Dává někdo umělé mléko "dobrovolně"?

mysicka_lb
10. črc 2014

Ahoj maminky, předem prosím, neberte moji diskuzi jako výzvu k hádkám a napadání se.... Je to trošku kontroverzní téma a moc se o tom nemluví, ale zajímalo by mě, jestli někdo dává dítěti UM z jiných důvodů, než že nebylo vlastní mléko. Třeba proto, že šla dotyčná maminka brzo zpět do práce, proto, že se bála, že její mléko nebude pro dítě zdravé (např. nedokázala seknout s kouřením, musela brát nějaké léky, co se neslučují s kojením atd.), kojení pro ni bylo bolestivé nebo jednoduše kojit nechtěla. U nás to není zrovna populární názor, ale řekla bych, že v zahraničí bývá vcelku běžné, že se žena rozhodne nekojit..... a hlavně že je to čistě její věc, nikoho bych si nedovolila kvůli tomu odsuzovat. Neodsuzuju ale samozřejmě ani zastánkyně kojení, aby mě někdo nechytal za slovo. Já sama kojím i přikrmuju UM.

marukm
11. črc 2014

Já se tedy nemůžu zapojit do diskuze jako takové, protože mě to všechno teprve čeká, ale pořád o tom musím přemýšlet.

Jsem prvorodička, takže samozřejmě nezkušená, nevím, co mě čeká, a mám pochopitelně trochu strach. Když jsem se o kojení začala v poslední době víc zajímat (pročítat si, jak by se mělo dítě přisát apod.), děsím se toho ještě víc. Nehledě na to, že mi přijde tristní, že pravděpodobnost, že mi v porodnici poradí "dobře", moc vysoká není. To mě děsí ze všeho nejvíc. Kde jinde by mi měli pomoct, poradit? Standardní rada - zavolej si laktační poradkyni. OK. Ale přijde mi to jako slušný paradox (navíc když to většinou neskončí u 1 návštěvy a každá služba má svou cenu).

Nejvíc mě děsí právě ten tlak, o kterém všechny víme. Kojíš? Ty nekojíš? A proč? A pozvala sis laktační? Ještě jsem ani neporodila a už z toho mám deprese. Když pak čtu, jak dlouho to všechno může trvat, co všechno to s sebou může nést (malé bude plakat, vztekat se, já budu na prášky, nevyspíme se...), nejradši bych to vzdala. Navíc s mým poprsím (jestli se to tak dá vůbec nazvat, a ano, vím, že velikost poprsí s kojením nesouvisí) předpokládám i boje s polohami. Nepodařilo se mi sehnat ani kojicí podprsenku.

Přesto všechno chci udělat, co budu moct, aby to šlo. Ale jediné, po čem toužím, je, abychom oba byli zdraví a spokojení. A pokud to bude podmíněno tím, že nebudu kojit, myslím, že se s tím smířím. Chci mít se svým dítětem krásný vztah, chci se mu patřičně věnovat a chci si ho užít. Ne se bát, kdy bude chtít jíst, protože to bude boj pro nás oba.

Jinak já nebyla kojená. Ani manžel nebyl. Oba jsme byli od začátku na UM (moje mamka měla vážný zánět prsou, manželova prostě mléko neměla, ale jak už tu padlo, tehdy se to kojení nějak moc neřešilo) a nepozoruju výraznější rozdíl. Resp. manžel je zdravý jak řípa, u mě je to už trochu horší, ale to asi trochu souvisí i s rodinnou zátěží a předchozím životním stylem.

danulka5775
11. črc 2014

@katazl ne v pohode, neberu to jako utok. Pak kdyz byl maly starsi tak jsem si rekla ze jsem byla blba a nevydrzela to. Ale ted uz je to jedno 🙂

krystalka
11. črc 2014

@marukm - přesně jak píšeš, nejdůležitější je spokojené dítě i maminka, když se kojení podaří, tak je to skvělé, jak pro miminko, tak i finančně, ale někdy prostě i kdyby ses rozkrájela, tak to nepomůže a pak nemá cenu se kvůli tomu stresovat, já se ještě teď pamatuji na tu úlevu, když jsme nakonec po dlouhém boji dali UM, předtím už jsem byla fakt na dně, nevyspala jsem se, měla jsem pocit, že pořád jen nutím syna, aby zkoušel sát, odsávám, ohřívám, krmím....spala jsem ani ne 2 hodiny v kuse....někdy se to prostě nepovede a je pak určitě lepší dát UM, než být takhle ve stresu, to neprospěje nikomu....

superkousky
11. črc 2014

V kolikátém století žijeme,že se v porodnici musí kojit ?
Já v porodnici oznámila,že kojit nebudu a konec-tečka.
Prostě jsem s nimi na toto téma vůbec nediskutovala a měla jsem klid (jako od personálu).
Akorát jedna sestřička měla nějakou poznámku,tak jsem ji řekla,že ještě jednou a budu si na ní stěžovat.

Je pravda,že ne moc razantní maminky kojit "musely",ale to byl jen jejich boj.
Pokud je maminka plnoletá+svéprávná a řekne,že kojit nebude,tak prostě nebudu - konec diskuse.

katazl
11. črc 2014

@marukm Hlavně se nestresovat a "nestahovat kalhoty když brod je ještě daleko" 🙂. Kojení je hooodně o psychice a o tom, že maminka si věří!

krystalka
11. črc 2014

@katazl - to je pravda, ale taky by maminka měla vědět, že to stát může, že to nevyjde a že to nemusí být její chyba a není to konec světa....já jsem třeba kojit chtěla, automaticky jsem počítala, že budu a nějak mne nenapadlo, že by to nešlo, že prostě ať se budu snažit jakkoli, tak syn prostě chtít nebude...no, co nadělám...evidentně mu to nijak neublížilo, takže i když jsem kojit chtěla, tak jsem se srovnala s tím, že to prostě nejde a život jde dál 🙂

mysicka_lb
autor
11. črc 2014

@sariky Já mám úplně stejnou zkušenost. Teda s tím rozdílem, že jsem se nerozbrečela málem, ale úplně. Vlastně jsem celý pobyt v porodnici prořvala a prokojila, malému slzy tekly rovnou do obličeje a řval chudák taky..... Porod byl hroznej, ale pobyt v porodnici byl nesrovnatelně větší peklo☹. Jakákoli vzpomínka mě odrazuje od toho, abych ještě někdy měla děti.

kataol
11. črc 2014

já v šestinedělí měla tři záněty v prsu a čtyřicítky horečky, první tři týdny mi při kojení tekla krev a hystericky jsem brečela při každém přisátí, jak to bolelo..a to mám poměrně vysoký práh bolesti 🙂 kojit jsem nepřestala, ale v tu chvíli jsem záviděla matkám co nekojí, protože když člověk sotva přijde z porodnice a ještě musí řešit tyhle hnusy kolem kojení, tak to dvakrát na fyzičce ani na psychické pohodě moc nepřidá...takže chápu, že můžou být slabší povahy, co třeba tu bolest nezvládnou a prostě se na to vykašlou, i když jsou pořád i jiné způsoby...přece jen se dá odstříkávat, já odsávala a nechávala jsem prsa odpočinout a krmila jsem MM z lahve...kojení a nekojení...u obou je dost výhod i nevýhod a je na každé matce, jak se rozhodne..sice mi není po chuti, že někdy je to čistě ze sobeckých důvodů, ale je to každého věc..já to beru tak, že když chci dítě, tak bych mu měla dopřát vše co k tomu patří, pokud to půjde a z vlastní pohodlnosti mu nedat něco tak přínosného je podle mě škoda pro to dítě...já u své dcery viděla dlouho, jak je mm prospěšné, ať už v chřipkových sezónách, když lítaly rotaviry..vždycky jsme to odnesli já s partnerem a malá minimálně a věřím, že díky kojení..ale sama jsem ji v 11 měsících odstavila...čistě ze sobeckých důvodů 😀 vadilo mi, že mi leze do výstřihu, že leze i ostatním ženským do výstřihu, chtěla prso co půl hodiny jen tak na požužlání, v noci jsem k ní musela vstávat i 6x a půl hodiny jsem u ní musela být při každém nočním kojení než usla...prostě jsem se chtěla vyspat a být čilá..a to spaní se s odstavením opravdu zlepšilo, krmila jsem ji kratší dobu, ležela při tom v postýlce a usla hned..o to víc jsem se s ní mazlila přes den a evidentně jí to nevadilo, teď je to mazloň největší..jo a před těhotenstvím jsem kouřila a byla jsem ráda, že s malou nemůžu 😀 když někdo nekouří pomalu dva roky, tak bych řekla, že by se měl odnaučit ne mít ještě víc za tu dobu na to chuť 😀 ale jo, teď si taky dám, když jdu někam ven sednout, ale nikdy bych nekouřila před malou...

mantaray
11. črc 2014

@krystalka Přesně tak! Ale to se dočtete málo kde. I na krabici od UM je v podstatě napsáno, že máte kojit kojit kojit!

kataol
11. črc 2014

@marukm já kojení před porodem neřešila, brala jsem to jako samozřejmost a že to prostě půjde..přestože všechny ženy a generace v mé rodině kojily možná tak dva až čtyři měsíce, já to brala stejně jako že ji budu muset přebalovat..prostě že to půjde..a šlo to..neboj, poloh při kojení je mnoho a každý si najde tu svou, krom toho v šestinedělí ti můžou prsa vyskočit i o dvě čísla, takže spíš nepočítej s tím, že je budeš mít stále takové jako teď, já měla trojky normálně a v šestinedělí tak pětky 😀 prostě balóny 😀 mě v porodnici taky moc neradily, akorát mi sestra řekla, že je kravina, že když ženu bolí bradavky, že je to špatná technika...protože bradavky jsou velmi citlivé a každá žena má jiný tvar, jinou velikost, stejně tak každé dítě je jinak velké, jinak sajou, jinak koušou..prostě to všechno nech vyplynout a spolehni se na instinkt a když to nepůjde, no tak to nepůjde, dokázala bych ti tady vyjmenovat xxx supr věcí, co při kojení dělat nemůžeš 🙂 dítě potřebuje hlavně matku, spokojenou matku a její blízkost..všichni řeší kojení a přitom málokdo se zabývá tím, že dítě nejvíc reaguje na psychickou stránku matky a že nejvíc potíží způsobuje matka dítěti stresem, nervozitou a špatnou náladou...

salikova
11. črc 2014

@marukm hele, za mě - čím víc toho nastuduješ, tím hůř...Je to hlavně o insktintu a klidu duše.. Chce to hlavně pohodu a když to nejde, vylašlat se na to, zbytečně se netrápit...
Upřímně si nedokážu představit, že bych kojila tou stříkačkou nebo se podobně s "kojením" piplala.. Toto je týrání matky i dítěte - je to naprd a když to prostě nesedne ani matce ani dítěti, tak se může volat laktačních poradkyň klidně sto a zázrak se nestane, prostě kojit nebudeš. Mám takovou kamarádku, která utratila strašně moc peněz za laktační poradkyně, kloboučky, čaje na podporu tvorby mléka, apod a výsledek byl ten, že po 3 měsících zjistila, že nedělá nic jiného než se snaží rozkojit, je ve stresu, na malého už nemá sílu a konečně dala flašku:D On se svět nezhroutí a každymu je po tom prd jestli kojíš nebo ne...

@superkousky 😉 🙂

@mysicka_lb :(

mantaray
11. črc 2014

@salikova to určitě jenomže když vám to nejde, tak vám to nedá a pořád dokola hledáte co děláte špatně 🙄

krystalka
11. črc 2014

@kataol - tak to jsi dobrá, že jsi vydržela 🙂 , myslím, že leckdo už by to vzdal....já jsem takovéhle problémy naštěstí neměla, ale bohužel syn odmítal sát, díky žloutence pořád usínal, odsávala jsem, krmili jsme stříkačkou po prstu, zkoušeli všechny možné polohy přikládání, ale bohužel nic....jak byl kvůli té žloutence spavý, tak mi kolikrát dalo velkou práci ho vůbec vzbudit na kojení a když se mi to povedlo, tak párkrát potáhnul a usnul a nebo začal hystericky brečet....vydržela jsem 2 měsíce, dávala mu pak aspoň odstříkané mléko z lahvičky, ale dlouho jsme to neudrželi....takže pak dostal Nutrilon a začal konečně líp prospívat, byl klidnější, spokojenější....na jeho imunitě se to nijak neprojevilo - jak jsem psala, teď mu bude 6,5 roku a dosud měl jednou antibiotika na angínu a neštovice, jinak sem tam rýmička.....a to má jen úplně nejzákladnější očkování, nic nepovinného, ani rotaviry ani Prevenar apod., on dokonce už nemá ani TBC...všude na nás koukají jak na exoty 🙂 , ani ve školce se mu nepodařilo chytit žádné rotaviry, spálu apod., může to být náhoda, ale já bych tomu kojení zase tak obrovský vliv na imunitu nepřikládala....třeba neteře byly obě kojené a byly daleko častěji nemocné, než syn, tak těžko říct....

kataol
11. črc 2014

@krystalka no, já taky naočkovala jen hexu a koukám kolem sebe, že víc nemocné jsou děti očkované a je jedno jestli kojené nebo ne 😀 já jsem taky odkojená sunarem a nemoci se mi vyhýbaly, doktorka si vždycky stěžovala, že nás s bráchou vůbec nevidí, jen jednou za rok na prohlídce 😀 to kojení je tlak hlavně od veřejnosti..asi sis všimla, že první, co se tě někdo zeptá, když tě potká s miminkem je "kojíš?"...to je asi ta nejdebilnější otázka, hlavně pro matky, co nekojí, ty fakt lituju...a jak jsem psala, podle mě je důležitější samotná matka, jestli je spokojená a šťastná, aby bylo i dítě..já teda kojila i kvůli malé, protože mi to doporučil ortoped, aby se jí lépe rovnala nožička (narodila se s vadou) a že je to dobré právě na kosti, takže to byla docela motivace nepřestávat, i když jsem někdy fakt byla s nervama v koncích..a teda že to šlo na malé dost poznat, já s mateřstvím celkově dost "bojovala" a zvykala jsem si hodně dlouho, malou jsme neplánovali, takže jsem na to nebyla úplně připravená a všechno se to podepsalo i na malé...nebyla jsem v podstatě šťastná, i když jsem byla, ale sama se sebou jsem spokojená nebyla, do toho lítání po nemocnicích, prostě mi trvalo, než jsem dospěla, přerovnala jsem si hodnoty a začala myslet jinak a brát i život jinak..a ejhle, šlo to najednou poznat i na malé, lépe začla spát, přestala mít takové ty pitomé uřvané náladičky...takže za mě, koj nekoj, je to jedno, hlavně buď šťastná, aby tvé dítě mohlo být taky, protože dítě čerpá energii nejvíce ze své matky...

ija1
11. črc 2014

ja jsem bohuzel nekojila dele jak mesic u obou holcicek.........
jedna se nechtela prisavat, vzdy jsem volala laktacni, a ta mi poradila odsavat, ze proste mala nechce a muzem leda zkouset.........byla u nas nekolikrat, tehdy snad jeste prispivala pojistovna.....a snazila se delat psi kusy......... bohuzel........
tehdsy jsem se z toho hroutila, psychicky nervy v kyblu, otazky kojis......jsem nesnasela a privadely me k slzam, mela jsem pocit, ze jsem jako matka selhala........... postupem casu a diky par uzivatelkam odsud (pripominam strouzek - jestli si nekdo vzpominate....), tak jsem se k tomu postavila celem.. a rikala jsem si, ze jsme udelaly co slo - caje, prikladani, odsavani cely den........ neslo.........
u druheho jsem si dite nechala prilozit, bonding probehl skoro cele dve hodiny, vse podle planu, v porodnici se mliko spustilo, mala byla dravec, nicila mi bradavky, i pres tu bolest jsem do toho sla.......prikladala jsem co hodinu, a snazila se , jenze prsa se nalily jednou a znova uz ne, okamzite jsem volala laktacni poradkyni, tentokrat jinou, a ta hned druhy den prijela a videla ze z kazdeho prsa maximalne dvacet, a to druhe prso bohuzel natrzene, kdy pri dotyku s nej tekla krev, takze bolest neskutecna......., ona sama mi rekla, ze mam zkouset prso uzdravit, druhe prikladat a sama mi doporucila UM, opet uz od porodnice kolobeh caje, tenotkrat uz jsem byla vybavena homeopatiky.........a tyden se darilo, vzdy pri krmeni dvacitka, po kazdem kojeni vazeni.....no des, odsavani........ a pak jsem do prsu dostala zanet, den jsem musela vysadit a prso jsem stimulovala odsavackou, ktera jela nekolikrat denne, ale po dvou dnech mlicko zmizelo.......proste jsem odsala jen petku, mala se zacala odtahovat, prisala se, trikrat potahla a chrapala......... tyden jsem se snazila prikladat, odsavat ale neslo, tak jsem to proste zabalila....... tentorkat bez psychickych projevu, proste snaha byla, neslo, tak se svet nezbori,.........
tim ze jsem se dnes uz nenechala vydeptat, je moje mladsi holcicka spokojena na um, krasne spinka, je pohodova, usmevava, a verim ze je to i tim, ze ja sjem v pohode,.......nenechala jsem fanaticke kojo reci, aby me tentokrat dostaly.......jo, ja verim, ze je to to prirozene a dobre pro dite, ale co mam delat, kdyz to proste nejde.......ac se clovek snazi, vyhazuje kacky oknem za laktacni, za caje......atp.......
a hrozne se mi libi, jak vystartuje spousta tech, kterym to jde.......... ja bych opravdu chtela videt, kdyby jim to taky neslo, a trapily se tim......... a pak musely cist jak jsou line, pohodlne, sobecke, pripadne neinformovane......

mi to trosku pripomina, jako kdyby se nekdo vysmival snazilkam, ktere se taky snazi a nejde to ac delaji prvni posledni..............na to mi manzel vzdycky rika, at jsem stastna, ze mam dve krasne zdrave holcicky, ze vsechny holky sedici pred CAR by si to hned vymenily i s tim nekojenim......

.......ja vim, ze ty rady o kojeni a jeho prednostech neni mysleno zle, ale proste na cloveka, ktery si to vycita, trapi se tim, je to jak casovana bomba......... rana do ziveho..........
a jinak co musim zduraznit, muj osobni poznatek.........prvni dcera byla zezacatku hodne plactiva, chtela mou pozornost i pri uspavani a porad me chtela u sebe, dneska uz verim tomu, ze hodne kopirovala muj psychicky stav, ktery prvni dva mesice za moc nestal kvuli trapeni s kojenim a pote odsavanim.....
moje druha holcicka je od zacatku smisek, slunicko pohodove, spinka celou noc a je to primove spokojene miminko........ a ja jsem presvedcena o tom, ze je to i tim, ze veci uz nehrotim,.....starsi jsou dneska 4, nemocna do tri let nebyla skoro vubec, jednou mela sestou nemoc, a jednou nam prochladla kvuli klimce v Chorvatsku /nasi blbosti/, a ted ve ctvrtem roce proste jednou za par mesicu prinese neco ze skolky, ale nemocnost v kolektivu je vysoka obecne......to se upravi......
omlouvam se za roman, ale kdyz jsem tu cetla nektere prispevky, tk jsem to taky sepsala 🙂

kocka5
11. črc 2014

@mysicka_lb Má zkušenost s kojením byla u prvního podobná ------ po císaři mi v podstatě v sugerovaly, že jsem na kojení úplné poleno ..... stačilo jim k tomu 10 dnů v nemocnici ........ doma bájo ...... kojení bezproblémové a byla jsem už 100% jistá, že místo aby mi v porodnici pomohli, tak mě zdeptaly...... Pořád jen mlely o kojení. O pět let později ...... stejná porodnice s laktační ligou ...... po té co mou spoluležící domů vybavili 3 dávkama Beby pro jistotu....... jsem si myslela že jsem úplně jinde. Sestry byly myslím ty samé ..... a byla to procházka růžovým sadem ...... za prvé jsem věděla, že kojit umím i přes rok ....... a za druhé...... úplně změnily přístup ........ SNAŽILY SE TOTIŽ POMOCI. 😉 Konečně.
V mém okolí žádná kámoška není fanatická kojička...... ale kojily stejně dlouho a když to nešlo ..... daly UM .... a co ....... někdo ten dar má a někdo ne .......
Viděla bych to tak, že po akutním císaři ....... v pohodě kojit ...... tak si dotyčná může říct ...... alespoň nejsem úplně na prd...... něco mi jde. A myslím, že to možná některé vytáhne z deprese.
Takže neházej flintu do žita v i nemocnici se můžou změnit😀

deenyska
12. črc 2014

@mantaray Určitě nejsem jediná, kdo si tímhle či něčím podobným prošel, ale říkala jsem si, teď v očekávání druhého dítka - koliky zvládneme, na to mám "vysokou školu" 😀 , hlavně ať, prosíííím, neblinká 🙂 . Tak uvidíme. Ale moc děkuju za uznání, je to milé 🙂

deenyska
12. črc 2014

@kikimaruska Uff, taky teda lahůdka... připomněla jste mi, že nám se taky cca v 6i týdnech objevila kýla, ale teda tříselná. Zřejmě dítky těm prdíkům a častému plakání. Na psychice mi ani nepřidal fakt, že při jedné kontrole oné kýly nás pediatrička poslala STATIM na ultrazvuk s podezřením uskřinutí. Sice jsem tam tenkrát jela ubulená s šílenýma představama, jak čekám někde u operačního sálu, ale o to větší klid jsem získala, když mi řekli, že v kýlce je jen tekutina, která se s největší pravděpodobností vstřebá. Někdo by možná namítal, doktorka, kráva, akorát vyplašila mámu, ale já jsem ráda, že nás poslala. Raději hodina zbytečného strachu než něco zanedbat. .............
Jinak, jsme statečný a silný holky... co nás nepoloží, může nás jedině posílit 🙂

zulitvi
12. črc 2014

Tak v podstate se da rict, ze já ano. Malému postupně prestavalo stacit moje mliko, tak jsme dokrmovali. Jenze nesnesl moje +UM a strasne blinkal. Po 3 nocich, kdy jsem vstavala dost casto, jsem kojila jen 1-2x za den. Ani jsem se nezkousela rozkojit, protoze jsme se u toho trapili oba. Navic jsem musela kojit pres kloboucky a byl z toho vždy vyrizeny. Lepsi davat UM, nez byt vystresovana a mit urvane dite. Podle me, nazor super kojicich matek co radi za kazdou cenu rozkojit neberu.

deenyska
12. črc 2014

@zuzana_ka Mě asi nejvíc bylo líto to, že přestávám kojit, přestože to mlíčko mám, ale tenhle pocit mě brzy přešel. Musím teda ale přiznat, že těm kojným maminkám závidím, ono je sice to kojení taky pěkný žrout času, ale když to opravdu jde tak jak jít má, tak to pro maminku nijak náročné není, ani v noci. Ale jinak s Vámi naprosto souhlasím. Dodnes jsem přesvědčená, že když kojení nemá jít, tak nepůjde, ani kdybysme se na hlavu stavěly. ovlivňuje to hodně věcí, psychika především, samotné miminko apod. Mám plno příkladů z okolí, na základě kterých jsem si tenhle obrázek udělala. Nejprve svou sestru... ta měla mlíčka hodně, malý byl tahač s porodní váhou 4 kg, jenže mlíčko jí z prsu teklo opravdu proudem, že malý nestačil polykat a patřičně ho to znervozňovalo, topil se v tom, rozčiloval se u toho, takže se sice najedl do syta, jenže nikdy ne v klidu. Po nějaké době to ségra začala řešit taky onou odsávačkou, nekecám, do 5i minut pákovkou z jednoho prsu 120 ml. Ale stejný případ jako Vy, odsáváním se mlíčko začalo ztrácet až se ztratilo. Oproti tomu sestřenice, měla diblíka narozeného 35. týdnu, poprvé jí ho k prsu přiložili po 10i dnech od porodu a nikdo si nedělal naděje, že to půjde. Ale malý se přisál okamžitě a okamžitě začal tahat. Ve finále byl kojený do 9. měsíce a nebýt toho, že maminku kousal do prsa, vydrželo by jim to déle. Přesto, když si chtěla odsát mlíčko do lahvičky, že by třeba vydrželi u MM mléka nad těch 9 měsíců, elektrickou odsávačkou odsála dohromady pouhých 40 ml. Kámoška, která má teď půlroční miminko kojit opravdu chtěla, takže díky technice kojení zůstala s malou v porodnici o den dýl. Byla přesvědčená, že když ví jak na to, půjde to - nešlo to. A to bylo hodně nefér, protože ona tomu věnovala opravdu hodně času, takže by si úspěch zasloužila. Asi největším kamenem úrazu bylo "líné" miminko, princezně se moc nechtělo tahat. Ale samozřejmě v tom hrál roli i stres, její dcerka taky v noci hodně plakávala, do toho měli široké balení, pupeční kýlu, neprůchodnost očních kanálků.. prostě se to na ní také vyřádilo. Její švagrová, úspěšná kojná matka, se po porodu zlobila, že jejímu synkovi bez jejího vědomí dali v noci napít mlíčka z lahve. Byla přesvědčená, že jak mu nacpali dudel, je po kojení, což by třeba u jiných dětí vskutku tak dopadlo. Ale u nich ne, malej se bez problémů přisál a úspěšně pil od maminky minimálně půl roku. .... a sestřenice mého manžela měla tolik mlíka, že by ho mohla vyvážet, malá to nestačila pít a výsledkem toho byly opakující se záněty prsu, načež ženský doktor řekl stop kojení, napsal léky na zastavení laktace a bylo vyřešeno .... je to strašně individuální.. já si myslím, že až nespravedlivé 🙂. Ale taky v přechodu na UM nevidím zboření světa. Je fajn, že těm mimískům máme co dát 🙂

rituska88
12. črc 2014

Tak já přidám i náš příběh. Malý se narodil císařem, takže mlíčko hned nebylo. S přiložením na sále mi nepomohli, malý ječel, nepřisál se, a potom mi ho sestry donesly až pozdě odpoledne (narodil se v 8 ráno), to se taky nepřisál, tak sestra pokrčila rameny a zase ho odnesla. Nakonec teda večer se přisál a už mu to šlo hezky, ale mlíčko nebylo a nebylo...tak to trvalo 3 dny - malý hystericky ječel, nikdo mi nepomohl, neporadil a já se snažila a snažila, chodila se pořád ptát a prosit sester, ale vždycky mi odpověděly, že ho mám co nejvíc přikládat a mlíko se vytvoří (žádnou odsávačku mi nepůjčily, ani žádná nezkontrolovala techniku kojení, nic). Po 3 dnech už jsem byla do krve rozkousaná a malý stále ječel, já s nervama v háji (tím spíš, že na pokoji se mnou byla paní s úplně stejným problémem a děcka se v jekotu střídaly). Nakonec se mě sestra na noční zeptala, jestli souhlasím s tím, že mu dá dokrm (MM od dárkyň). Samozřejmě jsem souhlasila. Vypil to ani nemrknul a vypadalo to, že by si dal klidně i víc. Ráno na vizitě ho doktorka zvážila a začla nadávat, jaktože tolik zhubnul, že mu musí dát dokrm. Tak jsem jí řekla, že už jim to říkám 3 dny, že mlíko nemám, a že už mu dala dokrm sestra na noční, protože strašně ječel. 4.den se mi konečně mlíko začlo tvořit. Jenže bradavky jsem měla v takovém stavu, že kdykoliv malý zaplakal hlady, spustil se ve mně alarm: ,,Panebože ne, to zas bude bolest." Pořád jsem chodila za sestrama, ať mi poradí nebo dají něco na ty bradavky, že to přece není možné. Odpověď vždy byla: ,,To bude dobré, na to si zvyknete." Nakonec jedna mi dala jakési chrániče bradavek - libovala jsem si, jak mi to ulevilo, když se mi bradavky nedřely o košili, mazala jsem mastičkou (kterou jsem si na sesterně musela koupit) a doufala, že se to začne hojit. Jenže druhý den ráno jsem zjistila, že se mi tvoří po celých prsou jakési puchýře - ty začly večer praskat a kůže se strhávala do živého po celých prsou i na dvorcích a jak malý pil, odíral se mi o to bradičkou - tu bolest bych nepřála nikomu. Když jsem to ukázala doktorce, zhrozila se, že to ještě neviděla, a ani mi nedokázala poradit, co s tím mám dělat. Nakonec se přišlo na to, že ony chrániče byly špatně umyté od dezinfekce a já chytla nějakou alergii. Modlila jsem se, ať už jsme doma, že doma mlíko odstříkám a prsa se budou moct hojit, kdežto v porodnici mě pořád nutili kojit, kojit, i když jsem brečela bolestí. Poslední 2 dny v porodnici jsem probrečela a kojení chtěla vzdát. Cestou domů jsme pro jistotu koupili Nutrilon. Doma jsem se snažila odstříkávat, ale moc mi to nešlo - nemohla jsem na prsa moc tlačit, protože jsem měla strženou kůži a hrozně mě to bolelo. Zachránil mě až náš pediatr se sestřičkou, kteří mě psychicky podpořili, sestřička, která je laktační poradkyně, zkontrolovala techniku kojení, zapůjčila mi odsávačku a já byla hned klidnější. Přesto jsme doma dávali cca 2x denně Nutrilon - protože jsem byla z neustálého odsávání a mezitím kojení úplně vyřízená - nespala jsem snad vůbec, prsa bolela, takže jsem vydržela kojit nebo odsávat jen chvíli a to malému nestačilo. Nakonec jsem se zahojila, ale při pokusu o odbourání Nutrilonu vyvstal další problém - po úraze před mnoha lety mám velkou asymetrii prsou, jedno prakticky v té době přestalo růst a nyní se v něm mléko sice tvoří, ale jen malinko, kromě toho se na té straně malý špatně přisává a ječí, protože mu to neteče. Z druhého prsu mléko teče dobře, ale kojit jenom z něho nejde - mléko se nestačí tvořit, když chce pít třeba za hodinu nebo dvě, prostě je to prakticky jakobych kojila jen z jednoho prsa, takže problematické. Snažím se, ale teď jsme na tom tak, že mléko většinou odstříkávám a dávám z lahvičky, mezitím tak 2x denně nakojím a když je nejhůř a mléko není, tak dáme mezitím Nutrilon. Jsem ráda, že je nějaká možnost, že může mít malý moje mléko a nechci to vzdávat, ale na druhou stranu když to jinak nejde, udělám Nutrilon a nebudu si proto rvát vlasy. Nevím, jak dlouho to takhle vydržíme, je to dost náročné na čas - odsávat, vyvařovat lahvičky, krmit, odsávat...a tak pořád dokola, a taky na psychiku - při nástupu laktace se mi asymetrie prsou ještě zvýraznila a prakticky si nemám co obléct, natož teď v létě je to fakt šílené trápení a chtěla bych to konečně radikálně vyřešit (operací), jenže to zas nepůjde, dokud budu kojit - takže začarovaný kruh. Každopádně kdo si problémy s kojením nezažil, nemá právo soudit ty, které s tím problémy měly a rozhodly se pro UM. Lepší spokojená maminka a najezené spokojené miminko než vystresovaná matka i dítě.

petoska
16. črc 2014

holky, jak to tady čtu, to je super, že tady nejsou ty bláznivý kojící fanatičky, ale normální holky, co umí podpořit 🙂 a jedno jestli MM nebo UM, hlavně ať prcci krásně rostou a jsou zdraví 🙂

zlatulka89
30. črc 2014

Já kvůli refluxu přestala úplně kojit, když malýmu byli 3 týdny. Když jsem na MK zadala nejaký dotaz ohledne UM, tak povetsinou odpoved byla at radsi kojim, a proc nekojim nez na co jsem se vlastne ptala. ze zacatku jsem zahustovala svoje mleko nutritonem a davala mu jej z flasky, ale po chvili jsem kvuli stresu ztoho jak me kazdy kvuli kojeni bombardoval o mliko prisla (už tak jsem byla sama ztoho nanervy a ostatni jeste pridali). kamaradky syn ma take reflux,koji ho co hodinu,malej blije a zrejme se tak trapi oba dva. ja mu radsi dam co 3h UM po kterym mi jen ublinkava a spokojeni jsme oba dva. Mě mamka kojila 6 týdnů, nemocná nějak extra jsem nebyla, a jsem stále spkojený dítě 😎

eldrag
30. črc 2014

kamarádka už od začátku dávala UM , cca 14 dní po porodu musela začit pracovat (živnostník no) ale žádné nežádoucí účinky to nemělo. Naopak, dítě spokojené, žádné řvací zcény že nevidí holá prsa a pod. já kojila a radost mi to nedělalo, co jsme najeli na 3 jídla místo kojení jsem žačala dávat UM. :D a jsme štastní všichni 3

zuzana_ka
30. črc 2014

@petoska
@zlatulka89
u nás měl nutrilon jednu nespornou výhodu, malou tolik nenadýmal jako mm.
Jsem ráda, že je tolik značek pro um a různé druhy. Člověk je aspoň klidnější když nemusí spoléhat jen na svoje prsa....

dokument
30. črc 2014

@superkousky

taky jsem musela. Nakonec teda kojím plně od začátku, dítě bude mít za pár dní devět měsíců. Teď jsem ráda, ale začátky byly krušné. A tlak v porodnici teda byl, to musím, i jako spíš příznivkyně kojení, teda uznat. Celkově dozor... proto jsem se strašně těšila domů. Po třech dnech jsme šli s malým domů, i slza ukápla, když jsem manželovi říkala, že už chci domů... Sice jsem se bála jak to zvládneme, protože kojení bylo hrozně bolestivé. Jestli mi bude malý spát, když už nemám na pomoc jednu hodnou sestru, která když bylo nejhůř, dovolila, aby malý dostal trošku nutrilonu (či co to tam měli pro ně). Zvládli jsme to krásně, sice jsem tady skučela, ale ten klid od nich... nevím, jstli bych tam vydržela dýl. A to mi tam ješčtě doktorka říkala, že jdeme brzo domů 😲 Opravdu nejlepší je být v pohodě. Já sjem vyrostla na Sunaru a taky nebývám a nikdy jsem nebývala nemocná. Jen výjimečně.
Jinak ke kojení, manžel je těžký alergik, tak jsem ráda, že jsem ten začátek vydržela a malého kojím. Prý to je dobré k předcházení alergií. Ale pokud žena nechce kojit, tak ať nekojí. Její věc. Jo, taky si pamatuju, jak jsem pak doma brečela a řvala jednou po baráku, že prostě kojit nebudu 😀

radulka57
30. črc 2014

Malá se narodila slabá a neměla sílu se přisát,zkazili mi ji hned tím, že ji dali mlíko z flašky! tak jsem už v porodnici odsávala, mlíka sem měla hned moc, až dost!! Za 14dní se přisála už sama ale dokázala vycucnout velmi málo, kojila sem ji snad furt, byla jsem totálně vyčerpaná! Osud chtěl tomu, že jsem chytla velký zánět v prsu a skončila sem s 41,5 horečkou na kapačkách v nemocnici. Po této zkušenosti a bolestivosti prsou sem řekla že už ne, že malá stejně neví jak s prsem zacházet a chytnou další zánět? Ne děkuji, přešla jsem na UM, malá totálně spokojená. a já taky, to bylo hlavní! Nepřipadá mě, že by nějak strádala, oni už ty UM dělají opravdu kvalitní a co nejvíce se snaží nahradit MM. Malá prospívá a já jsem štastná. Nevím jak to budu dělat s druhým dítětem ale už ted si říkám, že asi taky bude na UM. Navíc je malé 7mesícu a ted když si představím, že bych ji měla dát k prsu (je to už pro ěm obr) . Přijde mi to divné 😀 i když vím, že to je přirozené.

adelinkkaa
1. srp 2014

Tak ja kojila cca 2 mesice + jsem davala dokrm.Pro me to bylo tehdy hrozne tezky.nedelala jsem nic jineho nez odstrikavala,kojila, krmila z lahve.mali mel do toho koliku a ja denne spala max. dve hodky.! V tom obdobi jsem kojeni nenavidela a brala jsem to jako mou povinnost.Ani s malim jsme k sobe tehdy nenasli nak cestu. Ke konci se to nedalo a dala jsem UM.a jaka byla uleva.mali byl v pohode,ja taky.samozrejme ze me obcas zamrzi ze jsem to nevydrzela dyl.obcas si rikam ze jsem mozna delala neco spatne.
Uprimne me hrozne vadi jak nasilne se to kojeni propaguje.vsude jen kojit,kojit,kojit.pridavky na kojeni?kojici ligi? Co to sakra je? UM je snad tak spatny? Dle meho vubec ne.At si kazda maminka dela co chce.hlavne at je spokojenost na vsech frontach

paracka
1. srp 2014

@mysicka_lb ahoj, nečetla jsem celou diskusi ale přidám svou zkušenost. malý byl na UM resp. ze začátku hned po porodu na glukoze. měla jsem komplikovaný porod bez přiložení malého, toho jsem přikládala až druhý den ráno.malej se narodil 15:19 a já ho dávala k prsu až po 6:00 druhý den. mlezivo dostal ale byl i na glukoze.
zkoušeli jsem kojit ale bojovali jsme a v nemocnici nám nepomohli :( navíc jsem měla problémy s močovým měchýřem takže kojení bylo utrpení jak jsem byla zavodněná. doma nám to nešlo takže jsme dokrmovali UM.
4 dny po porodu jsem skončila znovu ve špitále ale bez malého :( stres a odloučení udělalo svoje a i přes odstříkávání MM si malý zvykl na lahvičku (když sem byla v nemocnici tak se o malého staral manžel). a když mi ho dovezli na návštěvu tak byl napapaný, přebalený a spinkal...
po mém návratu po 10 dnech ze špitálu MM z prsa nechtěl. takže odsříkávat, dokrmovat UM. malej přešel na UM v necelých 2 měsících a bude mu rok a je naprosto v pořádku.
docela mě štve že stát nepřispívá i na UM, někdy prostě kojení nejde

zulitvi
3. srp 2014

Ohledně teď porodnic. Tak já po císaři měla pořádně mlíko až 3. den, takže malého museli dokrmovat Nutrilonem (Vždy jsem přiložila, trochu si cucnul a pak ho dokrmili). Kamarádka v jiné porodnici taky po císaři a druhý den jí miminko přivezli a prostě koj. Malej jí to tam prořval a oni jí na to jen řekli, ať ho co nejčastěji přikládá. O nějakém dokrmení tam nemohla být řeč.