Závislost 2. měsíčního miminka

tynaboz
11. črc 2019
Zdravím.
Vím, že se říká, že miminko bude a je ze začátku závislé na mamince, ale, moje malinká je se mnou 24 hodin denně. Dám jí tátovi, pláče, babičce, pláče, položím ji do postýlky, protože mi usla č ruce, a v tom okamžiku je vzhůru a pláče. Jdu se umýt rychlou sprchou, pláče, jdu jen na záchod pláče, chci se obléknout, pláče. Ale jakmile jen přijdu k ní, vezmu ji do ruky a podobné, tak je to usměvavé miminko. Nemůžu dělat nic, ani nemám možnost se najíst, takže se najím znovu, až když přijde tatínek domů.
Při vzteku a pláči hned chytá záchvaty a nezvládá dýchat, takže je poté fialová.
Můj přítel, tatínek maličké, jako malinký miminko byl to samé, ale tchýně, co mi poradila, tak zatím nic nezabralo. A nakonec zhubla dost, a přišla o kamarády, a podobné.
Jak si mohu pomoct, aby jsme ani jeden z nás tří pak na tom nebyli špatně? Předem děkuji. 😕
Opravdu je to těžké, a chápu, že nejsem jediná.
bayt
11. črc 2019
@tynaboz To je normální. Jsme pořád tak trochu opice. Vezmi si takovou gorilu nebo šimpanze. Zezačátku na ní visí miminko dnes a denně. Je bezbranné, máma je jeho jediná ochrana. Kdyby ho někde nechala, může velmi rychle umřít. Opice s ním spí, jí, dělá všechno. Máme to bohužel v genech Tak to zkus taky. Dej ji třeba do košíku a jděte na záchod společně, dej ji došátku a uvař si nebo si pokecej s kamarády. Dokud byl syn maličký, byl skoro pořád v šátku a já jsem chodila ven a udělala s ním cokoliv včetně návštěvy restaurace.

Samozřejmě se to rychle mění. Ty první tři čtyři měsíce byly opravdu náročné, ale pak syn klidně vydržel s tatínkem, babičkou...dneska si klidně zajde do pokojíčku hrát sám. Je to fakt jen období. Čím víc mu nasytíš potřebu kontaktu na začátku, tím víc je pravděpodobné, že už ho nebude tolik potřebovat potom a budeš mít víc volnosti.
pavca1982
11. črc 2019
@bayt Je to tak👍
hezz17
11. črc 2019
Je, u nás přes kopirak. Asi v roce a pul se to spravilo 😃
tynaboz
autor
11. črc 2019
@hezz17 Tak to se mám na co těšit. 😀😵
jipe
11. črc 2019
s šátkem/nosítkem se najíš i si djdeš na záchod 🙂 A až se začne plazit,přijde separační úzkost a zas si sama na wc nedojdeš
tynaboz
autor
11. črc 2019
@bayt Kamarády nemám, tak to zrovna moc neřeším. A šátek jsem zkoušela, pak mám jen postýlku, tak když jdu na záchod nebo do sprchy, tak ji mám ve vajíčku, ale stejně, už ji nemám v ruce, tak pláče. A kočárek? Nemá ráda drncání, takže se jede všude strašně pomalu, vydrží max 10 minut, a pak jdeme domů, já s ní v ruce, a kočárek vedu druhou rukou.

Budu doufat, že se to změní. Přítelovi, když byl malinký, tak tomu to vydrželo, asi do 4 let. Tak se trochu bojím, že to bude taky závisláček. :/ e uvidíme.
hezz17
11. črc 2019
Me satek pomohl, ze jsem mohla doma fungovat, umýt nádobí, vyžehlit, vysat. Ale odlozitelna nebyla. A bohužel ani to plazeni a chozeni nebylo lepší, pořád stejná přísavka. V 1 roce to vygradovala, že měla totální hysterický záchvaty jen když jsem udělala krok pryč. No a pak to samo přešlo. Ale bylo to fakt náročný, už jsem byla zralá na psychiatra.
jipe
11. črc 2019
@tynaboz ber šátek pod kočár, at máš volné ruce a můžete být venku dýl 🙂
bayt
11. črc 2019
@tynaboz A šátek ti nepomohl? Syn začal mít rád kočárek až v 16 měsících.
tynaboz
autor
11. črc 2019
@jipe Ale když v tom nevydrží. To jsem taky dělala. Jsem ráda, že mi v šátku vydrží, když potřebuji odnést něco na úřad.
tynaboz
autor
11. črc 2019
@hezz17 Tak to tě chápu, a obdivuji. Asi budu muset hold se nechat řídit, a vydržet.
tynaboz
autor
11. črc 2019
@bayt Ji kočárek nevadil, a nevadí, když nedrncá, ale nespí v něm, a kouká, a hlavně, to tady ve městě drncá všude, a na vesnici ještě víc. Takže taky marná snaha. A šátek prostě nemá ráda. Vadí ji, že nevidí kolem, a že nevidí ani na mě. A asi je to prostě na ni těsné, nevím.
tynaboz
autor
11. črc 2019
Takto to zní, jako by moje malá holčička neměla ráda nic. 😀
jipe
11. črc 2019
@tynaboz tak to už pak asi jedině čas, no... 😃 U nás byl šátek ok, když jsem se hýbala, chodila, apod. Ještě mě napadlo dát do kočárku (i postýlky třeba) péřový polštář, že by tam byla v hnízdečku a tlumilo to otřesy a pak ještě bílý šum, at si chvíli pospí. Starší je narozený v červenci a musela jsem ze začátku do kočárku zavinovat do velké pleny, vadil mu ten velký prostor a lítal tam. Pokud vážeš KSK, tak by měla z šátku vidět celkem dobře, na tebe teda spíš až udrží hlavičku, ale asi jsou děti, co to nemají v oblibě.
verunkaaa
11. črc 2019
Je to naprosto normální.
bayt
11. črc 2019
@tynaboz Tak můžeš zkusit ještě vázat jinak, nebo novorozenecké nosítko apod. Vidět byz toho měla, jinak má moc zapadlou hlavičku. Synovi se napoprvé šátek taky nelíbil, ale pak ozkoušel a líbilo se mu to. Já jsem ven musela, takže nebylo zbytí..nic lepšího než šátek už jsem nabídnout nemohla.
janule1940
11. črc 2019
@tynaboz neměla složitý porod? vax, kleště, císařský řez? separace po porodu? tipla bych to na předrážděnou nervovou soustavu, sama jsem zažila, vím, o čem mluvím. Může teoreticky způsobit i léky na urychlování porodu. Jak spinká? Jak se kojí? nestáčí hlavičku jen k jedné straně? Může mít tzv. kiss syndrom, je to dost bolestivé, pak se chce pořád chovat, to je při bolest přirozené. JInak pokud by šlo předrážděnou nerovou soustavu, tak pomůže jen čas, co nejvíc blízkosti maminky, šátek nebo nosítko a vydržet. Podle mě se nedědí "závislost na mamince". Může se dědit citlivost na podněty, tam potom miminko, které je citlivější, reaguje na traumatický zážitek (extrémní porod, poporodní separace atd.) mnohem citlivěji než miminko vybavené geneticky k menší citlivosti. Je třeba znát více souvislostí - cokoliv netypického během těhotenství, porodu a raného dětství, tzn. až doteď. Pak jde vyvozovat teprve, co se s Vaší holčičkou může dít.
priefi
11. črc 2019
@tynaboz lze to i jinak. Za nedlouho ji budou zajimat hracky, takze hraci decka to jisti. Bude ji stacit Tva pritomnost, ze zacatku blizko, pozdeji na dohled. Ja bych treba rada mimi nosila nonstop v satku a mojinkala atd., ale moje bolava zada mi davaji stopku. Satek je fajn, ale moie zada se za chvili vzdy ozvaly. Kolem 3m se to zlomi a bude to lepsi, neboj. Ted jeste mate 4.trimestr.
luj89
11. črc 2019
jééé, vždyť je to uplně přirozený, 9 měsíců byla u tebe, tak nemůže nikdo čekat, že teď bude na tobě nezávislá. Navíc je na tobě díky kojení existenčně závislá. Mám dvouletou dceru a když nepočítám pár návštěv Dr., je se mnou taky 24/7. Hlídání nedává. Zvykneš si 😉
zmrzlinka
11. črc 2019
Moje dcera byla úplně to samé.Nositko,šátek odmítala tak jsem ji chovala na jedné ruce a druhou rukou dělala co se dalo 😂😂😂
merope
12. črc 2019
Zkus někoho, kdo šátkuje, ať ti ukáže možnosti, jak to vázat. Syn šátek nesnášel - pak jsem zjistila, že ho špatně vážu a při jiných úvazech už je v pohodě. Ale pak jsem stejně pořídila caboo a jsem maximálně spokojená. Občas ho tam prostě pověsím i obličejem dopředu a pohoda. Mě hlavně bolí záda, kdybych ho měla nosit - takhle si těm zádům dost ulevím.

A kočár je od toho, aby se z něj koukalo nahoru 😃.
martiniquest
12. črc 2019
Gratuluju, mas zcela normalni dite. Ja syna z ruky nedala prvni 3 mesice. Velkym pomocnikem byl satek na noseni. Od 4.mesice se to zacalo pomalinku uvolnovat. Dneska je z nej sebevedomy a spolecensky triletak.
holka_zelenooka
13. črc 2019
@tynaboz co šátek? Malá evidentně potřebuje být s tebou a cítit spojení. Možná ti tím dává najevo, že chce být víc propojená, třeba když se na ni víc napojíš psychicky, uklidní jí to. Zkusila bych na ni mluvit- říkat jí, co se děje, kam jdeš, proč tě trápí, že tě nenechá najíst. Nevěřila jsem tomu, ale mluvit na miminka opravdu pomáhá! Rozumí nám svým vlastním způsobem. Třeba má v sobě nějaký stres, z něčeho ze začátku a tvoje nepřítomnost jí vyvolává ten pocit. I tady bych mluvila a hlasem uklidňovala- mě to pomáhalo.
kittyy17
Autor odpověď smazal
Zobraz
nesticka
13. črc 2019
První dva měsíce s Kačenkou byly doslova a do písmene příšerný. Jízda v autě - řev, kočárek - řev. Byla neodlozitelna. Dny proplakala téměř celé. Myslela jsem. Že brisko tak espumisan, baby calm, fenyklove čaje, Pupík.. Bezmlecne dieta, bez cukru, bez lepku... 😃 Zkoušela jsem vše možné ale bylo to ještě horší - protože brisko ji vůbec netrapilo. Prsem se neuklidnovala, když byla najedena, už se prostě nepřisala. Nechtěla.. Byla v klidu jen v náručí. Jedla jsem, vařila, pecovala o starší dceru prakticky jednou rukou, protože v druhé jsem měla Kačenku. Bylo to šílený. Přítel nevěděl zda utesovat dřív malou nebo mě. Do toho starší dcera samozřejmě také potřebovala můj čas a péči.. Trochu světla do toho rodinného trápení vynesla svagrova když mi půjčila šátek. Kačenka v něm byla vlastně celý den. Vyvazovala jsem ji jen na kojení a prebaleni. Žádný odpočinek ani na chvíli jelikož v kocarku plakala, takže si ji taťka ven nebral. Plakala vlastně i při koupání, kdy opět svagrova bodovala a doporučila nám kyblík místo vaničky. Nikam jsem s ní nechodila, nikdo nechodil k nám.... Teď máme k šátku jeste dvě nosítka a jsou to pořád velcí pomocníci i když se Kačenka úderem cca 2,5mesicu hooodne zklidnila a teď je to usměvavé 5mesicni miminko. Vydrž, přejde to🙏🤗
nesticka
13. črc 2019
Jo a ještě něco.. Četla jsem ji na doporučení kamarádky na netu o Kiss syndromu.. Zkus si taky pocit. Našla jsem dost symptomů sedících na Kačenku. Našla si fyzioterapeutku, ta Teda o Kiss syndromu neříkala ale zjistilo se pár drobných problémů a začali jsme s vojtovkou. Po první návštěvě jsme dostali 1 cvik a ten nam ani ne po týdnu doslova změnil život 😃 Kačka otočila o tisíc stupňů, už jsme ji nemuseli dyndat sto let v náručí na míči nebo v šátku ale začala usínat u prsa, prodloužila se jí doba spánku přes den, pomalu ale jistě začala tolerovat kočárek.. Měli jsme najednou doma úplně jiné dítě 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli