• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Naučím se mít ráda 3. dítě, když se na něj netěším?

12. listopadu 2013 
@andy21 sorry, myslela hodinu :grinning:

sakra, se snad do třetího nechám také navrtat :grinning:
25. srp 2013 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@dagina jedna moje kamarádka se do něj nechala uvrtat, protože se jí strašně líbil muj kočár pro třetí holčičku, každý musí mít nějaký důvod :grinning:
25. srp 2013 ve 20:34  • Odpověz  • To se mi líbí
@andy21 a jaký máš:grinning:???????
25. srp 2013 ve 20:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@sue007 myslím, že krásně to napsala @schnek ! Moc držím pěsti - to maličké, co máš pod srdcem už teď je nová bytůstka, nový člen vaší rodiny, buďte rádi, že máte dar být takto plodní - :dizzy_face: Je to krásné a vychovávat slušné občany - za to se přeci nemusíš stydět - stát by měl být rád, že ještě v dnešní době jsou lidé, co rádi vychovávají své děti:wink: Takže buď pyšná, že máš krásné dva kluky a stejně jako jsi to zvládla s nimi to zvládneš znovu a milovat to malé budeš - to se neboj. Já také HA neberu a 2x nám prasknul kondom chvíli po šestinedělí s druhým miminkem - v prvé chvíli strašný šok - co když otěhotním - vždyť do auta nedáme 3.autosedačku...pak jsem si uvědomila, že tohle všechno fakt není důležité :wink: Nakonec jsem neotěhotněla, ale ten "šok - "co kdyby" jsem prožila taky...neboj, za chvíli se začneš těšit :wink:
25. srp 2013 ve 20:50  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
mám hned 3 velmi dobrý kámošky, které mají 3 dítko neplánované (tak nějak jsme všechny vsadily na přerušovanou soulož, no) a všechny 3 jsou v pohodě a jsou rády, že třetí dítko mají, ikdyž z toho byly zpočátku na nervy. Žádná z nich na tom tedy není finančně vyloženě špatně a finance nějak zásadně řešit nemusely, spíš byly jen hotové ze dvou prcků a přibylo třetí. Všechny lehce přiznaly, že první rok byl dost náročný a trochu to zamávalo vztahy v rodině (s chlapi), ale všechny to ustály a jsou jednoznačně za třetí dítko rády :slight_smile:
25. srp 2013 ve 20:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@sue007 nemam radu (vim, ze jsi o ni ani nezadala :slight_smile: ), jen povzbuzeni... taky mam doma dva kluky, tomu mladsimu je teprve 15mesicu...a taky cekam treti ditko...taky neplanovane (i kdyz rekneme tak napul - tri deti jsme vzdycky chteli, jen ne takhle moc brzo)...kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna, prosla jsem si stejnymi pocity jako ty, nejdriv sok - "to ne, ja prece nemuzu byt zase tehotna, je to moc brzo, kluci jsou jeste moc mali", hrozne jsem se bala, ze to nezvladnu, fyzicky ani psychicky, uz ted nekdy padam na usta, bydlime hrozne daleko od obou rodin, jsem s klukama sama, nemam zadne babicky, teticky ani kamaradky na hlidani, navic tady, kde zijeme, nejsou zadne aktivity pro deti jako u nas...proste jsem si nedovedla predstavit, ze do toho prijde jeste treti dite. Pravda, financni stranku diky bohu nemusim resit az tak moc, ale to neznamena, ze by nebyla dulezita, i to jsem samozrejme zvazovala (navic nikdo si nemuze byt nicim jisty naporad, presne jak tu uz nekdo psal), krome toho je mimco opravdu mimoradne nestastne nacasovane, protoze na podzim se stehujeme do jine zeme, manzel meni praci, starsimu synovi se posunul nastup do skolky (bude nastupovat v cizim jazyce nekdy v obdobi, kdy se ma narodit male)...vypisuju to tady jen proto, ze mi jsou tve pocity hodne blizke a kdyz jsem byla na zacatku jako ty, tohle mi porad rotovalo v hlave a stejne jako ty jsem se bala, ze tyhle myslenky miminko vyciti, ze ho pak treba nebudu umet mit rada, ze budu muset porad myslet na to, ze jsem ho vlastne nechtela... nicmene interupce neprichazela v uvahu, ani adopce ne - manzel by to nikdy nepripustil a ja si to taky nedokazala predstavit...tyhle stavy trvaly asi tyden...umocnene tim, ze jsem v te dobe byla s klukama u nasich, bez manzela, takze jsem to s nim resila "potajnu" jen po telefonu...on byl nejdriv taky v soku, ale srovnal se s tim podstatne rychleji nez ja...no a po tom tydnu jsme se uz jen smali - ano bude to zaprah, upletli jsme si na sebe "bic" :wink:, ale nejak bylo a nejak bude...zvladli jsme spolu jine veci (napr i to stehovani ze zeme do zeme - a taky jsem byla tehotna, tenkrat s tim prvnim :grinning: ), zvladneme i tohle. Dulezite je, ze jsme se spolu v tu chvili rozhodli, ze to pujde, ze to dame... a davame to...zatim, i kdyz je mi blbe od rana do vecera (a uz by mi melo byt lip), i kdyz jsem unavena, ze se sotva vlecu a kluci se dozaduji pozornosti porad vic...ted uz se na miminko moc tesime, kluci taky a hadame, jestli to bude holcicka nebo dalsi raubir :slight_smile: Nakonec jsme radi, ze si ty starosti s uplnyma prtatama odbydeme tak nejak najednou a pak uz to bude jen a jen pohoda ( :grinning: :grinning: )
Docela jsem se rozepsala, nema to moc hlavu ani patu a rozhodne to neobsahuje zadnou zarnou myslenku nebo radu...ale doufam, ze te povzbudi, ze na tom byl nekdo velmi podobne a prekonal to...a ja jsem koneckoncu taky rada, zes to tady napsala, protoze i ja jsem se svymi pocity dost trapila a jeste ted si na ne nekdy provinile vzpomenu...tak drzim pesti nam obema i dalsim, ktere jsou treba v podobne situaci :slight_smile: Drzte se!
25. srp 2013 ve 21:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, velice dobře chápu tvoje pocity a myslím, že se dokážu vcítit do toho,co prožíváš. Mám tři dcery 5, 3 a 1 rok (když se mě někdo ptá, jestli neplánujeme čtvrté, tak říkám, že jsem si ještě nestihla naplánovat ani druhé :grinning: ) - otěhotněla jsem i přes antikoncepci. Druhé dítě jsme přijali jako příjemné překvapení, se třetím to ale nebylo vůbec jednoduché. V podstatě bych řekla to stejné co ty; že bychom byli finančně za vodou - to vůbec ne, opravovali jsme domek, spláceli úvěr, auto také nemáme nejnovější, s hlídáním nic moc extra. Taky jsme se setkali s otázkami typu - "A to si jako chceš nechat?" Ani můj manžel si nebyl jistý, jestli jo. Když jsem chodila ven s holkama a s břichem, tak na mě koukali jak na exota. Bylo mi blbě, záda ani nemluvím. Ty máš divočejší kluky - u nás má nejstarší poruchu autistického spektra (je to lehčí forma, ale znamená to spoustu práce navíc).
Rozhodování manžel nechal na mně, protože těhotenství, porod, kojení, první roky - to za mě nikdo neudělá. Ale když nad tím přemýšlím, vlastně ani žádné rozhodování nebylo - potrat pro mě prostě nepřichází v úvahu.
Klárka se narodila 44 měsíců po Magdě a 22 měsíců po Adrianě a zezačátku to fakt byl mazec, ale je to čím dál tím lepší. Já mám teda velkou oporu v manželovi, přebaluje, krmí, uspává, tráví s nimi čas, chodí ven - myslím, že tohle je hrozně důležité. Dneska jsme ve stádiu, kdy si holky už chvilku pohrají, teď půjdou od září už dvě do školky, takže budu mít zase o něco ulehčenou práci. Co si myslím, že je hodně podstatné - holky k sobě mají perfektní vztah, ale opravdu perfektní, pomáhají si, mají se rády, spolupracují, starší "učí" :slight_smile: přirozeně mladší. Co se týká financí - absolutně není problém ošatit ani uživit :slight_smile: - do budoucna uvidíme, ale jsem si jistá, že se s tím dokážeme poprat - když to nebude vycházet, tak se uskromníme, nemusíme mít všechno.
Vím, že to není moc souvislé, jenom bych vám chtěla říct, že i když to nebylo jednoduché, tak jsem nikdy nelitovala ani já ani můj manžel, že jsme si Klárku nechali, říkáme, že to je naše dítě za odměnu :grinning: . Rozhodování je samozřejmě na vás, tohle je jenom moje zkušenost.
25. srp 2013 ve 23:09  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@jana804 to jsem rada, ze tu uz ponekolikate ctu, ze treti deti jsou "za odmenu" :slight_smile: To se tesim! :dizzy_face: A chci se zeptat, jestli to s tou spolupraci a uzasnym vztahem mezi holcickami tak bylo hned od zacatku nebo jestli to nejdriv trochu skripalo...moji kluci se radi maji, je to videt, ale ze strany starsiho se hodne projevuje mocensky a prostorovy boj...za chvili do toho vstoupi jeste treti sourozenec...tak jen jestli muzu doufat v lepsi zitrky :wink:
25. srp 2013 ve 23:15  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@yellowbanna Ty vztahy se určitě vyvíjely a vyvíjejí do dneška, taky se třeba pohádají a potahají o hračky, ale mám pocit, že to k tomu patří :slight_smile: . Nikdy na sebe nežárlily, bez problémů se dělí - je to někdy legrace - Klárka si chodí pro medvídky za čůrání do nočníčku a bere s sebou tři mističky. :grinning:, hlídají se navzájem, chodí si foukat bolístky, tuhle si zalezly do pokojíčku a prostřední říká : "mami, bež vařit do kuchyně, my si povídáme". :grinning: :grinning:
Je zajímavé, jak jsou každá jiná, ale mám pocit, že se výborně doplňují a jako by vzájemně vyvažovaly svoje nedostatky - Magda je takový flegmatik, je pohodlná, trochu lenoch, ale nechá se manipulovat, Adriana zase mluví od rána do večera, když letí pro nočník, tak je to žhavá čára - prásk dveřmi - žhavá čára :grinning:, je to takový organizátor, pořád něco vymýšlí, někoho úkoluje... a Klárka je od každého něco a velký diplomat (a velký mazel), naučila se velice rychle mluvit a už jim dělá při hře parťáka.
Abych odpověděla na otázku, myslím, že naše holky mají výbornou kombinaci povah (i když jsou každá jiná), ale vztahy se rozhodně vyvíjely, někdy to určitě zaskřípe, ale jak říkám - myslím, že to musí být. I vaše třetí dítě si najde cestu mezi sourozenci - já myslím, že tam ta diplomacie je nutná :grinning: :grinning: a naše nejmladší to teda zvládá skvěle, určitě to bude i u vás.
26. srp 2013 v 00:03  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Jo a ještě bych chtěla dodat jednu věc, slyšela jsem argumentovat často v tom smyslu, že nemám na děti tolik času, nemám možnost se jim tolik věnovat, hrát si atd.... to je sice pravda, ale také je pravda to, že čas, který jim nevěnujete vy, věnují oni navzájem sobě. Samozřejmě, že chodíme na nějaké to tancování pro děti, ale ne kvůli tomu, aby moje děti měly kolektiv - ten mají doma. :grinning: A kamarádky, které mi říkali, že jsem blázen - že by si další nenechávaly, dojíždějí do mateřských center, klubů maminek a všeho možného (samozřejmě nic proti nim), aby děti "měly společnost" . Naše děti ji mají taky a zadarmo doma :grinning: :grinning: :grinning:.
26. srp 2013 v 00:39  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@yellowbanna Téda, tak to přeji ať je to napotřetí holčička. Také uvažujeme zkusit třetí, ale bojíme sse..
26. srp 2013 v 06:48  • Odpověz  • To se mi líbí
@jana804 ahoj, ale tak co se týče té společnosti dětí, tak já osobně si myslím, že sourozenci jsou a budou vždycky něco trošku jiného než kolektiv cizích dětí například ve školce nebo hlídacím centru :slight_smile:.
My teď čekáme teprve druhé a Adrianka má 20 měsíců, ale hned vedle bydlí obě moje švagrové - každá má také dvě děti a všech pět je spolu doopravdy denně - na zahradě, doma i u babičky.
Tak si jedna z nich, když dávala prcka loni do školky také říkala, jak je perfektně zvyklí na ostatní děti, protože takový počet kámošů na hraní doma jen tak někdo nemá. No a byl problém :slight_smile: ne, že by se mu nějak extra stýskalo a plakal po mamince, ale bál se ostatních dětí a nechtěl si s nimi hrát. Prostě doma ségru a bratrance se sestřenicí znal od narození, ale v cizím prostředí a u jiných dětí reagoval úplně jinak.

Takže i když sourozenci samozřejmě splní tu část, že se spolu většinou vyblbnou a vyhrají si, tak stejně by se i přes to měli sem tam začleňovat mezi cizí děti :slight_smile:, to je můj názor.
26. srp 2013 v 07:35  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@michaela_2 Ahoj, máte určitě pravdu, osobně pocházím ze čtyř dětí a ve školce jsem kamarády neměla, ale to už je něco, co vyplývá z povahy toho kterého dítěte a musíme to respektovat a pomoci mu vyrovnat se s tím.
Taky nemám děti zavřené ve sklepě :grinning: :grinning: , dvě mladší chodily na plavání pro kojence (ne že bychom na to u třetího neměli, ale a to je jeden ze záporů většího kolektivu :wink: v zimě si děti předávají ty svoje kašlíky a rýmy a doba, kdy by byly děti úplně zdravé je krátká. Se všemi jsem chodila na tancování a zpívání pro děti, dcera chodila na jedno dopoledne týdně do miniškoličky, chodíme na různá hřiště, navštěvujeme se s kamarádkami... Jsem ráda i za kolektiv cizích dětí, ale chtěla jsem mluvit o tom argumentu věnování/nevěnování se. Ale určitě máte pravdu.

Nechci, aby to vyznělo tak, že mít "tolik" děti tak brzo po sobě je procházka růžovým sadem - je to sakra náročné, nadřete se, nevyspíte se (teda pokud budete mít doma tu sestavu co já :slight_smile: , nebudete mít doma naklizeno (s tím bojuju, protože jsem byla zvyklá pořád něco přerovnávat a uklízet), nenajíte se vsedě :slight_smile: , budete mít pro sebe minimum času (to také záleží na vašem manželovi, jak bude schopný se postarat, můj muž je v tomhle fakt jednička). Ale je tro pořád lepší a lepší - a neměnila bych.
Jo a v mém případě ta celodenní péče o děti měla ještě jeden velmi příjemný efekt - po jednom dítěti 79 kg, po druhém 83 kg, po třetím 68 kg :grinning: :grinning: :grinning:. Ale tak to není u každého, jasně... :slight_smile:
Nikdo se za vás nemůže rozhodnout, záleží to na mnoha věcech, tohle je můj pohled. Přeju všem krásný den, letím za dětmi... :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
26. srp 2013 v 10:42  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
A ještě si dovolím (omlouvám se za svou užvaněnost - holky si hrají na obchod a já ještě stojím ve frontě :grinning: :grinning: ) - když jsem se tenkrát rozhodovala, řekl mi jeden člověk, kterého si vážím: "Co tě nic nestojí, za nic nestojí." Často si to říkám, myslím, že měl velkou pravdu.
26. srp 2013 v 11:00  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@jana804 A byl to Petr Vrbacký :grinning:
26. srp 2013 v 11:25  • Odpověz  • To se mi líbí
@orchidis To byl spíš někdo, kdo ho citoval... :grinning: :grinning: :grinning: Takové známosti nemám...
26. srp 2013 v 11:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Upřímně, zakladatelko, já Ti závidím. Máme dvě děti, páreček, novej barák jako kráva (ale na hypotéku) a strašně se to ve mně bije a pere. Na jednu stranu mám super práci, do které se těším, děcka mi sem tam brutálně lezou na nervy (jako asi každé matce), manžel vydělává nadprůměrně (ale zas ne moc, o statisících nemluvím), ale zase po třetím tak nějak citově ještě toužím a teď co s tím...
Pokud to jednou osud vyřeší za mne, budu fakt šťastná, ale manžel už nechce, těší se, jak budem s dětmi podnikat výlety, sportovat, atd, ale potrat není jaksi přijatelný ani pro jednoho z nás, i když nejsme věřící, nebo tak něco.

Koukám, že to nemá ani hlavu ani patu, ale krmím chvílema tu naši "zvěř" :grinning:.
26. srp 2013 v 11:30  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@jana804 To je už strašně rozlezlý, tenhle jeho výrok :grinning:, minimálně po jižní Moravě.
26. srp 2013 v 11:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@jana804 to je hezka myslenka, jak si deti doma lip vyhraji spolu...samozrejme, ze porad potrebuji spolecnost i jinych deti, ale doma se proste snaz zabavi nez jedinacek...kluci dnes napriklad poprve projevili zaklady spoluprace a uz 15 minut (!) spolu staveji vez z lega. Ten mensi podava kostky a starsi ho dobromyslne komanduje a stavi...zadne hadky, pekne si rozvrhli ukoly....na okamzik me to naplnilo optimismem :grinning:

A jeste k tem "zaporum" - naklizeno nemam uz ted, v sede jsem donedavna taky moc nejedla (i kdyz to se vyrazne zlepsilo po prvnich narozeninach mladsiho, kdy se rozhodl, ze se bude krmit zasadne sam a docela se mu dari), cas pro sebe prakticky zadny (viz nulove hlidani), ale muj muz teda zastane doma prakticky cokoliv, o kluky se postara, takze od nej uleva urcite prichazi...takze kdyz to tak pocitam, tak se pro nas narozenim tretiho vlastne tak moc nezmeni :grinning: :grinning:
26. srp 2013 ve 13:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@yellowbanna ahoj, v lepsi zitrky doufat urcite muzes:slight_smile:

Ja osobne mam deti po trech letech (bez tri tydnu) a mam pocit, ze starsi si, v pocatcich, dala za ukol mladsi zlikvidovat a tvrde na tom pracovala. Hodne jsme pracovali na tom, aby si k sobe nasly cestu, az jsem nakonec skoncila u toho, ze jsem peridiodicky velela, ze jejich spory odmitam resit a to je, obycejne, totalne semklo...vymenovaly si nazory na to, jak nemozna jsem ja a spolcovaly se :wink:

Ted je jim 8 a 5 a jsou to neuveritelne kamaradky. Zlom vidim tak posledni 2 roky, to uz mala byla dost velka na to, aby tu starsi usadila a mocenske boje se ustalily.

Jinak ja jsem od segry o 18 mesicu a nikdy jsme k sobe blizko nemely, ac jsme si urcite spolu pohraly v rannem detsvi. Respektujeme se, neprejeme si nic zleho, naopak...ja mam velmi kladny vztah k jejim detem a ona k mym, ale ten bond tam proste neni. Maly vekovy rozdil neni vsespasitelny.

Manzel je z rodiny, kde deti byly 0,5,12,15 a vztahy maji vsichni naprosto nadstandartni a meli vzdy. A to tak, ze opravdu hodne, vekovy rozdil nehral zadnou roli.

Jinak k tematu zakladatelky....ja se trosku bala mit druhe dite, bala jsem se, ze nebudu schopna rozdelit sve city mezi dcerku a dalsi dite...a tchyne mi rekla neco, co mi moc pomohlo...."laska k detem se nedeli, ta se nasobi"...a mela naprostoou pravdu :wink: Mas hokej v hormonech, kamaradka v zari porodila a v podstate mela uplne ty same pocity a to se o treti dokonce snazili, takze bylo planovane. Prvni trimestr nic moc, ale pak se to uklidnilo a ted jsou z miminka vsichni vedle :slight_smile:
12. říj 2013 v 07:20  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahoj všem,jen jsem chtěla zpětně poděkovat za povzbudivé reakce,jsem v16.tt a vypadá to vše zatím dobře,na miminko se těšíme a doufáme,že nám tedy před Vánocemi pan doktor řekne,že to je holčička,i když tušíme,že nám řekne spíš to samé,co vždy-má ho tam:slight_smile: Strach z toho,co bude, mě neopustil,ale také vím,že to nějak zvládneme...že už jsme toho zvládli hodně,takže půjde i toto.Tak nějak se pomalu připravujeme,malého jsem konečně odstavila,příští víkend budou oba poprvé spolu u babičky-zatím tam jezdil jen ten starší,sehnali jsme si kočárek,kde je možnost posadit i druhé dítě a s mamkou jsem se domluvila na výměně auta,jsou stejný ročník i značka,jen to její má vzadu víc místa a hlavně má zadní dveře.Malý je se mnou zvyklý spávat,tak uvidíme,jak se to pak celé vyvrbí,jestli ho stihnu přestěhovat zavčasu k bráchovi nebo budu spávat s dvěma dětma v posteli a tatínek v dětském pokojíku s tím nejstarším,jak už si stejně navykl:slight_smile:Přez týden,když tu není,mám stejně kluky oba v ložnici,takže už jsem nechala i přidělat u truhláře souseda takové přídavné lůžko ve výšce postele.Lidi v okolí to vzali dobře,trochu tchýně prudila,jak je to proboha v dnešní době možné,mít 3 děti,když většina normálních lidí má jen jedno,ale ona zrovna děti nehlídá vůbec,takže jí to může být šumák,kolik jich máme.Barák sice nenafouknem,ale je to rodin. barák a hypotéka se nám kvůli tomu nezdraží,tak co :wink: Všem maminkám přeju hodně síly,i když některé dny jsou horší a jiné úžasné...,Mě už pomalu opustily pekelné nevolnosti a únava a začínám se těšit na Vánoce a sníh...před měsícem jsem se ještě plácala řekla bych v regulérní depce,ale už je líp,prostě jsem si řekla,že už bude jenom líp a a začala jsme se víc snažit být v pohodě,už kvůli klukům.
6. lis 2013 v 17:55  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahojte holky doma mam 10měsiční holčičku.A ted jsem zjistila že jsem těhotna udělala jsme si tes a vyšel pozitivně. Vubec si to nedovedu představit jak to bude?? :slight_smile: když se male narodí tak male bude rok a pul.Mate někdo tak přibližně stejne děti jak ja? Aby jste mi poradili? A vubec nevím jak to budu dělat s kočarkama???
12. lis 2013 ve 14:18  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2014  • Odpověz  • To se mi líbí
@fireblade poridite sourozenecky kocarek :slight_smile: ...... myslim, ze tu jsou i mensi vekove rozdily :slight_smile: .... ze zacatku to bude dost prace, ale pak budete rada, ze mate deti blizko u sebe a ze budou mit podobne zajmy :slight_smile:
12. lis 2013 ve 14:31  • Odpověz  • To se mi líbí
zatím si to nedovedu představit jak to všechno bude.Děkuji vam za radu.
12. lis 2013 v 18:53  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2014  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek