Vychovávat dítě ve víře. Má někdo zkušenosti?
Mam 3 deti Jednomu je 19 druhemu 11 a tretimu 1rok.Behem poslednich dvou let jsem se teprv ted stala věřící.Prvni dve deti nebyly vychovany ve víře a tezko se me ted uz oslovuji.U toho tretiho bych to chtela podchytit hned od zacatku.Kdy začít brát ditko sebou do kostela ?
My jsme první holku brali do kostela hned od křtu, to měla 1 měsíc, byla tam docela hodná. Teď jsem rozvedená, čekám mimiška s přítelem, první holka se připravuje na 1.svaté přijímání a já se modlím, aby mi kněz pokřtil to druhé, když s partnerem ani nejsme vzítí - u nás je to takové trochu přísnější. Obávám se, že budu muset objet okolní vesnice a zkoušet, kdo mi pokřtí 🙂 Tak jsem přemýšlela, že to někteří faráři berou fakt dost drsně - na křest přece má mít nárok každý bez ohledu na to, jak se chovají jeho rodiče, nebo ne? Pochybuju, že se Ježíš nebo svatý Jan vyptávali lidí, které křtili, co je jejich rodina zač....
@romcovaklarka
@majka1976
Asi bych to musela někde dohledat, nebo by to mohla vědět @acacia. Ale při křtu se určitě říká, že "malé děti lze křít pouze tehdy, když se za ně církev zaručí svou vírou." Tj. hlavně rodiče. Takže vy musíte prvořadě slíbit, že budete dítě vychovávat ve víře. Otázkou vždy zůstává, jestli lze udělat ještě něco víc - @romcovaklarka - zkoušeli jste třeba požádat u církevního soudu o anulaci předchozího sňatku? U nás ve farnosti žije rodina, kde všechny děti byly pokřtěné, i když rodiče nebyli sezdáni v kostele, protože nebyla ještě dokončená anulace předchozího církevního sňatku. Což teda nakonec trvalo asi 15 let. Ale děti byly pokřtěné i tak.
@romcovaklarka Nene, pokud vím, tam to nesouvisí s právníky. Žádost se podává úplně po jiných kolejích. Je ale potřeba podat potřebné materiály a je velmi dobré, když se na tom dohodnou oba ex manželé a spolupracují. Je to vlastně důkaz, že manželství mělo překážky k tomu, že by mohlo být právoplatně církevně uzavřeno. O penězích to tam není. Jen to bývá na dlouhé lokte... není to klasický právní rozvod.
Přesně tak, výchova je na rodičích... a rodiče by měli jít tomu dítěti příkladem. Někdy to prostě nejde udělat ideálně. Ale kněží třeba lidem doporučí, aby se vzali (pokud je to možné), protože když chtějí vychovávat dítě ve víře (která ctí manželství), tak by se mu pak asi špatně vysvětlovalo, že u nás to tak nefunguje.
Omlouvám se, že jsem sem tak vpadla, doufám, že se můžu přidat? 🙂, postupně vás teprve dočítám
Tak něco o mě, něco jsem napsala už v předešlém příspěvku.. jsem věřící katolík, konvertita, křtěná a biřmovaná jsem byla v 18.. a co mě přivedlo k víře? Bůh.., jiná odpověď není.., na gymplu jsem poznala partu věřících lidí, na víkendových akcích jsem s nimi chodila do kostela, napřed jsem si tam přišla jak na návštěvě, všchno bylo totálně nové, ale nějak jsem cítila, že to je ono 🙂.
Zatím jsem dočetla, že jste řešili, jak a kdy brát dítko do kostela.. S holčičkou do kostela chodíme od šestinedělí, dřív jsem nebyla schopná to časově skloubit s jejím "režimem". Chodíme většinou oba, i když F. je spíš hledající, než věřící.., jenže ne vždy nám to vyjde ☹, občas usne těsně před tím, než máme odcházet.. tak to většinou jdu sama, pokud to jde (nebo to někdy nejde a do kostela se ten týden nedostanu ☹ ). Malá je v kostele většinou hodná, když v kočárku mrčí, tak si jí vezmu do ruky, ona kouká, nebo si "čte".., pokud se projevuje hlasitěji (donedávna v kostele nebyl mikrofon, takže pak by nebylo slyšet fakt nic), tak jsme s ní šli ven (jeden z nás).. Jen od jejího narození nechodíme tam, kde jsme se brali a byli jsme zvyklí (je to trochu dál), ale v místě bydliště a pořád si na to nemůžu zvyknout.. farář je fajn, ale je tu "mrtvo" ☹.
@werumka No to se nedivííím 🙂, taky je to naše srdeční záležitost 🙂, my se tam zase chystáme jezdit, snad brzy.. na dětskou, až z toho bude mít M. trochu rozum, aby jí to bavilo a nebylo to pro ní utrpení 🙂. Chodíte k Jakubovi nebo k Prokopovi? My jsme chodili k Jakubovi (před porodem), ale osmou ani šestou teď fakt nedáváme 😀.
@mahafi Já za mlada chodila na šestou k Jakubu, abych mohla ráno spát, protože v sobotu jsme měli většinou nějakou akci se spolčem 😀 Jezdíme na 11 k Prokopu. Na té dětské je dost ruch a syna to pak burcuje k tomu, aby dělal bugr taky 😀 Na té 11 je to v pohodě. Ale třeba o Velikonocích a o Vánocích chodíme k Jakubu, je to tam takhle o svátcích hrozně pěkný.
Napíšu vám svůj příběh. Oba jsme s manželem byli nevěřící, sice jsme byli pokřtění, ale do kostele jsme šli je na Vánoce. Ve víře jsme vychovávaní nebyli. K Bohu jsme se obrátili, až když jsme spadli na úplné dno. 2 x po sobě se nám narodilo předčasně miminko v šestém měsíci těhotenství a pokaždé umřelo. Během jednoho roku, jsme tak přišli o 2 děti. Doktoři nám řekli, nevíme, proč se to stalo, musíte to zkoušet dál. Obě miminka byla zdravá, my s manželem také a nikdo nám nedokázal říct, proč se porod spustil pokaždé dřív a proč téměř ve stejném týdnu. Seděli jsme s manželem v kuchyni a najednou jsme oba dospěli k názoru, že teď nám nepomůže nikdo jen Bůh. Poprosili jsme Boha aby nám dal dítě. A stal se zázrak. Bůh nás vyslyšel. Otěhotněla jsem po 3. a donosila jsem krásného a zdravého chlapečka. Během těhotenství jsme začali chodit do kostela, našli jsme si věřící přátele. Bůh nás obdaroval ještě jednou a před 2 měsíci se nám narodila krásná holčička. Vím, že děti máme jen díky Bohu a tak mu za ně každý den děkuju. Náš syn je pokřtěný a v pátek necháme pokřtít naši holčičku. Do kostela jsme se synkem chodili hned po skončení šestinedělí. Chodili jsme na dětskou mši. Loni v červenci jsme se přestěhovali na vesnici, pak jsme otěhotněla. Do kostela jsme chodili asi do poloviny těhotenství. pak už to bylo pro mě čím dál tím víc náročně. Uhlídat synka s rostoucím bříškem. Pak jednou v kostele začal plakat a babky v kostele po mě začaly tak zle a vyčítavě koukat, že jsem do kostela přestala chodit. tady na vesnici nejsou na děti v kostele moc zvyklí. Teď také nevím, jestli bychom návštěvu kostela se synkem a miminkem zvládli. Tak uvidíme na křtinách, jak to tam syn vydrží. Je hodně temperamentní 🙂 Časem určitě do kostela začneme obě děti brát. Ale já si myslím, že vychovávat děti k víře není jen o návštěvě kostela. Je to o každodením životě s Bohem. Omlouvám se za dlouhý příspěvek.
@romcovaklarka no, záleží asi co je přímo místo bydliště.My jsme z velkého města, které je ale rozdělené do několika farností. Já jsem křtěná někde, můj muž jinde, svatbu jsme měli taky jinde (tam kam jsme spolu chodili už jako pár) a tam je křtěný i první syn. Správně by asi i svatba měla být ve farnosti v místě bydliště jednoho ze snoubenců, obvykle nevěsty, ale my jsme to měli jinde a nikdo nic nechtěl, ani jsme nemuseli nic dokládat, kromě výpisů z křestní matriky.
No jo, to i někteří faráři dneska dělají "pro jistotu", v podstatě komukoliv, jakože to neublíží a třeba to jendou bude semínkem víry, i když to dítko takhle vychovávané nebude (např. když si to přeje někdo z rodiny, ale rodiče jsou úplně mimo)
@mahafi já mám stejný problém...od 19ti jsem chodila do kostela mimo domov, jezdilo se MHD, prožila jsem tam spoustu akcí...jenže teď je to náročnější s cestováním, nemáme auto, není tam zázemí pro děti, takže se nemůžem kdyžtak sebrat naložit dítě a odjet. Navíc se to donedávna krylo se spaním. U nás je jeden kostel, tam jsem chodila do těch 19ti, ale už tam nikoho neznám a je strašně malý, pro děti teda vůbec. No a druhý kostel je lepší, tam je i místnost, kde se mše přenáší, no ale s tím naším torpédem uňamčeným je to taky o nervy, to jsme zkoušeli 2x, když byl ještě menší, ale taky nic moc.V téhle farnosti aspoň chodím do klubu maminek, takže nejsem úplně mimo křesťanskou komunitu, ale každá toho máme hodně, takže pokecáme...ale blízké přátelství to není. Mám hodně kamarádek tady na MK, spolu tyhle věci řešíme, ale zas to není osobní kontakt.
@andelka tak s tím spolčem jsme na tom fakt stejně.. ty možná o něco líp, já nemám ani to spolčo věřících maminek a ani tady na MK nikoho neznám ☹. Mám samozřejmě kamarády a kamarádky, ale těch taky zas tolik není a když, tak se s nimi nevídám každý týden, abychom si stihli popovídat i o jiných věcech, než o tom, co je novýho.., víru probíráme taky, ale už to není to, co to bylo.. 😅 , docela bych někam chtěla "patřit"..
@veronyk To je hrozně smutný příběh 😢 , musí to hrozně bolet, tak ať už vás žádné takové rány nepotkají a je jen veseleji
@mahafi já ani s kamarádkama moc nebývám, vždycky si řeknem, že se domluvíme, někam půjdem, s dětma..jenže pak to logisticky nějak nezvládnem a potkáváme se spíš náhodou. Naštěstí tady kde jsem v soukromých skupinkách, tak tam je vždycky tak třetina věřících, tak to je fajn. Že když chci něco probrat, poradit, tak můžu. Ale fyzicky nikoho blízkého takhle nemám. 😒 )
To spolčo maminek je príma, je to co 14dní, ale mimo prázdniny. Začínáme písničkou, modlitbou a pak máme buď volné téma, něbo nějaké dané, podle příležitosti, ročního období, liturgického..takže jsme získala už hodně nápadů a témat k přemýšlení. Naposled jsem ale byla v březnu, pak jednou s mimčem, a teď je pauza..snad to vyjde od září že budu chodit s oběma, že by Dany už si pohrál s druhými dětmi a Domi nebude až tak malý, aby ho rušily ve spaní.
Ahoj tak u nas to je tak ze zrovna bydlime v manzelove rodine kde verijo vseci je to buh ale spis takovej ten Indickej jako je siva a taky jina pravidla nas deda ma v jedne mistnosti malej chramek s fotkama a svickama vonema tycinkama no a kazde rano tam jde zapali svicku pozvcedne ruce zamumla ooommm a zapali vonou tycinku celou tuhle proceduru dela aji s malym Liamem ten uz automaticky vidi dedu a dela ooommm taky to delaj po 6hodine pred veceri a myslim ze si zvyka je to rutina zrejme z toho jeste rozum nema ale je na to cas az mu to deda vysvetli 😀
@veronyk -- je smutné, že jste prošli takovou hroznou zkušeností ☹ Spousta lidí by se pak na Boha úplně vykašlala 😒
@andelka -- u nás máme taky maminkovské skupinky. Setkáváme se jednou za 14 dnů a střídáme se u koho je to doma. Je to teda s dětma, ale většinou ti starší už jsou ve školkách. I tak to někdy je docela rušný 😅 Ale zase jak je to po bytech, tak se děti docela zabaví hračkama. Jsem za ta setkání moc vděčná, že si můžu popovídat se stejně naladěnými maminkami jak se nám daří žít každodenní život ve víře, s čím bojujeme...a taky se jedna za druhou modlíme.
@veronyk :Je to hrozne co se vam stalo ale hlavne ze si vas buh nasel a uz se vam dari.Ja kdyz uz mela 18leteho syna,ktery si chtel vzit zivot kvuli divce,ktera ho opustila.Tak taky me to dostalo do hluboke viry.Vyplnilo to misto v mem srdci a ucinilo me to opravdu stastnou.Takze moc vam ted to stesti ktere vas potkalo preju 😵
@helabella já to mám taky moc ráda, být v kolektivu stejně naladěných 🙂 my tam máme hodně dětí, miminka jsou na dekách, starší si hrají a trochu větší jsou s hlídací babičkou. Všechny děti jsou jen u přivítání, modlitby a písničky a pak na ukončení. 🙂 doufám že v září už by Dany mohl jít s babičkou a měla bych s sebou jen malého. Ono totiž jich už je fakt hodně, těch dětí ve věku cca2,5roku tam bude možná 8klidně. A to bychom toho asi moc neprobraly, tak snad už budou chtít jít se staršíma a dělat něco s babičkou.Máme tam dost malý prostor.
@satynka -- a u vás ve farnosti by se nějaké maminky nenašly? Stačí jedna nebo dvě a pak by se to třeba rozjelo 🙂 🙂
@andelka -- u nás je taky někdy pořádně rušno. Manžel chodí na mužskou skupinku a vždycky mi pak povídá kolik toho probrali...to u nás s dětma nehrozí. Musíme si to hodně hlídat, abychom se nazapovídaly (a to je pro maminky na mateřské raz dva 🙂 ) a abychom se držely probíraného tématu. Děti nám do toho občas přiběhnou, občas se musí řešit boje o hračku, atd., ale snažíme se to opravdu během toho dopoledne probrat. Teď se zaměřujeme na kázání, která jsou v neděli, protože ne každá má možnost je slyšet, protože je třeba s dětma. Taky uvažujeme, že se budeme střídat a jedna z nás bude vedle s dětma, aby ostatní měly klid. Uvidíme, jak se to rozjede v září.
Když vás tak čtu, tak zkusím od září po nějakém spolču pro maminky taky popátrat 🙂. Dneska jsme byli v kostele a bylo to fajn, ani ven jsme s ní nemuseli 🙂. četla si dětskou bibli (leporelo) (miluje ty obrázky 🙂 a obecně je hrozný knihomol), vydržela krásně zticha 🙂. Jen pan farář na konci říkal, že odchází, to je škoda ☹, byl fakt fajn a kázání měl krásný, opravdu to umí hezky podat, vysvětlí písmo v kontextu všech čtení, takže se vždycky přiučím 🙂. Tak jsem zvědavá, kdo tu bude po něm..
A co se výchovy k víře týče, tak z toho mám opravdu strach.., nejsme ani jeden z věřící rodiny, takže nemáme ten vzor, jak to dělat.., takže možná spíš než nějaký spolčo pro mě bych posléze asi potřebovala nějaký dětský spolčo pro Madlí 🙂.
@mahafi no, to je i náš problém, neznáme dětství ve věřící rodině..tak zatím okukuju u kamarádek.
Kněz nevím jestli se musí měnit, u nás ale zůstávají docela dlouho, ten náš je tu 13let, je ale fakt, že už 2 přišli "na výpomoc" k nám odjinud. Ten ke kterému jsem chodila na přípravu a křtil mě byl hrozně mladej a byl tu jen kaplanem, takže když šel asi po 3letech jinam, tak vlastně povýšil, protože tam byl tím hlavním a měl k sobě jen jáhna.Teď už je na tom druhém působišti 7let.
@satynka Já myslím, že asi není pravidlo, podle kterého se mění nebo nemění, záleží na "vedení". Ten "náš kněz tu byl jen rok, ale třeba o dvě vsi dál, tak tam je farář snad "odnepaměti".
A taky doufám, že přijdeme jak na tu výchovu.. on na to asi stejně není jednotný model, stejně jako na notmální výychovu.., tak snad to nějak půjde. A jak říká náš pan farář, jestli někdo uvěří nebo ne, není naší věcí, to je věcí jen a jen Boha, my ale máme připravit půdu tak, aby dítě bylo k Božímu volání citlivé 🙂 (tedy není to přesná citace). Tak snad to budeme umět 🙂.
@romcovaklarka opravdu to nemusí být v místě bydliště, ani ve farnosti, do které budete chodit na mše...my třeba křtili ve městě, kde jsme se brali (na půli cesty bydliště-tehdejšího-mého a mého muže) a čistě proto, že k tomu kostelu máme tedy osobní vztah, tak jsme tam nechali pokřtít prvorozené dítě. Museli jsme žádat pouze (a to už se týkalo i té svatby, kněz se teda mezitím tam vyměnil) žádat tamního faráře o dispenz pro toho, co jsme si přivezli s sebou 🙂 , ale nebyl to problém, byl velice vstřícný. Jinak u nás je to taky jednostranné, manžel nevěří (nebyl k tomu vedený, potom se mnou se sice před svatbou nechal pokřtít, ale nikdy skutečně víru nepřijal, měl asi pocit, že mi to udělá radost nebo proč 😒 ) a se křtem dítěte problém nebyl (kněz, co ho křtil to ví, mě zná jako malou holku, takže nemělo cenu si na něco hrát).