011

@barbarik - ahoj, téda přečetla jsem si tvůj vzkaz a hned se musím přidat. Co mě hned nadzvedlo ze židle je - spor s tchýní - ty si dělej a vychovávej svoje dítě jak uznáš za vhodný, protože takový rady od tchýně to je něco na mě!!!! grrrrr 😠 😠 😠 navíc jseš v šestinedělí - což pro mě bylo to nejhorší období v životě! jinak rodila jsem taky císařem, než jsem se rozkojila tak to trvalo, ale ani potom malý mlíčko nestačilo - nebo spíš byla malá, tak nemohla moc dlouho tahat ode mě a po každým kojení následoval dokrm, po týdnu v porodnici co nás měly pustit domů jsem dostala zánět dělohy, brala patery antibiotika, musela přestat kojit a nezvládla se starat o malou, jak hrozně mně bylo (asi jako první den po císaři a navíc do toho horečka!), takže malá byla u sester, krmily jí z flašky a já jsem ju u sebe měla maximálně, když přijel manžel nebo mamka. Takhle to trvalo v nemocnici další týden! taky jsem pořád brečela, že je malá pryč, že se o ňu nepostarám, že to nezvládnu ani doma, protože břicho ze zánětu mě pořád bolelo, myslela jsem ze začátku, že ju nezvládnu ani přebalit,....naštěstí manžel zůstal doma a staral se převážně on, takže zase jsem byla taková jako "pozadu" matka, ale časem se to všechno upravilo, teď jsou malý 4 měsíce, já si mateřství a svoju holčičku maximálně užívám a na to hrozný se snažím zapomenout a těším se na další děti! Sice to šestinedělí mě odrazuje víc než samotnej porod, ale co se dá dělat.
Jo a k tomu chování, malou jsem chovala, pusinkovala ale aji nechala samotnou ležet v postýlce, košu atd....a bez výčitek. Přece si taky musíš odpočnout ty a jak už jsem sama zažila - pro miminko je nejdůžežitější zdravá maminka v pohodě a odpočatá a ne uzlíček nervů, to je pravda! A taky jsem ju byla dřív naučená uspávat v náručí, pak přišel zlom, kdy se přestala chtít chovat jako miminko, takže jsem ju prostě jen zkusila položit do postýlky, dala pusinku, zakryla, pohladila po hlavičce a malá usla a tak to děláme doteď 😉

mandragora22
7. říj 2011

@barbarik ahoj, ja si nemyslim, ze este len 3-tyzdn.dietatko je "naucene" nosit sa. to keby mal 6-7 mesiacov, nepoviem. skor ma bezne detske koliky, ktore mavaju deti do 3-4 mesiacov, ba aj dlhsie. preto mozno place viac, nez je potrebne. samozrejme, ked si ho polaskas, ponosis, tak ono to citi a moze to pomoct, ale urcite to nie je tvoja povinnost hlavne v takomto zdravotnom stave! proste ked nevladzes, nevladzes. skus si k nemu lahnut, prihovarat sa mu, hladkat ho, mozno zaberie taketo nieco. nosenie dietata fakt nie je nevyhnutne, ani ked je matka zdrava!
a netusim, co za cudny vztah mas so svokrou, a ako sa k tomu vsetkemu stavia tvoj muz, ale ja by som si od svokry kefrat do starostlivosti o dieta nedala. ja som to zazila cez partnera - jeho matka hucala donho, ze co a ako sa ma robit, on to potom hucal do mna, ja nestastna, zufala, po cca 5-6 mesiacoch som si povedala a dost! vynadala som partnerovi, ze co to ma znamenat, ze vsetko, co jeho matka povazuje za "dobre a mudre" mi chodi a bzuci okolo usi a bol pokoj. ci ona donho huci, netusim, je mi to jedno. ale aspon on dal mne pokoj 😀 😀