Vzdor a vztek ve dvou letech

bruckner
9. lis 2017

Ahoj maminky, vím, že vztekání a vzdorování je v určité míře běžné u každého dítěte, ale já mám pocit, že je to u nás momentálně extrém a začíná mi to přerůstat přes hlavu. Moje dvouletá dcera je tvrdá palice po tatínkovi, nenechá si nic vysvětlit, z ničeho si nic nedělá, nepomůže ani občasné plácnutí přes ručičku, když dělá co nemá, opakuje to pořád dokola a začala se nehorázně vztekat. Dnes mám za sebou úžasný zážitek, kdy jsme odcházely od kamarádky a musely jsme ji tři držet, oblékat, obouvat, mlátila hlavou o zem, řevu jak na jatkách, trvalo to asi půl hodiny, než jsem ji dostala před barák a pak prořvala a provztekala celou cestu domů, kdy jsem jí držela opravdu jen za kapuci u bundy a ona visela a kopala nožičkama ručičkama, vypadala jak Hurvínek. S oblékáním máme teda problém stále, honím ji po bytě třeba hodinu, než se mi to povede, ale toto bylo tedy něco😥. A o jízdě v dopravních prostředcích, nakupování v obchodech a podobných činnostech raději nemluvím, protože to je s mou drahou dcerou peklo. Máte některá taky taková neviňátka? Nebo už je to přešlo? Řekněte, že ano, ať mám aspoň nějakou naději, že to vydržím a nezblázním se!!!!!🙏

verusky
9. lis 2017

HURVINEK JE UZASNY!!! 🙂
to vis, ze to prejde a to vis, ze nesmis zblaznit... kdo by se o to Tve šídlo staral, kdybys byla v blazinci 🙂 muzes mrknout na nevychova.cz, je tam o duvodech vzteku a zaklad je pochopeni ditete- ona se vztekala, protoze nechtela pryc, libilo se ji tam... a Ty ji mas pochopit- Tobe se nechce domu, vid... vis, ale maminka uz potrebuje... atpod...
taky mi obcas nekdo utece pred oblikanim, hodinu na to nemam, popadnu dite a musim mit holt silu... a bohuzel i nervy na ten krik nereagovat. pamatuju si, ze u prvni dcery jsem ji za vztek i zavirala... po case clovek zjisti, ze je to prirozeny vyvoj ditete... holt si to rodicovstvi musime zaslouzit 🙂

kata267
10. lis 2017

@bruckner naprosto chapu akorat u nas uz je to.v 1,5letech...jakmile neni neco po jejim nebo odchazime od nekoho z navstevy a ji se nechce atd.zacne rvat jako bych ji rezala nohu...takove ty chytre raduly jako povidejte si s ditetem, vysvetlujte atd.leda tak prd,to nefunguje...takze pokud nejsme vylozene nekde kde tim revem nekoho obtezuje napr.obchod tak ji necham at si rve kdyz chce,nervy mam jen jedny nehodlam to furt resit, vsak.ona se zase uklidni...🙂 no ale sem zvedava jak dlouho toto obdobi bude trvat...

kata267
10. lis 2017

"Chytre raduly" 😀😀 samozrejme chytre rady tam ma byt....

suzief
10. lis 2017

Odpoutat pozornost na něco jiného, říct že půjdete do obchodu nebo že doma má přeci tu oblíbenou hračku apod. Chce to trochu improvizovat a vysvětlovat ale často není nálada, chápu....když už něco slibite měli byste teda pak dodržet, díky si to pamatuje a pak na to nereaguje dobře.

syrinxka
10. lis 2017

Období, kdy se s malou nedalo ani nakupovat naštěstí máme za sebou. Trvalo to naštěstí jen así 14dní, pak se to uklidnilo a teď čekám kdy to přijde zase :D Problém s oblíkáním už nemáme, většinou jí řeknu, že jdeme tam a tam a jestli chce jít ven, musí se obléct. Pokud následuje honička za ní s mikinou apd. odmítám utíkat, sednu si a řeknu důrazně, že nikam teda nejdeme a hotovo. Po chvilce to zkusím znovu a většinou už úplně v pohodě. Občas zabírá, že jí ukážu, že už jsem oblečená a ona pobíhá ještě v pyžamu, že to tak nejde a musí se taky obléct :D Ale tak já mám docela hodné dítě, na které vysvětlování funguje, ale neříkám že pokaždé občas jsou situace kdy na to není čas, a taky ji vleču na "Hurvínka" :D :D

ivet1987
10. lis 2017

Jo vysvětlovat, ale to dítě to nechce pochopit, je mu to jedno a chce si dál dělat svoje. Něco takového u nás fakt neprošlo 😀

@bruckner Začalo to u nás před víc jak rokem a trvá to stále, roste z něho čím dál větší nervák, tak holt dostává na prdel a seřvat, pak je chvilku klid. Ale stejně do minuty dojde a dělá znovu co nemá. MOŽNÁ se to časem zlepší 😀 Jasně, slíbím mu něco jiného, odpoutat pozornost, jako teď je to lepší že aspon rozumí a už se domluvíme, ale mazec no. Ale primárně jen se mnou, ostatní i poslouchá a nezlobí u nich.

Za měsíc tu máme druhé mimčo, to bych se z obou zbláznila, tak holt nastal přísnější režim.

bruckner
autor
10. lis 2017

Dekuji maminky za prispevky😊. Bohuzel u nas nejake domlouvani nepomaha, absolutne me nevnima a navic v tom amoku to nema cenu. Uz ji dam normalne na prdel, ale ani to nefunguje, nic si z toho nedela a pokracuje dal. Takze se u nas jen rve a rve, uz se dokonce odstehovali sousedi😥.

lucie_91
10. lis 2017

Já můžu doporučit snad jen zkusit na sobě nedat znát nervozitu nebo stud např.v obchodech apod. Zkusit zachovat klid a dělat jako že se nic neděje, snažit se to "vždyť je to vlastně ok" vyzařovat. Jo, je to šíleně těžký. Ale děti z nás naše emoční naladění cítí, vycítí sebemenší nervozitu nebo to, že se za ně stydíme, ale je to baví. Ony díky svému chování vidí, že u nás vyvolají nějakou reakci a o to víc se snaží. Mě pomohlo vždy jakoby sama sobě v hlavě "vypnout pojistky", fungovat v tu chvíli jako flegmoš, prostě si pro dítě dojít, oblíct, zdrhne, dojít, další ponožka, zdrhne, donést, čepice apod.

verusky
10. lis 2017

tady se smetlo vysvetlovani... vubec nerikam, ze to zabira za kazdou cenu (pri amoku naprosto ne). ja jen chtela navest, kdyby mel nekdo chvili casu, at na nevychova.cz mrkne, nebot pokud clovek "pochopi" a chce to aplikovat, treba polovina situaci pak vyjde dobre. ja si prohlidla hodinovy webinar nastup do skolky a prvnich ctrnact dni opravdu aplikovala. dcera je ve skolce spokojena, po slzickach ani pamatky a to vi, ze jdu se synem domu. nejstarsi dcera, kdyz nastoupila do skolky, prvni rok plakavala casto... me to stvalo, zase jsem mela druhou doma a ta prvni chtela byt s nami... a nemyslim, ze to bylo o povaze ditete. urcite i ja jsem lepsi a zkusenejsi mama, ale take jsem letos opravdu dala na logicke rady a vyslo to. takze spis- mate-li cas, najdete si v nevychove.cz clanek o vzdoru deti a treba Vas neco oslovi a treba v nejake pekne chvili to vyzkousite a treba budete nadsene, ze to vyslo. a samozrejme to nemusi vyjit pokazde, ale proc se nevzdelat a par situaci tim hladce nevyresit... (ps: vsechny ne, samozrejme, neexistje dokonalost...)

kata267
10. lis 2017

@verusky souhlas,nekdy zabere to jindy ono a hlavne taky se jinak da domlouvat s rocnim prckem a jinak treba s triletakem...

stuplakova
10. lis 2017

Moje kamarádka má malou dva roky a něco a taky to zkouší. Jinak je hodná, ale občas jí to chytne a začne vyvádět. Třeba v obchodě začne křičet na celé kolo, když jí kamarádka nekoupí zrovna to co chce, tak začne ječet, ale kámoška to má dobře vychytané bych řekla. řekne jí, že když takhle vyvádí, tak rozhodně nic nedostane, když není hodná a jestli chce křičet ať klidně křičí, že jí je to jedno 🙂 no a za 30sekund toho malá nechá a je hodná, protože ví, že to na mamku stejně nezabere 🙂

olsett
10. lis 2017

jako by si psala o té mojí😀 Jsem z ní taky na prášky, ale ono to vysvětlování fakt funguje, jenom je potřeba fakt dopředu, aby měla čas to zprocesovat, připravit ji, že poslední hra a pak se musí oblíct a říkat jí to 20x, u nás to umí manžel, fakt na ní mluví jak na blbýho, já n ato nemám nervy, řeknu tak a jdeme se oblíct a je zle, on ji vždycky ukecá a přemluví, ale je to šíleně časově a psychicky náročný😀 ale zase se tím počet scén fakt minimalizuje... no není to jednoduchý. Ona nesnáší když má pocit, že ji něco nutíme, takže je potřeba aby sama to pochopila a přijmula, někdy fakt musíme improvizovat...
třeba minule, má oblíbený tričko, chtěla ho z pračky dát na sebe, říkám, že je mokrý, ona přinesla fén a že ho tím usušíme... no tak jsme museli říct, že to by to tričko bolelo a že musí počkat do zítra a zítra si ho může vzít - řekneš to tak 100x a ona to fakt pochopí a nechá si říct😀 Je to mazec

janulkakraniska
10. lis 2017

Je to těžké období pro obě strany.
Máme doma také.
Dcerka nerozumí přesně,co po ní chci já a já nerozumím jí.
Nevím přesně,jestli dokážu napsat příspěvek srozumitelně.
Snažím se jí dávat úkoly nebo jí cíleně "hazu klacky pod nohy".Příklad:ona nechce za ruku,ale když utikame,tak mi ji dá,tak prostě pořád utikame🙂,když je hnusné počasí,má gumaky a schválně hledáme kaluze,schválně ji za ruku vedu po obrubnicich,rantlech,dírách,v obchodě jí podávám věci,ona je haze do kose,drží peněženku (s minimem peněz a dokladů,ty mám u sebe),drží seznam s propiskou a čára,strká jabka do sáčku,...
Když vím,že někam jdeme (nákup,vyřizování,...),mám v kapse její oblíbené dobroty.Na chvíli jí to pusu zalepi a pokoj dá.Dokonce stačí jí to dát nerozdelane.
Když máme někam jit nebo od nekud odcházíme a ona nechce a řve,mluvím o tom,co důležitého nás čeká....
Neustále mám u sebe pro ni pití,protože někdy je prostě hnusná jen proto,že má žízeň...
Pořád si s ní povídám a mluvím na ni.Každý den,každou chvíli.
Taky mívám v tašce nebo kapse ty drobné hračky z coko vajíčka.Taky dělám věci naopak.Co chci,dělám,že nechci a a šup...hned tam musíme jít,musíme to mít,atd...
Ze všeho jsem překvapená,u všeho jasam,jako bych to viděla taky poprvé.Stojí mě to všechno přes den spoustu grimas,obliceju...odvadim její pozornost od rvani.
Zabralo mi to neuvěřitelně času,abych na to všechno přišla.Strasne stojím o to,aby se z hloupeho nákupu pro ni stalo aspoň malé dobrodružství.Taky jsem s ní začala tohle všechno dělat hned,jak stoupla na nohy.
Já ji prostě znám,vím,co na ni funguje.
Nečtu žádné články o tom,jak se vychovávají děti.Dělám si to sama podle sebe.Sama zjistím,proč to nedělá,jak chci já.
Je to pořád dokola a zrovna,když nejvíc křičí,tak zajecim..."Jé,tam bliká svetlo...Jé kůň...Jé motýl..."hned kouká,kde jsem to viděla.
Trvalo to půl roku a sama si to užívá...už z dálky ječí "Jé auto...Je motýl"
Sama otočila a sama se snaží všude něco vidět,všude o všem mluvit...už neutika,protože jsem ji tam minule jít nechala a bolelo to,tolikrát jsem ji nechala si nabít snupak...tolikrát přišla domů od bláta a marastu,teď už ne...už chodí čistá,v klidu,chová se hezky,protože se před ní chovám hezky taky...chovám se klidně před ostatními,jako uplnej blázen a idiot,všemu se před ní smeju,pořád mě všude něco zajímá,kašlu na to,co si o mě kdo,kde myslí...Dělám to,protože mám prostě dobrej pocit a pro ni.
Dnes si šla pěšky k doktorce,schválně jsme vyrazily dřív,protože po cestě něco pořád zkoumáme a prohlizime...dneska jsme potkaly kotě,no radost,pak šla dál hledat něco jiného...

Mooooooc držím palce,ať to všechno brzo přejde a ať máte pěkné procházky a výlety🚂

guinea
10. lis 2017

@bruckner Ahoj Bruckner, to je fakt těžký období, taky právě máme. Podle mne je nejdůležitější prevence - aby k těm hysterákům vůbec nedošlo, a většinou se mi to už i daří. Většinou zabírá hodně vysvětlit dopředu - půjdeme tam a budeme dělat to a to. Aby to pro dítě nebyl "šok", že teď najednou se musí oblíct - aby s tím dopředu počítal. Vysvětluju několikrát dokola, aby věděl, že za chvíli si opravdu přestaneme hrát a začneme se oblíkat. A pak taky pozitivní motivace - odvést pozornost na nějakou atraktivní činnost. Když nechtěl jít domů z hřiště, tak jsem slíbila meloun - že až přijdeme domů, tak si ho dáme. Pak je teda důležité dodržet slib, takže jsme meloun po návratu domů jedli i před obědem 🙄 . No a poslední věc - mám všude po kapsách, v kabelce i v autě ovocné kapsičky. Ty má moc rád a když už nevím, tak mu holt jednu šoupnu.
Tohle všechno nezabírá ve všech případech, ale ve většině ano. Je to vysilující, čloěk pořád mluví, vysvětluje, motivuje, ale to prostě k tomuhle období patří. Jo a ty hlavní myšlenky mám taky z Nevýchovy (z článků a videí zadarmo). Synáček prostě nesnese pomyšlení, že by se měl řídit striktními příkazy, takže se na situaci vždy zkouším dívat tak, jako by to byl už dospělý člověk. Manželovi bys taky z ničeho nic nevypla televizi a neřekla - mazej se oblíkat, jdeme nakoupit. 😝