Zmena života po narodení dieťatka

astrid_sk
15. kvě 2018

Ahojte, zaciatkom prazdnin cakame narodenie nasho chlapceka. Viem, ze nam to zmeni zivot, avsak jak moc a na jak dlouho? Mam totiz pocit, ze po narodeni budem dieta cele dni len kojit a prebalovat a nebude cas vobec na nic ine. Boli sme zvyknuti si zajst von na jedlo a popritom nakupit, bude toto mozne aj potom? Pripadne odkedy? A nejaky poldenny ci celodenny vylet, na ako dlho na ne mozme zabudnut? Podelte sa prosim o svoje skusenosti, nech mam predstavu... a pripadne aj co pouzivate na prenos dietatka: autosedacku, kocik, nositko atd..?

bayt
16. kvě 2018

@blackhole Děkuju, já tak nějak spoléhám na to, že v roce už bude o dost lip a ono to fakt letí. Syn nespí déle jak 45 min a dost se budí i dřīv. Přibírá cca 1.2 kg měsíčně nyní, takže kojím furt. A dost se nudí. A i tak ho fakt moc moc miluju. Ale je toho dost a do toho mam furt pokusy dodělat školu.

bbn
16. kvě 2018

@penelopaw hele, já u druhého říkala, ze skocim z okna. Jen jsem proste chtěla bayt říct, ze nahlížení na to všechno z té horší stránky mi nepomohlo, každý den pak stal za 💩 a malém jsem pak z okna skočila. Ale pomohlo mi pak to myšlení otočit, pak jsem se začala cítit lip a všechno se pak začalo v dobré obracet.

bayt
16. kvě 2018

@penelopaw hehe to si taky rikam....zpetne se spis smeju tem svym uvaham, ze kdyz mam pres 40 pacientu, tak jedno mimi bude hracka 🙂

penelopaw
16. kvě 2018

@bbn
Ono je to hodně o tom, že když člověk fakt padá na pusu, tak i racionální vědomí, že bude líp, nepomáhá. Ale kolikrát se stačí vyspat, aby fakt bylo líp a růžověji 🙂.
Mne třeba zprvu vytáčelo chodit s dítětem na nákupy pěšky, protože se pořád někde zastavoval a z dvaceti minutové cesty byla tříhodinová. Sama chodím hodně rychle a byla jsem nešťastná, když už jsme potřetí za dva metry někde zastavovali, protože na zemi ležel kamínek nebo lezl brouk. Ale pak se to ve mně nějak zlomilo, začala jsem počítat s tím, že to bude na dýl, nákupy si naplánovala tak, aby se mi nekryly s jinými povinnostmi a nebyla jsem nervní, že něco nestíhám, a přijala jsem to pomalé tempo. A najednou jsem znovuobjevila svět hmyzu, radost z toho, že ta kytka, co včera ještě nekvetla, dneska už kvete, pozorování mravence, jak něco nese... a to byl takový až zenový moment 😀.
@bayt Jak jsem psala o té kamarádce, jejíž dítě nespalo vůbec, tak co vím, pořídili si druhé, a to v poměrně malém věkovém rozestupu. Samozřejmě to mohla být "nehoda", ale co vím, tak pořád žijou (přežívají? 😀) a ještě se nezabili 🙂. A vsadím se, že kdybych se jí teď zeptala, tak by vyjmenovala i mraky kladů.
Co se školy týče, tak to je téma samo pro sebe - pokud máš možnost, zkus přerušit. U nás to šlo na 2 roky standardně + 2 roky z důvodu péče o dítě, ale z vlastní zkušenosti 4 roky úplně nedoporučuju, protože se pak blbě vrací a znovu najíždí do studijního tempa. Ale je to možnost, jak získat víc prostoru a duševního klidu a starosti odložit na dobu, kdy bude líp...

penelopaw
16. kvě 2018

@bayt Tak ono dokud si to každý neprožije, tak si to neumí představit a vcítit se 🙂.

bayt
16. kvě 2018

@bbn Chápu, ale jednak si myslim, ze necim si musi clovek projit sam a jednak malej breci minimalne. Resila jsem tu jeho spanek, protoze mam strach, aby ho neco nebolelo. Driv trpel na koliky a muz ma crohna, tak mam z tech strev respekt. Jeho nespani pruda je, ale kdybych vedela, ze je ok, tak jsem ok i ja.

bayt
16. kvě 2018

@penelopaw jo mas pravdu, ted uz je to jedno a na podzim se rozhodnu, co dal...ale kdyztak prerusim

penelopaw
16. kvě 2018

@bayt Tak teď jsi narazila na něco, na co člověka nic nepřipraví - samotná jsem v porodnici musela rehabilitovat svoji matku a tchýni, které jsou obě hodně úzkostné. Protože dokud dítě nebylo zb řicha venku, nedovedla jsem si představit ten hrozný strach, co o něj budu mít... A i když mi děti spí docela dobře, stejně se občas v noci vzbudím a kontroluji, jestli dýchají 🙂.

Se školou držím palce, ať tak či onak!

bbn
16. kvě 2018

@penelopaw ano, o něco podobného jsem se snažila napsat. Dokud jsem všechny tyto miminkovských problémy brala jako prudu, tak prudou byly a bylo to cimdal horší. Ve chvíli naprostého zoufalství jsem si ale nějak uvědomila, ze to holt ale musím přežít a ze to teď holt chvíli lepší nebude = přistoupila jsem sama v sobě na pravidla a potřeby toho mimina a hle, začala jsem to snášet mnohem lip. Když tehdy syn řval každý večer kvůli kolice nonstop od půl deváté do půl druhé ráno a já v šest ráno vstavala s tehdy ani ne dvouletou dcerou, tak jsem si sáhla fakt na dno. Pak už jsem proste jen večer očekávala řev do dvou do rána a byla na to připravena. Paradoxně u mne ten moment obratu naopak nastal ve chvíli nejhoršího pekla, kdy už jsem si říkala, ze horší to snad být nemůže.

linbrno
16. kvě 2018

@bayzt já už druhé mám, mám je dva roky po sobě, takže občas horor. Teď mají rok a tři roky, ale s druhým už člověk akorát ubere kus té malé volnosti, co zbyl. Není to ze 100 na nulu, ale tak ze 30 na nulu. Bude líp. Ale teď je to občas příšerný, protože mají každý jiné požadavky. Jedna si chodí pomalu, tu si sedne, tu trhá kytky, druhej by zas akorát lítal a jezdil na kole. Doma si berou hračky a nudí se. Ale starší už půjde do školky, tak to bude lepší. Jinak s dckama jedzídme od jejich půl roku pod stan, ale prostě už to není - pojdeem ven, uděláme grilovačku, pozpíváme a se svítánm půjdem spát..:(.

bayt
16. kvě 2018

@penelopaw jo to jsem rikala hned - jediny duvod, proc nemit deti, je ten strach

kamino
16. kvě 2018

@bayt ano, prodělala jsem několik IVF, ovšem hlavní důvod byl ten, aby prcek nebyl sám... nezadařilo se, vzhledem k věku už jsme to vzdali, a na druhou stranu jsem ráda.. nevím, jestli bych ten očistec znovu dala v dobrém duševním zdraví 🙂 a to prcek nebyl nijak výjímečně problematické dítě.. 🙂 🙂 Myslím, že to tak mělo být.

dominikaromanova
16. kvě 2018

@astrid_sk, nečetla jsem všechny příspěvky, zatím. Já si nemyslím, ze by narození dítěte nám nějak extreme změnil život. V podstatě se toho zase tak moc nezměnilo, krom méně spánku. 😁 Na výlety se dá jezdit i s miminkem. Do auta hodím autosedacku a do kufru šátek, kočárek máme na dvě věci. 😂

bayt
16. kvě 2018

@kamino to je mi líto...jsem zvědavá, jak to dopadne u nás

sarkoc
16. kvě 2018

Nečeta jsem příspěvky přede mnou, ale neřekla bych, že narození dcerky nám nějak extra změnilo život...jasně, musel se upravit režim doma atd, ale výlety, restaurace, dovolené atd, to jsme vše tak nějak pokračovali jako dřív...samozřejmě s tím, že ted už jí bylo dva a půl, tak hledáme hotely, kde bude mít nějaké vyžití, restaurace preferujeme s dětským koutkem atd, ale do nějakého toho půl roka to bylo ještě jednodušší...byla buď v sedačce nebo v manduce a my mohli vše jako dřív...narodila se v říjnu a i na dvou plesech jsme tu první zimu byli....samozřejmě ne tak jako dříve do rána, ale cca od osmi do jedné to nebyl problém atd...takže nějaké přizpůsobení ano, ale vzdát jsme se nemuseli kromě spánku asi vyloženě ničeho 🙂 Naopak je vše takové bohatší...

bonavoxa
16. kvě 2018

@bayt Žádný pocit a emoce není špatný, každý, to prožívá jinak, přesto podobně. Je to proces, u každého jinak rychlý. Nikdo nemůže rozkázat, jak by se druhý měl cítit. Taky jsem si říkala, že jsem zvyklá se starat o nemocné, že jedno dítě bude brnkačka, ale je to jiné. Mě se z té zodpovědnosti chtělo úplně fyzicky zvracet. Dcera je nedonošená a autista, takže všechno docela extrémní. Syn je hodné miminko, ale jsem už starší, přidaly se i zdravotní problémy. Je fakt, že když jsem si zase sáhla na pomyslné dno, úplně se mi přetočil tachometr a já zase začala myslet i na sebe. Asi pud sebezáchovy. Pak se to začalo zlepšovat. Do práce si půjdu odpočinout. A někde už jsem to psala, u nás chodily do školy na prezenční studium dvě maminky, protože se na to omylem zapsaly místo dálkového 😂 Měly dvouleté děti. Pomáhali jim všichni a promovaly mezi prvníma.

monny3
16. kvě 2018

Nečetla jsem všechny příspěvky, tak nevím, jestli to tu zatím pro tebe vypadá spíš pozitivně nebo negativně 😊
Každopádně u nás se toho moc nezměnilo, malému je 5 měsíců, takže "jde" prostě tam, kam my, očekávám, že až bude mít svůj rozum a schopnost chodit, budeme se mu muset víc přizpůsobit, ale ty první měsíce úplná pohodička. Zatím má malý celkem "punk" život, nemá žádný režim, chodí spát pozdě, takže klidně večer sedíme u známých na návštěvě nebo na zahrádce (já u nealko piva), chodím s ním fandit manželovi na závody, tahám ho do kaváren... A on si společnost zamiloval, na všechny háže úsměvy a je spokojený. Dost nosím v šátku, na kratší procházku po sídlišti beru kočár (a šátek pro jistotu s sebou), protože třeba na odvezení nákupu je kočár super věc 😉
U nás se potvrdilo, že když je matka (i otec) v pohodě, mají pohodové dítě, všichni 3 si to opravdu užíváme. Těš se 😘

bayt
16. kvě 2018

@bonavoxa Diky, to je povzbudivy. Ty to musis mit fakt tezky....chtela jsem pripojit objimaciho smajlika, ale nejde to. U nas je blbe, ze ani jeden s muzem nejsme uplne zdravi. Jinak u me je skola uz nastesti "jen" o zaverecny praci...

rebe
16. kvě 2018

@bayt Ono se fakt asi nedá nic lepšího, než že je to období, které skončí, a pak ti bude připadat, že to s malým miminkem bylo krásné. Na ty neprospané noci si člověk nějak zvykne. Ono se to na začátku zdá šílené, že to bude trvat třeba rok, rok a půl, že to nejde přežít. A pak jsou dítěti najednou čtyři, spinká celou noc a člověku se zpětně zdá, že to trvalo chvilku a byla to docela pohoda 🙂 Teď už fakt je. Děti hezky spí, po probuzení si klidně chvilku čtou v postýlkách, pak se mazlíme, lochtáme a pereme v posteli, pak s nima táta uvaří snídani a zase si zalezeme do postele, pak se uvelebíme na gauči a čteme si nebo koukáme na pohádky, pak si uvaříme oběd a jdeme všichni spát a potom vyrazíme někam na večeři... S druhým pak taky člověk ví, že to náročné období přejde, tak je asi snadnější ty špatné věci neřešit a jen se radovat z roztomilého miminka. Ale občas se asi vztekala každá z nás, že je toho moc.

linbrno
17. kvě 2018

Blbý je, že aspoň mě nikdy nepomáhalo to, že za čas to bude lepší. Když je to blbý teď, tak chci aby se to zlepšilo teď, ne za 3 měsíce...

normalnimatka
17. kvě 2018

no my to tak docela dost dlouho měli... že prcek se jen kojil a nestihla jsem za celej den ani umejt nádobí.... zpětně moc nechápu, jak to bylo možný, ale bylo to tak. spal mizerně, max. 10 minut párkrát za den, no a tak, když byl trošku větší, tak furt dost brečel, tak sem ho furt chovala...noci nou koment. tam mi to nenasázel hendka, ale taky až od 4. měsíce asi, kdy začlo miliontý buzení za noc a pokračovalo až do roka a půl. zvykneš si na leccos, opravdu. pak stačí pár věcí, dítě se víc zabaví, když chodí, je koumavější a nechce furt tak nosit, pak se časem odplenkuje, začne jíst sám...jsou to malý krůčky, který v tom celku udělaj velkou změnu.
a taky byl celkově náročnej, nevydržel by v nejedoucím kočáru třeba, nechodila sem sním skoro ani do obchodů, jen na rychlý nákupy do malýho marketu, vlastně jsem byla a jsem doteď jím dost omezená, ale zas tak mi to nevadilo. to dopředu nevíš, co se ti narodí. třeba bde nenáročný, a když vidim ty zástupy dětí i sedících velkejch v kočáru, že vydržej v nějakým obchodním domě s mámou 2 hodiny čumět do vystavenejch věcí a nevřískat....tak teda mi to přijde jako sci-fi, ale někde ty děti asi žijou😃 tak nemaluj čerta.. stejně kvůli tomu si rodičovství nerozmyslíš. tak prostě uvidíte, jak to všecko bude. pak řešíš věci tady a teď. a vždycky tě momentálně sere to, co s tím děckem máš,a když to odezní, tak apk na to stejnak vzpomínáš. je to divný, ale je to tak😃 protože každá doba má něco. zase to mimino je prostě kam ho odložíš, tam zůstane, je roztomilý, spí třeba víc času (no jak u koho, ehm😃), nemusíš řešit, že to dítě jko "zlobí", vzteká se, vzdoruje atd....a pak zas odplynou ty miminský starosti a přijdou ty další, no...:D a takhle se to táhne až do dob,y než dítě s láskou vykopneš z domu a najednou tam máš tak blbě prázdno - i když třeba s míň starostma.

marketa11112
17. kvě 2018

me se tedy život s dítětem zmenil hodne...místo pozdního vstavani, nocniho ponocovani, místo práce i zabavy.. které bylo po vecerech dost a dost, jsem byla zavrena nejdrive v nemocnici a pak doma s nedonosenym miminkem a nemohla nikam.. navíc v zime......musela jsem prerusit skolu........u me bylo narozeni syna silenym sokem...mezi lidi jsme zacali chodt az v jeho téměř roce a to stále s opatrnosti a strachem..trvalo mi dlouho nez jsem se s tim poprala....s druhym dítětem se nezmenilo nic. dcerka vplula do jiz ustáleného denního rezimu.... jen jsem opet byla par tydnu v nemocnici a vse nam na chvili pokazila tchyne..... ale vse uz se tak nejak zpravilo....
kazdopadne muj život je jiny, vse se toci kolem deti, jsou ted to nejdulezitejsi...cas s nima strasne leti. jinak nemame hlidani, takze nocni ,,parby,, uz asi nezaziju,.

marcellia
17. kvě 2018

Kazda zkusenost s prvnim ditetem je hrozne individualni.
Ja pobyvala hlavne doma v klidu,krom kratkych prochazek venku,obcas u nasich,obcas u tchynky. Jinak klidek a zvykani si na novou situaci. Nechodila jsem nikde po obchodech,mezi lidi,do uzavrenych prostor,podle meho ma smysl dodrzet sestinedeli,to mi nikdo nevymluvi,ale mozna jsem staromodni..,dneska chodi maminky s kojencema a novorozenatama temer vsude.
Jinak jsme pak jezdili i na vylety,puldenni apod.,nevecer uz doma,vykoupat,zklidnit,dat spat..

rebe
17. kvě 2018

@linbrno To je normální, to každá. Vtip je v tom, že tobě samotné to za tři měsíce přijde, že to uteklo a stačilo chvilku vydržet. Ale ta zkušenost je nepřenosná a s dalším dítětem jsi zase na začátku 😀

bylinka36
17. kvě 2018

Nam se zmenil zivot uplne, dostali jsme do vinku drazdive ditko, prvni pul rok rev, furt na prsu, kocarek, nositko a auto nesnasela, vriskala jak pavian, chtela byt jen na rukou. Po pul roce vzala na milost kocarek aspon na chvilku do samosky a honem domu. Do te doby jsem byla prakticky zavrena doma, pak max na hodinku, vse obstaraval muz. Trvalo to tak do roka a pul, ted si to vynahrazuji a vyletujeme porad....

garalela
18. kvě 2018

@bahoj bayt my jsme tuším i že stejné skupinky, mám syna 15 týdnů, zpočátku v šestinedělí se mi vůbec nebudil,Nepál,já celé hodiny odsavala,abych se rozkojila a snažila se jí budit. Jak se naučil sat mám jej u prsu v kuse. Sám přes den vůbec nespí. Jen u mne. Jak se pohnu na WC než se vrátím už křičí jako by jo na noze brali. Pevně doufám,že se to zlepší, jak tu občas čtu. Měla jsem práci hodně o setkávání s lidmi,nyní cele dny sama s nemluvnětem. V restauraci jsme byli dvakrát,katastrofa,venku už nás znají podle toho křiku, mne se tedy život změnil hodně. Hlídání nemáme nikoho, ani o návštěvy u nás nikdo nestojí. A upřímně teď skoro ve 4 měsících,co jsem pořádně neuklidnila a do toho se kupí hadry,že kterých vyrostl,ani by nebylo kam sednout. Všechny ty články o organizaci co zvládnout když dítě spí,když spí pouze na mne, mne ještě teď rozbreci

baris
18. kvě 2018

Vždy je narození dítěte změna. Pro někoho nepatrná, jinému se obrátí svět zcela naruby.

Já mám dvě dcery 17 měsíců od sebe. Starší byla uřvané, přehnaně citlivé (to má do teďka) miminko. Nemohla jsem se od ní hnout ani na 10 cm, vše se mnou. Na druhou stranu byla hodná a šikovná. Když jsem jí dala knížečku, krásně jí prohlížela, když jsem jí dala papír a pastelky či barvy - kreslila jen po papíře. Když se narodila za 17 měsíců mladší dcera - bylo to usměvavé miminko za odměnu, ale nemohla jsem jí nechat ani 1 minutu o samotě, protože knížka byla roztrhaná, kreslila všude možně, jenom ne po papíru ...

Ani jednu jsem nekojila a UM pily v co 2 hodinových intervalech (měly reflux, takže musely pít méně, ale častěji), takže na nějaké velké výlety to nebylo (když jsem s nimi byla sama). Ale stačilo zajít do obchodu pro suroviny na oběd, cestou zpátky přes hřiště, aby si pohrály, pak domů uvařit oběd ...

Přes zimu byly nonstop nemocné, navíc u nás je často velká inverze, tak to jsem byly zavřené doma.

linbrno
18. kvě 2018

@garalela Hele, a dát si ho na spaní do šátku/nosítka by nepomohlo? Při tom se dá najíst i něco porobit doma.

garalela
18. kvě 2018

@linbrno obojí mám, ale upřímně u toho neudělám vše,co bych chtěla, navic se v tom hrozně vzpouzi,takže stejně mu nakonec drzim prso a mám tak volnou jen jednu ruku

linbrno
18. kvě 2018

@garalela Prý se dá i v šátku kojit (já nevím, mně to nešlo..). Jasně, že neuděláš všecko. Vím to moc dobře a beru to jako jednu z nevýhod této prýúžasněaejedinečněpomáhajícíavšeřešící věci. Mám 155cm, takže jak dítko trochu povyrostlo, tak mi vpředu hodně zavazelo. Ale nějak se to dalo, jasně, pohodlí spaní v postýlce to není, ale asi pro mě bylo přednější udělat aspoň něco. Jinak vzpouzí se, bo není zvyklý a doma má málo podnětů, tak ho to nebaví. U nás pomohlo zvyknout venku a pak i doma to bylo OK, akorát člověk každý den zkouší, jestli etda jo nebo ne. Jinak nejsem nějaký fanatik do nošení, docela jsem si oddychla, když malá začla lozit a sedět v kočárku. Ale jako pomoc v blbých případech je to dobrý.