Venku mi utíká, neposlouchá a válí se po zemi 😞

veronika.h
16. led 2011

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, jestli i vaši prcci se chovají venku příšerně, jako ten můj 1,5letý divoch. V kočárku se vozit nechce, ale jakmile ho postavím na zem, okamžitě mi uteče pryč. Zásadně nechodí po chodníku, ale leze v příkopech, šplhá na ploty, otvírá cizí branky a chodí do každýho domu, chodí těma největšíma sr...kama, co teď venku jsou, patlá se v kalužích, pak tu vodu pije, sedá si do bahna a rochní se v něm a jakmile ho potřebuju někam nasměrovat, lehne si na zem a začne se vztekat ☹ ☹ . V tomto počasí je to fakt příšerný, ven chodíme zásadně jen v gumákách a pogumovaným oblečku, protože za minutu má bláto i v uších a jakmile se vyrochní, tak po mě leze, že chce chovat a nosit, takže jsme jak prasata oba. takhle to mám 2x denně, protože musím venčit psa. Přilítnu domů a okamžitě sprchuju bahno ze všeho, mám ucpaný odpad doma :-/. Absolutně není možný jít s ním někam do města, hned zdrhá a je mu jedno, že maminka nejde za ním. Je absolutně samostatnej a nezávislej a mě z toho asi brzo trefí šlak ☹ ☹ ☹ ☹ ☹

blandik
9. bře 2011

@kamila297 - ahoj, Respektovat a být respektován je česká knížka, je to taková velmi dobře dopracovaná kompilace všech různých cizích knížek, plus vlastní zkušenost z výchovy 5ti dětí autorů, současně se zaměřují i na výchovu ve škole, školce...Je moc fajn si ji přečíst, člověku se dost otevřou oči...Je to o komunikaci - co je efektivní a co neefektivní, o vnitřní motivaci (aby díěte skutečně chtělo věci dělat a ne jen jako loutka na něčí příkaz a proč je to dobré), o škodlivosti trestání a pochval a co místo toho (přirozené, logické důsledky, oceńování a zpětná vazba), jak sdělovat a trvat na oprávněných požadavcích (u malých dětí např. hygiena, převlékání...), o emocích a že není účinné dítěti cokoliv vysvětlovat v situaci, kdy je v emocích (tedy se čertí, vzteká), ale že je potřeba nabídnout empatii, pochopení a vysvětlení má přijít, až se uklidní...mě to hodně pomohlo. Doma máme hodně klid, a bereme syna jako partnera, který má právo na své tělo, na svá rozhodnutí, a místo trestů za negativní chování (z našeho pohledu) se snažíme o spolupráci a vidím naprosto viditelně, že jak skouznu k neefektivní komunikaci a přístupu, tak i naše dítě reaguje tak, jak se mi nelíbí..a k pochopení potřeb dítěte nám zase pomáhá montessori...

blandik
9. bře 2011

@kamila297 - neříkám, že vysvěltováním to jde lépe než liskutím, to ne. Lisnutím to jde pravděpodobně rychlejia účinněji, zejména u dětí, co mají tendenci se vyvinout v poslušné děti...vysvětlování a nemylsím si, že je to jen pro "ukecané typy", nejde totoiž o to, mluvit a mluvit a umluvit dítě k poslušnosti. Mnohem účinnější je jedna, dvě věty..více dítě ani nebude vnímat...Ale je to o nastavení člověka, někdo chce poslušné dítě, které poslechne rodiče, když mu řekne, někdo raději dítě, kterému se rozvine zodpovědnost za své konání...Nechci dítě, které mě bude poslouchat na základě strachu, ale dítě, které si na věci =říjde hodně samo na základě informací a udělá, co je správné, protože to tak vnitřně cítí...

kamila297
9. bře 2011

@blandik Děkuji za vysvětlení 🙂

kocicinka
9. bře 2011

@veronika.h
Nevím, jestli to není blbá rada, ale co se třeba poradit s nějakým dětským psychologem? Pokud je to pro tebe už fakt neúnosný. Já to mám to samé. V loužích se naštěstí neválí, na to je moc velkej estét a nesnáší špínu. Jen mi venku zdrhá, za ruku jde, jen když chce, většinou nechce.Brousí domy, osahává cizí auta, absolutně neposlouchá. Je samorost, silná osobnost a nesnáší jakákoliv omezení, na ta reaguje negativisticky. Jednou jsem po sobě zvedla papír, který mi upadl, hodila do koše a on od té doby vysbírává na ulici vajgly a chce je házet do koše, to je jeho asi nejoblíbenější činnost. Máme nevýhodu v tom, že bydlíme v centru Prahy, kde je strašná špína, po ulicích se válí střepy a injekční stříkačky, takže bláto je ještě zlaté. Co vycházka, to našlápnutá hovna na botách, pak chce vzít, páč je z toho nešťastnej, takže to mám všude po sobě... no humus
Plácat ho nechci, to pro mě není řešení( navíc to celou situaci ještě zhorší). Už mě taky napadlo, že se z někým poradím.
Doma se Matyášek chová jak?

meleri
9. bře 2011

@vlastovka385 jo je to těžké, asi je to tím že jsou pořád s námi. ☹ Můj manžel si myslí to samé, že jsem na něho měkká. Ale to mám dělat co, bít ho, řvát furt? Já fakt věřím že to přejde, a zas ve všem člověk přece nepovoluje! Ono se to řekne když je manžel v práci...
ten RABR je hezká věc ale podle mě se to nedá v praxi použít...teda asi něco....ale vše asi ne..člověk nemůže furt vysvětlovat, protože jak píšeš, za chvíli by byli někde pod autem...

veruska007
9. bře 2011

jeee, jsem precetla uvodni titulek a mam pocit, ze nekdo popsal naseho Honzika 😀 .
Ja mam stanovene hranice, co maly nesmi (nesmi jen nebezpecne ci skodlive veci, napr. chodit po tramvajovych kolejich a brat si tam kaminky, lezt venku po ctyrech, sbirat vajgly a tak), jinak se snazim obrnit trpelivosti. Ale obcas me to stoji strasny usili 🙄

meleri
9. bře 2011

@veruska007 zrovna včera se mi zajímal venku o čika! 😅 je to někdy blázinec co...ale zase když jsou milí tak je to super....ono jak pak vyrostou tak už to asi bude lepší ale už z nich budou skoro chlapi to si nedovedu představit..bude mi strašně chybět to malé miminko nebo batole....

veruska007
9. bře 2011

To jo, ale je to obcas pekny adrenalin, treba kdyz specham na wc, jsme kousek od domu a maly se louda co nejvic to jde a kdyz na nej zavolam, bezi na druhou stranu. Pripadne se vzteka a lehne si doprostred frekventovane silnice a tak. To jsem zvedava, jak to budu resit v lete, miminko v kocarku, a Honzika asi na spagatku privazaneho k riditkum 😕

veronika.h
autor
9. bře 2011

@kocicinka Já se s psycholožkou radila, říkala mi, že je moje dítě naprosto normální, že zkrátka objevuje svět a že musím počkat, až ho to přejde... JE fakt, že teď má trochu klidnější období, že ho netrápí zuby, tak je to i venku snesitelnější. Doma je objevitel, ale hodnej, doma si vyhrajeme s balonem, vaříme spolu, ale na moc dlouho se nezabaví. To jen venku je to o nervy 😝

vlastovka385
9. bře 2011

@meleri
@veruska007 Holky kloubouk dolů, že jdete do dalšího prcka. Já to mám v plánu, až budou Tiborovi minimálně 3 roky, aby byl přes den ve školce, protože teď si procházky s Tiborem a s miminem v kočárku fakt nedokážu představit.
Jinak ještě k tomu RABR, všimla jsem si, že se nejvíc vzteká, když nevěnuju pozornost plně jemu a neudělám přesně v tom okamžiku to, co on chce. Já ale kromě toho, že mám jeho, tak taky pracuju a potřebuju ten den mít nějak časově rozvrženej, abych to stíhala, takže holt někdy nemám čas čekat, až se pánovi uráčí. Jinak domluva předem moc nefunguje, před barákem máme hřiště, na které chodíme. Já mu vždycky řeknu, že nejdřív jedeme nakoupit a až jak se budeme vracet, tak půjdeme na hřiště, ale pravidelně je řev, když projíždíme okolo.
Jinak bych ocenila radu, jak odstavit dítě od nočního kojení. Už jsem zoufalá, snažila jsem se použít metodu core night, že se určí nějaká hodina, třeba třetí ráno, a do té doby se nekojí, a pak se to posunuje, Jako pár nocí to procházelo, ale včera se vzbudil o půl druhé a vztek, řev, mlácení mně, mlácení sebe, hlavou o postýlku, jako s přestávkama to vydržel do půl třetí a pak jsem vyměkla. Problém je v tom, že já jsem s ním přes týden sama, takže nemůže zaskočit ani manžel, a ráno musím fungovat, takže jsem prso dala, napil se a byl klid až do šesti do rána 😒 . JInak nabízela jsem čaj, houpala ho, zpívala, mluvila, i zvýšila hlas, odezva nula, prostě vztek, že mama prso má a nechce dát, uraženej, no hotovo...

meleri
10. bře 2011

@vlastovka385 jo tak s domluvou to znám! 😅 někdy to už i funguje ale jakmile projedeme kolem parku do obchodu je vždycky řev...

s kojením to chce být fakt odhodlaná...jakmile polevíš, tak je konec....anemůžeš spát v jiném pokoji na třeba tři čtyři dny a manžel by mu dával flašku s vodou nebo čajem? my to tak udělali a odstavil se asi do čtyř dnů...hodně štěsít s tím odstavováním!

blandik
10. bře 2011

@vlastovka385 - na odstavení mě napadá, když bude malý plakat, že chce napít v noci, tak že se má vzít na ruce, ale nedat mu napíd, konejšit ho, být s ním...ale nedat. Může to trvat dlouho, i 40 minut a déle...jak se uklidní, tak ho dát spátky do postele a on nejspíše zase začně plakat, tak ho opět vzít, ale měl by se tentokrát uklidnit dříve a tak pořád dokola, může to být opravdu hodněkrát, ale tím, že s ním budeš, tak si nebude připadat tak "podrazený", pokusit se nenechat strhnout k vlastní negativní reakci typu, nedám, nebude..ale konejšit, že je to těžké, ale že máma nedá, v noci je potřeba spinkat...nějaký důvod si najít...a tak to může trvět několik nocí, ale malý si nakonec zvykne v noci zaspat a nebudit se. Nenabízela bych žádné jiné pití, žándou vodu ani čaj, malý se akrotá naučit budit na pití v noci, místo kojení, bude lahvičkovat: V noci nepotřeje už pít, ale potřebuje se naučit prospat celou noc..navíc až se pak bude odplenkovávat na noc, tak bude s tím pitím problém. Náš odmítl plenky na noc nedávno a prostě je nechce, je týden suchý a pak je týden mokrý, občas ho nosíme v té první spánkové fázi vyčůrat, pak to do rána vydrží v pohodě...kdyby se v noci budil na pití čaje, tak by to bylo mnohem složitější...

Ještě k tomu RABRu - nechci nikomu nic nutit, to určitě ne, jen jsem chtěla se podělit o naši více než pozitivní zkušenost, a to, co se tady ve většině příspěvků píše v bleděmodrkém, že dítě dělá právě to, co se mu řekne, že se nedělá...utíká na jinou stranu, skočí do kaluže...jsem přesvědčená a vidím to doma, že jak začnu s těmi zákazy a příkazy na prvním místě, a nedám jinou alernativu (a nejprve řeknu, tohle se nedělá - prostě uvedu první ten zákaz a až pak vysvětlení, tak to vůbec nefunguje a malý začne dělat něco podobného, pokračuje v tom, co nechci, aby dělal...).

kocicinka
10. bře 2011

@blandik
Na RABR se chystám už dlouho, ale zatím fakt nemám na četbu čas. Není to spíše už pro starší dítka, než pro batolata?
Co by RABR doporučil v případě Veroniky( nebo mém)?
Ad noční kojení... taky v noci kojím, ale mám Jonáše v posteli, takže on se samoobslouží, aniž by mě nebo sebe vzbudil. Nacucne se a spí dál. Takže vlastně neporadím. Ve dne kojit chceš? Přijde mi, že asi musí být pro batole obtížný pochopit, že ve dne se kojit může a v noci ne, takže nevím.

vlastovka385
10. bře 2011

@kocicinka Díky, no přes den už právě vůbec nekojíme, jenom večer před spaním a v noci. Já už bych ho právě ráda odstavila, protože potřebuju vyřešit nějaké zdravotní problémy, které při kojení nemůžu. Rada od @blandik je fajn, ale přiznám se bez mučení, že na to nemám. I tak jsem vyřízená, protože on mě v noci dost kouše, takže se nevyspím, a pozdě do noci většinou pracuju a při představě, že ještě budu hodinu konejšit řvoucí dítě, nevím. Teď tu budu mít na týden tchýni, tak jsem se domluvila s ní, že s ním bude spát ona a zkusíme to udělat takhle.
Jinak dneska jsem si všimla, že fakt pomáhá ho nechat vyvztekat, dostal zase záchvatek, když měl jít po obědě spinkat, přitom je mrtvej únavou, usínal mi na koberci, ale v postýlce jekot, mlácení hlavou o šprušle, klasika, tak jsem mu řekla, že má právo se vyvztekat a plakat, když mu to pomůže, že mamka to chápe, a světe div se, milostpán okamžitě přestal řvát, vzal si medvídka, lehl si a usnul 😀 .

kocicinka
10. bře 2011

@vlastovka385
Chudáku Vlastovko, teda, místo aby byl za mlíčko rád, tak ještě hryže... Já zatím odstavovat nechci, Jonáš má o mlíko zájem i ve dne. Ale plně tě chápu, uzdravit se musíš.....Hele, s tím usínáním to je jak u nás. Po obědě ho buď vydrndám v kočárku a nechám spát na dvorku, nebo ho uspím v manduce. Protože v posteli prostě nebude. Dneska udělal to, že se zabalil na zemi do hrací deky, a usínal tak.... Možná bych ho i nechala, ale neměl plínu. Tak jsem ho vzala, položila na postel... a v tu ránu vystřelil jak raketa opět pln elánu. Naštěstí v tom nosítku usne okamžitě, dělám to tak někdy i večer.Taky v noci pracuju....

meleri
10. bře 2011

ještě jsem chtěla napsat, že u nás stačí když mám malinko špatnou nebo smutnou náladu a začne zlobit jako čert....např včera jsme se pohádali s manželem v autě, nic hrozného trochu jsme na sebe zařvali, a od té doby to jelo až do dneška...bůhví co si dítě myslí nebo co cítí určitě stres nebo si myslí že je to kvůli němu. dneska řádil jak čert do té doby dokud nepřijmul moje objetí a tak jsme byli asi deset min. po tomto objetí změna nálady a je ted úplně jako beránek....tak chcu jen napsat že je to někdy hrozně těžké a člověk musí být fakt psycholog....

veruska007
10. bře 2011

@vlastovka385 Jo, ja malymu rikam, ze se muze zlobit, ale jen chvilku, protoze pak uz je to trapny 😀 . A taky to zabira. Jenze ne vsude ho muzu nechat vztekat, ze jo 😅

blandik
10. bře 2011

@kocicinka - rabr je i pro batolata, ačkoliv v knížce přímé rady na batolata nejsou. Řeší se tam spíše už dialogy u starších dětí, to je pravda. Ale i na batolata je to aplikovatelné a funguje to...navíc právě ty tresty, odměny a šikulky a emoce se nejvíce vyskytují právě v batolecím věku a proč si nastavit dítě nejprve na tresty, šikulky, ignoraci, křík...a až odrostou batolecímu věku, tak přejít na rabr? To nedává smysl...u batolat se musí trošku očekávat, že ani při rabru nebudou 100% fungovat, stejně jako batolata vychovavána tradičně pomocí trestů za špatné chování a odměn a pochval za dobré chování...Rabr je o tom, že dítě se nedělá závislým na vnější autoritě, na tom, že si dítě odvozuje svou hodnotu od toho, co si rodič o něm myslí - když mu budu říkat jednou, že je zlý a jendou, že je šikulka, tak ho posuzji a dítě se naučí, že jeho hodnota závisí na tom, co si o něm myslí okolí...Příkazy dítě poslouchá nakonec automaticky a snižuje se jeho samostatnost, zodpovědnost...Jinak u batolat hodně funguje kombinovat montessori s rabrem, z montessori se sleduje, jakou vývojovou potřebu dítě má - třeba hází na zem hračky, nedá se s ním hnout...tak se vezme ven a hází se kamínky z mostu a dítě se nabaží, doma hračky už nehází...takže je to i o pochopení potřeb dítěte a většinu věcí pak člověk může brát tak, že dítě nezlobí schválně /že nás neposlechne jako nějaký stroj/, ale že si napl'nuje svou potřebu, že je na to biologicky naprogramované...a u nebezpečných věcí pak stačí skutečně většinou jen vysvětlit, nabídnout alternativu a dítě je spokojené...když ubyde 90% věcí, tkeré dítě nemůže, pak to jde líp...ale už si fakt připadám jako agitátor...

kocicinka
10. bře 2011

@blandik tak si připadat nemusíš, jsem ráda, že si o tom tady něco přečtu, protože na knížku teď vážně nemám čas ☹ , píšu diplomku, takže je na pořadu dne jiná literatura. Škoda.
Víš co, jak jsi psala o tom házení kamínků z mostu, tak já mám pocit, že u Jonáše je to jakoby naopak. Že by to pak tuplem chtěl doma dělat- když to mohl dělat venku. On třeba nechápe, že po sobě papír zvednem, ale po jinejch lidech to dělat nebudem. Je na to ještě asi malej. Prostě má rád pořádek, jak je k tomu veden, tak vysbírává i venku bordel po lidech....

blandik
10. bře 2011

@kocicinka - možná by venku pomohlo mu říct, že ty odpadky venku jsou jako odpadky doma v koši, že na koš doma a odpadky v něm taky nesaháme a že i popeláři mají venku rukavice, když sahají na popelnice...záleží, ono často když už se nějaké činnosti dala negtivní konotace, tak pak dítě na tom více lpí...U těch hraček by asi bylo dobré rozlišovat, jestli to dělá ze vzteku, že se mu něco nedaří, pak bych mu dala empatii, že něco se ti nepovedlo, zlobíš se...nebo jestli to dělá proto,že ho zajímá, co se stane, jakhračka spadne na zem...tam by se dalo něco vymyslet na doma...třeba mu udělat takovou sadu - papírová kulička, dřívko, malý balonek a co já vím ještě a že můžete spolu házet tohle na zem, ale hračky se můžou rozbít...Jinak hodně štěstí s tou diplomkou a následně se státnicema. 😉

blandik
10. bře 2011

@kocicinka - ještě k tomu házení kamínků z mosti a házení doma tím tuplem...určitě bych zkusila tohle - jak bude dělat něco, co se ti nelíbí, tak spolknout zákaz nebo jinou negativní reakci a přijít k němu, dřepnout, a klidně mu říct, ty chceš asi házet, tak můžeme spolu házet kuličky do koše (já nevím co, to tě už napadne něco) a až potom mu říct, že hračky se můžou rozbít nebo i jiný nábytek...jde i o ten sled informací, nejprve mu říct, co můžete dělat a že třeba to budete dělat spolu a až pak mu říct, proč nemá házet hračkama...ale jestli hází hračkama protože je naštvaný, pak to asi moc nezabere, ale určitě bych to taky zkusila...

kocicinka
10. bře 2011

@blandik díky 🙂
No, naštěstí flákání na zem z věcma není až tak náš problém. Dělá to většinou ve vzteku, když je v jídelní židličce a nechce jíst, chce už běhat, tak hodí na na zem misku nebo hrneček. On hodně lpí na svých zvycích a rituálech, hodně si prosazuje svojí. Třeba muž tady má poličku s PC věcma, nabíječky, baterky... no a Jonáš se mu v tom chce pořád hrabat. To se vzteká třeba 5x za den a když mu nabízím jinou činnost, tak se to ještě vystupňuje. Nebo dnes jsem hrabala záhonek s kytkama a on mi chtěl pomáhat. Jenže tak, že vyhrabal všechny klíčící kytky. Tak jsem vysvětlovala, domlouvala, asi 100x, že tam nesmí dupat a hrabat, že kytky budou mít bebí... kdepak.Vůbec to nevnímal. Pak už mi došla trpělivost a houkla jsem na něj( no, spíš zařvala ☹ ) a on se rozplakal. Bylo mi to zpětně tak líto.....

blandik
10. bře 2011

@kocicinka - napadá mě akorát, když nechce jíst, tak se nedívím, že pak flákne talířem o zem /asi bych nenutila dítě k ničemu, co jíst nechce nebo pokud už nemá hlad...naše představy o tom, kolik toho má sníst jsou asi jen naše představy, dítě ví, kolik toho potřebuje, jen bych asi travala na tom, žě něco prostě nemůže být na snídani - př. čokoláda...batolata jí obecně hrozně a tak stačí pokud u stolu panuje dobrá atmosféra, aby děti měly pocit, že jídlo je supr aktivita a co a kolik toho sní, to bych nechala na nich v rámci určitých hranic, co se týče skladby jídla...náš jedno ráno si 1x kousne do chleba a druhý den sní celý rohlík, jen ho pak upozorním, že svačina bude až za dlouho.../ a k tomu záhonu, chtěl se rýpat, možná bych mu našla nějaké místo, kde by se mohl rýpat...prostě mu najít něco, co může...těžko očekávat od dítěte, že pochopí, že nesmí hrabat klíčíci kytky z půdy...Ty PC věci bych odstranila někam, kde je nenajde a místo těch pc věcí bych mu tam dala něco, co může...taky nějaké kablíky a tak...anebo bych zvážila, co z toho může obsluhovat... u nás vlastně dává baterky do nabíječky, zapíná mobil na nabíjení, zapíná si rádio i počítač, ten až poslední dobou a jen když se dohodnem, že ho pustíme...nevidím v tom problém..no, dala bych mu tam něco, co by ho mohlo zajímat a co by nepřišlo k úhoně... 😉

veronika.h
autor
11. bře 2011

@kocicinka teda s tím uspáváním tě obdivuju, My jsme to tak měli asi do 7 měsíců, jedině kočár nebo manduca přes den, večer hlazení. To bylo řevu. Já vyčerpaná, nervní, tak jsem řekla dost, zavedli jsme spaní v postýlce a přesný harmonogram, chodíme za ním po 3 a pak po 5 minutách, pohladit a odejít. Po pár dnech to začalo fungovat a teď ho jen pokládám do postýlky a odcházím. JSem nesmírně šťastná, že to začalo fungovat

ava
11. črc 2011

@veronika.h
Ahoj Verčo, četla jsem se zaujetím diskuzi, protože už delší dobu prožívám něco podobného a situace se kolem 2.roku zklidnila, nicméně po pár týdnech je to ještě drsnější než dřív.
Už jsem si zažila pár úplných zhroucení, nejvíc mi pomohlo na pár dní SAMA odjet. Prospělo to i jemu, pak nějakou dobu sekal latinu. Máš-li možnost, sbal se na pár dní a najdi svůj klid...
Rady žádné nemám...spíš jsem ráda, že nejsem na světě sama s dítětem, které dělá jen opak toho, co řeknu a utíká rychlostí světla do nejnebezpečnějších míst...
Nejsem žádný kliďas a mám pocit, že celé sídliště už zná můj hysterický řev....strašně se stydím.
Tak hodně sil nám všem maminkám živých dětí! A ať si každý den uvědomíme, jak je dobře, že jsou živé a jaký je to dar 🙂

veronika.h
autor
11. črc 2011

@ava Ahoj, zrovna včera jsem si říkala, že sem musím napsat, jak se situace vyvinula za půl roku. Chtěla jsem napsat, že je to mnohem lepší, jeho zdrhací manévry jsou organizovanější a lecčems se s ním dá domluvit. Přišly ale jiný věci, další a další vzdory a já si mnohdy nevím rady a říkám si zlatý utíkání a válení v bahně🙂. Je to o nervy, po zlým s ním ale nepořídím, takže melu do kola vysvětluju a vysvětluju a čekám, až to přejde 😝

neu.sona
11. črc 2011

Ahojky holky, tak Vás tak pročítám a říkám si, že asi nejsem na světě sama, když jsem se z klidného člověka, který všechno řešil v klidu a z rozmyslem teď stala hysterická a občas uřvaná matka ☹ . Nejdřív vysvětluju, snažím se všechno v klidu, ale pak vyjedou nervy a už na to nemám. Pak je mi to všechno líto a mám z toho špatnou náladu.
Náš Mates je hrozně hyperaktivní dítě(asi jako tady většina kluků) a je hrozný 1000x opakovat nedělej to, ne atd.
Ach jo, snad to jednou pochopí :(.

ava
12. črc 2011

@veronika.h myslím, že je to s jejich temperamentem přirozené. V každém období vývoje si najdou jiný způsob, jak nás pozlobit - možná ani ne schválně, ale jsou takoví...musíme to tak brát.
Byla jsem se dnes podívat na vodítka - úplně vážně o tom uvažuju....ale zatím počkám, až se narodí druhé děťátko. Jestli se do té doby nezklidní, bude u kočárku chodit pro jistotu na řemínku 😝

@neu.sona 🙂) to znám...taky mluvím, klidně, pak důrazně, pořád dokola vysvětluju, ale nakonec dojde na řev no a někdy i na plácnutí, jenže to jednak nepomáhá, jednak už je i vůči tomu imunní....
Já mám někdy takové pocity viny, že jsem matka, kt.to nezvládá, neví, jak na něj, neumí si zjednat pořádek...musí křičet a plácat.
Myslím, že o hyperaktivitě je předčasné mluvit, spíš to lidi jen tak plácnou, ale já to slovo nemám ráda, je to přece jen porucha a já jsem přesvědčená, že je jen živý a aktivní, ne nemocný 😉 . Ale chápu, jak to myslíš..je prostě aktivní, že se to někdy nědá vydržet 🙂
Hodně trpělivosti a zdravého rozumu nám všem, milé maminky malých rychlíků!

veronika.h
autor
12. črc 2011

@ava
@neu.sona
Holky, úplně vás chápu. Mně pomáhá, když Matyáška můžu někomu přenechat. 1 x týdně na 3 hodiny miniškola a pak jedno odpoledne střídavě mamka nebo taťka a jdu na hodinu cvičit. Taky občas upadám do beznaděje, ale celkově myslím, že se to lepší. musím se mu ale hodně věnovat a utahat ho. Takže celý den běháme, skáčeme, pereme se. Jezdí na motorce a lítá za psem. Pokud to jde, vyhýbáme se velkým dětským hřištím, abych si ušetřila nervy při řešená konfliktů. večer doma přenechávám vše tatínkovi, pokud je doma. Jo a taky se snažím omezovat právě to nedělej a nesmíš, místo toho mu dovolím s mojí asistencí vylézt kam chce a on si to párkrát zopakuje a pak je klid a už ho to nezajímá. Kyž mám blbej den a nechce se mi a zakazuju - za odměnu mám pak hysterický scény celej den, takže vesměs dělámr spolu všechno. dokonce spolu chodíme i na záchod, maty mi trhá papír a splachuje za mnou 😀 😀

zuzik_p
12. črc 2011

Holky, tak Vas tady procitam...moje dcerka take nijak zvlast neposloucha...venku bezi, rikam ji pockej nebo zastav, ona bezi dal, mysli si, ze je to sranda, ze ji honime. Doma, kdyz neni po jejim, tak ve vzteku hazi na zem vse, co ji prijde pod ruku. Nepomaha ani durazne ne, ani placnuti, proste ji musim chytit za ruce a drzet. Kdysi jsem se koukala na anglickou supernanny a ta radila, ze kdyz chceme komunikovat s ditetem, tak si kleknout na jeho uroven, divat se mu do oci a durazne neco v jednoduchych vetach rict. Ale to se asi take miji ucinkem...Nejvic me znepokojuje ten venek.