V jakém věku dítěte je péče nejvíce a nejméně náročná?
Milé maminky, dnes jsem si tu přečetla jeden názor, že druhorodička se od prvorodičky pozná tak, že je v šestinedělí načinčaná, protože ví, že bude hůř🙂. Mému dítěti je teď 9 měsíců. Musím říct, že i když už proleze celý byt, staví se o nábytek a nemá z ničeho rozum, takže je potřeba ho neustále hlídat, NIKDY mi nebylo hůř než v porodnici, když mi hned po porodu dali dítě na starost. Ale je možné, že ty nejhorší chvíle teprve přijdou🙂. Chtěla bych se zeptat na vaše zkušenosti. V jakém věku dítěte jste měly největší pohodičku a v jakém jste naopak nejvíce padaly na hubu? Myslím samozřejmě jen malé děti do tří let věku, se kterými je maminka doma na MD a RD, dvacetiletí studenti mě nezajímají🙂. Když tedy odpovím za sebe, nejnáročnější zatím bylo období krátce po porodu a nejméně náročné období okolo 3 - 4 měsíců, kdy už jsou na sebe maminka s dítětem zvyklí a dítě zatím nemá schopnost škodit samo sobě, takže nemusí být pod permanentním dohledem.
Ahoj,tak u mě to bylo s první hned po porodu ,nešlo mi kojení,byla jsem spíš uzlíček nervů mež šťastná maminka,ale po 3 měsíci se to zlomilo a od té doby super.U druhé přesně naopak,sice taky není kojená,ale nják jsem si to už nevyčítala,malá krásně spinkala,byla hodná..ideální miminko a bum v půl roce převrat a mám dítě který se v noci budí a kontorluje každou půl hodinku jestly jsem u ní,prošmejdí každý kout,hraje si s kabelama ,leze do trouby-to jsem u starší neznala,ta si vzala hračky nebo maximálně rozhrabala hrnce v kuchyni ,njáký dráty,zásuvky atd nezájem,mladší zajímá přesně to co je pro ní nebezpečný.
@mysljaja samozřejmě, že to jsou děti
asi si mě vůbec nepochopila
myšlenka byla taková, že kdo má doma půlročního jedináčka, tak má dítě zatím velmi krátkou dobu a těžko bude mít validní odpověď na tuto otázku (ještě sama nemůže vědět, jestli je horší mít šestinedělí, vztekajícího se tříleťáka nebo vyplesknutýho prvňáčka)
takže ráda si přečtu odpovědi několikanásobných matek, jejichž nejstarší dítě má třeba i 10let, než nějaké prvorodičky s půlročním dítětem
tož tak...nic ve zlém, ale prostě každá otázka není pro každého
Za mě bylo naprosto nejhorší období ...první tři měsíce po porodu. Kojení se nepovedlo a malý nonstop řval, vůbec nespal a to ani v noci. Nejlepší asi cca od dvou let 🙂
Mam sice teprve osmimesicni dite, takze dle nekterych nemam pravo odpovidat, ale snad to prezijou 😀
Za me zatim absolutne nejprisernejsi byl druhy a treti mesic -- paradoxne po skonceni sestinedeli. To bylo docela v pohode, maly mel zloutenku, takze hodne spal, spis jsem bojovala sama se sebou nez s peci o dite.
Peklo nastalo prave po skonceni sestinedeli, kdyz zacaly prdiky a maly cele dny jen proplakal -- opravdu od osmi do osmi rev, rev a rev. To bylo absolutni zoufalstvi, nic nepomahalo. Nicmene, koncem tretiho mesice jako kdyz utne a od te doby se to jen zlepsuje.
Maly je sice chronicky denni nespavec, pres den spi jen v jedoucim kocarku, ale celkove si to celkem uzivam, je s nim zabava, da se s nim uz alespon elementarne domluvit a hlavne je cim dal roztomilejsi 🙂
Te faze, jak zacne chodit se uplne moc nebojim, protoze si nemyslim, ze to pro me bude az takovy skok -- vzhledem k tomu, ze pres den doma vubec nespi, tak se mu musim neustale venovat. Ale mozna ze me mluvi jen nezkusena prvorodicka a jeste mi vytre zrak 😀
Nejnáročnější? U prvního dítěte rozhodně po porodu, když člověk neví co má dělat, nepozná drobné rozdíly pláče, neví co mimčo chce a prostě si s tim uzlíčkem neumí poradit... U druhého dítěte cca.11-14 měsíců, kdy začne chodit :oD A člověk pak řeší dva poděsy, kde každý běží na jinou stranu... + tedy období vzdoru, to je taky libovka :oD
Nejsnažší? U prvního když se umí samo obléknout a částečně zabavit (takže cca. dva a půl roku), u dalšího paradoxně šestinedělí :oD
Pro mě bylo u všech tří dětí nejméně náročné období do půlroku, kdy ještě nelezli, byli plně kojení... 🙂. Do roka než začali běhat to byla pořád stále pohodička 🙂. Nejnáročnější období považuji za věk od dvou do tří let, kdy si uvědomují sebe samu a o hysterické výstupy nebyla nouze 🙂. Toť v období do tří let, dál je to ale také veselé 😉.
co vidím na svých klucích (3,5 a 1 rok), tak nejhorší zatím období lezec až pobrání trošky toho rozumu (až okolo těch dvou let?)
všude vleze, člověk aby měl oči na šťopkách, aby si dítě neublížilo a taky aby extra něco nezničilo
ještě to bývá i plínové období, takže jakýkoliv výlet obnáší sbalit plenky, ubrousky
taky to jídlo, pokud nechci riskovat, že budu muset na víkendovém výletě batole krmit párkem, tak beru batolecí jídlo sebou (od křupek po příkrm)
zkrátka odplínovaný dítě, co už sní (bez výčitek mému svědomí) normální restaurační jídlo (samozřejmě vhodně vybrané), se kterým se jde na ledasčem domluvit (jedna tedy mluví a jednak tedy i chápe)... pro mě velká úleva v péči o dítko
tak naše Karolínka má teprve rok, takže nás ještě čeká spousta veselí...🙂 ale dovolím si taky přispět. Já osobně mám pocit, že je to čím dál tím lepší. Po porodu to byla ohromná změna, malá byla sice hodná, ale celé to tak nějak sladit, ještě k tomu hormonální výkyvy a taky fyzické nepohodlí v šestinedělí, no to pro mě bylo asi nejhorší. Pak postupně začala víc vnímat, reagovat, smát se, no čím dál tím víc se něco děje, teď už je s ní sranda, běhá a je bezva parťačka, dá se s ní cokoli dělat. Takže náročný to samozřejmě je pořád, ale asi je pro mě zásadní to sžití s dítětem, které samozřejmě trošku trvá. Takže za mě je stále líp a líp 🙂
Tak dcera bude mít teď rok a půl, když vynechám období, kdy jsem měla zdravotní problémy, tak nejnáročnější pro nás byl její devátý měsíc, když začala sama stát a do 14 dnů i sama chodit ... dá se říct, že v tu dobu byla fyzicky hodně napřed (nejen že chodila, ale dokázala vylézt na židle, křesla a následně i na stůl apod.), to co zvládala jako devítiměsiční nezvládají ani některé děti v 15m, ale rozoumek byl pořád jen devítiměsíční, takže byla opravdu nebezpečná sama sobě, neuměla padat, padala dozadu jako fošna, pud sebezáchovy naprosto zádnej, pořád nutné být jí v patách, ani minutu bez dozoru ... naštěstí teda v ohrádce si uměla hrát, to byly jediné chvíle "oddechu" ... moc nám pomohlo pořídit jí helmičku a naučit ji padat na zadeček ... ale náročné to fakt bylo ... od té doby všechno ostatní už je jen lepší, dnes v roce a půl už je s ní docela domluva 🙂
Tak za me byla totalni pohoda prvnich 11 mesicu, jsem si normalne rikala co delam spatne, mala spala, kdyz byla vzhuru tak si koukala kolem, hrala pod hrazdickou, smala se.mela jsem naklizeno, navarino, nekdy jsem se i nudila... Jasne byly i narocne chvilky kdyz jsem nemohla kojit mala rvala hlady, (pak jsem nasadila UM) nebo kdyz mela 6- to nemoc , zacaly jit zoubky, ale to byly v radu jenom dny, jinak tezka pohoda. Jakmile zacala behat, zacalo to byt narocne, lezla po nabytku, byl to hodne velky sok po te dovolene co jsem mela. Ted ji je 20 mesicu a uz je to lepsi, ale porad musim hodne hlidat.
pro me je tedy narocne kdyz cerstve petilety syn argumentuje ze toto a toto muze chce musi 🙂 ... a je casto nad moje sily se s nim domluvit 🙂 popr. kdyz oba dva (5a2roky) zacnou soucasne silene kvuli necemu jecet 🙂
ale myslim ze se zvysujicim se vekem ditete ustupuje takove to fyzicke starani se a stoupa narocnost psychicka a verbalni protoze deti nabyvaji na rozumu a clovek je musi brat vice jako dospele a musi se snimi domlouvat o vecech o kterych drive nemusel, myslim ze treba puberta musi byt obzvlaste vyzivna a narocna 🙂
dobu 0-12m hodnotim jako pohodu i kdyz tehdy mi to nekdy tak nepripadalo 🙂
přesně, také jsem měla pohodové šestinedělí a malá do půlroku kromě kojení téměř pořád spala, takže jsem "koukala" spíš až potom, kolem toho 8. měsíce 😀