Žloutenka, hormony a kojení - mám strach a vlastně nevím z čeho. Poradíte?

@terulie94
gratuluji k miminku ❤ a hlavně ti poradím, abys byla co nejvíc v klidu, stresem ničemu nepomůžeš a spíš by ti to uškodilo...
a ubezpečím tě, že jsem rodila 2x a pokaždé jsem šla domů s miminkem se žloutenkou, sice teda nebyli v porodnici na fototerapii, ale po příchodu domů jsem je dávala do postýlky k oknu a byli spavější, to tak prostě bylo...
snaž se miminko přikládat k prsu, prostě mu jej nabízet, klidně tělo na tělíčko, prostě fakt nic neřeš, šestinedělí je největší nápor na nervy novopečené maminky...

@terulie94 skoro kazda je po porodu s nervama v haji, zvlast prvorodicky a zvlast, kdyz miminku “neco je” 😉 dcerka mela zloutenku, ale my byly 14 dni v porodnici, takze jsme byly pod kontrolou tam. Davala jsem ji hodne k oknu na svetlo (ne prime slunce) a postupne ji to zacalo klesat (na sviceni ani nebyla). Svagrova se s malou do porodnice dokonce po 2 tydnech vracela a par dni tam s ni byla na sviceni. Neteri jsou ted 4 a zadne nasledky nema 😉 Jinak mimo jine na zloutenku pomaha kojeni, cim vic pije, tim vic vylucuje a tim vic se zloutenky zbavuje. Kojene deti pribiraji skokove, takze ted treba pribira min a za tyden zase vic, to je normalni. Jestli mliko mas a maly pije, tak se zadnym vazenim nestresuj a koj na pozadani, treba furt, v porodnicich to byva bezne, doma jen v nutnych pripadech
Hlavu vzhuru, bude lip!

To chce klid a hodit se do psychické pohody, postýlku k oknu a kojit a kojit a kojit, malá mi kakala a kakala.

@terulie94 Gratulujem k miminku 😊 úplne ťa chápem, ale ako tu už zaznelo, mimčo je na teba napojené. Skús sa hodiť di kľudu, uvidis ako sa to rapídne zmení 😊 a k tej žltačke, mne sestry radili nastavovať do okna, veľa kojiť aby to mimčo vykakalo. Postieľku do presvetlenej miestnosti. A neboj, majú to všetky deti, niektoré viac iné menej ale aj sa budeš riadiť tým čo ti radili v pôrodnici, bude to dobré zanedlho. A ak by to bolo vážnejšie tak vás nepustia domov. Drzim palce 😊

Já prvni tyden po propuštění z porodnice jen brecela(2.dite) a to mu nic nebylo.byla to poporodni deprese.obratila jsem se na odborníky.dostala jsem leky a ty pomohly s nejhorším.po týdnu to odeznelo stejne rychle jako to přišlo.zkuste se obklopit manzelem,pomoci rodiny a vydrzte to.prip.vyhledejte odbornou pomoc.a verte ze to brzy prejde!!!

P.s.dobre minene rady at jste v klidu asi moc nepomohou(z vlastní zkušenosti me to ještě vic zneklidnovalo ze tim ublizuju diteti).spis verte ze jde o fyziologický proces(hormony jsou zblaznene po porodu) a věřte ze to do tydne prejde...

Popisuješ pocity, které má v nějaké míře snad každá (prvo)rodička. Je to obyčejný strach o dítě v kombinaci s nevyspáním a hormonálníma změnama při laktaci. Moje dítě bylo taky ikterické, navíc prosincové, takže sluneční světlo nebylo, navíc maličké (papírově donošená, ale domů šla se dvěma kily). Takže psycho podobně, já se nechala navézt do vážení před a po kojení (a málem mi hráblo). Klidně bych z fleku byla znova těhotná, znova rodila, ale z šestinedělí mám dodnes hrůzu. Tím chci říct, bude líp, jen to přežít 😉

Holky, moc všem děkuji ♥️Já vím, že tím stresem víc uškodím, protože i s tím jídlem je to hrůza.. nemám vůbec na nic chuť a žaludek mám scvrklý z nemocniční stravy 😏 Vím že to jsou blbé hormony.. Mně prostě včera rozhodil ten doktor, co nás propouštěl. S tím, že to jsou hraniční hodnoty a že se to může vrátit a já půjdu zpátky do nemocnice 😔 teď mi došlo, že bych se hodila do klidu kdyby někdo přišel a řekl, že žloutenku vyléčí sluníčko a když nebude malý přibírat, tak se svět taky nezhroutí z toho, když bude dokrmovaný UM. Mam prostě pocit že všechno stojí na mě a já jsem zároveň tak strašně bezmocná, že nikdy nemůžu udělat dost 😔 To je strašné.. Ale pomáhá mi, že to můžu s dovolením vyblít aspoň sem.

Píšeš to hodně racionálně - takže je vidět, že si uvědomuješ, že jsou to prostě splašené hormony. Bohužel. Jsou. Dokud nebudeš mít chuť malému (nebo sobě) ublížit, tak je vše normální. Kdybys chtěla, tak je to teda taky poměrně běžné, ale je potřeba to řešit.

A ano, žloutenku léčí sluníčko - sestra třeba malou "vyvalovala" hezky u okna už v porodnici (na doporučení doktorů - hraniční hodnoty). Pokud malý nepřibírá a mlíka máš dost, tak není problém v mlíku (kecy o "slabém" mléku jsou dle všeho jen kecy, naopak jsem četla, že jakmile se v roce přestane kojit, tak dítě jde často váhově dolů). Případně se zkus domluvit s laktační poradkyní, co dělat jinak / líp, aby ti malý víc jedl.

Jo, já tu na koňovi taky pravidelně hážu stesky na to, jak mě zase rozhodila pediatrička, že mi malý málo přibírá. Klidně koj častěji - já zpočátku, že mám krmit po 3 hodinách (dokromovala jsem UM), aby malého nebolelo bříško - a pak najednou že max po 3 a ideálně po 2,5, protož blbě přibíral. Tak ho prostě klidně koj častěji.

Co mě napadá je, že když má žloutenku, tak může být spavější -> nebudit se na kojení -> hůř přibírat. Tak ho klidně vzbuď - já si značila, kdy jsem ho kojila a když se neprobudil, tak jsem i budila (já měla nedonošence, zpočátku sám ani nesál).

Vše stojí na tobě, nikdy nemůžeš udělat dost. Jsi člověk. Nejsi nadčlověk. Ale jsi máma a tu to bude trápit vždycky 😀.

A co se týče jídla - ve většině měst funguje donášková služba jídla až domů. Nebo se domluv s kamarádkou. Já si dodnes pamatuji, jak dorazila kamarádka a donesla mi polívku z holoubat a ještě pečené holoubky. Mňam. Jiné taky pomohly + jsem objevila, že oblíbená restaurace k nám dováží zdarma. V nemocnici je sice nemocniční strava, ale pravidelně a nemusíš ji vařit. Doma mi v tom počátku přišlo nejhorší to, že člověk nemá ani chuť vařit ani to jíst, rozhozený denní rytmus, vše. A chuť je na maličko věcí. Já teda šíleně přibrala.

Za rok si to ani nebudeš pamatovat 🙂. Držím pěsti.

@terulie94 pokud mas mlika pro celou nemocnici, tak UM urcite nebude treba, bude pribirat, mozna pomaleji, ale urcite bude, nemusi byt kazde dite vyzrana koule! A kojene deti casto nejsou vyzrane (ac i ty byt mohou)