Kdy začínáte miminku přitvrzovat ve výchově?

kachnik
17. únor 2008

Holky, nevím od kdy máme vést malého k tomu, aby si nás nepřivolával kníkáním... kdy nechávat brečet a dělat že nic, nevím, aby mi pak manža neříkal že jsem hrozná matka, že ho nechávám. Ach joo, poraďte. Dík ☹

pebi
18. únor 2008

hm, tak debata se zvrtla z "od kdy" na buzerace x nebuzerace 😀
což se dalo čekat 😀
fakt je, že neexistuje tabulka, která by říkala "od teď" , dítě taky není spotřebič s návodem, že jo 😉
ps nerýpu, doufám, že to tak nezní

musko
18. únor 2008

natalien, ospravedlňujem sa, pochopila som to, ako miha....
A keď to u Vašej malej začalo až teraz, netlačia ju zuby? Náš Petrík bol vždy vtedy protivnejší ( inak ale veľmu spokojné miminko).

alcatko.j
18. únor 2008

Zajimave tema a zajimave nazory 🙂
Ja jsem mozna prilis troufala, ale prala bych si z nasi holcicky a nasich dalsich deti vychovat slusne lidi,kteri se budou chovat s uctou k lidem, kteri si to zaslouzi, kteri si budou vazit veci, kteri nebudou lhat a podvadet, zaroven bych si i prala, aby to byli zdrave sebevedomi lide.A tak se snazim vychovavat uz ted, ne vzdy se mi to dari, hlavne se teprve ucim a zacinam.
Jsou veci, ktere nase nelinka delat nesmi a delat proste nebude.Ktere ji branit delat.Kuprikladu kdyz ji, sedi na zidlicce u stolecku a uz ji nechutna, zacala delat to, ze jidlo zacala hazet na zem 😖 To me teda nakrkla, takze jsem nekolikrat durazne rekla NE, to moc nepomohlo, jeste se rechtala a dalsi rohlik valil na zem 😠 NE jsem rekla 5x , potom uz nasledovalo placnuti pres prstiky, mozna i malinko bolestive, kdy se Nelinka rozplakala, ale spis asi leknutim a taky nechapanim...A uz se nesmala a sousta uz an zem nehaze.Prsty do zasuvek totez, jsou veci, ktere proste se nedelaji a ty se je ucim nedelat..
Pak jsou ale veci, cinnosti, ktere tu byly zmineny, ze se delat nemaji, ale ja to vidim malinko jinak..uz zminene napriklad cdcka...CDcka mame pod televiznim stolkem a nelinka si hrozne rada sedne na bobek a jedno cedecko po druhem vytahuje a dava na zem vedle sebe...Nekdo(a to budu asi kamenovana)to taky povazuje za cinnost, ktera by se mela zakazat...ale kdyz se nad tim zamyslim, pro me to neni az tak jednoznacne..proc by si s tema CDckama nemohla hrat?(v obalu samozrejme)Takze at si je vytahuje , pokud je nenicic, pro me to problem neniA ac to kuprikladu mou maminku neuveritelne irituje, ze ji to dovolime, ja na to prdim, az je vsechny vytaha, sedneme si na ten bobek spolu a SPOLU ty CDcka zase skladame na sve misto, ja ji rikam, kam patri a rovname je...Stejne tak byla kamradka na vyvrat z toho, ze dovolim nelusce, aby vytahovala jednotlive papirove kapesniky z krabicky...ze to se NESMI a at JI TO ZAKAZU...opet jsem se zamyslela a rekla jsem si proc jako???At si je vytaha, kdyz ji to bavi?navic si procvicuje jemnou motoriku 😅 Az je vsechny vytaha, zase si SPOLU sednem, ty kapesniky slozime a ja je vratim do krabicky..
Proste ji neokriknu, co to proboha dela a ze nesmi...
Ja sama jsem byla vychovana v tom, ze stacil mamincin jeden pohled, nemusela mluvit a ja mela jasno, takze ja se tak taky snazim, ale tak nejak si srovnavam priority a tim pro me vytahane kapesniky nejsou, no...
Co se tyce place..samozrejme poznam, proc breci, ona moc nebreci, jen kdyz ji neco boli, to je naprosto samozrejme, ze ji pochovam, ustiskam, pomazlim se s ni, nebo je ospala, nebo je treba jen smutna , mrzuta, takze taky pochovam...A kdyz place, ja ji pochovam a ona se na me usmeje..mela bych se na ni zlobit?Jak je vychcana?ja mam radost, ze moje naruc ji vykouzli na tvaricce usmev 😵 😵 A kdyz je to treba cely den a ja jsem opravdu unavena, tak si treba sedenm, chvilku spolecne skladame kostky a uz maminku nepotrebuje 😵

Zkratka pro me jsou veci, ktere sev zadnem pripade delat nesmi,a ty ji budu zakazovat(s vysvetlenim, az bude chapat), jako kdyby tyrala zviratko, tak ji serezu jak hada, ale rozhazena CDcka me proste nerozhodi 🙂
Mozna to vypada ze jsem pro americkou, ci anglickou vychovu, to probuh vubec!!!Ale pro me nesmyslne zakazy nepraktikuju 🙂

anney
18. únor 2008

Jéé Alčo, tak s těma CDéčkama, tě teda naprosto chápu.Pro děti je to totiž jen další skvělá hra, nic víc.A ty kapesníčky jakbysmet.Oni si tím procvičují jemnou motoriku prstů.Když chceš zabavit dítě, zaručeně zabere to, co by se jako nesmělo.To by mi taky vůbec nevadilo.Já zase skládám prádlo na posteli a malej mi do toho leze.Taky mi samo všechno bourá, ale já vím, že ho to byví, protože to bere jako hru a nééé, že mi chce prostě dělat pakárnu.Tak si vždycky ty složený věci dám dál a jemu nechám na rozhazování jenom ponožky.On má zábavu a já klid na práci.Strašně ho to baví.A to jak potom s Neluš ty céda skládáte zpátky, tak to jí taky hrozně pomáhá.Učí se spolupracovat,, okoukává jak to správně dělat a to je strašně důležitý.Pokud bych teda nechtěla at to dělá, dala bych CD na polici , kam nedosáhne a hotovo.Jinak samo uznávám, že je spousta věcí , ketrý dětio nemají a nesmí dělat.Ale je to taky daný věkem, co jsou už schopná pochopit, že se nemá a tak. 😉 🙂

alcatko.j
18. únor 2008

anney 🙂

jajinak
18. únor 2008

Alcatko-souhlasim 🙂 (akorát,že u nás většinou to plácnutí nebo důrazné NE moc nepomáhá a stejně si dělá,co chce) 😉

gedren
18. únor 2008

Jo, u nas je to taky tak - s tim skladanim pradla presne tak 🙂 Helence zakazuju jen to, pro co mam dobry duvod (treba kdyz si vytahne knizku a listuje v ni, proc ne, ale beda, kdyz ji zacne trhat, to ji ji samozrejme vezmu a uz navzdy 🙂). Hazet jidlo na zem samozrejme taky ne, stejne tak hrabat se v kosi...ale ja ji teda pres nic neplacam, tu vec ji proste vezmu a uz nevratim.

V zasade muze kramarit s cim chce, pokud ty veci nenici, a pokud to neni nechutne/skodlive (leky, odpadky, noze..). A myslim, ze prave diky tomu, ze ji jen zridka neco opravdu zakazu, tak rychle pochopi a vetsinou i poslechne 🙂

morusa
18. únor 2008

Zvítězila jsem 😀 Po týdnu zákazů, dělání nene a plácání přes ručičku naše dítě pochopilo, že hlína z našich kytek se nevyhazuje ani nebaští, hurá, nemusím je nikam stěhovat, dnes stačil jediný pohled a bylo vyhráno. 😵

sonije
18. únor 2008

No já nevím, nějak se řídím instinktem..Adík teď začal být dost úzkostlivý a pořád kontroluje, kde jsem.. Když mě má na dohled, tak je v pohodě, jinak pokňourává a jen málokdy brečí. Už to taky poznám, takže někdy ho pár minutek nechám, jindy zkoumám, co se děje.. Když brečí, že nemůže usnout, jen ho pohladím a jdu pryč, jinak se rozbrečí ještě víc, takhle za chvíli usne. Někdy brečí z nudy, nebo má prdíky, to už taky poznám. Jinak si ho beru s sebou i do sprchy, v sedátku. Chce být prostě se mnou a já s ním, takže nějakou výchovu začnem řešit až později, teď si myslím, že je důležitější pořádně si upevnit vztah a ne ho odstrkovat, protože kňourá.. Jediné co, tak když se chystá olizovat boty nebo koš, to ho lehce plácnu po ručičce a řeknu ee.. Druhy pláče jsem rozpoznala až tak v 5ti měsících, takže do té doby jsem za ním taky pořád běhala a zkoumala. Každý mimčo je jiný a každá máma podle mě instinktem pozná, jak se kdy zachovat, jen se musí otevřít sobě i mimču a pak jde všechno líp 🙂

kristulatko
18. únor 2008

tak abych odpovedela na dotaz k tematu, me moje MUDra vytrhla trn z paty prohlasenim "minimalne do roka chovat, nosit, rozmazlovat, spolecne spat, mimi Vas potrebuje, tim nic nezkazite." plynule v tom pokracujeme, i kdyz samozrejme slecna uz ma sve nalady a zkousi, co a jak si muze dovolit. a pak miluju jeji prohalseni, ze "na vsechny problemy zabira prso". to se u nas potvrdilo, jsem prestala poslouchat mamku a jeji vecne dotazy, zda nekojim nejak casto a ridila se malou a jaaaaaaaaak se mi ulevilo.
jako prvorodicka jsem mela v hlave sileny zmatek a taky plno "moudrych" rad z domova apod., ale prijatelnejsi a tak nejak prirozenejsi pro me bylo to, co mi rekla doktorka. a plne souhlasim s haluskou, nase reakce na plac ci jine projevy je nutna, instiktivni, evolucne podlozena...

si myslim, devcata, ze by zivot mnohych z vas (a vasich deti taky) byl mnohem jednodussi, kdybyste na plac nahlizely jako na "zpusob komunikace", pac mimisa dlouhou dobu jinak ani neumi... a taky je vzdy lepsi hledat pricinu place nebo nespokojenosti, protoze tam vzdy nejaka je.

toz tak. 😉

sylviiik
18. únor 2008

Náš Lubík byl první měsíce hodně plačtivý a občas nezabralo nic jiného, než dát do vaku a houpat... proto nedám na vak a šátek dopustit, překlenuly nás přes krizové období. Skvěle se osvědčil i míč. Teď máme veselého a rozhodně ne rozmazleného chlapečka 😵

makelka
18. únor 2008

Já jsem diskuzi celou nečetla, ale souhlasím s alcatkem a anney, jsem na tom stejně 😉 já teda plácnu přes ručičku a už jsem plácla i přes zadeček, ale lehce, spíš pro výstrahu, stejně z toho prozatím nic nemá, tak by nechápal proč mu ubližuju 😒

babalala
18. únor 2008

alcatko - 🙂 🙂 🙂 to je ono! Nějaké NESMÍŠ u nás platí jen pro věci, kdy by mohl sobě nebo jiným ublížit, vše ostatní je dovoleno... Proč by si dítě nemohlo pohrát s cédečky nebo s čímkoli jiným, co najde? Vždyť zkoumá svůj domov! Když jdu do knihkupectví, taky listuju knížkama a hledám, co mě zaujme, a kdyby mě někdo okřikoval, tak se naštvu a už tam nevlezu... A pak ty věci spolu zase uklidíme - vždyť je to jedno, jestli skládáme cédéčka, příbory, šroubováky nebo kostky z Fisher Price. A co se týká původní otázky - kdy začít přitvrzovat - podle mě: NIKDY. Jistá pravidla jsou daná hned od začátku a nějaké postupné "dotahování šroubu" mi přijde ujeté. Přece nemám dítě od toho, abych si měla vůči komu budovat nějaké mocenské postavení, ne? Když se vzteká, tak je moje chyba, že nerozumím, co zatím není schopen vyjádřit jinak - holt musíme stále pilovat tu komunikaci.

kacka79
19. únor 2008

tak já jsem nenechávala Filípka nikdy plakat, někdy jsem ho i celé odpoledne nosila...když měl prďasy a teď je mu skoro 8 měs a už si sám hezky hraje a potřebuje mě čím dál míň... pláče jen když je unavenej a to ho klidně zase chovám.. nejsem zastáncem nechat děti brečet, nemyslím si že nás tím vydírají

navi
19. únor 2008

mě taky nějaké vyplakání přijde dost drastický a nesmyslný. Když pláče, tak ho něco trápí a je na mě abych přišla na to co to je. Kolikrát už jsem si myslela, že snad řve jen tak, když nic nezabíralo, ale se pak ukázalo, že ten pláč důvod měl. Třeba když jsem si myslela, že nemůže plakat únavou, protože spal dlouho, ale zkusila jsem ho dát spinkat, 10minut si zdříml a hned byla dobrá nálada 🙂 Taky si myslím, že v tomhle věku ještě nevydírají, to možná přijde později 😉

kyri
19. únor 2008

kachnik, ty máš teprve měsíc a půl starý miminko a už bys mu přitvrzovala? 😕
vždyť ono nic jinýho, než to kníkání nemá - kníkání maj mimča právě proto,aby se dovolaly pomoci, když potřebujou...
tak bych to "přitvrzování" neřešila, když tě volá, tak k němu jdi. však ono, až se naučí lézt a chodit, tak se to změní a dojde si za tebou samo, ale teď nemůže, tak kníká...

a já si taky říkám, jak to udělat, aby moje dítě noc co noc nemělo mejdany od 2 do 4, jenže jsem nenašla způsob, jak to změnit, a asi ani nenajdu, dokud nepochopim, co je příčinou (málo večeře, horko, zima, tatíkův mobil, co ho možná budí...?)
moc málo víme o tom, co mají miminka a malé děti za důvod pro svoje "zlobení" - no, nevychovanost nebo rozmazlenost to nebude...

cermonca
19. únor 2008

Kachnik.Myslim si ze na pritvrzivani je v tvem pripade casu dost 😕
Jsem nekde cetla ze prvni rok dite potrebuje hodne kontakt s mamou chovat mazlit se,proste ji citit.Tak my jsme ze zacatku hodne nosili v satku protoze jinak jsem se nemohla ani hnout aby nervala.
Ted uz nam je 11 mesicu a mala tak od 10 mesicu ma vstekaci obdobi tak uz trochu "pritvrzuji" Napriklad vezmu ji neco co nesmi a ona se zacne vstekat tak ze si lehne na bricho a mlatit hlavou o zem 😲 😠 tak ji proste necham a reknu ji az se uklidni aby prisla za mnou a jdu treba neco delat.No a ona uz pochopi ze to nikam nevede a po chvili se uklidni.
Jo a jeste jsem zi ted zacala ucit spat v postylce protoze usinala jen u prsa 😠 no par dnu to trvalo ale ted jo polozin a ona usne bez place.
Tak to je u nas to pritvrzeni ale fakt az skoro v roce.U mladsiho mimi bych to nedelala.

makulenka
13. led 2013

Dovoluji si obnovit tuhle diskuzi. Od narození jsem hodně chovala, mazlila, věnovala se -právě s přesvědčením, že každý pláč má svůj důvod a dítě potřebuje cítit bezpečí. Teď je malýmu 9 měsíců a má doslova hysterický záchvaty a pláčem si vyloženě vynucuje - neexistuje, aby si chvíli pohrál sám, hraju si s ním s hračkama na koberci a jen se zvednu si třeba zalít čaj, tak spustí. Okamžite přileze za mnou, stoupne, drží mě za nohy a hystericky řve. Jak ho vezmu, tak zase dobrý. To samý, když se hnu na záchod a on mě i vidí, nechám otevřený dveře, ale to nestačí, leze za mnou a drží se mě za nohy..
Vím, že nás potřebuje, snažím se mu vysvětlovat, když vařím, vezmu si ho v jídelní židličce k sobě, dám mu kousek rohlíku..všechno na chvíli zabere a za chvíli už natahuje ruce na mě a řve. Já ho pochovám, ale ne vždy. Prostě když mám objektivní důvod,musí počkat (i když to někdy nevydržím, všeho nechám a podřídím se mu).
Podle mě to ale není dobrý, podle mě ve chvíli, kdy už dítě ví, že si řevem vynutí pozornost, je potřeba ho učit taky trochu trpělivosti... Nepřiskočit k němu okamžitě. Dítě má své potřeby, ale ostatní členové rodiny taky a dítě by mělo vědět, že ty ostatní jsou stejně důležitý jako on (pokud ty potřeby důležitý, jsou, samozřejmě.)
Takže mu neodpírám pochování a pod., ale říkám mu "počkej"... ale moc to nefunguje. No jsem z něj na nervy...
Tak teď raďte...

janatrestikova
23. srp 2013

@kacerka Přesně tak to vidím taky. Až poznáš, že jen vymýšlí z nudy nebo se fakt něco děje.