Nevím či chci druhé dítě. Co by jste delali vy?

Mila Expo!
Taky jsem to tu procetla, a je to sila, asi zazivas hrozne chvile.
Nevim jak to nejlip napsat, ale drzim ti moc palce, at to ted dobre dopadne!!

Jen k tomu kojeni, jasne, v teho a tandemove, doporucuju!! Pokud je tehotenstvi zdrave, tak neni zadny duvod proc prestat kojit. U rizikoveho je to neco jineho. A tandemove kojeni musi byt super!! (me uz to asi bohuzel neceka :( )

Mas na sobe hrozne moc odpovednosti, uff!!!
Tak jak rikam, drzim palce!!

expa: co se mě týče, můžu ti poradit jen takto, nepoddávej se jakékoliv situaci dřív, než nastane, jen ty se tím budeš zbytečně trápit a to ještě nikomu nepomohlo, každá situace se vyřeší, ale vždy je čas ji řešit až nastane, nemá smysl se trápit dopředu. Taky jsem si vždycky říkala, co se stane, když to a ono a nakonec jsem byla jediná, kdo si nad tím lámal hlavu a celé noci nespal, teď jsem se naučila řešit vše až je čas a je mi mnohem líp.

Držím ti palečky, ať je vše OK a jestli máš chuť, tak mi písni do IP a proberem to 😉

Jsem ráda, že se situace vyjasnila a miminko si necháš. No a pokud to s partnerem nedopadne, tak přece máš aspoň mateřskou, ne? Sice necelých 8 000 není moc, ale snad se to dá 🙂 . Už máš drobečka v sobě a určitě ho budeš mít ráda stejně jako své první dítě 😉 Držím palečky.

ahoj expa, mozno sa tvoj maly odstavi sam, ja by som sa na tvojom mieste o to aspon pokusila.
mlieko meni svoje zlozenie a ktovie ako to je, ked sa koji novorodenec a velke dieta naraz. prirodzene to nie je a male ho potrebuje viac. moj nazor a nazor mojej laktacnej poradkyne.
a co sa tyka chlapa, kde mas zaruku, ze to bude klapat? nikde, aj ked to predtym u inych klapalo a dieta bolo vytuzene, male babo je taka zataz, ze sa kopec vztahov potopi. alebo aj nie a vo vasom pripade naopak vztah utuzi. ozaj nema zmysel sa trapit predom. a preto vam drzim palce, hlavu hore a hlavne sa tes na male.

Ahoj Expo,

dekuju za to miminko, ze si ho finalne nechate. Rozumim vsem tvym obavam, aspon trosku, pac detatko jeste nemame.

Jinac holky, co sem zavitate a resite podobnou situaci, krom potratu je mozna jeste i adopce. To tu asi nikdo nezminil! Je to taky sila dat nekomu zivot a pak ho hodit na krk statu, ale je to taky reseni ke zvazeni.

Preji pevne nervy a chladnou cistou hlavu k nalezeni nejlepsiho reseni pro matku i pro detatko.

tiez ti drzim prsty,ze ste sa rozhodli pre mimco

expo:Přečetla jsem si celou diskusi a je mi moc líto v jaké situaci ses nacházela či ještě nacházíš.Myslím,že si vše napsala jak si měla a jakým způsobem si to ostatní přebrali,tím se netrap,svědčí to akorát o povaze,bohužel 😔 Přeji Ti tedy hodně štěstíčka do budoucnosti,hodně sil do druhého těhotenství a miminka🙂Budu doufat,že ve vašem případě mimišek přítele usměrní a budete šťastný všichni 4.Věřím,že lásku pro obě děti budete mít narozdávání 😵 Moc se drž!!!!!!

Holky, můžu si tady ulevit? Řeším spíš problém, jak se smířit s tím, že druhé a žádné další dítko už nebude ☹

jani, zdravotni duvody??

kristi: bohužel jo

jani, smířit se s tím bude určitě těžké a "běh na dlouhé tratě", ale co takhle uvažovat o osvojení, adopci? já nevím jak ty - tvoje rodina - na to má názor, ale já kdybych měla "kde bydlet", tak už hodně dlouho vím, že alespoň jedno dítko bych si osvojit - adoptovat chtěla, prostě to tak cítím a taky si myslím, že rodiče nedělá to, že přivedli dítko na svět, ale ty, co mu dali lásku a péči

hmmm, to je tezky radit, asi proste budes muset to nejprve prijmout jako fakt a pak se eventuelne upnout na to,ze bys dalsi (teda pokud ho chcete) napr. adoptovala nebo adoptovala na dalku. Jiste se to da nejakym zpusobem resit. je fajn, ze mate toho jednoh prcka. I kdyz bych nehazela flintu do zita, treba vymysli doktori nejaou novou lecbu atd...

když ono ne že bysme "nemohli", ono by to asi nějak šlo, ale já se strašně bojím následků. Protože následky po Páťovi jsou přímo katastrofální a jestli se dám někdy do kupy, tak nevim, jestli budu ještě někdy mít odvahu na další. Je to takový vnitřní boj. Vím, že manžel by chtěl děti aspoň dvě a trochu se bojím toho, jak bude reagovat, když se rozhodnu další dítě nemít. Ono přeci jen je to bych řekla hlavně moje záležitost, když trpím já. Sice manžel říká, že by mu nevadilo, kdybysme měli jen Páťu, ale to říká teď. Co bude říkat za pár let?

jani, no tak treba casem se to zlepsi a budes v pohode a na dalsi si troufnes. abych pravdu rekla, ja chtela deti 3, ale ted uz si tim nejsem jista a vubec se mi nechce ani do druhyho, a to jsem zdravotne absolutne ok. ja se bojim,ze nemamtolik lasky, abycj ji mol´hla mezi ne rozdelit...

víš kristi, on je problém v tom, že mi zůstaly problémy po těhotenství a porodu a když bych se rozhodla další, tak to bude horší a horší.
psala jsem to už v jedné diskuzi, tak to akorát okopčím, je to ve zkratce:

Tak u nás akorát to otěhotnění proběhlo ani nevim jak, jednou jsme to zkusili a bylo to. Jenže mi s mimískem současně rostla cysta a vyloupla se až na 7 a půl cm. Tak mě strašili, že pokud praskne, tak přijdu o hormony (že prý fungovala místo žlutého tělíska), ale když se nevstřebá, tak že mě budou v 15. týdnu kuchat. Nakonec až když jsem absolvovala předoperační vyšetření, tak při UZ den před operací MUDr. zjistil, že se začala zmenšovat, tak mě nakonec neřezali. Ale od 29. tt jsem ležela 6 týdnů na rizikovce kvůli kontrakcím, nakonec to zvládli ukočírovat. Měsíc před porodem mě začala bolet kostrč, Páťovi bude za 3 týdny rok a kostrč mě bolí pořád. Už mi ji rovnali (labůžo ), a stejně to nepomohlo, za měsíc mě to čeká znova. A do toho všeho se mi rozestoupily břišní svaly. Cvičím jako blázen, každý den se morduju a jezdím k fyzioterapeutce, ale vypadá to, že se mi svaly asi zpátky nespojí a že se to spíš bude řešit operativně. No a i kdyby se spojily, tak kdybych znovu otěhotněla, tak se zase rozpojí. Navíc jsem si celé těhotenství musela píchat injekce na ředění krve. Takže jsem si to taky užila se vším všudy. A potom porod... nooooo, já už prostě další dítko mít nebudu. A nejhorší je, že pro lidi tady u nás nejsou ani moje zdravotní problémy dostatečným argumentem pro to, abych dítě neměla a všichni mě akorát odsuzují.

Ja te rozhodne neodsuzuju, mne to prijde jako rozumny, ze po takovych zdr. problemech jsi rada,ze vubec jsi a nedokazu si treba predstavit, jak bys s tema bolestma zvladla nove mimi a jeste rocniho raubire.

Jani, na ľudí nedaj, reči sa hovoria a chlieb sa je - nik Ti nič zadarmo nedá - všetko si si musela pretrpieť sama ( s najbližšími) - a ver, že nik s tých, čo majú plné ústa rečí, by s Tebou nemenil ani deň! Si veľmi statočná, ako si to zvládla. Máš zdravé miminko a Ty sa tiež určite postupne dáš dokopy. A uvidíš, možno časom sa rozhodnete osvjiť si nejaké dieťatko.... Držím Ti palce!! 😉

Tak zatím se u nás situace nezlepšila, naopak z přítelovi strany ani jedna zmínka,že by byl šťastný nebo,že se těšína naše mimi.Mě to trápí...
Příští týden má odjet k jeho rodičům, jen mi řekl,jestli chcete pojeďte taky, když né, tak né (to je jako by řekl,dělej si co chceš, hlavně mě s tím neotravuj). Včera,že sdělil rodičům,že možná přijedeme také a jejich reakce? né že by řekli,to budeme rádi, ale "to chcete tahat toho malého tolik hodin v autobuse (15hod cesty), a u nás je velká zima. Fakt nevím,co si o tom mám myslet...
Ale,co mě nejvíce zamrzelo: řekl,že když příští rok budeme mít miminko,tak už nikam jezdit nebude,že nás tady samotné nenechá (jak mě tato věta zahřála u srdce, a pak...ledová sprcha) a za chvíi na o dodal,že příští rok má táta 60-tku, tak tam pojede na oslava a já budu muset být s dětma doma, přece s tak malým miminkem nebudu cestovat autobusem (?!)
Já si teď připadám,že když mám dítě,tak nic nemůžu a když budu mít dvě děti, tak mě pustí jen na nákup a honem domů, mám dítě-děti, tak jsem nula??? bohužel si tak teď připadám...
A nejhorší na tom je,že se na druhé mimi vůbec neteším a říkám si,že by bylo lepší když by se ani nenarodilo-za tyhle myšlenky určitě přijde trest...
Potřebovala jsem to ze sebe dostat, vypsat se z toho, tak se nezlobte...

expo klid, mylsim, ze hodne z Tveho soucasneho stavu delaji tehotenske hormony. Ja taky mela v prvnim trimestru depky jak blazen a pak to preslo. Treba jak to popisujes, tak mne to neprijde jako nic strasneho, je jasne, ze on by asi tatinkovi (svemu?) na 60. nerozeniny jet mel, ale zase precejenom harcovat se s miminkem autobusem je zbytecne a neprospeje to nikomu, ze...a Ty to tak citlive vnimas proto, ze jsi proste precitlivela vlivem tech hormonu. Ale to se tezko vysvetluje, dokud ses uvnitr tech pocitu, proste se jenom tes na to, ze to prejde a bude vsechno v poradku.

Pokud si ale skutecne myslis, ze s Tebou partner jedna spatne, je treba mu to rict, pokud mozno co nejpresneji popsat, ktere jeho navrhy Ti vadi a co bys sama navrhovala misto toho (teda zda chces s nim za temi rodici jet, nebo chces, aby nikam nejezdil, nebo aby prijeli za vami...), proste byt dotcena nestaci, musis prijit s konstruktivnim protinavrhem 🙂

O nejakem trestu vubec neuvazuj! Ty jsi krestanka? Takovyhle myslenky vubec nicemu neprospejou, proste Ti neni dobre, hormony s Tebou mlatej, s partnerem nic super, tak je jasne, ze pak mas chmurne myslenky, ale myslim, ze uz sis svoje uzila, ze to, co se Ti honi v hlave, se nemusis nikomu zodpovidat! A uvidis, ze si ke svemu druhemu miminku najdes cestu, az Te zacne kopat, az ho poprve uvidis...

A jeste pro janav: pokud mas hodneho muze, verim, ze to pochopi a s Tvym rozhodnutim uz nepokracovat se ztotozni. Muj manzel taky chce hodne deti (stejne tak ja), ale pokud bych mela takovehle zdravotni problemy, jake popisujes, tak by to byl on, kdo by me premlouval, ze uz dalsi radsi ne!

gedren, děkuju asi máš pravdu,že to bude hormonama.
Já jsem přítely řekla,jestli tam nechce jet později, až mi bude lépe (teď mi je taky pořád zle), tak na mě vyjel,že tam musí a hotovo. Přijde mi,že myslí jen na sebe a na mě nebere vůbec žádné ohledy...
Asi máš pravdu,že až se hormony trošku uklidní,že to uvidím zase všechno jinak...

No je mi jasné,že tátovi na oslavu bude chtít jet a hlavně je to taky slušnost, jen mě zamrzelo,že třeba neřekl,když by to situace dovolila,tak pojedeme všichni (ikdyž vím,že s 3měsíčním dítětem bych asi nikam busem nejela).
Taky mě mrzí,reakce jeho rodičů, pořád dokola říká,že se na malého strašně těší, a když je možnost tam jet,tak snad ani nejsou rádi. Jeho mamina prcka už viděla(ikdyž po dvou letech), ale táta ne...

expa, preboha, mas dost problemov so sebou a partnerom, tak neries este aj jeho rodicov. to by umorilo aj kona...svokrovci totiz takmer nikdy nereaguju tak, ako by sme si priali 😒
co sa cestovania tyka, ja som si cestovania vlakmi s dietatom uzila az-az, aj ked len s jednym a urcite nie 15 hodin, ale bolo to teda hroznee. este budes rada, ze sa nikam trepat nemusis.
a priatelom mozno tiez teraz zmietaju emocie a musi sa vyrovnat s tym, ze bude otcom, tak niekedy reaguje divne...
co sa priatelov tyka, neviem kde byvas, nie je u vas materske centrum? tam by si urcite nasla nejaku spriaznenu dusu a aj tvoj syncek by sa zabavil a prestal by byt na teba tak naviazany (u nas to tak zafungovalo) 😉
prajem vela stastia, toho nestastia si v zivote mala myslim uz viac nez dost....

Expa, tak jak to dopadlo?

Víš, co mě napadlo jako první? Co by asi Tvůj přítel udělal, kdybys mu řekla, Tvoje dítě nechci, nejde to, nemůžu nyní. To by asi ten vztah pohřbilo? Jak by se pak choval k Tvému dítěti z předešlého vztahu.? Jen tak uvažuju...