Zvýšení hlasu, když děti neposlouchají - ano nebo ne?
Zdravím všechny. Chtěla bych se zeptat, jak řešite s vašimi dětmi neposlouchaní. Mám 20m chlapce. Je celkem hodný, a hlavně už mi vše rozumi, většinou se dokážeme v klidu domluvit. Ale jsou samozřejmě situace, kdy se mu nechce. Nebo dělá vyloženě špatnosti ( přijde a flakne třeba dědu). Řeším to většinou okřiknutim, moje máma mi ale už po několikáté řekla, ze to nic neřeší. Jak to ale mám dělat? Vysvětleno v klidu mu to bylo už mockrát...
Vůbec nic to neřeší, ale tobě to uleví 😉 Ječim často a děti z toho maj akorát legraci
@andza Tak já nevím, co tím tvoje máma myslí, že to jako nic neřeší? Jestli tím myslí, že by to mělo fungovat tak, že ty jednou křikneš a dítě to už nikdy neudělá, tak to asi pak opravdu "nic neřeší". Ale podle mě jde prostě o nějaký trpělivý opakování toho samýho furt dokola. Prostě dítě musí vědět, že se to nesmí a když překročí nějaký hranice, tak tě to naštvě. Nebo to naštve dědu, protože ho to bolí. Mně přijde teda nepřirozený, že bych na dítě mluvila pořád jen medovým hláskem....to se člověk pak tolik přetvařuje, že je snad lepší, když na to dítě křikne.
Myslím, že je třeba dát dítěti znát, že se něco nedělá a je to špatně, že se na něj zlobíme. Zvýšení hlasu je přirozený způsob jak toho docílit. Dítě bude brzy zkoušet naše hranice a je jen na nás jak mu je nastavíme. To, že chování našeho dítka je už za hranicí, musí bezpečně poznat. Pokud to nepozná, brzy z něj budeme zoufalí. Babičky to občas vidí jinak (milované vnouče vidí jednou za čas a hlavně nemá zodpovědnost za jeho výchovu). Zkuste se jí zeptat, jak se ona chovala k Vám, když jste byli děti. Prarodiče na to často zapomínají.
Nevidim.na tom.nic spatneho, jak ma asi jinak poznat ze uz si nastvana, ze je neco spatne? Takze ja hlas zvysuju a dokonce nekdy i okriknu. Funguje to.
Já několikrát opakuju v klidu, ale pak zvyšuju hlas, někdy i hodně zakřičím. Mamka taky říká, že řvaní nepomůže a bude křičet potom i malá, ale jinak to někdy nejde. Hlavně jak zvýším hlas, zakřičím tak poslechne. A pamatuju si doooost dobře, jak po nás mamka taky řvala, tak jsem ji řekla, že teď se ji to radí, když nemá děti nonstop doma😃 ono když jen hlídáš, tak máš i více trpělivosti na všechno, než když denně musíš dítěti vysvětlovat ať to nedělá, tam neleze a tak. By mě omylo, mluvit pořád v klidu a vysvětlovat do aleluja🤦😄
Zakricim nebo zvysim hlas, rikam NE NE NE, TO SE NEDELA, NEBACAT, TO BOLI, TAKY NECHCES, ABY TE NECO BOLELO, HLADIT, vezmu mu ruku a hladime toho, koho bouchnul, a kdyz to pak zkusi sam, nadsene mu zase durazne rikam VYBORNE, TI JSI SIKOVNEJ, VIDIS, HLADIT, NEBACAT. Nevidim v tom nic spatneho.
Děkuji za reakce. Právě nevím jakl jinak dat najevo, ze tohle uz proste ne. Jinak moje mama tvrdi, ze jsme byly se segrou hodne. Ale taky tvrdi ze mela v devet rano uvareno a uklizeno a vse hotove a byli jsme cely den venku a ze materska byla super. Myslim, ze uz si tohoto, ve vsi ucte,, moc nepamatuje...
@andza Prosím tě, to jsou kecy 😃 Moje máma toho tvrdí. Tehdy se ale děti vychovávaly úplně jinak. Šoupnout do kočáru, šoupnout na x hodin do ohrádky, večer nechat vyřvat, aby dítě spalo. Vůbec dětský pláč lidi tolik netankoval. Kočáry se nechaly před obchodem a děti tam řvaly a kdo šel okolo, tak pohoupal. A samozřejmě neznám nikoho, kdo by tehdy kojil déle jak půl rokua i to byl takřka úkaz. Nekritizuju, prostě byla jiná doba, ale v tomhle to bylo fakt mnohem lehčí - tímhle stylem ty děti opravdu brzy spaly celou noc, nevyžadovaly tolik nošení atd.
Zvyseny hlas opravdu nic neresi, protoze dite potrebuje nazorne ukazat, co se po nem chce. Klidne nekolikrat. Kdyz se jen zvysi hlas, diteti se libi ta zmena tonu a pro priste udela zase neco, aby maminka opet udelala ten legracni hlas.
Jeste do prosince jsem kricela, protoze to pro me bylo rychlejsi a ulevnejsi. Dala jsem si predsevzeti, ze to delat nebudu. A dari se mi to (i kdyz nekdy uletim a pak me to stve). Kdyz dcerka napr. strka do pusy neco, co ma zakazane (stetec, pastelku, modelinu), pred podanim te veci ji znovu pripomenu, ze ma zakazane to do pusy strkat a pokud to udela, sebetu ji tu vec a nebude si s ni hrat. Pak ji samozrejme po chvili vidim, jak to do pusy strka. Jdu k ni, reknu ji, ze porusila pravidla a vec ji seberu, s oduvodnenim, ze jsem ji prece varovala, ze pokud to do pusy strci, seberu ji to. Sice se rozciluje, ale jsem v klidu. ma 22 mesicu. Asi to nedelame uplne idealne, ale zastavame pravidla, dite musi mit hranici, pres kterou nesmi zajit. Nasim cilem je, aby si potom venku neublizila nasi vinou - ze si delala co chce a my jen z dali prihlizeli. Nesouhlasime s nazorem, ze se detem mame prizpusobit v jejich potrebach.
Ano, hlas zvyšuju a pomáhá to. U nás nikdy sáhodlouhé mluvení nefungovalo, syn potřeboval dát rázně najevo, že ne. Když jsme vysvětlovali, tak neposlouchal, vztekal se, udělal to znovu. Když dostal po ručičce nebo jsem zvýšila hlas a řekla rázně ne, tak byl klid.
je dokazane, ze intonaci hlasu se deti nauci rozeznat pocity, je to primo spojene, kdyz budu delat nunu tutu milacku prosimte nemackej ten cudlicek a jeste ho pohladim po hlavicce tak se nic nenauci a naopak to zmate vnimani situace. ANO je normani i v dospelem hovoru pri zdurazneni zmenit ton pripadne ho zvysit, každá víme co znamená křik asi jsme se to taky nejak naučily ne? stejne tak funguji i grimasy obliceje a fyzicke tresty (placnuti) nejde o silu nybrz o psychologicky efekt. Po poruseni zakazu nebo udelani neceho co je proste nepřípustně (viz bití dědy) musí pochopit, že přijde trest nikoliv slova, která většina dětí bere jako "hm, dobry neco povida nic se mi nestalo můžu to zkusit znova"
@andza Já hlas zvyšuju, když na dítě mluvím, několikrát něco zopakuju a dítě neslyší (nebo se spíš tváří, že neslyší, což je ale spíš u staršího), nebo v situaci, kdy je třeba ho rychle usměrnit (žene se k silnici, chystá se zatahat psa za ocas, opírá se o něco, co ho neudrží apod.). Jinak v situacích, kdy třeba několikrát po sobě jde a bouchne strejdu atd., spíš přijdu, chytnu za ruce, dřepnu si, abychom si koukali z očí do očí, a klidným, ale přísným a důrazným hlasem vysvětluju, že tohle nesmí, proč to nesmí a jaké to bude mít následky, když bude pokračovat, a nabídnu jinou činnost, kterou se dítě zabaví. Zatím to většinou funguje.
Ze zkušenosti - zvýšený hlas - ne řvaní - u nás pomáhá. Já říkám teda jenom NE, když jde třeba mačkat čudlíky a často se stane, že si to pak rozmyslí a jde pryč. Bude mu 16 m.