• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zanechala jsem Vojtovy metody. Máte zkušenost?

16. července 2012 
:sweat_smile:
dnes jsem řekla doktorce, že už nebudeme cvičit Vojtovku...
máte s tím někdo zkušenost???
Poraďte..
Ničilo mě to, jak moje miminko pláče :frowning2:
8. lis 2007 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mimčo u toho vždycky pláče ale né proto že ho to bolí ale proto že na něj někdo nezvykle sahá. Určitě si myslim že Vojtovka je skvělá metoda, moje malá nechtěla zvedat hlavičku a dnes se krásně přetáčí na obě strany a už jí učí i zvedat zadeček a jen díky Vojtovce nám to jde. Ten pláč je děsnej, já vim, ale má to svůj účel. Já chodim s malou už čtcrtej měsíc a chodit nepřestanu.
8. lis 2007 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Snupik, já přímo s tím zkušenost nemám, ale kamarádka má skoro ročního chlapečka a cvičí pořád dál. Rozhodně to k něčemu je. Měl problémy s nožičkama, byl na 2 operacích, měl sádřičky a rozhodně se jim to vyplatilo. Teď už je to OK, jen musí cvičit dokud nezačně plnohodnotně chodit.
Já bych ti radila vydržet, překonat se a hlavně ten pláč... Přece by sis jednou nechtěla vyčítat, že jsi prckovi nepomohla a že třeba bude špatně chodit nebo cokoliv jiného... Já vím, říkáš si, že já s tím zkušenost nemám a že nemám co kecat, ale fakt vydrž!!!! A buď statečná!!!!!!!!!
8. lis 2007 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to jsem vubec nevedela, ze je to pro miminka tak neprijemny :frowning2: Dneska nas na cviceni doporucila doktorka, ale jak se znam, tak u toho nevydrzim, kdyz Miri bude brecet.
8. lis 2007 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
snupik, naprosto tě chápu. My museli cvičit Vojtovku od propuštění z nemocnice, po pár dnech jsem už psychicky nemohla vybodla jsem se na to. Náš Davídek však žádné pokroky nedělal, na kontrole u neurologa ve 3.měsících mě dr. zdrbnul, ať s ním co nejvíc cvičím, jinak jeho motorika nebude dobrá, já jsem se snažila dělat vše možné jen ne Vojtovku. Až nakonec díky jedné mamině odsud z Koníka (kar.la) jsem se k tomu vrátila, díky jejím e-mailům a psychické podpoře jsem se vzepřela a řekla jsem si, že chci, aby můj syn byl jako ostatní zdravé děti, takže s ním budu cvičit. Cvičíme 3x denně 2 cviky, nejdříve to byla hrůza a žádné pokroky nebyli vidět, teď se to zlepšuje každým dnem a já jen lituji, že jsem promarnila skoro 3 měsíce necvičením a vždy se za to Davídkovi omlouvám, myslím, že by byl v motorice už daleko dál než je teď.

snupik, děti nepláčou, že by je to bolelo, ale že je vnamévruješ do polohy, která se jim nelíbí a oni musí zapínat svalíky a něco dělat.
Zkus vydržet, vím, že je to těžké, ale musíš si říct, že to děláš jen pro dobro Jakoubka.

doporučuji moc tuto diskuzi:
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=19608&vGroupOffset=40
8. lis 2007 ve 20:32  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě k tématu, doporučuji konec článku:

http://sedmikraska.mb-net.cz/view.php?cisloclanku=2006092201
8. lis 2007 ve 20:35  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nepřestávejte, má to cenu :wink: S malým jsem začala cvičit před třemi měsíci-nezvedal se na ručičky, nechtěl být na bříšku, byl takovej hadrovej...Ale teď se krásně plazí po celým bytě, před týdnem se začal zvedat na čtyři a houpat se na kolínkách :slight_smile: Prostě udělal obrovský pokrok a asi je to fakt díky cvičení! Nejdřív to bylo nepříjemný, ale když potom ten pokrok uvidíš, je to paráda :wink: A mimís si pak i tak trošku zvykne-malej už u toho tak nekřičí, ze začátku se dokonce směje :slight_smile:
Tak to nevzdávejte-necvičí se to pro nic za nic :wink:
8. lis 2007 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
snupik, a kdyby tvůj chlapeček byl cukrovkář a musela bys mu každý den píchat injekci, taky bys nepíchala, protože u toho pláče?
8. lis 2007 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
verca, toto nejde srovnávat, na cukrovku prostě píchat inzulín musíš a kdyby ne, tak je hned zle. U Vojtovky to tak není, děti strašně pláčou, opravdu hodně, hlavně ze začátku, časem se to srovná a výsledky u tohoto cvičení nejsou vidět hned, ale až po důkladném, pravidelném cvičení. Ten pláč většinou maminky těžce snáší a někdy dokonce musí cvičit i tatínkové, které jsou vůči tomu pláči trochu imunní. Promiň, ale opravdu se to, co píšeš nedá srovnat se cvičením.
8. lis 2007 ve 20:42  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lendy, já souhlasím s vercou. Je to sice drsné, ale vím sama, že Vojtovka zabírá, tak se dá považovat za lék, resp. léčebný postup. A u nás se pokrok projevil po čtrnácti dnech...A když to cvičení zanedbáš, nemusí se to sice projevit hned, jako u cukrovky, ale časem to může být docela velký problém.
Malý sice křičel, ale jak jsme s cvičením přestali, bylo po křiku-prostě se jim jen nelíbí, jak je chceme přinutit dělat něco, co nikdy nedělali :frowning2: Taky jsem z toho zpočátku byla špatná, a to jsme necvičili déle jak pět minut 3x denně, ale vydržela jsem a jsem ráda-včera jsme byli na kontrole na neurologii a mudra se ptala, proč ještě chodíme, když je Honzík úplně v pořádku! Ještě nám zkontroluje chůzi, až to přijde a pak konec. Ale říkala, ať cvičit ještě nepřestávám, že by se to mohlo zas zbrzdit...Ale nemusíme už to nijak hrotit :wink:
8. lis 2007 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
petaska ano, léčebný postup, ne lék jako u cukrovky. Četla jsem, že díky vojtovce mimčo onemocnělo epilepsií, někdy neurologové nutí cvičit vojtovku i s dětmi, které to nepotřebují, ale jen tak pro jistotu jim to nařídí a znám spoustu mamin, které museli cvičit, necvičili, děti se srovnali sami a neurolog je ještě pochválil, jak hezky cvičí, že už jsou O.K. Ale to opravdu nedoporučuji, ti dr. většinou vědí, co dělají a proč - jen píšu, to, co je známo.
U nás je to tak jak jsem psala výše, zařadili jsme si to cvičení do denního režimu a když jedno cvičení denně vynecháme např, když jedeme pryč, tak jsem z toho špatná, že jsme jedno cvíčo prošvihli.
8. lis 2007 ve 21:01  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, asi se zeptám blbě, ale kvůli čemu se cvičí Vojtovka s tak malými miminky? Já myslela, že se "naordinuje", když dítě nedělá pokroky, nezvládá v nějakém věku, co by mělo. Ale měsíční mimi? To je kvůli hypotonii nebo kvůli čemu? Snupiku?
8. lis 2007 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lendy: dočetla jsem co jsi psala výše-asi jsem psala ve stejnou dobu, tak to naskočilo přede mnou...Podle toho jsme na tom asi byly podobně, my sice začali cvičit až déle, ale ta nejistota byla stejná-a stejné je asi i zadostiučinění, když vidíš, jak se to lepší :wink:
Tak opravdu, pokud se mimi nelepší, nepřestávejte :wink:
8. lis 2007 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
listicka, u nás to bylo tak, že Davídek byl o 6týdnů narozen dřív a měl celkovou hypotonii, predilekci hlavičky a hyperexcitabilitu.

Ale také by mě zajímalo, proč Snupiku máte cvičit...
8. lis 2007 ve 21:14  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
petasko, cvičíme, cvičíme, ale s tou hypotonií těžce bojujeme, kdyby nebyla, vše by bylo daleko lepší. rehabilitační sestra nám říkala, že budeme docházet a cvičit, dokud nezačne chodit, tak si to cvičení ještě nějakou dobu užijeme :unamused: Ach jo, ale já se nedám, budu cvičit s D. poctivě!!
8. lis 2007 ve 21:18  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, my cvičili vojtovku od propuštění z nemocnice až do 9 měsíců. Bylo to psycho, to uznávám, ale malá jako nedonošené dítě o 2 měsíce díky vojtovce v 8 měsících lezla, co je někdy problém i pro donošené dítě.

Když jsme ji přivezli z nemocnice, nebyla schopná ani ležet na zádech, vždycky se převalila na bok, protože měla total křivou páteř, hlavičku pokládala vždycky jen na jednu stranu, měla hypertonii, což se jinak než cvičením cvičením a zase cvičením odbourat nedá.

A teď je ji 19 měsíců a cvičit musíme zase :stuck_out_tongue_closed_eyes: Není to už vojtovka, je to spíš formou hry, ale malé to moc zábavné nepřijde :sweat_smile:

Takže moje rada, kup si špunty do uší a cvič 4x denně, čím pilněji budete cvičit, tím dříve se dostaví výsledky :wink: Miminko to opravdu NEBOLÍ, jen trucuje, protože ho fixuješ v nepříjemné poloze a nutíš ho "fungovat"

Hodně štěstí
8. lis 2007 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
snupik,
no to tě teda nepochválím. Až bude mít tvoje mimi problémy, nedovivine se dobře, zůstanou mu následky, které se projeví třeba v pubertě, tak bude pozdě bycha honiti. Ale je to tvoje dítě, jen já bych neměla to svědomí, mít možnost pomoci mu, a neudělat to.

Cvičila jsem dvojčata 3x denně přes půl roku a kluci jsou díky tomu perfektní. A měla jsem pokaždé propocené triko :grinning: . Sama jsem viděla, jak najedno ¨úplně rozkvetli, sice to trvalo 3 měsíce cvičení, ale ten pocit by úžasnej. Brečí každý dítě, se mu nelíbí fixace, ono je to nebolí, jen je štve že dělají něco co neovlivní, nebo něco co musí dělat teď a nechce se jim. Že to nebolí si myslím, resp. jsem přesvědčená z toho důvodu, že kluky cvičili 2 měsíce v inkubátoru. Jsou to extrémní nezralci. A oni u toho spali, jen se jim samo hýbalo tělíčko, resp. svaly. Tobě když někdo drží ruku a tobě se to nelíbí, tak jí taky vyvlíkneš. Nebolí tě to, jen nechceš aby tě drželo. To mimi tohle neumí a proto se projevuje pláčem.

Nevím jestli chápeš smysl vojtovy metody, asi ne. Resp. určitě ne. ALe pro zjednodušenou je to takhle. Naše tělo je protkáno nervovými vlákny. Když se narodíme ta nervová vlákna jsou jakoby nakreslená tužkou. "stárnutím" se ta nervová vlákna jakoby obtahujou perem a svaly a tělo fungují. Bohužel se stává, že se perem neobtahují tak jak by to mělo být, kličkuje se, odbočky atd. prostě dlouhá klikatá a kostrbatá čára, která se sice dostane tam kam má dříve nebo později, ale zárověň to přináší různé "komplikace". Smyslem vojtovy metody je gumovat ty odbočky a klikatiny a obtahovat ta vlákna hezky rovně.

Ten lékař to tvému mimi nepředepsal proto, že by mu činilo potěšení řvoucí dítě, ale proto, že chce pro tvoje dítě to nejlepší. Ty to snad nechceš?
8. lis 2007 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky, já nemám žádnou zkušenost s tímhle (i když vlastně Vojtovku cvičili se mnou jako s dospělou před několika lety a bylo to dost nepříjemné, ale hodně mi to pomohlo)... ale vím, že někdo místo toho začal cvičit Bobathovu metodu.. jen to sem tak házím, absolutně nevím, jestli se to dá srovnávat, jen mi to někdo říkal, že to má dobré výsledky a mimi u toho tak nebrečí, tak nevím...

jinak určitě bych se poradila než bych přestala cvičit.. třeba s jiným doktorem, s nějakou rehabilitační sestrou, které bys věřila apod. ... sama bych se o tom bála rozhodnout, tohle by mohlo mít dost velké následky (můj bratr nechtěl cvičit rehabilitační cviky a má křivou páteř, některá zaměstnání kvůli tomu nemůže vykonávat, bolí ho záda.. ale když mu je teď 20, tak už se s tím zas tak moc dělat nedá, bohužel :pensive: )
8. lis 2007 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu777
bobat ano, ale to už je nácvikové chování. Třeba nákrok atd. Cvičí se u starších dětí. A je to už pak nepříjemný, protože rušíš něco, na co je tělo zvyklý a učíš ho to dělat jinak.
Přirovnala bych to asi k tenisu. Jako samokuk hraješ nějaký úder, nejak. A bobat je v tomto profesionál, který tě učí hrát ten úder správně.
8. lis 2007 ve 23:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
4a super napsaný, už jsem pochopila (alespon trochu) fungování vojtovky.. :slight_smile:
snupik a co to vyřešit tak že si prostě najdeš nějakou rehabilitační sestru, která by k tobé docházela ti malou odcvičit, když je to pro teba tak těžké..což chápu, alu určo bych nepřestávala jde o tvé mimi..a jak už tu bylo psáno, mudr. ti to nenaordinoval, aby ti dítko řvalo, ale aby bylo v pořádku...uvidíš že pokud přestaneš jeho "nedostatky" se objeví trochu později..to uvidíš ve srovnání s jinými dětmi..tekže bych určo nepřestávej
9. lis 2007 v 07:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
HOLKY CIČTE, CVIČTE, CVIČTE!!!!!!!!!!!!!!!!HLAVNĚ NEPŘESTÁVEJTE!!!!!ZPEVNÍTE DÍTĚTI TĚLO, AŽ BUDE STÁT V DOSPĚLOSTI ROVNĚ A NEBUDE HO NIC BOLET, VZPOMENETE SI NA TO!!!!!
Cvičím už s malou několik měsíců, dělá ohromné pokoroky, neurologicky i ortopedicky je po 3 měsících cvičení v pořádku, teď už cvičím jen pro její dobré ržení těla...Brečela prvních pár dní, teď si ZVYKLA A CUCÁ SI U TOHO PALEC. Moje rada : VNITŘNĚ SE ZKLIDNIT A HEZKY NA MIMČO MLUVIT, VYSVĚTLOVAT, CHVÁLIT, ono se pak zklidní. Pokud budeš hysterická a nervózní, dítě bude řvát ...
Fakt vydrž, stojí to za to, sebevědomí se ti dostaví s prvními pokroky - a ty přijdou velmi brzo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
9. lis 2007 v 08:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
snupik, přidávám se k holkám, vojtovku jsme cvičili 8m. uznávám, je to otravné, nepříjemné, deprimující (pro mámu) ale hlavně účinné pro dítě a to je důležité! tvé pocity by opravdu měly jít stranou, musíš mít na paměti, že dítěti neubližuješ, ale naopak to děláš pro jeho dobro, protože právě teď jsou ty dětičky nejtvárnější a snadno a poměrně rychle se tyhle problémy napravují, ale pokud něco zanedbáš, taky nejnáchylnější k různým pozdějším problémům s klouby, páteří apod. a věř mi, že vojtit později třeba s dvouletým dítětem je daleko daleko obtížnější a náročnější :frowning2:

mikca, s tou rehab. sestrou by to v praxi asi bylo neproveditelné, páč se obvykle musí cvičit 4x denně, dítě nesmí být ani hladové ani po jídle, čerstvě probuzené, nebo ospalé, takže je to velice náročné si to časově zorganizovat :wink:
9. lis 2007 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
bohužel s vojtovou metodou mám blízké zkušenosti. proto jsem to napsala tak tvrdě. chlapeček, který měl být celoživotním "ležákem". dnes ve 4 letech chodí za 1 ručičku. možná pro někoho nic moc. pro mně absolutní dojetí.
pokud je porovnání s cukrovkářem tvrdý. tak co píchání růstového hormonu. to je taky dlouhodobá záležitost. výsledek neuvidíš hned. prostě jsem na některé věci háklivá. spousta holek tady řeší bezplenkovou metodu a hadrové nebo papírové pleny. ale když jde opravdu o život .........
no nic. moc se omlouvám, ale na toto téma jsem citlivá.
moje matka (rehabilitační sestra) si na mně v mém dětství zkoušela různé rehabilitační cviky (mj i vojtovku) a z vlastní zkušenosti vím, že to nebolí. když někdo cvičí strečink, tak taky cítí, jak mu někde něco táhne... každý pohyb něco s tělem dělá.
holky, čím dřív a poctivěji začnete, tak je to pořád lepší. a upřímně - tohle je obor, který ikdybych dělala "zbytečně" (jakože někdo necvičí a děťátko se samo srovná), tak tuhle "zbytečnost" pro moje dítě budu (doufám, že nebudu) dělat ráda.
ještě jednou se omlouvám za tvrdost v mém projevu.
9. lis 2007 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verca: myslím, že se nemáš za co omlouvat :wink: Aby ty naše ratolesti byly v pořádku a dělali nám jen radost, na tom by nám mělo záležet především a měly bychom jim k tomu jakkoli pomoct. A to, že je jim to nepříjemné a dávají to hlasitě najevo, s tím už se musíme nějak poprat. Já se s tím prala taky, ale zvítězila jsem sama nad sebou a malej mi fakt dělá jen radost-i když mi zrovna před chvílí rozlil vodu na kytky-ale jak se k ní dostal? Prostě si pro ní pod ten stůl dolezl! A to je výsledek toho mého sebeovládání-že se z mimča, které nechtělo bát ani za nic na břiše, stal za tři měsíce lezoucí raubíř, kterýho pomalu není možné uhlídat :grinning:
9. lis 2007 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, taky jsme měli tu čest s Vojtovou metodou, Kubík se do 6 měsíců nepřitahoval za ručičky do sedu. Naštěstí to začal dělat sám od sebe jen co jsme byli po prvním cvičení, a tak nám to potom neurolog zrušil. Ale je lepší cvičit 100x zbytečně, než něco zanedbat a mohl by si nést následky na celý život. Ty dětičky to nebolí, je to jen jejich reakce na něco co jim není úplně příjemné a podle mě je to zázrak, když to může pomoct dítěti, které by celý život nechodilo.

Podle mě se na něco takového prostě "vyprdnout" nedá!
9. lis 2007 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, děvčata vydržte a cvičte Vojtovku s mimísky!!! Určitě se Vám to vrátí!!! Mně se to vyplatilo!My jsme cvičili Vojtovku už druhý měsíc po narození ( do té doby jsem malého jen polohovala, ale bez zlepšení), cvičili jsme rok i 5x denně celé serie cviků. Malý měl torticollis, predilexi hlavy i těla a hypotonii, nyní je o.k., jsme bez cvičení a kontrola až ve třech letech. :slight_smile: Malý při cvičení řval jako tur, bránil se a vztekal, já měla potíže ho i udržet (mám pouze 51kg a on kupodivu sílu větší), kolikrát jsem i brečela - ale po prvních pokrocích mi bylo jasné, že to k něčemu je. Navíc jsme měli skvělou rehabilitační dr., která mi i vysvětlila, že pláč dítěte při cvičení není proto, že ho to bolí, ale že se "ten lenoch" učí správně zapojovat svaly a to holt dá "trochu" práce... Rozhodně bych s Vojtovkou nekončila dřív, než rozhodne dr... Přeji hodně síly a ať je vše o.k. :wink:
9. lis 2007 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Verco, mně tvoje podání rozhodně drsné nepřišlo :sweat_smile: Jako může se zdát, že je to srovnávání hrušek s jabkama, ale ve finále jde zas o jedno - o to udělat pro dítě to nejlepší. Prostě se maminky musí překonat a svoje pocity hodit stranou, je to totiž spíš problém maminek, než dětí, těm to rve srdce, ale děcka jsou spíš vzteklé a ne že trpí bolestí.

A jak říkám, čím poctivěji a pravidelně se bude cvičit, tím dříve se výsledky dostaví. Minimum je fakt 3-4xdenně, stačí pár minut, třeba při přebalování. Pak miminko chovat a chválit atd. Naše bublina není rozhodně cvičením na psychické stránce poznamenaná, chlame se furt, takže určitě mě nemá za šikanující matku, která ji trápila a nutila dělat hnusné věci :sweat_smile:
9. lis 2007 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
snupíku, tvůj krok rozhodně nedoporučuji ostatním maminkám. s malým taky musíme cvičit a taky mu to není příjemné. ALE DĚLÁŠ TO PRO JEHO BUDOUCÍ ZDRAVÍ. sama jsem fyzioterapeut takže vím jak je tato metoda účinná. po 14ti dnech cvičení máme úžasné výsledky. pravda, že mimi dává hlasitě najevo, že se mu to nelíbí, ale kdyby uměl mluvit, tak nekřičí. vždyť je to nebolí, jen je to nutí dělat něco, co neznají. můj honzík BREČEL
11. lis 2007 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Snupí, ještě mám pro tebe jednu možnost. moje dobrá známá dělá baby-masáže. sama jsem to na svém miču zkoušela (taky jsme museli cvičit Vojtu)a musím přiznat, že to Honzíkovi bylo moc příjemné a krásně se u toho uvolnil. mimnka prostě milují dotyk rodičů. ta moje známá se k tomu dostala, protože po těžkém porodu jí řekli, že syn bude navždy postižený a že nebude chodit. ona se s tím nechtěla smířit a vojtu taky nechtěla cvičit. martin je dnes obyčejný kluk, který sice neběhá 100 metrů za 10 sekund, ale je v pořádku. a to měl výrazně větší problémy než vaše mimi. pokud chcete, pošlu kontakt, ale počítej s tím, že to není zrovna levné.
11. lis 2007 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,já cvičím s dcerkou Vojtovku už asi 2měsíce a máme i nějaký cviky Bobatha..a pokroky jdou vidět u nás rychle-třeba máme nový cvik a má u toho rozpláclý ruce a po 2dnech cvičení se snaží už na nich udržet...A hlavně nebrečí u všech cviků-a opravdu to není bolestí,ale tím,že jim třeba držíte hlavičku na stranu a ona to nechce...nám zjistili VVV mozku :frowning2: a musíme cvičit-hrozí nám,že nemusí chodit,mluvit...a já pro ní chci udělat,co nejvíc můžu,takže cvičíme 3x denně asi 5-10minut a máme hodně cviků asi 5+ještě na míči..někdy mě to taky nebaví,na trochu pláče při tom si zvyknete,hlavně když vím,že když jí pustím,tak se začne hned smát,holky,jestli máte cvičit,tak to určitě dělejte
14. lis 2007 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje kačenka buzde mít 30 2 měsíce a vojtu jsme vůbec necvičili....
14. lis 2007 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek