• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdy začínáte miminku přitvrzovat ve výchově?

23. srpna 2013 
Niega: Nell se poslední dny začala vztekat, do té doby byla tak hodňoučká, že mě to móc překvapilo. Klidná a vyrovnaná a najednou začala zatínat pěstičky, když jsem ji odmítla podat hračku, na kterou nedosáhla. Když jsem ji po 10ti min. chování a blbnutí v náruči chtěla přebalit a řev jak blázen, že jsem si dovolila ji položit na zádička.
Tak jsme přitvrdili. Ale zatím jen tak, že když spustí tak se ji snažím vysvětlit, že se fakt nic neděje (a při přebalování ji nenechám se otáčet, ale přidržím si ji na zádičkách, že musí vydržet). Mluvím důrazně a trochu víc nahlas, aby rozeznala že to není hra.
A stejně jak u Macanetů, taky zkoušela, když jsem si chtěla odskočit a jak mě viděla tak sranda,- tak na ni stále mluvím i z WC :grinning: Že prostě musí vydržet. No a zkouším používat NE NE..
Jsem toho názoru, že děťátko by si mělo hrát s maminkou, kdy ona chce a ne, kdy chce mimi. Ale nějak se mi to zatím moc nedaří...Takže jsme spolu téměř pořád :slight_smile:
17. únor 2008 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
nat, no to snáď nemyslíš vážne, nie? To je, ako keby si sa Ty teraz chcela porozprávať s manželom - alebo s niekým, koho máš rada a on by Ti povedal, že teraz nie, lebo jemu sa nechce a nemá náladu.... A Ty by si chcela spať a on by si zrazu všetko premyslel a rozmyslel a teraz by bola tá správna chvíľa na rozhovor? :frowning2:
17. únor 2008 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
každá máme svůj styl výchovy, ale kolem 8. měsíce začne dětem období fixace na matku a prostě s vámi bude chtít jít i čůrat a neuděláte nic. Setkala jsem se stylem výchovy "vychovávám svě dítě k samostatnosti" takovým způsobem, že mají z holky balík nervů a když nevidí mámu dýl jak 5 vteřin, tak dostane hysterickej záchvat :frowning2: prostě neexistovalo jakýkoli chování, mazlení, neustálý nechávání o samotě s brekem,... a takhle dopadli. V podstatě jí nemůžou dát ani do školky... to přeci nechcete, ne?
17. únor 2008 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Musko, ty když se tulíš s manželem a chceš jít čůrat, tak nejdeš asi viď??? :sweat_smile: Není to trochu přehnaný??? Ono to asi zní trvdě, ale věř, že svoje dítě miluju a určitě nechci, abych byla já ta kdo bude poslouchat.
A když píšu, že se mi líbí, to co jsem napsala, tak tím nemyslím, když dítě spí :wink:
17. únor 2008 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Schnek, tak to určtě ne :unamused: Myslím si, že dítě musí mít pocit, že je v bezpečí i když je na momentík samo. Ale abych se nešla ani vyčůrat, no tak to fakt nejsem blázen, že bych ji na chvilku samotnou nenechala. To mi příjde fakt trochu přehnaný.
17. únor 2008 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to zrovna ne, to je jasný, ale nesmí se to přehnat. Podle mě (samozřejmě v rámci únosnosti) je třeba u dítěte uspokojit potřebu přítomnosti rodiče. Když prostě Ondra brečí a nic nefunguje a já potřebuju dělat, tak si ho hodím v šátku na záda, udělám nejnutnější a věnuju se mu a zbytek počká :wink: a nemyslím, že by byl rozmazlenej, Nemám jedinej problém, aby byl s tátou nebo babi a já mohla na chvíli zmizet :wink: a kolikrát se zabaví celý den sám, ani o něm nevím :slight_smile:
17. únor 2008 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojda,moje malá žabka se taky začíná pěkně vztekat.Hrajeme si a já pak odejdu na vc a už je řev,nebo potřebuju jít na moment do kuchyně a to samé,takže tedka už jí rázně řeknu NE a když se vzteká dál,tak zavřu dveře a chvilinku jí nechám vyvztekat a teprve po chvili k ní jdu..ale taky to dlouho nevydržím,jsem trochu měkouš :slight_smile: ..
Jinak myslím že je každého věc jak své dítko vychovává,takže věty typu:to snad nemyslíš vážně jsou myslím zbytečné :grinning:
17. únor 2008 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak u nás je to podobně, zatím..., jen si uvážu Nell na bok :grinning: nebo ji dám do lehátka. Taky ji nevadí, když mě nevidí a je v dosahu kdokoliv z rodiny. Ale protože jsme většinu dne samy, tak se prostě musíme přizpůsobit jedna druhý :wink:
17. únor 2008 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Schneku (prispevek 22:49), jee, o tom jsem zrovna ted psala na diskusi o uspavani :slight_smile:
17. únor 2008 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem se zařekla, že tuto diskuzi minu, ale nedá mi to. chci jen reagovat na to,že mi příjde nesmyslný hrát si s dítětem kdy chce maminka, chápu, že taky maminka má potřeby a chce si dojít na wc a dát si jídlo atd. ale tady se pletou hrušky s jabkama. z příspěvku jsem bohužel pochopila, že prostě když máma nemá chut, tak si prostě nehraje,což mi příjde smutný. :confounded:
taky znám plno dětí co měli režim, a přitvrzovaví výchovu a výsledek je ten, že to jsou uplakánci a držiči maminčiny sukně, jak jinak než v cizím prostředí se projeví citová nestabilnost? ale já mám pidi miminko,tak se mi to kecá... :grinning: :grinning: :grinning:
18. únor 2008 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem byla nablizku terezce od narozeni porad nonstop a nejsem postizena ani ona neni rozmazlena ba naopak je velmi pritulna a otevrena a to mi za to stalo rozodne parkrat sem na ni zarvala kdyz sem totalne vytekla ale stejne to k nicemu neni mysim ze rodic nema byt nadvlada a dite podrizeny ale rovnoceny s urcitym prirozenym respektem a autoritou a to je sakra rozdil .
18. únor 2008 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
aponchie musím souhlasit. My taky nenecháváme malou plakat. Vůbec. Když začne plakat, tak vím, že mě nebo tatínka potřebuje, jinak se totiž dokáže moc hezky zabavit sama a proto, když už je pláč, potřebuje rodiče a to se snažíme respektovat. Děláme to tak od malinka a malá to nějak nepřehání, že by se snažila vymrčovat, takže když si hraje sama, tak ji nechám, aby byla taky trošku samostatná a když už jí to nebaví tak se přidám a je nám fajn.Myslím, si, že ona ví, že když bude chtít budeme se jí věnovat a proto si umí hrát i sama a nevadí, jí, že zmizím na záchod. :slight_smile:
18. únor 2008 v 08:31  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mihapiha, to jsi pochopila trochu jinak, než to bylo myšlené. Ale je na každým, jak si to přebere. Jj, souhlasím se Suki, u nás to bylo v 5ti měsících taky tak, až teď nastal zlom, kdy se začala vztekat, proto nás to překvapilo. Nell není vůbec plačtivé dítě, rozmazlená taky není, je zvyklá na lidi a vím, že si dokáže hrát i sama. A proto, když si sama hraje, tak ji nechávám, učí se tím samostatnosti, kterou bude v budoucnu potřebovat. (myslím tím, třeba ve školce atd.)
Určitě jsem ale názoru, že dítě co se vzteká, se dokáže ovládat protože po několikátém pokusu zjistí, že se mu to vyplatí :sweat_smile: (tím ovšem zas nemyslím několika měsíční miminka)
18. únor 2008 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ale je jasný, že každé období je jiné a nemyslím si, že jí to vydrží a určitě se stane, že se bude vztekat a vymrčovat...potom se asi zachovám podle dané situace, takže teď ještě nevím jak. Budu se řídit instinktem, zatím jsem to tak dělala a vždycky to bylo myslím si celkem v pořádku :wink:
18. únor 2008 v 08:58  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nas se zacalo tak okolo 3 mesice..ale jen pomalu..ted uz rozezna kdyz se na nej nekdo zlobi a kdy ne. :wink: Mike je od malicka velmi samostatny..ale kdyz vidi flasku tak je jak tatej :grinning: tak mu zduraznim, ze mu ji dam a ze mu ji nikdo nevypije :grinning: a kdyz je flaska prazdna..tak zadne brecet..tak mu reknu a vysvetlim, ze je prazdna a pak je klid..trva to jen chvilku nez mu to dojde :wink:
18. únor 2008 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, jsem ráda, že se tato diskuze roztáhla o vaše názory a praxi. Každá z nás je zastáncem něčeho jiného, což je jasné, nikoho za něco nemůžeme odsuhovat, je to každého věc a každému to vyhovuje po jiném. Ale jsem ráda, když si to můžu přečíst a zkoušet nové a nové.
18. únor 2008 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo jeste me napadla jedna vec ale nevim jestli to primo souvisi:kdyz si dite hraje nemelo by se mu zasahovat do hry a soustredeni viz:neco pise u stolu a mezitim kouka na tv a tchyne nebo nekdo na nej zacne mluvit :terezko co to delas a udelej to a tam to a pak se rozteka a nema vydrz u neceho takze ja uz jsem tise jak voda :grinning: jo a u nas to pomaha k jeji trpelivost a tim padem neni tak vztekla.
18. únor 2008 v 09:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,řekla jsem si,že se této diskusi vyhnu,neb je každého věc,jak vychovává svoje děti.Ale když to tak čtu,tak mi to nedá.Mám 21 měs.dítě,které se taky dost vzteká,ale tím,že mu budu pořád dokola přísně říkat,že to se nedělá,to se nesmí,tím se nic nezlepší.Naopak mám zkušenost,že je to ještě horší.A vím o čem mluvím,už jednoho staršího syna mám.Prostě se člověk musí obrnět trpělivostí a i vztekajícímu dítěti ukázat,jak ho má rád a dávat mu hodně lásky.Někdy je to těžké,taky jsem se občas neudržela a plácla ho přes zadek nebo ne něj vyjela,ale to fakt nikam nevede a ještě to shoršuje.I vzteklé dítě potřebuje cítit,že ho má někdo rád.Snadno se pak může stát,že bude čím dál agresivnější.Takže se snažím mu moc nezakazovat,pokud to není nebezpečná situace a spíš nenásilně převést pozornost jinam.
Líbí se mi,co napsala Gedren,je fakf,že takhle to asi nedělá moc lidí,ale je to hezký a myslím,že malá nebude ve školce trpět.I děti,které s rodičema tak často nejsou a zdají se být samostatné jsou pak ve školce uzlíček nervů.
18. únor 2008 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
aponchie já myslím, že to určitě souvisí :wink: pokud je dítě něčím zaujaté a baví ho to, tak by se v té činnosti nemělo přerušovat a to určitě platí u jakékoli věkové kategorie :slight_smile: Jak už se to psalo, pomáhá to hlavně samostatnosti a lepšímu sebevědomí.
18. únor 2008 v 09:32  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
no já nevím, Anetka je strašně hodné dítě, umí si hrát sama a taky si sama hraje...ale to neznamená, že se jí nevěnuju, taky ji nosím, ukazuju nové věci, zkoušíme, co se s věcma dá dělat, povídáme si, zpívám jí, tancujeme atd atd...
ale když je třeba na bříšku, nedosáhne na nějakou hračku a začne se vztekat, tak ji nechám, ať se vzteká, ona vidí, že vztek jí nepomůže, tak se zkusí za hračkou natáhnout a téměř vždy se jí to podaří. Já to sleduju, hned ji pochválím, jak je šikovná a třeba si s ní chvilku zase hraju..
nebo mi začala dělat to samé co holkám, blbneme spolu, všechno je ok a jakmile ji položím na záda, protože ji chci např. přebalit, tak je řev. Tak ji nechám chvilku řvát, muvím na ni a snažím se jí vysvětlit, že se nic neděje, že nemá proč plakat, ale nezvedám ji okamžitě.
prostě si myslím, že dítě potřebuje hranice a nejsem špatná máma, když jí řeknu, co se může a co ne.
Kdosi tady psal, že do roka se nepozná, proč dítě pláče, tak s tím nesouhlasím. Troufám si říct, že to už pár měsíců poznám a když má hlad, je unavená, nebo se chce přitulit, tak se jí snažím vyhovět a není to o tom, jestli se mi zrovna chce nebo ne, jak to už tady taky bylo řečeno.
18. únor 2008 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, přidám se - vždy jsem si říkala že by se mělo dítě nechat vyřvat, aby si nezvyklo si vše vynutit.... a ejhle! Mimoušek se nám narodil a vše bylo jinak. Jeho pláč mě ničil, takže žádný velký vyřvávání se nekonalo :sweat_smile: Ze své (zatím 5ti měs.:slight_smile: zkušenosti se přikláním k názorům, že dítě které v prvních měsících života nenecháte moc plakat získá díky tomu sebedůvěru.
Náš prďola ze začátku celý dny jen řval a řval a řval :angry: no a já nosila a nosila a nervy v háji, záda v háji :confounded: A dnes si vydrží sám hrát, já se v klidu najím, dojdu na wc,... přitom ještě před pár měsíci bych nevěřila že to vůbec někdy bude možné.
Pokud jsem někdy praktikovala "vyřvávání" tak ale tím způsobem, že brouček sice ječel že se nenosí, ale já byla u něj, hladila ho po tváři a v klidu mu povídala a on nakonec pochopil že se vlastně nic hrozného neděje, že jsem pořád s ním :slight_smile:
18. únor 2008 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
no ja nechala vyrvat jednou ale myslela sem ze umru nervama manzel mi poradil jednu vec kdyz byl v praci a nemohl malou chovat misto me kdyz mi tekly nervy tak mi do telefony rekl udelej vzdy to co je pro danou vec nejlepsi a zabere kasli na to co se rika.takze bez a pochovej ji a jestli se uklidni ze s ni budes lezet tak to udelej a mel pravdu taky sme si rikali jak budeme dusledni ve vsem neslevime nepovolime a nebudeme uplacet ale nejde to abych nemela nervy v hajzlu tak to delam obcas ale neskace mi po hlave,je prilis akcni a nespi od roku pres den!!to je masakr ne jak nekomu usne po obede a odpocine si ani nahodou furt je vzhuru a vymejsli cinnost,takze obcas uplacime obcas placneme po zadku pac nekdy je to lepsi nez dlouhosahle vysvetlovat ale moje mudra mi rekla(a je to velmi alternativni a rozumna zena ma 5deti)ze bohuzel nebo bohudik jsme predurceni porad neustale za ni chodit a rikat to se smi nebo nesmi brat ji veci z ruk atd a pora ddokola malou kdyz zbijes nema to efekt ba naopak a pak je mi ji lito a jdu za ni cimz se cela akce anuluje a vede pouze k omotani kolem prstu to delala moje matka brachovi(16let)servala ho serezala a pak jak brecel sla za nim a chlacholila ho a uplacela laskominama a hajzlik je ted takovej ze ji posle do riti nada ji do krav ale tatka to rikal ze si plete na sebe bic je dulezite si stat za svym to urcite ale taky zalezi na situaci
18. únor 2008 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
nikkos,
to je fajn, ze jsi poslechla svoje instinkty a ne rady premoudrelych. Detsky plac nas irituje prave proto, abychom s tim neco delali, ne abychom si zacpavali usi. Nebudu se opakovat, uz jsem to jednou napsala: http://www.meredit.cz/content/view/26/27/
18. únor 2008 v 10:34  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě jeden pohled...z profesního hlediska...učím děti, již od věku několika měsíců a každý den mohu pozorovat spoustu rodičů s dětmi, protože mám v tuto chvíli více než 90 žáčků....naprosto nejhorší pohled (který mi rve srdce) je na matky, které dítě neustále usměrňují dle SVÝCH potřeb (tj. vezmi si to od paní učitelky, řekni to...udělej toto, udělej tamto).....děti by si našly svou cestu samy a to je nejlépe vidět u matek, které až tak moc neřeší a nebuzerují (děti lépe spolupracují a mají lepší výsledky)...maminky, které se snaží mít všechno s režimem a pod kontrolou mívají dva druhy dětí...buď totálně rozjívené (a že jsem zvyklá na všelicos) anebo naopak hrozně plaché a vystrašené.............dodávám, že když píšu, že lepší spolupráce je s rodinami, kde nátlak na režim není tak velký, tak nemyslím, že by ti rodiče neusměrňovali vůbec-jen si pečlivě vybírají, kdy to opravdu má smysl...což v Čechách není moc obvyklé...většina rodičů buzeruje neustále....učím už nějakou dobu a mohu sledovat jakou cestu pod vlivem jaké výchovy děti, za tu dobu, co chodí ke mě, urazily...takže režimu zdar! :unamused:
18. únor 2008 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
maciku, to je zajimavy pohled. Nekdy je opravdu ta "treti strana" potreba, aby dala zpetnou vazbu. My jsme kolikrat tak zahledeni do sebe a svych vlastnich problemu a nazoru, ze vubec nepostrehneme, jake ma co dusledky.
18. únor 2008 v 10:40  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
macik :to je tefne ja to taky zkousim uz nedelat pac je to k nicemu ta buzerace ,mas naprostou pravdu manza mi to mockrat rikal at to nedelam a az sem se videla na videu pochopila sem ze vypadam jako magor ja a dite na me akorat tlemi je to strasne tezke se naucit to nedelat ale uz se snazim pac mam tendenci ji porad rikat at na sebe dava pozor at tam nejde at je opatrna a ona mala blbenka neustale nepoucitelna a porad sme na pohotovosti jednou rozkrapla hlava jindy neco jineho je desna v tom ze nema zabrany strach nic a me privadi do mrakov ,vydava se ze skal dolu bezi z kopce (viz batole)a jine hruzy :grinning:
18. únor 2008 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Haluskacz:četla jsem odkaz,který jsi napsala.Je dost výstižný a srozumitelný.Prostě se k němu nedá nic vytknout :zipper_mouth:
A opravdu co maminka to jiný názor.Tahle diskuse začala o tom,v jakém věku se má přitvrdit ve výchově a nakonec se z toho stala diskuse,kdo co dělá špatně :cry: Já myslím,že je to u každého různé.Někdo má od začátku hodné neplačtivé mimi a někdo jiný zase se od začátku od mimi nehne,poněvaž neustále plaká či trpí na prdíky apod.To pak nelze říct přesně,že úderem např.5měsíce přitvrdit ve výchově.Já myslím,že každá maminka pozná,kdy už je ten správný čas.Jak už jsem psala,já začnu až budu vidět,že malá trošku vnímá a rozumí,co jí říkám a začne pomaličku mluvit.Tj.můj názor na věc :confused:
18. únor 2008 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Haluskacz moc hezký článek :slight_smile:

Zkrátka podle mě by se děti měly začít vychovávat úměrně jejich věku i povaze. Každá máma nejlépe vycítí co už je moc nebo kdy dítě potřebuje prostě jen poňuchňat :slight_smile:

Maciku při čtení tveho příspěvku jsem měla před očima kamarádku. Je to přesně taková "organizátorka". Starší syn je spíše zakřiknutý a mladší vypadá že bude pěkný grázlík :angry:
18. únor 2008 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
macik: Super napsáno, mám taky takovou maminku ve svém okolí a z prcka roste zakřiknuté dítko..
18. únor 2008 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
macik, super :slight_smile:
18. únor 2008 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek