• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jsem těhu, ale přítel se staví že to nechce. Co delat?

16. ledna 2009 
ja som rodila s holkou co mala 18 a tiez mala pred sebou este maturitny rocnik a ked jej obcas volam tak vzdy vravi ze je v poho, uplne fajne sa ma a samozrejme maleho by nedala za nic na svete. moj muz mal 20 ked som otehotnela.. teraz mal 22.. niekedy je to pre neho narocne- byt otec, manzel, chodit do prace.. ale aj keby neviem aky bol, urcite by som na tvojom mieste netrestala dieta (potratom) za to, ze priatel sa stane otcom taky mlady. Zatial si to nevie predstavit, ale vsetko sa zmeni ked bude dietatko drzat v naruci, to slubujem :dizzy_face:
11. črc 2008 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Deathy hlavu vzhuru a vubec nad nejakym potratem nepremyslej (ja vim, nepremyslis :wink:, muzu ti rict, ze mne je 24 a s pritelem jsem s malyma prestavkama 9 let (jojo leti to :grinning: ), takze se dalo cekat, ze mimi casem prijde a kdyz se zadarilo (tak trochu neplanovane po jedne poradne propite a proparene noci :grinning: ), tak taky nebyl naprosto odvazanej, prvni dva mesice bych rekla, ze hodne zaskocenej, moc se mnou nemluvil a celkove me tento pristup mrzel. Dokonce jsem premyslela, ze si to necham vzit a nejakou noc proplakala. Z odstupem casu chapu, ze to proste musel stravit, holt chlapi :wink: . A ted? Simca se na neho zakreni a on by ji snesl z nebe prvni posledni.Je to jeho milacek nejvetsi, nedal by ji nikomu a co ti dva vymysli spolu za kraviny, mala ho taky zboznuje :sweat_smile: .Je tu spousta holek, ktere by mimi chtely a nedari se jim, tak to ber jako dar (i kdyz sestinedeli po porodu si reknes, ze to je peknej darecek :grinning: ), do narozeni dcery fakt muj zivot nemel smysl, je to to nejhezci co te muze potkat. Tak gratuluju a raduj se, zadny stres :wink:
11. črc 2008 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy, no ja, keby som takto nečakane otehotnela, tak by som si možno nejaké to body kúpila, len tak, aby som mala na niečo malé kukať a "zvykať si" :grinning:
11. črc 2008 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
To ja jak jsem se to dozvedela, tak jsem hned po ceste domu koupila jakesi chrastitko a sobe mast na strie, lekarnice se rehtaly, byla jsem taky tak v 5.tydnu :grinning: :grinning: .
11. črc 2008 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja by som si mimi urcite nechala. Chces este raz zazivat to co pred par rokmi?

Uz to tu pisala Bershka. Ja mam 28 a mala som veeelmi rizikove tehu. O maleho sme skoro prisli 3x (v 7tt, v 17tt a v 32tt pri porode). Tiez sme cakali kym bude vlastne byvanie, kym bude lepsie auto, kym budu nasetrene peniaze na rezervu, kym si trocha pocestujeme po svete .... Stale bolo nieco prednejsie. Ak by som otehotnela o par rokov skor nemusela som mat problemove tehu a mozno by mal Maxik sestricku, teraz mozem o druhom dietatku tak akurat snivat.
No a keby sme mali cakat kym bude na mimi pripraveny aj moj manzel, tak by som rodila asi ako 100 rocna
:grinning: Nepoznam chlapa, ktory je na mimi pripraveny pred jeho narodenim. Zena sa stane matkou hned ako zisti, ze je tehotna. Muz sa stane otcom az ked bude drzat svoje dietatko v naruci.
11. črc 2008 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
janula, aj my sme počali malinkú po podobnej noci :grinning: :grinning: :grinning:
11. črc 2008 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Monkula: je nas asi takovych vic :grinning: . No, pritel mel cca pred 2 lety priusnice (radilo to po cele jiz.Morave), testy po nich byly na houby (myslim spermiogram atd.), tak jsme po te proparene noci moc antikoncepci neresili...no a v postylce mi spinka vysledek, tahle mrska byla extra odolna a extra rychla :grinning: :grinning: . Zaplatbanbuh za ni! :sweat_smile:
12. črc 2008 v 06:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Deathy: Moje spolužačka měla mimi vpolovině čtvrtého ročníku a vše i maturitu zvládla tak jak měla.Nepřerušovala školu,jen nehcodila na výuku ale na konzultace k učitelům, na zkoušení a písemky. Odmaturovala v pohodě a v řádné termínu.Je to jen na dohodě se školou. A co se týká tvého partnera - nech mu chvilku čas, je z toho určitě vyplesknutej, ale uvidíš časem. Zkus ho sebou vzít k lékaři až půjdeš na ultrazvuk, aby vám společně lékař vše ukázal a vysvětlit.Uvidíš, že až uvidí svůj "výtvor",tak změkne :wink: Pokud tě miluje, bude milovát i vaše mimi a srovná se s tím (uvidíš, jednou z něho bude určitě šťastnej a hrdej táta :wink: )A ikdyby ne, tak to není žádná tragédie. Já měla první dítě taky jako mladá, krátce po sš a s partnerem jsem se rozešla v pátém měsíci těhotenství. Hodně lidí mě cpalo tenrát do hlavy jak jsem si zničila život, ale není to pravda a já toho nikdy ani na chvilku nelitovala!Díky rodičům, kteří mě úžasně pomáhali, jsem vše zvládla a i si našla úžasného partnera ( dnes už manžela), který je "opravdovým" tátou, který nás miluje, jeho rodiče jsou "opravdový" prarodiče a všichni našeho malého moc milují. Jsem šťastná, že jsem si tenkrát malého nechala, že jsem ani na chvilku neuvažovala nad potratem a jsem šťastná do teď, že ho mám.
Takže Deathy - pokud sama cítíš, že mimi chceš, tak si za tím stůj a užívej si každou minutku svého těhoteství a následného mateřství. Je to ten největší dar, jaký si mohla dostat.Děti jsou náš největší poklad. :wink:
12. črc 2008 v 06:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak já si myslím, že holka ve 2O letech není zas tak nevyspělá, ale horší je to s klukama..... :pensive:

Mě je 22let, ale jsem v úplně jiné situaci, příteli je 31let a o mimčo jsme se 10 měsíců snažili....

Myslím, že si můžeš ročník rozložit, nebo maturu posunout, to žádná tragédie není, záleží na tobě, jak budeš chtít, ale byla by škoda se na školu vykašlat rok před maturou....

Zkus si jěště s přítelem promluvit, na jednu stranu je sice mladý, ale je to věc vás obo, takže by se k tomu měl taky tak postavit a podpořit tě....

Je fakt, že se ptáš na špatných stránkách, tady se objektivity nedočkáš a ono to ani nejde, musíš to sama cítit...

Dej vědět, jak se to vyvíjí...a myslím, že vaši to pochopí, naši také nebyli nadšení, že čekám mimčo tak brzy, ale teď už mám od svý mamky pár věcí na prcka a strašně se těší :slight_smile:
12. črc 2008 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já myslím, že ty rodiče to nakonec zvládnou přijmout úplně nejlíp :wink: aspoň u nás to tak bylo, nejprve šok, můj taťka se stále cítí jako mladík a neee děda, jemu jsem to měla celkem obavy i říct a nakonec nám ještě zařídil větší byt, předtím jsme bydleli jen v garsonce:wink: teď je z malé unešený, o mojí mamce nemluvě, ta malé pořád něco vozí.Přítelovi rodiče to samé.
12. črc 2008 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, všem moc díky, názor že až to malý bude držet v náručí...to je krásný, a myslím že s tím souhlasím, přece jen není takovej hňup, ačkoliv jsem ho nikdy z žádným dítětem neviděla, tak si to nějak neumim představit, ale můj vnitřní pocit mi říká, že bude dobrej táta..i když to třeba zatím nevypadá. K doktorovi..to on by se mnou asi nešel, jednou jsem to po něm chtěla, jen aby na mě počkal v čekárně ale kdepak, zůstal venku. Tak nevím jestli bych ho přesvědčila ať jde teď. Zato kamarádka, ta by se mnou šla teď hned :slight_smile:
S tou koupí nějakých věcí..přítel kdysi dávno přivezl úúúžasnej kočár - golfáč, avšak né proto, aby dal najevo své tužby, někde ho splašil zadarmo, tak ho přivezl, takže něco mám, ale na to se chodit koukat je asi blbý..to s tím bodičkem je celkem dobrej nápad...ale já vůbec nevím jak se tyhle věci kupují :grinning:
12. črc 2008 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj...ceka neplanovane mimi je urcite sok pro oba dva, ale pro chlapa asi urcite vetsi nez pro tebe. Ty budes mit devet mesicu na to si "zvyknout" na to, ze se stavas maminkou a pokud uz jsi na potratu byla tak sama citis, ze tudy cesta nevede. Ja jsem se nakonec taky rozhodla nechat si dite a rozejti se radeji s pritelem, ktery deti nechtel...a nebylo to snadne rozhodovani, byt na vsechno sama. Ale rodina me podrzela a tak jsem se mohla tak nejak odrazit a zacit "znovu" s tim, ze jsem vedela, ze proste byt svobodna mama je moje volba. A udelala jsem urcite dobre, protoze potrat nic neresi, clovek ma pak akorat nekde vzadu pocit, ze to nebylo az tak uplne spravne rozhodnuti...a to jsem na zadnem potratu diky bohu nebyla. A vidis...dneska mam dve nadherny zdravy deti, za mesic si beru toho nejuzasnejsiho chlapa na svete a proste zivot jde tim smerem jaky jsem si vybrala...takze urcite si zkus sama srovnat jake mas priority. Kdyz na potrat jit nechdes tak je to jasne dane, ze si dite nechas a budes muset zmenit svuj zivot...rodice by te mohli podrzet, pokud mas s nimi dobre vztahy tak uvidis jak je to malicke nakonec uplne dostane...mluvim ze zkusenosti a to vztahy nebyly vzdy uplne idealni a stejne jsem do toho sla. Je skoda se tim nejak trapit, tehu by sis mela uzit...a promluv s pritelem proste na rovinu. Jake mate moznosti, co bydleni, podpora od statu, jak se skolou, jakou materskou atd. Proste spis zkusit resit ty technicke veci nez mimi. To uz tady je, u tebe v brisku a ted je na vas jake mu pripravite zazemi, aby melo dobrou startovni caru do zivota a ver mi, ze leckdy se to da zvladnout i u rodice v decaku... :sunglasses:

Proste si ted oba dva potrebujete vyjasnit jak na to. Je jasny, ze jste hodne mladi, clovek pak muze litovat, ze ostatni jdou na zabavu a vy dva vstavate co dve hodinky k placicimu prckovi...mate na to? Pohlidaji obcas vasi nebo "tchyne" abyste mohli pokracovat v "chozeni"? Neni fakt jina cesta nez si to do detailu probrat a sednout si i s rodicema co oni jsou ochotni pro tebe a pro pritele udelat...at muzes mit pocit, ze na to nejsi sama. Budou tezke chvile, takovy je proste zivot, ale urcite pak ocenis, ze jsi dala sanci miminku, aby vam obema treba zmenilo zivot k lepsimu.

Drzim palce vam trem... :slight_smile:
13. črc 2008 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
P.S.:je lepsi dodelat skolu tehotna nez to pak honit s miminkem, muzes zazadat ve skole o individualni plan /myslim, ze to jde od urciteho stupne tehotenstvi, staci dojit na sekretariat a zepata se a castokrat ty "pani v letech" prekvapi tim, ze pro tebe maji porozumeni. Takze skolu bych nevzdavala. Nepises v kolikatem jsi mesici, ale pokud jsi na zacatku tak porad mate realnou sanci par mesicu k dobru si to vyresit mezi sebou...
:wink:
13. črc 2008 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj deathy, ja som bola pred 10 rokmi v podobnej situaci...maturovala som v 5 meisaci a teraz mam krasneho poaly 10 rocneho syna. mamka ma prehovarala na potrat-vtedajsi partner hruza,ale vzali sme sa po 3 rokoch rozviedli. Ja osm rozmyslal nad prerusenim a som uuuplne najstastnejsia, ze som nesla a tesim sa, ze aj ty si sa postavial za svoje malicke dietatko, prtetozu ono nema nikoho okrem teba zatial...priatel to zvladne a bude vas milovat, nie je prvy maldy tatinko na svete a ver mi, ze ani posledny. teraz ked osm chcela dietatko tak sme sa s manzelom trapili 3,5 roka absolvovali sme jendo neuspesne iui, nastastie dufam, ze v novembry vsetko dobre skonci...drzim vam moc palceky...dietatko ti i v tak mladom veku da strane vela a budes krsne zvladat tehu a aj mimi, pretoze ja ak teraz porovnavam tehotenstvo a to pred tym je to velky rozdiel...Nech sa vam dari :wink:
14. črc 2008 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tannawe: Mockrát díky, snad to dopadne dobře, moc bych si to přála. O potratu nechci ani slyšet, protože na něj nepůjdu, nechci nic do budoucna riskovat. A hlavně se s tím prtětem začínam tak nějak sbližovat, tak doufám že i tatínkovi se to podaří. Školu přerušit nechci, protože jak znám sebe a můj vztah k ní, určitě bych se nevrátila, a kdyby náhodou jo, tak bych to už nedodělala. Budu spolíhat na to, že mi učitelé vyjdou vstříc a trochu i pomůžou, a to samé kamarádky.. snad to nějak půjde. Díky
14. črc 2008 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy: budu ti moc držet palečky, ať to zvládneš. Se školou bych si hlavu nelámala, stačí se podívat na VŠ kolik holek studuje s bříškem nebo už s mimčem, většinou jsou učitelé a profesoři vstřícní a dá se najít kompromis. Kdyby ne u vás na škole, tak na jiné....Určo dostaneš individuál a pak je to jen o chtění...Kdyby přítel náhodou couvl, tak aspoň víš, že není ten pravý a ten lepší ještě někde určo bude čekat, aby ti byl oporou....a díteti tátou...i když by se ti ze začátku zdálo, že třeba je vše špatně, věř že ne...Vaši tě podrží....a my taky:slight_smile:
14. črc 2008 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj deathy...ja mam iba 19 rokov a moj priatel 25... :slight_smile: to ze si tehu je super.. gratulujem..som tehulka a je to sranda..
moji rodicia su dost konzervativny a ked som im to povedala tak asi deset minut nic nepovedali a potom zrazu ze co budem teraz robit ze mam maturu pred sebou.. :confused:
hned rano pred maturou som im jednoducho povedala ze som tehotna a na potrat nejdem a ked ma doobeda zavolala moja triedna aby som uz isla ze som na rade,tak som si povedala ,,no pod ty drobatko spolu to nejak dobojujeme a budeme mat pokoj´´ :grinning: :grinning: ...teraz byvam spolu s priatelom v podnajme rodicia sa tesia a stale nieco kupuju takze mne nakupy ani nehrozia.. :slight_smile: .Hlavne si to uzivaj a neboj vsetko dobre dopadne...Drzim ti palce..
14. črc 2008 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy:Moc se mi líbí jak to bereš sportovně jen tak dál :wink:
Souhlasím s tím,že rodičům až co nejpozději.Jak psaly holky ušetříš se spoustu dlouhých debat.Až se budeš kulatit a oni na to přijdou tak budeš vypadat tak roztomile,že se budou těšit :slight_smile:
Pokud nemáš myšlenky na nákupy tak nic nekupuj ta chuť něco mimískovy koupit příjde sama a stejně dostaneš tolik věcí jako dárky.Tak se drž a pozdravuj mimíska :grinning:
15. črc 2008 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy: cetla jsem vedle v diskuzi, že už to vaši vědí...jak se k tomu postavili?
16. črc 2008 v 08:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy: a co pritel? Uz to zkousnul? I kdyby s Tebou nechtel zustat, tak se na to vykasli, rodice Ti pomuzou a sama urcite nezustanes. Spousta kamaradek s detma ma novy partnery, dneska je uplne normalni, ze clovek "vyzeni cizi deti". Ja mam takhle 12letyho kluka od manzela. Ale davej uz pozor na antikoncepci, jo? Preci jenom se Ti to stalo uz podruhe....
16. črc 2008 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
cirrusa: Jo jo, rodiče už to vědí, chtěla jsem mít alespoň jednoho z krku, tak jsem to řekla "hodnějšímu" tátovi. Rodiče mají teď nějaký rozvodový období, tak táta myslel jak tím mámě ublíží a hned včera jít o řekl. Sice mě zklamal že nedrží slovo a že mě vlastně podrazil, ale zase jsem ráda že to tak je. Máma s jejím přítelem jsou teď lidi, který mě drží nad vodou. A nebýt toho, tak nevím kde teď sem a v jakym stavu. Jak jsem tam psala, od přítele jsem včera odjela s brekem, a těď jsem u mámy a jejího př. Ten můj to nezvládá, nedovede si to představit...nechce být tátou. Mě miluje, ale ne to dítě, a ani ho nechce milovat. Takže si myslím, že to dost brzo skončí, protože já na potrat nepůjdu. Není mi z toho všeho dobře, protože ho miluju, to je jasný, vždyť čekám jeho dítě. Nervy mám na pochodu a nemůžu na to myslet, protože hned začnu brečet...kvůli tomu malýmu se uklidňuju myšlenkama na rozkvetlý kytky na louce a na podobný blbosti, a už si připadám jak cvok..prostě to nezvládám. Nechci o něj příjít, ale nevím jak to vyřešit... Prý buď on nebo dítě..ale to nejde.. No jo, du se vybrečet. Na dnešek sem spala jen asi 5 hodin, tak to musím nějak dohnat, ale nejde mi to, protože jen sedím a čumim do zdi.. Kéž by se to nějak vyřešilo..aby byly obě strany spokojený..
16. črc 2008 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj deathy,to je mi líto,ale zkus mu dát čas.Netlač na něj,potřebuje si to srovnat v hlavě.Držím pěsti,ať to dobře dopadne a je z vás rodina. :wink:
16. črc 2008 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Deathy, neboj, on sa z toho spamata. Najlepsie je, ked na neho nebudes robit natlak, a nechas to na neho, aby sa s tou myslienkou, ze bude otcom vysporiadal sam.
16. črc 2008 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
campi: Jak jsem psala, nezvládnul a asi ani nezvládne. Taky jsem si řikala, že když tady dojde k tomu nejhoršímu, tak přece neni poslední chlap na světě..ale...ono se to lehce řekne. Přece jen láska je láska, a nedá se jen tak srdci poručit aby zapomělo, a aby jeho dítě řikalo Táto někomu jinýmu...je mi strašně.. Jo a k tý antikoncepci, poprvé když se to stalo, zapoměla jsem nějaký ten prášek. Proto jsem si taky dávala extrémní pozor abych nezapomínala a nemusela se opakovat minulost...ale asi jsem byla to 1% neúčinosti, protože tohle se stalo i přes prášky... :confounded:
16. črc 2008 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
to mi je luto ako sa priatel k tomu postavil ale nechaj tomu cas on sam pochopi ked malicke uvidi,a uvidi co mohol stratit viem ze to mas teraz tazke a lahko sa radi co urobit ale aj tak sa snaz tolko netrapit sa aj ked je to naozaj tazke lebo to malicke ta potrebuje, a musite byt obaja zdravucky a silny tak drziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim palce
16. črc 2008 v 08:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
deathy: držím ti palce, určitě je skvělé, že rodiče pomáhají...protože víš, že tě podpoří i s miminkem...a to je opravdu velké plus..škola se dodělá, o tom nepochybuji.Já rozhodně nejsem odpůrce potratů, ale je dobře, že to dítě chceš a že si ho i přes to vše, že partner je proti prosadíš, protože rozhodně věk už na to máš, toho bych se nebála a já věřím, že každej chlap nakonec zjihne, pokud tě miluje, když uvidí své dítě..někdy chlapi jednají moc rychle , bezhlavě a vyplašeně, kolik mu je let???? Když miluje tebe, musí milovat vše, co vám život přinese, ať dobré, nebo špatné...Držím palečky
16. črc 2008 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Neboj, neboj. Čas je velkej léčitel a všechno nějak dopadne. Buď si to přítel rozmyslí (ale raději se k tomu moc neupínej, abys nebyla pak zklamaná, když se to nestane ALE ani nezavírej vrátka) nebo fakt poznáš někoho jinýho. Jsi hodně mladá, život běží dál. A co se Ti teď zdá jako strašná tragédie (i když v Tvé momentální situaci je to strašidelný), tak to se bude za 5 let jevit úplně jinak. V každým případě to teď bude hlavně na Tobě, co Tě nezabije, to Tě posílí a když nejde o život, nejde o nic, tak se drž a já jsem přesvědčená, že to zvládneš!

Chlapi začnou často dítě registrovat, až začne chodit a aspoň trochu komunikovat, ale třeba si to rozmyslí, až uvidí, jak Ti roste bříško. Musí z toho být taky strašně nešťastnej. Není to lehký ani pro něj - kamarád má takhle dítě ze studií, nejdřív se dohodli, že spolu nezůstanou a holčina dítě sama vychová, on že bude jenom platit. A ještě v těhotenství si našla někoho jiného a teď jenom kamarád brečí, že má holčičku a ta je mu úplně cizí.

Ještě jedna příhoda ze života (jsem už starší a pokročilá). Kamarádka si vzala lásku z gymplu hned po maturitě. Domluvili se spolu dokonce, že nepůjdou ani na vejšku, že chtějí mít hned rodinu. Narodily se jim dvě holčičky. A on po dvacítce začal studovat VŠE v Praze, tam se mu zalíbil studentský život, ona mu dělala scény, trčela s dvěma dětma na Moravě, on jel se spolužákama na brigádu stopem do Španělska apod. Pak si on našel přítelkyni, kamarádka se sbalila a ze dne na noc se ocitla v podnájmu (dodneška vzpomíná, jak se tam od stropu loupaly tapety:slight_smile:), dělala dvě práce a postupně se postavila na vlastní nohy. Zvládla postavit sama i 2 domy (stěhovala se) a teď má v 37 mimčo s 30letým doktorem, její dcery jsou bezvadný holky. Tobě se to bude zdát jako strašnej věk - těch 37 - ale vždycky dokázala být spokojená a život má ještě před sebou. Je strašně silná a bezvadná.
16. črc 2008 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Deathy: nejhorsi jsou ty emoce...ale...to co prozivas jsem taky zazila. Je to hrozny, psala jsem si denik a kdyz to dneska ctu tak si rikam holka jedna naivni,mohla jsi si usetrit tolik zivotni energie kdyby jsi ji neinvestovala do chlapa co za to nestal...ale to vidim az dnes. Urcite se zkus z tech pocitu vypsat, hodne to pomaha, cloveku se uvolni hlava, procisti si myslenky a treba prijde i na to, ze to zase zvladne. Je tezky prestat nekoho milovat,je to dlouhodoby proces a trva to i treba dva tri roky, ale vis, jestli ti dava to podivne ultimatum bud ja nebo dite tak si myslim, ze sama asi uvnitr citis, ze vlastne nemiluje tebe, ale nejvic sam sebe. Zapremyslej...moje dcera rika tati taky uplne jinemu cloveku nez ktery ji zplodil a je to tak v poradku, protoze tata je ten kdo vychovava...sperma muze darovat kdokoliv vis...i spermbanka kdyz na to prijde, ale lasku...lasku ti da jen ten tata co te vecer uspava, co te koupa, ktery ti da papani...proste ten ktery tam realne je...zkus se na to podivat ocima toho miminka...proc me tata nema rad a ani me nezna? Proc chce aby me maminka zabila? Proc ji stavi do tak tezkeho rozhodovani?
Protoze je slaboch, ma strach, nema zodpovednost? Proc? Miminko neprislo jen tak, byli jste na to dva ne?
:slight_smile: a urcite ma narok na to narodit se stastne mamince...
16. črc 2008 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tannawe to moc hezky napsala
16. črc 2008 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já na něho netlačím, taky už jsem mu řekla, ať mě prostě zatím bere takovou jako před tím, ať na to nemyslí, a já ne vim co ještě. Ale zdá se mi, že on už je rozhodnutý. Dítě pro něj znamená omezení, né li konec života...chce cestovat, chce si užívat, dítě prostě nechce.. Taky jsem si řikala, že až se to narodí, tak to třeba pochopí, změkne. Ale to bude až za třičtvrtě roku, a co do tý doby? Nedej Bože se se mnou vážně rozejde, já budu sama...a pak tam přijdu s uzlíčkem Tohle je tvůj syn/dcera? Nějak si to neumím představit, co když si najde jinou holku, co když...je toho spousta co si neumím představit a tahle myšlenka mě trhá na kusy. Máma mě sice drží, ale né pořád, není u mě 24 hodin denně abych já neměla možnost na to myslet, a ještě teď v pátek odjíždí k moři..no prostě já už nemůžu..
16. črc 2008 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek