Už nevím jak dál
Ahoj, potřebuju vaší radu. Mám skoro 3-letého klučinu a ročního chlapečka a máme problém s tím starším.. Do doby narození mladšího byl úplně normální a usměvavé, š´tastné, zvýdavé dítě.. Po narození mladšího ho akceptoval, choval se normálně .. a po půl roce od narození jako by zvrat a nic nechce dělat, jen seděl a koukal do blba ( když to tak řeknu).. nereagoval na mě a na nikoho z rodiny a týden jen tak seděl.. řešili jsem s dr a tak máme všechna vyšetření za sebou.. ORL, neurologie,psychologie, foniatrie.. vše v pořádku a závěr od psychologa je že má vývojový regres jako reakce na bratra. Já si hrozně vyčítám, že máme druhé dítě a že jsem tomu prvnímu tím ublížila.. mám je ráda oba dva.. ale nevím jak se mám chovat.. Ten starší už zase začal poslouchat, ale přestal mluvit .. jak máme trávit dny.. nic ho nebaví, nechce nic vysvětlit, popsat, nezajímá se .. má nastoupit do školky, rozmluví se..
Děti mám tři a pokaždé když někdo "přibyl" si děti vynucovali více pozornost. Tvůj synek se jí také snaží upoutat tímto způsobem. Myslím, že se to časem zpraví. Mě pomohlo zapojit děti do péče o nejmladší (pokud ale sami chtěli). Dát jim ho třeba i do náruče a tak. Rozhodně jsem se snažila vyvarovat vět jako nesahej na miminko, tohle nedělej, běž od něj a tak, cítili by se pak odstrčený. Také protože tímto způsobem poutá pozornost, přestala bych to řešit a snažila se k němu chovat normálně, jako by mu nic nebylo. Nelitovat, netlačit na něj aby začal mluvit a tak, prostě snažit se neřešit. Jen se mu věnovat aby se necítil odstrčený a zkusit ho zapojit. Do školky nevím jestli bych ho dala. Asi jen kdyby sám chtěl. Mohlo by to v něm ten pocit odstrčení ještě posílit.
Jenom s tim velkým bráchou - to mu neříkej.žádný ty už to umis, ty uz ses velkej ap.
U nas ty přírůstky probehly vždy dobře, v podstatě, ale orave dítě (teda dvouletý), který s eumelo oblut, oblíct,chtělo od maminky, ve zkratce"taky někdy osočovat jako.miminko". Když jsem mohla, tak jsem jim to.cp nejvíc doprala, to u nas nejvíc pomohlo a hodne snizilo žárlivost.
Pomaha i pristup "když máme miminko, můžeme tohle nebo ono" - uninovat výhody neříkat,ze kvůli miminku nemůžeme to.nebo tamto.
Když něco potrebujou pomoct, podat a nemůžu,neříkám, ze nemůžu, protože.mimi ji, áe nemizu, protože kojim, nemůžu, protože převaluju,koupu, držím mimi nad nocnikem, ne ze nemůžu,protože se mimi.koupe nebo kadi. Smeruje to tunahresi, žárlivost atp.jinam. A když nemůžu za miminem, který začne plakat, protože starsimu zrovna utírám zadel ap.,tak volám na mimi, ze už jdu, aby věděli,a říkám, ze musi počkat, nez brachovi utru zadek/namazu chleba ap., to je pro ne.obri satisfakce,ze někdy jsou i oni pred miminem, a mnohem lip snáší, když.musi cekat oni.
Samozrejme za miminem se chodi hned, za Tebou jsme taky chodili hned, když jsi byl malinkej, iminka nenechavame plakat, ale ne ze za nim honem všechno musíme, a ty se už velkej,tak musíš chápat a cekat. (neříkám vůbec, ze to tak mate u vas, nastinuju to trochu vic cenobile, aby to bylo napsany srozumitelný). Ty ses starší,vetsi, mas mit rozum ap.jsou desny nesvary, dost zakoreneny, často si to neuvědomujeme.
Pul rok je tak ta doba, kdy dětem dojde, oc jde, plus z mimina je lezec, co jim.nabourava terotorium.
Se školkou opatrne, velmi často.mají pri tomhle odstupu pocit, ze nejen, ze jim vetřelec sebral kkusnmatky, ale ta ho hjeste od sebe strčila pryč, nemá k nim pristip.vunec, no bes. Ale jsouni vyjimky, jennprpste citlivé,.opatrne,.na půlden,i když jen to opruz.
Synkove jsou většinou na tatu, ale muze byt u vas mepsi,.kdyz mimino date třeba tátovi ven (nebo.doma, to je fuk) a budete.jen doma se starším a uspokojíte jeho potřeby, nebo s nim naopak.neco podniknete venku. Nebo pokud maze hlidaci babičku, sup mimi do kočárku babičce a byt jen pro syna, jednou dvalrst tydne treba.
zkuste bychovy esence jsou i na tyhle situace
@zlatik1 Na školku bych v tomto případě nespoléhala, možná by bylo lepší, aby ještě rok zůstal doma. Pravděpodobně se opravdu nemůže vyrovnat s mladším sourozencem, který se začíná více projevovat, pohybovat a prosazovat. Je potřeba se mu alespoň chvíli denně plně věnovat, např. když mladší spí, a také zapojit i někoho dalšího, prarodiče, partnera a dětem se každému aspoň chvíli věnovat jednotlivě a plně. Hlavně se nenechej odradit jeho nezájmem, určitě tě vnímá, i když to tak nevypadá, časem to přejde 🙂 Zkusit ho nějak zapojit jako velkého a potřebného bráchu (potřebuješ něco podat a pod.) a nebo se ním věnovat aktivitám, které ho bavily. Druhé dítě si v žádném případě nevyčítej, časem si na sebe zvyknou a budou nejspíš prima parťáci 🙂 (alespoň někdy :D)