Učím ho...
zanuli
13. bře 2014

Základy slušného chování - pozdrav - jak učíte své děti?

Ahoj holky, pamatuji si, že jsem jako dítě byla dost často upozorněna mamkou, že mám pozdravit ....když jsem opomněla, tak se ozvalo ...neumíš pozdravit. Ve škole jsem se učila, že je to jeden ze základů slušného chování. Když někam vcházíme, k někomu přicházíme - pozdravíme !! Pak dle situace nebo místa se přidává podávání ruky, obejmutí apod. Mne však o to více to zaujalo, jak jste na tom vy maminky, které již máte mluvící dítka - učíte je zdravit nebo říkáte jim proč se to tak děje. V době, kdy jsem pracovala v obchodě jsem se mnohdy setkala s tím, že ani někteří rodiče neuměli při příchodu do obchodu pozdravit a samotné dítko nás překvapilo, že pozdravilo nebo případně nepozdravili vůbec a ještě se na nás dívali, jako že proč nezdravíme my je? Ale pokud se nemýlím tak zdraví - příchozí - nebo je to jinak? Stejně tak trochu nechápu, že pokladní v supermarketech mají u pokladen ,,desatero,, (to jsem si jednou pročetla ve frontě na kase a slečna pokladní to měla k sobě otočené) a mezitím bylo, že nesmí zapomenout pozdravit. Proč je to poslední dobou takový problém i běžných situacích? A další příklad: ještě v těhu jsem jela s taškou a kabelkou autobusem domů, respektive čekala jsem na něj až dorazí, byla jsem unavená a za mnou se přistavily dvě pubertální slečny 😉 ....autobus dorazil, nastoupila jsem, poté oné slečny, já ze slušnosti zdravím řidiče při vstupu - načež se za mnou ozvalo, kdy ta druhá slečna říká té první: ,, Ty nezdravíš?,, Odpověď druhé slečny: ,, Když nastupuji zásadně nezdravím! ,, hmmm, tak by mne zajímalo, zda vůbec někdy, někde zdraví ? Jak to vidíte vy nebo jaké máte zkušenosti s pozdravem ? Děkuji za všechny příspěvky
Strana
z2
Dolů
PředchozíStrana
z2
Další
denyzuza06
20. zář 2014
my jsem to děti nijak zvláště neučily, okoukali to od nás dospělých a hned jak začali mluvit začali i zdravit, na druhou stranu hlavně ta mladší zdraví ale uplně každého 🙂 občas se stane že se stydí nebo zabaví něčím jiným a musíme připomenout ale jinak kamkoliv vejdou kohokoliv potkají pozdraví. Možná je to tím že bydlíme na vesnici, tady se prostě zdraví
hadruska
20. zář 2014
Napodobou, proste jdu prikladem a muzi i detem podekuji, poprosim a zdravim 🙂
magdalenax
20. zář 2014
Holky, nedávno jsme měli na návštěvě přátele, kteří od nás bydlí hodně daleko. Mají dva malé syny. My jsme se však neslušně rozdělili, mužský byly v obýváku, protože oni potřebují řešit auta a svoje problémy a my zase v kuchyni probíraly vše možné. Samozřejmě jsem jim dala na stůl občerstvení (chlebíčky a takový zákusek, který jsem ale kupovala, protože na pečení čas nebyl). KOUKALA JSEM ALE JAKO BLÁZEN, když ten mladší z kluků přinesl do kuchyně prázdný talířek, dává mi ho na linku a povídá, - teto děkujeme, bylo to dobrý, moc nám to chutnalo! Tomu capartovi je asi pět let, možná ani to ne
sarkar
21. zář 2014
U nás to taky přišlo tak nějak automaticky...nejdřív se naučila "AHOJ", naučili jsme jí, že když se ráno probudí a my jí jdeme vyndat z postýlky, tak se řekne ahoj, totéž po odpoledním spaní. Pak brzo začala opakovat Dobrý den a Nashledanou. Sama od sebe to neřekne, ale když slyší mě, zopakuje to. Když se někdy zapomene a při odchodu neodpoví, tak jí vysvětlím, že se pozdravit má ještě když to ten druhý člověk slyší. Ale nehrotím to, malé je teprve 19 měsíců 🙂
Totéž děkuji - resp. dík - a prosím. Tuhle za mnou přiběhla, něco mi přinesla a řekla mi k tomu prosím 🙂 Nejdřív jsem nerozuměla, hlavně jsem jí ani o nic nežádala, až pak mi to došlo 🙂
Strana
z2
Nahoru
PředchozíStrana
z2
Další