• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pocity na začátku těhotenství. Co jste prožívaly?

28. října 2009 
Ahoj holky, chtela bych se vas zeptat, jake jste mely pocity, kdyz jste zjistily, ze jste tehu. Nam se mimi povedlo hned na poprve a proto to pro me byl spis sok. Vubec jsem to necekala a ted jsem v 8 tydnu a stale mi prijde, ze se z miminka jeste nedokazu radovat jako jine tehulky :frowning2: spis mam z toho strach.....
28. říj 2009 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj....no musim sa priznat ze ja tiez....ja som to sice planovala, ale teraz neviem co skor..som zmatena, a esteze nic necitim, len ma boli zaludok, ked daco zjem.
musim povedat, je to zvlastny pocit....
myslim ze to zachvilku pride..neboj sa.... :wink:
28. říj 2009 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, to se vůbec nebojte, to těšení se a opravdová radost teprve přijde :wink: . U mne to bylo dost podobné, u prvního mimi jsem byla dost zaskočená, když to vyšlo napoprvé, vůbec jsem nechápala, jak to tak mohlo rychle jít :fearful: . Teď to vyšlo zase hned napoprvé , tak už jsem se ani tak moc nedivila, ale to těšení se zatím taky nikde. Nevím, jestli to teď vůbec přijde, když už vím, do čeho jdu :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Po pravdě jsem to druhé dítko až zas tak moc nechětěla, je to spíš kvůli malé, aby nevyrůstala jen mezi dospělýma. Ale na druhou stranu když vidím malinký miminko, tak bych se s ním hned ctěla mazílkovat :dizzy_face:
28. říj 2009 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To ja kdyz vidim mimi, tak jsem z nej taky vzdycky hotova, ale prave jak tady na konikovi ctu, jak jsou vsechny budouci maminy stastny, ze jsou tehu, tak si rikam, jakto, ze ja to tak nemam. Mimi jsme chteli a proto jsme do toho s manzelem sli, ale jakto, ze ja z toho nejsem tak nadsena? Ja verim, ze to prijde, ale i tak me to porad desi a chtela bych se z toho uz taky poradne radovat :confused:
28. říj 2009 v 16:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
terezka....ja si to ani neviem predstavit.
ja som sa nikdy nestarala o ziadne deti...len o vacsie 4rocne...a neviem si predstavit ako sa budem s nimi bavit, ako budem organizovat si cas, co prve, a hlavne stale doma...
som v anglicku, priatel a kamosky su v praci..ja skutocne neviem ako to zvladnem
tesim sa, to urcite..ved uz mam 30 a myslim ze sa coskoro vratime..
tento vikend to ideme povedat mojej rodine...na moje narodeniny
lebo obe 'babky' uz nam pilia nervy :slight_smile:)))
ale bude to super..urcite....
28. říj 2009 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, nám se povedlo taky napoprvé, takže taky šok pro oba, moc jsme to nečekali. První dny jsem měla děsné skoky, chvíli jsem byla šťastná, chvíli jsem brečela, cože jsme si to vymysleli, že jsme měli ještě počkat, že to nezvládnu a tak. Ale manžel mě vždycky uklidnil. A nejvíc se to změnilo ve chvíli, kdy jsem v 9tt začala trochu krvácet a než jsme dojeli na pohotovost, utřídilo se mi to v hlavě a pochopila jsem, jak moc se o to malé bojím a jak ho už teď miluju. Teď, ke konci 1. trimestru mám taky ještě trochu obavy, ale začínám věřit, že bude všechno v pořádku a doklepeme to do zdárného konce. No a když jsme byli minulý týden na screeningovém ultrazvuku a miminko jsme oba viděli, pozorovali jsme jak se hýbe, jak mrská ručičkama, protahuje nožky, jak mu bije srdíčko...je to náš poklad. Samozřejmě to teď není pro nás lehká doba - budeme se stěhovat, peněz moc nebude, chodím do školy, ale zvládneme to. A čím víc mi tt přibývají, tím víc se těším. Strach a obavy se vždycky na chvíli vynoří, ale láskou k tomu mrněti se vždycky dají zahnat.
28. říj 2009 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andelka, to si krasne napisala....drzim vam palce.
ja tiez sa najskor obavam, ze praca, materska, stahovanie...ale to sa urcite zvladne

ja som nevedela ze som v tom, len jedneho dna na sef tak nahneval, ze som sa pred nim rozplakala..a ani som nevedela preco..zacala som tusit, ze som daka precitlivela :slight_smile:))
a potom, prsia mam take velike..uz som si kupila poprdku o dve cisla vacsia...myslim ze to zachvilku vsetci budu vidiet.
zatial sa tesim len trosku, lebo som ho nevidela na sone...mozno az vtedy mi to dojde....
ja som dneska zacala 6 tyzden :slight_smile:)))
28. říj 2009 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ja uz jsem videla prckovo srdicko a kdyz jsem ho videla, tak to byl opravdu nezapomenutelny zazitek, ale proste mi to porad prijde neskutecne a proto se asi jeste tak spravne neraduju, mozna az mi zacne rust brisko a prcek uz bude mit rucicky a nozicky a zacneme chystat pokojicek a nakupovat pro nej vecicky, tak myslim, ze se to otoci....
28. říj 2009 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Len.dl..urcite...to brusko ked zacne rast, a prve pohyby...dojde nam to...
drzim palce a pekny den...

musim pracovat :wink:
28. říj 2009 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Víte co, ona je to velká změna, která ale není zpočátku vidět. Ale i tak si člověk pomyslí, že teď už je to napořád a už se to nedá změnit a postupně přichází na to, jak velká změna v životě to bude.
Já jsem to zpočátku ještě moc nechápala, na prvním ultrazvuku byla jen dutinka, mě nic nebylo, na druhém už bilo srdíčko, tak to jsem pochopila, že ve mě opravdu miminko roste. Ale pořádně jsem si tu skutečnost uvědomila až když jsem viděla opravdu hlavičku, nosánek, ručičky, nožičky, miminko jak se hýbe a reaguje na podněty z venčí. To vnímání a myšlení se začalo pomalu měnit. Ale stejně jsem byla opatrná a moc jsem si to nepřipouštěla, abych nebyla tolik zklamaná, kdyby se v tom 1. trimestru něco stalo. Ale teď už se těším čím dál víc.
Já myslím, že snad ani není možné být happy od začátku do konce, permanentně. Vždyť na člověka sem tam padnou obavy, pochybnosti, to je úplně normální.
28. říj 2009 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
My jsme se o 1. dítě snažili dost dlouho a taky mě to zaskočilo - už jsem v to ani nedoufala. Myslím, že mi došlo, jaká to bude zodpovědnost, až když jsem viděla ty 2 čárky. Teď mi to taky pořád nedochází - asi mám míň času nad tím přemýšlet, ale samozřejmě se těším :slight_smile: Hlavně se těším na to, že už nebudu z mimča tak vyjukaná jako u prvního
28. říj 2009 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek