• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak se optimisticky naladit na miminko?

8. prosince 2010 
Ahoj holky,

Celkem dlouho jsme se s manželem pokoušeli o miminko (byly tam nějaké překážky - samovolné potraty :frowning2: ), ale konečně se nám zadařilo a já už jsem 11 tt těhotná!!! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
Jsem opravdu šťastná, to vážně jsem :slight_smile: jen mi pomalinku začíná docházet, co mě všechno čeká. Pokud přeskočím porod a odložím růžové brýle, tak si představím tu neskutečnou únavu, vstávání každé 3 hodiny... tak mě jímá hrůza, jak to zvládnu :unamused:
Jsem hrozná, vím to – ale potřebuji nějak nakopnout, naladit.... opravdu se těšíme, ale taky nejsem mladá a hloupá a vím, že to bude neskutečná honička...babičky máme 150 km daleko a kamarádky taky... :sweat_smile:
Poraďte mi jak na tyhle „malichernosti“ zapomenout a opravdu přestat s obavami a začít se těšit jako Vy ostatní?
:dizzy_face:
7. pro 2010 ve 12:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka jsem na tom dost podobne:slight_smile: rodina daleko, manzel maximalne pracovne vytizeny, takze vim, ze to bude na me...neskutecne se tesim a neskutecne se desim...u me vse navic podporeno obrovskym strachem z toho, ze to nebudu zvladat provozne - deti mi vetsinou lezly na nervy, netusim co s kricicim mimcem, apod. :grinning: ale holky me tady ujistili, ze se to po porodu zmeni, ze priroda to umi zaridit tak, ze vse nastartuje tak nejak automaticky...tak v to doufam :grinning: pokud ne, chudak nas syn :zipper_mouth:
7. pro 2010 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To já mám právě s dětmi slušné zkušenosti, proto vím moc dobře, co péče o dítě obnáší :sunglasses: Tak se taky děsím... do toho máme ještě pejska a velkýho papoucha o které se budu muset taky postarat :sweat_smile: Já se nebojím toho, že mi poleze na nervy ... ale toho, jak to fyzicky ponesu... umím být pěkně protivná a hnusná na okolí, když mě něco bolí, nevyspím se nebo tak něco :confounded:
Taky čekám, že se po porodu stane zázrak a já ožiju, budu fungovat na 200% a ještě budu pro manžu reprezentativní ženou :grinning:
7. pro 2010 ve 12:51  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka Ja si myslim, ze mas pocity jako vetsina holek, naopak mi pripada nenormalni, ze se nekco jen tesi a ma pocit, ze vzdycky vsechno zvladne.
@imzadi Jsem stejna jako ty, deti mi lezly na nervy, neumela jsem to s nima a poprvy dite drzela az to svoje po porodu. V porodnici ti leccos vysvetli, taky bych doporucovala vzit normalni pokoj, ja byla na pokoji s holkou, co uz mela druhe dite, tak mi trochu pomohla, na druhou stranu jeji prvni holcicka uz mela 4 roky a tak ani ona nebyla ve vsem suverenni, coz mi taky vyhovovalo, ze nejsem jedina mimo :slight_smile:
Na dite jsem taky skoro sama, manzel chodi z prace docela rozumne, kolem 17 hod, a pomaha mi, ale taky se to musel naucit, babicky pracujou, na domacnost jsem uplne sama, manzel pomuze max. s klukem , jinak ne, ale i to je obrovska pomoc. Sama jsem byla i po porodu, nemohl si vzit dovolenou. Zacatek nebyl nic moc, ale rychle se to srovnalo, zvladam to dobre. (ted mi teda vedle rve, je unavenej a nejde mu spat a taky nevim, co s nim :grinning: chovat nepomaha, vyrvat taky ne, hlad nema... Ale dobry jinak. Martinek navic neni uplne zdravej, takze s tim mame trochu starosti navic, na druhou stranu je moc hodnej, takze v tom to mam lehci. Niceho se nebojte, fakt to prijde. Myslela jsem, ze jsou to kecy, ale holky mely pravdu :slight_smile:
7. pro 2010 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Obavy jsou normální,každej zdravej člověk má obavy z neznámého :wink: Každá to zvládne,někdo to ponese líp jinej hůř ale časem se všichni srovnají. První dceru jsem měla uřvanou a dalo se to stejně relativně v pohodě zvládat. a až budete mít druhý dítě,tak si budete říkat,co jste proboha celý den dělaly jen s jedním :grinning:
7. pro 2010 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky..tak já se podělím se svými pocity po porodu mých prvních dětí...dvojčátek. Jelikož jsem měla za sebou taky jeden samovolný potrat, hrozně jsem se na miminka těšila, ale celé těhotenství jsem si moc neužívala kvůli strachu, že se něco stane.Vůbec jsem se ale nebála toho co píšeš...nevyspání, křik dítěte...prostě mě tohle vůbec nenapadalo. Nedovedla jsem si vůbec představit co mě čeká.:slight_smile: No a narodily se mi dvě totální nespavky a první tři měsíce nebyli o ničem jiném než o krmení, uspávání , brečení apod. Celá zoufalá a nevyspalá jsem každý den brečela a litovala se. Teď to vypadá, že tě chci strašit...ale nechci. Jen chci říct, že je to pro člověka hrozná změna....a chvilku to určitě trvá, než si zvykne a zaběhne si nějaký režim. Pak už je to jen o společné radosti a štěstí. (Já dříve byla schopná spát třeba 14 hodin denně...a teď mi stačí 6 a jsem v poho:slight_smile: ).Už bych neměnila, nechápu jak jsem mohla bez holek existovat. I když ty začátky byly těžké...u mě o to víc, když byly dvě...stálo to za to. No a jestli čekáte miminko v létě, je to bezva...naše holky se narodily na zimu, zapadly jsme tu sněhem a já nemohla s kočárem dva měsíce ven.
Já si myslím, že tenhle strach o kterém píšeš se časem ztratí a budeš se jenom těšit. Možná je lepší, že takhle uvažuješ..budeš na tu situaci lépe připravená, než já, kterou to vůbec nenapadlo a pak byla vykulená jako puk :slight_smile:
....víš co se říká..když budeš v těhu v klidu, bude pak klidné i tvoje miminko:slight_smile:Přeju hodně zdravíčka a klidné spací miminko :slight_smile:
7. pro 2010 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@zuzau2 Tak to mi píšeš s duše... moje sestra právě má dvojčata (teď jim už je 13 let), ale moc dobře vím, co to bylo. :confounded: Vůbec nespali a stále řvali. Celá rodina jsme k ségře jezdili pomáhat a všichni jsme jeli na Ascoffinu, abychom byli alespoň trošku funkční a o děti se postaraly.... Spaly jen venku v kočáře, takže únava byla naprosto nezměrná.... Do tří let se v noci 4x budily na pití a chtěly přikrýt :frowning2:
To je právě to, čeho se bojím a fakt vím, o čem mluvíš.... tiše se modlím, abych měla hodné a spavé miminko... :sweat_smile:
7. pro 2010 ve 13:14  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
mne by zajimalo, proc si tohle myslis? Ja teda nebyla ani moc unavena, nevyspala nebo tak...vsak si v klidku muzes dachnout s miminem odpoledne, nebo kdy se ti zachce. babicky mame taky daleko a muz mi nepomahal vubec a presto se to uplne v klidku da a jeste ti zbude fura casu. Chce to jen dobrou organizaci a taky se zbytecne nestresovat a nebyt ze vseho, co miminko dela uplne paf. Ono chvilku vydrzi i samo atd atd...ale na to casem prijdes sama :dizzy_face:
7. pro 2010 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem taky silenej prudic, hlavne jsem takovy ten planovaci typ, co ma vsechno naplanovany, casove i obsahove a kdyz to nekdo meni, je to problem a ja mu to dam pekne pocitit :grinning: manzel se s tim uz smiril, ale ted do toho privedu mimco, ktere totalne kasle na nejakou organizaci, takze se bojim toho chaosu :grinning:

navic jsme se prestehovali do noveho mesta, nikoho tu samo neznam, takze takova ta samota nastupuje, kdyz clovek chodi do prace a nebo jezdi s kamaradama na vikend, tak mu to neprijde, ale ted najednou tady budu sama :confused: no a proto jsem rada, ze je Modry konik - teda stresuje me tady taky mraky veci, ze nemam, nedelam, apod...ale zaroven jsem rada, kdyz narazim na nekoho jako jsem ja :grinning: a taky to, ze holky poradi, pomuzou...
7. pro 2010 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka tak u nás to nebylo až takhle hrozný....v půl roce už jsem krmila jen jednou v noci a od devátého měsíce spí celou noc. Mám bholky rozně hodné, nemůžu si stěžovat. No a teď je jim 13 měsíců, hrajou si spolu a nemusím si jich vůbec všímat..paráda.Spíš mě vadilo, že když třeba brečely obě najednou, nemohla jsem je pochovat. No a to že jsem nemohla ven mezi lidi mě totálě ubíjelo.....Jo a ještě chci napsat jednu věc...u nás se hodně osvědčil pevný režim..., který je podle mě pro dítě hodně důležitý, je to jeho jistota. Už si přesně nepamatuju ve kterém měsíci jsme začaly mít nějaký režim, ale co se týče spaní byla jsem nekompromisní a fakt se mi to vyplatilo....
7. pro 2010 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj dancicko,

i me je mily si cist vzkaz od nekoho, kdo pousti navenek nejakou nejistotu :slight_smile: Mam to podobne a vzdycky si rikam - vsech 6,5 miliard lidi, co jich na svete je, se narodilo mnoha miliardam matek - a v drtivy vetsine pripadu to dobre dopadlo - proc ja bych to nemela zvladnout? To kdyz me prepadnou opravdovy nejistoty.

Ale je fakt, ze uz ted citim, ze i priroda v tom ma jasno - nekdy me nenecha spat skoro celou noc, ale namisto rozcilovani se "ja chci spat" coz bych delala driv, me necha v klidu lezet a s usmevem myslet na hezky veci... a rano jsem pak v pohode. Zkratka si me na tu roli chysta sama, nemusim jen ja :slight_smile:

Je to uklidnujici...

M*
7. pro 2010 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kristi Víš proč? Protože ze mě hovoří zkušenosti - ne s vlastníma dětma, ale s těmi, která jsem hlídala a byla jsem s nimi třeba rok 7 dní v týdnu.... :confounded:
Máš hodný dítě.... to Ti gratuluju... ráda bych na tom byla taky tak :dizzy_face:
7. pro 2010 ve 13:35  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka Zase vsechny deti nejsou takovy a zas si muzes rict, ze mas nejakou praxi, ja a napriklad tady @imzadi jsme na tom hur, s detma zadne zkusenosti, ja opravdu az s tim vlastnim. Tohle by te zas mohlo uklidnit a muzes si rikat, ze horsi nez to, co jsi zazila, uz to nebude :wink:
7. pro 2010 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To je pravda... ale jak říkám, budu se k tomu ještě starat o pejsana a o papoucha... :confused: Manžel se do toho nepočítá, ten se stará i sám :sweat_smile:
Nebojím se, že to nezvládnu... zvládnu to, ale chci se prostě začít těšit a ne se toho všeho bát :dizzy_face: :sweat_smile: :grinning:
7. pro 2010 ve 14:15  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka
Ahoj, nedá mi to nereagovat :slight_smile:Když jsem byla těhule měla jsem podobné pocity.Dneska mám 18ti měsíčního kloučka musím říct že mít miminko, vlastní dítě je to nejkrásnější co mě potkalo!A někdy i lituju že jsem první týdny co se malý narodil tesknila za chvilkama svobodnýma,protože tu chvíli už opravdu NIKDY nevrátím.A vlastní dítě je úúúplně něco jiného než když hlídáš cizí ke kterému nemáš žádný vztah.Věř mi, jsem 100% přesvědčená že až se mimi narodí....a uvidíš jak roste, směje se na tebe, začíná lozit, chodit, mluvit....budou to pro tebe JEN a JEN radosti! Přeju ti to!
Jo a ještě jedna věc - porod rozhodně není taková nepředstavitelná hrůza jak někteří popisují - a to jsem rodila 12 hodin :slight_smile:) a bez řevu :slight_smile:) Tak džím palec!
7. pro 2010 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka haha, v tom lepším případě budeš vstávat každé 3 hodiny :slight_smile:.... . Tvé obavy jsou normální, divné by bylo, kdyby jsi je neměla. Hlavně se s nikým nic moc nesrovnávat..., jestli se někdo na mateřské nudí a má fůru času, tak to je spíš podezřelé - dle mě, a nebo má extrémně hodné dítě, ale i tak... . Na druhou stranu stranu jsem si malé strašně moc užila, nikdo mě také nepomáhal, krom manžela, všechny chvilky byly a jsou krásné i když třeba celou noc nespíš :sweat_smile:. Ta doba, kdy tě mimi opravdu potřebuje je hrozně krátká, rychle se osamostatní a pak už "musíš" poslouchat jen ty jeho :slight_smile:. Naší budou dva, všechno chce dělat sama, mazlivá také moc není..., někdy bych brala to ubrečené miminko zpět :slight_smile:. Sice si to znovu za krátko všechno zopáknu, ale to už bude jiná ....
Držím pěsti, uvidíš jak to všechno zvládeš, budeš překvapená.:slight_smile:
7. pro 2010 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka jo, ty obavy tě přejdou pravděpodobně až po porodu :slight_smile:.
7. pro 2010 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nevesta2009 taky jsem první týdny malého chtěla "vrátit" jak pořád plakal :grinning: , ale to jsou hormony po porodu, po měsíci bylo líp :wink:

@dancicka Já myslím, že "cizí" dítě je úplně něco jiného. Svoje dítě budeš brát jinak a časem se na jeho pláč staneš "imunní", prostě si na sebe zvyknete a budeš vědět co a jak. Když vidím jak je nesvá moje ségra nebo babičky když jim malý začne plakat...Uvidíš, se svým prckem to bude jiné :wink: . A obavy jsou určitě v pořádku, i když já je nějak moc neměla. Já jsem si spíše říkala, že mi skončí taková ta "svoboda" :sweat_smile:
7. pro 2010 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
dancicko,
přeskočit ty obavy asi nejde, prostě do porodu na to asi myslet budeš...po porodu už je to jiné, chvilku to trvá ale neboj všecko se to naučíš a zvládneš to, chce to jen věřit sama sobě a v cítit se do miminka, podle mě jak se ti miminko narodí tak na to zapomeneš..:slight_smile:
7. pro 2010 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, já moc děkuju - ani nevíte jak moc jste mi pomohly ... obavy sice stále mám (ale to je jak i Vy říkáte normální), ale cítím se tak nějak líp... jako že v tom nebudu sama ... a však ono to nějak dopadne :dizzy_face:
8. pro 2010 v 09:56  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristi no podle mě teda záleží hodně, ale hodně na tom, jaké máš dítě...píšeš, že si může vklidu dáchnout s miminkem..tohle jsem si říkala i já, když jsem byla těhotná, všude jsem slyšela, jak o malém dítěti ani nevíš, že spí 3 hodiny, pak se vzbudí na jídlo, pak spí zase 3 hodiny, pak se zase vzbudí na jídlo...nikdo mě nepřipravil na to, že moje dítě bude mít 3měsíční koliky, že mi celý den bude hystericky brečet v náručí aniž by zavřelo oči, protože ho bude bolet břicho na které mu nic nepomůže, jedině houpání v náručí, že budu kojit každou hodinu, že se mi ho podaří uspat vždy až po půlnoci a že bude v noci vstávat každé dvě hodiny...já myslím, že je jedině dobře, že se nad tím pisatelka zamýšlí a že s tím trošku počítá.. :sweat_smile: alespoň z toho nebude pak tak překvapená jako já :grinning: a ono se to stejně všechno upraví časem, spánek miminka a tak.. člověk si musí zvyknout na jiný režim, všechno jde, když se chce, ale malý mi přes den začal spát až po několika měsících, tak pak má člověk alespoň trochu čas na sebe nebo něco udělat doma a nebo si lehnout s ním :slight_smile:

8. pro 2010 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@k.jolanka Díky... přesně nad tím se zamýšlím... miminko je radost :slight_smile:, ale i strašná starost :grinning: Držím palce :wink:
8. pro 2010 v 10:43  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka když jsem to zvládla já tak to musí zvládnout fakt každá! :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: neboj, bude to v pohodě, nakonec si zvykneš jak se o něho starat, i v nemoci, ve zdraví, když bude veselé nebo zlobit, prostě budeš jeho mamka a nikdo jiný to za tebe neudělá tak dobře jako ty.
8. pro 2010 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale myslím že je moc hezké náhodou že tě to trápí, horší to je když je to někomu jedno..
8. pro 2010 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@meleri teď jsem se Ti dívala do alba a zjistila jsem, že asi dřív prasknu, než se to miminko narodí.... mám pořád hlad a když se nenajím, tak mám nevolnosti :( Jaký malinký bříško jsi měla v tom 15tt. :wink: Už se nad námi musím zamyslet :confused:
8. pro 2010 v 11:35  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dancicka neblázni, jez, ono to fakt jinak nejde, taky jsem se snažila se držet jenže když v tom těh. člověk nejí tak je mu fakt zle...neboj všecko zhubneš jak dokojíš nebo při kojení už ! hele ted už jsem jak slon, minulé těh. jsem nabrala pouze 8 kil nebo 7 tak nějak a ted už mám 8 kg v 26 tt :confounded: snažím se držet, ale prostě mám taky pořád hlad!
8. pro 2010 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@meleri To já se omezit musím - než jsem otěhotněla, tak jsem byla jako chodící encyklopedie na zdravou výživu :dizzy_face: a teď jím min 2 teplá jídla denně, do toho samý prasečiny, který bych jindy prostě nepozřela a teď bez nich nemůžu žít :unamused: Prostě se zkusím vrátit do původních kolejí a nepřjídat se... což je základ a ten teď jde nějak mimo mě :sweat_smile:
Musím se s tím nějak vypořádat :sunglasses:
8. pro 2010 ve 12:51  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
dancicka: chápu :grinning: Já jen v tom smyslu, že mám obavy jak ukočíruju dvě děti :slight_smile: Já můžu říct, že teď snad prožívám s Adélkou jedno z jejích nejroztomilejších období - dělá velký pokroky ve všem, začíná hodně mluvit tou svojí hatmatilkou, různě nás s mužem komanduje a tak :slight_smile: Taky různě zlobí, vzteká se, budí se v noci, ale celkově je prostě k sežrání a já si to fakt s ní užívám. To píšu kvůlli tomu naladění se na mimčo - prostě to všechno stojí za to :slight_smile:
8. pro 2010 ve 21:39  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek