• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak odnaučit 'bulení' u 10ti letého kluka?

3. srpna 2011 
@anidomi Když jsem si přečetla tvůj další příspěvek (ten, který uvádí na pravou míru ten první), přikláním se taky k návštěvě psychologa. Myslím si, že pokud je desetileté dítě vystaveno psychickému nátlaku (což zřejmě ze strany druhé rodiny je), může to na něm nechat následky napořád. Nastupuje u něj také puberta a to jsou mladí lidé ještě víc rozhození.
Budu ti držet palce, aby se všechno uklidnilo a ty ses mohla v klidu věnovat svému mimču (tím nemyslím, že ti větší dva jsou pro tebe cizí, obdivuju tvůj přístup a myslím, že oni taky vědí, že do tvé rodiny prostě patří). Vím totiž, jak to pro mě bylo všechno nové a strašně jsem si to užívala ( nedovedu si představit, že bych necelé dva měsíce po porodu řešila něco takového).
28. črc 2011 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky moc dik,promluvim s pritelem a psychologa zkusime :slight_smile:
jinak je fajn,kdyz si u konkretni diskuze prectete vsechny prispevky autora,protoze bych jen mohla kopirovat svoje prispevky a kazde zvlast vysvetlovat rodinou situaci..(vyjimkam se omlouvam) :slight_smile:
28. črc 2011 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@ludva jo,uz je to 'velka' holka :slight_smile: ta je v pohode,zacatky byly tezsi,ale vyzkousela,co si dovolit muze a co ne a ted uz je to ok.. Bere me jako prostrednika mezi mnou a tatou-nektery veci se ji uz tatovi nechce rikat primo,nebo se radsi sveri zensky-skoro v 15-ti logicky.. :grinning: Navic ta mama tady chybela,takze zenskou uvitala :slight_smile:
@ mitote spatne sis to vsechno precetla-tata ho ma ve vlastni peci..
29. črc 2011 v 00:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sova33 dekuju a taky doufam.. Chci si malyho uzit uplne nejvic :slight_smile:
Neresim to az ted,resim to vic jak rok.. Jen jsem chtela znat nezaujaty nazor,ale zjistila jsem,ze je to tady tezky-ctene forme dotazu malokdo porozumi(nebo je spatne zformulovan),a taky nechce rozumet.. Ten psycholog je dobrej napad,ale v tom dalsim se ztracim.. Mohla bych psat porad vsechno dokola a stejne by to bylo zbytecny..
29. črc 2011 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anidomi tak za prvé držím palce!!! moc radit nechci, jen bych se také přikláněla k tomu psychologovi. Ono možná to dítě je citlivé a rozmazlené k tomu, ale to co jsi popisovala mi sedí spíše k tomu druhému. Ale samozřejmě, pro chlapce to musí být velmi těžké období, vůbec si to neumím představit :pensive: ale také si neumím představit, že bych byla v tvé kůži, ono milovat cizí dítě, které se navíc chová tak, jak se chová, to prostě nejde automaticky, takže bych si moc nevšímala tech příspěvků, jak jsi neempatická, podle mě je naopak vidět, že ti na chlapci záleží, když píšeš, že mu chceš pomoci, aby se i cítil lépe v kolektivu, atd...takže ještě jednou držím palce :slight_smile:
29. črc 2011 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@aemmi děkuju :slight_smile:
29. črc 2011 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kdybych se dostala do takovéhle situace /rozvod, miminko, tatínek pořád v práci.....takže vlastně pořád jen s nevlastní maminkou..../ taky bych brečela při každé sebemenší příležitosti. Je mi toho chlapce líto....A je pravda, že takové lehké pohrdání nebo snižování je z tvých příspěvků cítit, takže to asi cítí i on a tím pádem je to s tím brečením začarovaný kruh. Tahle situace je pro vás asi hodně těžká, fakt bych šla někam na radu...A samozřejmě je mi jasné, že i ty z pozice nevlastní matky to máš dost těžký.
29. črc 2011 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj Anidomi, taky jsem pro navštívit nějakého odborníka, ono to musí být docela náročné pro chlapce v jeho věku, když ho jeho maminka de facto nechce. A chápu i Tebe, že Ti to leze na mozek, já mám dvouletou holčičku a její neustálé kňourání, vynucování si všeho pláčem mi taky občas leze na mozek. Ale u nás je to dáno obdobím vzdoru. Jen Tě chápu, že to musí být náročné a s miminkem obzvlášť.
Co ale nechápu je reakce některých maminek. Já z Tvých příspěvků necítím žádnou zášť vůči chlapci, naopak, musíš být skvělá máma :wink: Slovo panáček bylo myšleno ironicky, já taky o tý svojí cácorce takhle mluvím. A rozhodně to neznamená nic špatného, když kamarádce napíšu, že má dáááámička zase nějaké moresy. Je to jen ironické, absolutně to neznamená, že ji nemiluju míň než maminka, která o svém dítěti mluví jen v superlativech :grinning: Držím palečky, ať se problém co nejdříve vyřeší :slight_smile:
29. črc 2011 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anidomi to je uplne jedno, kdo ho ma v peci. Nic to nemeni na tom, ze je toho proste na nej moc. Zkus se vzit do jeho role. To by polozilo i vola. Rozvod rodicu, matka ho nechce, otec si zalozi novou rodinu. A i kdyby to pobrekavani a odcekavani bylo snah ana sebe upozornit, ale porad je tu nejaky problem, ktery se musi resit, proc na sebe chce upozornist podvedome. Nic neni jen tak bez priciny.

@zuzik24 s tou damickou bych byla opatrna, me takhle rika otec dodnes a mam pokazde chut ho leda plesknout...ted mas maly ditko, ale obavam se, ze mu takhle nepujde rikat porad, nebo o nem takto mluvit
29. črc 2011 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mitote Toho jsem si plně vědoma, děkuji za upozornění :slight_smile: V mém článku jsem se zmínila o tom, že to kamarádce PÍŠU :sunglasses: Protože už ví, že se o ní mluví a je třeba se mít na pozoru :slight_smile: Už jen zmínka o ní (ať v dobrém nebo špatném-když si třeba stěžuju tatínkovi, jak se přes den vzteklila :slight_smile:, má za následek to, že nastraží uši a poslouchá, co asi budu říkat :grinning:
29. črc 2011 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@ mitote samozrejme ze je ti jedno,kdo ho ma v peci.. Kazdopadne te prosim-drz se tematu a nepis o cizi rodine :wink: ja nastinila situaci,na kterou bych chtela radu,vis.. A s tim oslovovanim: kdyz jsem ja nebo segra nasi matinku stvaly,tak o nas rikala(i nam) krafky,kralovny.. A nemam pocit,ze by nas nemela rada.. A nevim,co je na damicce spatnyho.. Naopak si myslim,ze takovy osloveni,ktery se pouziva v pripade,ze je neco spatne,pomuze diteti rozpoznat,kdy se rodic zlobi nebo ne-kdy uz to tzv.prepisklo.. Preju ti,abys mela jednou naprosto dokonaly dite,ktery ti bude cist myslenky a podle toho se bude chovat :slight_smile:
30. črc 2011 v 00:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anidomi Četla jsem si ještě jednou tu diskuzi a možná je klučina i trošku vychytralý. Víš, my Ti tady radíme zajít k psychologovi, ale co když se prostě jen u mamky naučil si vše vydobývat pláčem a na vás to pak chce zkoušet taky? Možná je jen vychytralej a nalezl způsob, jak být středem pozormosti. Ale těžko soudit, když neznám situaci u vás doma. Jen mi to připomnělo kamarádku, která vyprávěla, jak jí každý vycházel na ruku, jen aby netrpěla rozvodem a stala se z ní pěkná potvůrka, co vždy dostala, co chtěla. A pak, když zůstala jen s mamkou, tak najednou jí ta pozornost chyběla. Ale jak říkám, těžko říct, za zajití k odborníkovi nic nedáš :sunglasses:
30. črc 2011 v 00:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anidomi Musim priznat, ze se mi nelibilo, jak je Tvuj uvodni prispevek napsany - necitila jsem z neho zadnou empatii k tomu klukovi. Ta ironie o panackovi vyzniva takto dost drsne. Pak jsi se to snazila dovysvetlit a ja chapu, ze psany text je zavadejici - takze se snazim projevit empatii ja k Tobe a urcite to nemas lehke, klobouk dolu.
K tem damickam a panackum - ono to zni jako laskyplna ironie - vlastne nerikame zadne sproste slovo, kazdemu neco takoveho nekdy vyklouzne z ust. Ale stokrat nic zabilo vola - kdyz to dite o sobe slysi casto, tak to na jeho sebevedomi neprida. Skvele to vysvetluje kniha Respektovat a byt respektovan. Pak se z nas stava narod pasivne agresivnich lidi - ale to je na jinou diskusi.
Taky me mrzi, ze kdyz se nekdo snazi Ti vecne oponovat a nastinit situaci toho chlapce, tak to opet zvratis v ironii a napises "preji Ti naprosto dokonaly dite" - za ucelem nekoho setrit, ne mu poprat dokonale dite. Podobna ironie jako s tim panackem...
Kazdopadne, jsem dalsi, kdo se primlouva za psychologa - abyste dostali fundovanou radu a nakonec to v pohode vyresili.
30. črc 2011 v 06:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@alamo ruku na srdce-ty bys chtela dokonaly dite? Ja rozhodne ne-kdyby tomu tak bylo,tak si misto mimca poridim panenku.. Dokonaly dite neexistuje-ma svy chyby,svoje neresti,ale milujeme je jako celek-bez vyhrad.. Ale jsou situace,kdy proste prilis zkousi trpelivost,popr.se vztekaj.. I muj Domik,kdyz se vztekne slysi: jsi velky cerveny mimino oproti tomu,kdyz spolupracuje pri koupani a pod,tak je vonavym ruzovym miminkem..
Nikdo netvrdil,ze se ma damickou a panackem oslovovat deti porad-jak jsem vys napsala-pouze v pripade,ze ndco hodne prestreli,aby vedelo,ze je neco spatne..

Jak uz jsem napsala-myslim,ze kdyz ho budu porad omlouvat a chovat ho v bavlnce,tak to bude jedine horsi..
Je zajimavy,ze tusim jedina z vas se zeptala,co holka.. Ta by,asi podle vas, prece mela mit ten samej problem.. Nema-vi,ze doma se ma chovat tak a tak,ze u mamy se zas muze jinak.. A pritom je ve veku,kdy 'zenskou' ve svym zivote potrebuje.. Ze je velka a mela by mit rozum,rilate si? Proc!? Vzdyt je taky jeste dite..

Takze tak.
30. črc 2011 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, zkus trošku empatie, kluk je asi dost citlivý a možná potřebuje jen trochu lásky, nemá to taky určitě jednoduchý, z tvých příspěvků mě spíš připadá, že ho moc nemusíš, ale zas na druhou stranu, když pokládáš takovou otázku, záležet ti na něm musí ... není asi jednuduché vychovávat nevlastní dítě, sama nevím, jak bych to zvládala já, ale zkus si s ním promluvit, v klidu, bez nějakého vyčítání, ale těžko říct jestli se ti takový kluk svěří, asi ti ani nebude důvěřovat, dle mýho ho zbytečně shazuješ, to pak vede k dalšímu pláči a je to začarovaný kruh ... možná by pomohl psycholog (nejen mu, ale i tobě) ... tím myslím, že by ti určitě poradil jak s ním máš jednat :slight_smile:
30. črc 2011 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anidomi Ja na tvem miste bych asi nechala tuhle diskusi zavrit :wink: Dozvedela jsi se tak akorat zajit k psychologovi, coz asi neni spatny napad. Co jsem to tak prolitla, neozvala se snad zadna, ktera by mela dite ve veku vaseho kluka, a jeste k tomu nevlastni, vsechno jsou to matky malych deti, ktere s vychovou starsich jeste zkusenost nemaji, a jen ti vycitaji nedostatek empatie apod. Na tom, ze nekdo napise panacek, damicka nebo mladej, nevidim nic spatneho. Co je jen psane, byva casto spatne pochopeno. I ja o svem synkovi reknu mladej apod a nemyslim tim nic spatnyho :sweat_smile: Chytat za slovo je velmi jednoduche... Ja videla pripad podobny vasemu, moje teta zila s chlapem, co ma syna a dceru z predchoziho manzelstvi, na ty deti jejich mati totalne kaslala, slibila jim treba,ze si vezme oprazdninach, a pak v dohodnutem terminu chodila do prace a oni byli sami doma v panelaku a nudili se. Zili u taty a ten se moc snazil, delal pro ne prvni posledni, ael taky uplne kazdou kravinu, co provedli, omlouval tim, ze za to nemuzou, ze jsou poznamenani tim rozvodem a zejmena pristupem matky. Teta mela podobnej pristup jako ty, nehodlala vse prechazet a omlouvat, a vztah na tom ztroskotal (spolecne dite nemeli, teta je bezdetna). Zajimave je, ze ty deti, co jim podle nekterych neposkytovala dost pochopeni a empatie, se rozhadaly se svoji rodinou a kdyz byly v uzkych, tak se oba obratily na ni a hledaly u ni pomoc (kdyz jim zemrela babicka a holka ji chtela jit na pohreb, ale bala se jit sama, kdyz s tatou a dedou nemluvila, tak poprosila o podporu a doprovod tetu), opet se stykaji a vse se nejak urovnalo, decka uz jsou dospely, kolem 20ti.
Muj obdiv ma kazdy, kdo se rozhodne s laskou vychovavat nevlastni dite. Laska k vlastnimu prijde automaticky, k nevlastnimu se musi budovat. Preju hodne stesti :wink:
30. črc 2011 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@anidomi tak ja mám síce 8 ročnú, ale taký istý problém. Doma ani tak nie, ale v škole sa jej aj za to posmievajú a aj jej kamarátkam to už ide pekne na nervy. Tiež ich má málo. Jenomže ona je hyperaktívna a to sú precitlivené deti. ja to nechávam tak, sná´d z toho vyrastie :unamused: :unamused: :unamused: .
Bohužial pri tom tvojom písaní o tom aký je na teba drzý by pomohlo asi iba poriadne cez pusu s vysvetlením, že toto si k tebe nebude dovoľovať. A to bulenie je iba divadlo nech to ide skúšať na niekoho iného. myslím, že chceš byť dobrá matka a tým, že sú to manželove deti tak o to viac sa snažíš byť iba dobrá...poznám to, manžel má z prvého manželstva 2 dcéry...ale aj tvoja dobrota musí mať hranice aby ťa toleroval ako autoritu.
Viem, že teraz je bitie detí absolutne neprípustné...nové a alternatívne metódy výchovy...ale niekedy je to, bohužel, najlepší výchovný liek.
30. črc 2011 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mamabiba Mám stejně staré děti jako @anidomi. Jo, samozřejmě, že se občas řídím radou - škoda rány, která padne vedle :sunglasses: , ale v této situaci bych to tak asi neřešila.... Bála bych se, že dítě utvrdím v tom, že na "bití" nemám právo atd atd. Víš, oni puberťáci to berou trošku hůře než malé děti a cítí se častěji ukřivděné a kór v tomhle případě, kdy do nich reje jejich biologická matka a prarodiče.
@anidomi Neboj, děti si časem uvědomí až vyrostou, že to s nimi myslíš dobře :wink:
Ale k tvému problému.. asi bych byla trpělivá a snažila se brekot tak trošku ignorovat, ale snažila bych se být důsledná .... aby si mladík nevybrekával svoje, popřípadě opravdu zašla k odborníkovi. Vím, že to nemáš jednoduché, vychovávat nevlastní děti není žádná legrace a k tomu čerstvé mimčo. Ovšem ani děti to nemají v téhle situaci jednoduché, jsou jistě zmatené. Sama si to pamatuju z dětství... Má macecha mě sice nevychovávala, ale i když se snažím, tak i teď v dospělosti jsou vztahy občas na prdlačku (pardon za ten výraz).
31. črc 2011 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, je ti chci napsat, že tě moc obdivuju. Mám s přítelem 2-letou dcerku, on má z předchozího manželství 3 děti, dvě už jsou velké a tomu nejmenšímu je 7 let. V péči ho má jeho matka, my si jej bereme jednou za 14 dní, v létě častěji. Všichni máme dobré vztahy, nemůžu si na nic stěžovat a řekla bych, že mě má ten nejmenší kluk moc rád, stejně jako svou nevlastní 2-letou sestřičku. Jen je nějaký problém u mě a moc mě to trápí. Nemůžu si k němu nějak najít cestu u sebe. Je milej, zlatej, hodnej a já ho vnímám stále jako cizího :frowning2: Snažím se, doufám, že to nevnímá, ale bojím se, že opak je pravdou. Je pravda, že je malinko rozmazlenější, jelikož mu všichni nadbíhají, aby netrpěl rozvodem, snažím se to chápat, ale někdy mi nervíky pracují a nějakou jeho špatnou výchovu u babiček a maminky se mi nechce narovnávat. V 7 letech ještě nemá úplně svou hlavu, myslím, že čím bude starší, tím se můžou naše vztahy rozcházet. Uvidíme. Tím chci říct, že né každému se podaří navázat hezký až skoro mateřský vztah k dítěti někoho jiného. Já na tom zatím pracuju :slight_smile: Držím palce ať vše zdárně vyřešíte.
3. srp 2011 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek