Zájem rodiny. Zlepšilo se to, když děti povyrostly?

Moje máma hlídá tak 2x do roka, když fakt potřebuju, tchýně nehlídala za 5 let nikdy, nezastaví se (vidí ji max.3x do roka), o kluky se nezajímá, ani když bydlí ve vedlejším domě. Prý měla svých dětí dost a cizí ji nezajímají. Takže asi tak. Mrzí mě to hlavně kvůli dětem, ale nikoho nutit nemůžu 🤷

@gracinka7 Cizí děti, tak to je silný kafe. Je opravdu lepší si nedělat iluze a nic od ostatních nečekat.

Ja si vzdycky musim rict, ze deti jsme si poridili dobrovolne, jsou nase a nikoho jineho 🙂 ale obcas mi proste prijde lito, kdyz vidim, ze u ostatnich rodin babicky funguji uplne jinak a ze si ostatni pary mohou vyrazit treba i nekam do kina, na svatbu nebo oslavu bez deti, na prodlouzeny vikend.. my jsme nebyli s muzem nikde 4 roky, protoze proste nikdo neni ochotny hlidat. Ale zase na jejich obranu - za celou dobu to slo asi tak pul roku, kdy jsem prestala kojit prvorozene a nez se narodilo druhe ditko, ktere stale kojim, takze nekam vyrazit stejne nejde 🙂 ale ani starsiho ted nikdo nechce na prazdniny a na hlidani pres noc. Argumentuji tim, ze je moc velky maminac a ze by urcite plakal, ze chce mamku. Nezkusil to ale zatim nikdo. Kdyz letos tchyne slibila, ze si ho vezme, tak uz jsem se tesila, ze si trosku odpocinu a budu jen s mladsim, na ktereho neni tolik casu.. nakonec tyden pred terminem otocila, ze dojede radeji k nam :D takze nejen, ze jsem se ditete nezbavila, jeste jsem tu mela dalsiho cloveka na starost navic :D nakonec i tohle reseni ale bylo fajn, kluci na ni viseli, ona je zabavila a ja byla rada, ze tech par dnu u nas stravila. Jeste doplnim, ze bydlime 100 km od obou rodin, takze se vidame jen o vikendech. No a nasi.. tam je to tezke. Tatka si porad hleda doma nejakou praci, nema cas dojet, kdyz jsme u nich, tak si s klukama chvili pohraje a pak zase jde neco delat. Pritom kdyz nejaky vikend nedojedeme, tak vola at prijedeme a premlouva, at si to rozmyslime. Mamka je to same, obcas si delam srandu, ze ty svoje vnoucata maji radi akorat na fotkach. Vzdycky je hrozne natesena, at prijedeme, ale behem chvilky je z kluku utahana (a to jsou fakt hodni, jen delaji binec s hrackama). Ja se snazim porad po nich uklizet, stejne to nestaci a ja jsem akorat vic utahana nez kdybych zustala doma. A k nam nedojedou, vzdy x tisic vymluv proc nemuzou. Dnes se vraceli z dovolene, jeli kolem naseho mesta a stejne ani nepribrzdili..pry spechaji domu kvuli psovi. To me trochu mrzelo, ale tak oni to vidi zase jinak urcite.

My to máme opačně. A vím, že to manžela hodně mrzí. Sice tchánovci bydlí 100km daleko. Ale jezdí kolem nas do Polska nebo do 10 km od nás vzdáleného města a za klukama se ani nestaví. Když my jedeme tam, tak nic moc zájem. Ale je pravda,že tam to dela hlavně tchán a tchyně se necha ovládat. Takže za nimi jezdíme tak jednou za 2 měsíce někdy i dyl.

Tchanovci mají jenom dvě vnoučata....manžel je jedináček....tchán viděl vnoučata naposledy v červnu a tchýně přijede tak jednou za měsíc- vypije kafe a jde 🙈😂 Nezájem....
Moji rodiče bydlí daleko,ale i kdyby bydleli za rohem,tak můj táta má náročnou práci a má rád svůj klid a máma je nemocná,tak je řada,že je.

U nás ano. Už si děti hrají i se vzdělávacími stavebnicemi a knížkami, jsou samostatné.

U nás došlo k částečné změně. Zvýšil se zájem mé mámy, protože jsme se přistěhovali do stejného domu. Půl hodiny cesty mhd byl totiž prakticky nepřekonatelný problém. Pro tchánovce taky, nyní ovšem bydlíme skoro hodinu cesty mhd, což už je neřešitelné. Takže k nám přijedou na narozeniny a jinak se snažíme k nim občas vnutit, aby děti viděli. Ale ani dřív jim nevadilo nevidět děti několik měsíců. Měli a mají prostě jiné zájmy (a další vnoučata blíže bydlišti).

Zajem se pozna uz v tehotenství. Moje matka dela, ze neexistuju a moje deti tez a tchyne prijde max 1 x tydne na kafe a sklenku vina. S detma nic nedela. Mrzi mi to jen kvuli detem, protoze u deti od sester nebo od svagrove to vypada uplne jinak. Holt jsem nechtene dite a pak to odnaseji i vnoucata. Nemame zadne hlidani a o to je tezsi jim vynahradit to, o co prichazeji s pribuzenstvem. Preju pevne nervy, ale lepsi je se s tim smirit a srovnat.