Těhotná s ženatým mužem. Mám si mimi nechat nebo ne?

To já právě nevím. Jestli říct nebo ne. Je mi 29 let. Já prostě taková nejsem, vždycky jsem měla zásady, ale tohle mě nějak zaskočilo, vlastně všechno. Vím, že dát miminko pryč je jednoduché řešení, ale nevím , jestli si to před sebou zdůvodním. Momentálně nevím vůbec nic a tak se v tom trochu plácám.Partnera mám moc ráda a pokud může usuzovat podle jeho chování, tak on mě taky. Já miluju děti, vlastně jsem taková ta teta opatrovatelka, ale bydlení zatím nemám, práci ano a dobrou. Budu se opakovat, ale nevím, co dál.

No, víš chce to určitě čas... dej tomu pár dnů....
I když podle toho co píšeš, tak mám pocit, že už spíš tušíš kterou cestou se vydat... 😉
A tatínkovi bych to určitě řekla... aspoň uvidíš, jak moc velký je na něj spoleh a jestli je to skutečně takový formát 😉

Ještě Ti napíšu do IP, ju. 😉

Děkuju, jsi moc hodná. Už zase bulím jak želva.

Vím, je to těžké... ale bude líp 🙂

Mimo, ono záleží na spoustě věcí, které my neznáme.Třeba jak jsi na tom materiálně, bydlení, atd...jaký máte vztah s "tatínkem", jestli čistě sexuální nebo zaláskování atd. atd. atd.... ale taky si myslím, že už si to sama v sobě srovnáváš a rozhodneš se správně. 😉 Ono je ti 29 a to je "biologicky" na první mimčo téměř nejvyšší čas, aby potom nebylo pozdě...no, rozhodnout se musíš každopádně sama. Ale milenci bych to taky řekla, ono ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele. Třeba tě příjemně překvapí 😉

Náš vztah je alespoň jak já to cítím i z jeho strany o lásce. Nebo spíš zamilovanosti. Dělám teď nejtežší rozhodnutí v životě a připadám si naprosto bezradná.

Neboj, určitě se rozhodneš správně. A bude líp, to slibuju. A já vím, o čem mluvím- já jsem s malou taky sama ( i když nás její "biol.otec" nechal až po jejím narození) a i když je to někdy náročné, tak jsem strašně ráda, že jí mám a je to to největší štěstí, co mě kdy v životě potkalo 🙂
Mimo, máš u sebe tvoji rodinu ? Třeba by ti pomohlo, kdyby ses svěřila jim a kdyby tě podrželi a pomohli ti vstřebat ten prvotní šok. Mně moje rodina pomohla moc- a pomáhá stále.
A navíc je tu ještě možnost, že taťka bude chtít být s vámi a podrží tě on, pokud tě miluje.
Hlavně se neboj- ono opravdu bude líp !!! 😉

Život není vždy jednoduchý, všichni se v něm někdy "plácáme", děláme chyby......ale miminko je dar....a jak psala bobulle, jednou bude líp

Já vím, že bude líp. Všechno se dá vyřešit, pořád si to opakuju, ale prostě teď nevím jak. Pořád se rozhoduju, jestli to vyřeším sama nebo s přítelem. Mám takový pocit, že žádné rozhodnutí nebude správné.

mimo, pořád lepší nějaké rozhodnutí, i když ne ideální - toho asi nedosáhneš, než žádné. Budeš pak hrdá na sebe, že jsi zvládla takovýhle karambol a bude se ti dobře žít. Stává se to, odsouzení není na místě.
Konkrétně - to co ti dá vlastní dítě a ty jemu, to není samozřejmost, může to být poprvé a naposled, mimčo je v tom nevinně a zaslouží si žít, je přece "vyrobeno" 😉 😉 z lásky.. 😉 . Nevím, ale později bys litovala, pokud zvolíš interupci. Dej mu šanci. Tatkovi to řekni, podle toho se rozhodneš, jestli i on ti stojí za další společné plány, a pokud zjistíš, že se k vám otočí zády, tak budeš mít hodně moc - prcka nebo prckovou 😉 😉 . Nebudeš ani první ani poslední mamča sama s mimčem. Taky jsem vychovala prvního syna úplně sama a je z něj super chlap. Jde to. Je to sice někdy na budku 😉 😉 , ale předtstav si třeba nefunkční rodinu, zlýho chlapa, alkohlika - co je pak lepší?

Máte všechny pravdu. Asi tomu dám čas a budu si to užívat. Sama nebo dohromady s ním, uvidíme, co nám řekne. Dneska odpoledne mi držte palečky. Půjdu mu to říct, aby neřekl, že jsem ho úplně vypustila.

mimo - otic to určitě řekni - a od toho se odvinou další kroky, které tě třeba ani nenapadly.. taky držím palce.

a je ženatý a mají děti?
když přijmeš, že miminko chceš, že chceš nový život, který v tobě už roste, tak není důležité, jestli budete spolu nebo ne. Otevřeně mu to řekni, když budeš smířená se situací, kterou přijmeš tak, že děťátko chceš ty sama. Uvidíš pak, jak se to časem vivine. 🙂 A chápu, že máš zásady, že nejseš nějaká... 😉 🙂 Stalo se, tak už si to nevyčítej a přemýšlej. 🙂

Ahoj, na tvém místě bych to otci dítěte určitě řekla, myslím, že se řada věcí ukáže podle toho, jak bude reagovat a bude se ti rozhodovat líp. Nevím, zda on už má děti nebo ne, jak dlouho váš vztah trval, jestli jste uvažovali o společném životě nebo zda bylo v plánu nechat věci, jak jsou... Ale ať už se rozhodneš jakkoli, je to jen na tobě a nikdo tě rozhodně odsuzovat nebude. Věci se někdy stanou hodně nečekaně a prostě se ti převrátí život vzhůru nohama, ani nevíš jak. Mě se něco takového stalo taky, i když je to trochu jiný příběh...

Já jsem otěhotněla s partnerem po třech měsících vztahu, on se zprvu tvářil, že to přijal, tvrdil, jak se na miminko těší a pak ode mně odešel, když jsem byla ve čtvrtém měsíci. Byl to pro mě strašný šok, protože jsem věřila, že to společně zvládneme a musela jsem to nakonec zvládnout sama. Teď mám dvoutýdenního chlapečka... tatínek se sem tam objeví, ale to je všechno. Taky jsem nečekala, že budu muset něco takového v životě řešit, ale život nakonec přináší lecjaká překvapení.

Tak ti držím strašně moc palce a dej vědět, jak to dopadlo s tatínkem dítěte a jak se to vyvíjí. Věř, že i kdyby ses rozhodla pro dítě a byla na to sama, že se to zvládnout dá, i když se tomu věří těžko... vím, o čem mluvím.

Mino, pěsti držím... pak dej vědět co přítel.....

Mino určitě tu novinku příteli řekni,má právo to vědět.Teď bude záležet na něm jak se rozhodne.Ale být na tvém místě tak miminko si určitě nechám,přece jenom je ti ´´už´´ 29 let a myslím že nejvyšší čas na drobka.Já vím že asi nejde neplakat,ale neplač vše se přenáší na drobečka.

Tak jsem tady. Nebylo to nijak dramatické, jak ksem si představovala. Přítel neví, byl z toho trochu na větvi a řekl, že to potřebuje rozdýchat. Taky, že bude veškeré moje rozhodnutí respekrovat stejně, jako já jeho. Tak jsem zvědavá. Zatím prohlížím telefon a čekám, kdy se ozve.

Tak držím palce, ať se ozve co nejdřív a ať se podle toho můžeš rozhodnout. Doufám, že to bude tak, jak by sis přála...

mimo dej mu trošku času,je to celkem složitá situace.držím ti pěsti at vše dobře dopadne.ale mimi si určitě nech. 😉

dám mu čas. Já ho mám strašně ráda.

mimo: Myslím, že je dobře, že jsi mu to řekla. Ačkoli je miminko především otázka maminky (její tělo, její život...), tak jsem zastáncem názoru, že i tatínek do toho má co mluvit. 🙂 Držím pěsti, ať to všechno dopadne co nejlíp. 😵

mimo:dobře tak první krok máš za sebou, ale to rozhodnutí bude stejně na tobě.........nebudu ti říkat mimi si určitě nech........je to na tobě a to si musíš rozhodnout ty a věř mi že vim o čem mluvim.-).........tak uvidíme jak to pujde......držíme s tadeáškem pěstičky ať co nejlíp pro tebe 😉

Ahoj Mino, tak co, ozval se partner? 😕

Ahojte. Tak zatím nic, ale mám těď hodně starostí. Musela jsem k doktorovi, protože jsem začala slabě krvácet, tak aby se nic nestalo. Najednou jsem zjistila, že se o to miminko bojím. Tal teď ležím a odpočívám. Příští týden v pondělí jdu na kontrolu, tak doufám, že to dobře dopadne. Moc děkuju vám všem za podporu.

mimo, držím palce!

mimo drž se a těš na miminko!!!odpočívej,polehávej,přečti si třeba nějakou knížku a bude hned fajn 😉

Taky moc držím palce... věřím že to bude dobré ....

mimo opatruj se

mimo..mimco si urcite nech, bud rada, ze se ti podarilo otehotnet, a hlavne se opatruj at ho donosis a at je mimisek v poradku, byla jsem ve stejne situaci jako ty..rozvedl se...ale zamilovanost neni laska...takze u nas je krach☹((( zrovna si hledam bydleni