Třetí dítě. Ano či ne?

@nanda velká gratulace

@sirinka to jsou princezny 🙂 , taky mám takové treperendy:

@lucisa jezis, tie su krasne....je to proste super mat viac deticiek... 🙂

Kľudne aj štyri. Keby bolo viac peňazí tak aj každý rok 😀 😀 😀

@livka299 ty musíš mať teda pevné nervy a obrovskú trpezlivosť, keď aj každý rok 😀 😀 😀

@lyongirl trpezlivosť som časom získala. 😀 😀 verím tomu že aj ty 😉 Tie staršie už sú viacmenej samostatné a maličká je veľmi dobručká. Niekedy prespí aj celý deň ...

Ahoj nevim jak to tedy vidi jini ale ja bych v zivote na interupci nesla cekame take neplanovane treti a jsme na tom stejne synovi bude ted 5 a dceri byly 3 roky a na interupci bych nesla radsi se uskromnim nez abych udelala toco bych si pozbytek zivota vycitala protoze nevim jak ostatni ale ja jsem toho nazoru ze jednou pod mym srdcem bije jeste jedno malicky srdicko a uz to je krasny pocit.Taky mi vsichni rikaly jsi mlada nenechavej si to ale ridila jsem se srdcem stejne jako ted.vycitala bych si ze jsem zabila vlastni dite,vim nekdo muze rict vsak to dite neni jeste ale to srdicko tam bije. je to muj nazor no

@livka299
@lyongirl
@sirinka

musíte mít neskutečnou trpělivost a i energii.Moc vás obdivuji a musím přiznat, že i závidím 😅 😀
Na dnešek jsem skoro vůbec nespala (dcera měla plačtivou a syn silný kašel) a přiznám se, že jsem rychle zapomněla,jaké to je vstávat v noci k miminku.....ale i tak, ještě aspoň jednou si pomuckat, pomačkat voňavoučký mimuško.... 😵
Přeju vám hodně síli a zdravíčka 🙂

@sirinka
@lucisa máte nádherné holčičky 😵 😵 😵 Já chci taky ještě jednu do party 😀
@lucisa zajímavé, že ta nejmaldší je taková blondýnečka a starší holčičky mají tmavé vlásky. No, jsou to modelky 😵

Ahoj vseeeeeeeeem 🙂
Jdu Vas pozdravit 🙂 🙂 Neni tolik casu s detickama ale co Vam se m maminy budu psat ze 😀 😀 😀 😀
Dekuji moc ze se Vam muj prispevek libil,no proste to tak je a asi jsem se potrebovala vypsat a tohle tema mi sedlo jak pr... na hrnec 😀 😀 😀 😀 😀
Ja jsem ted zadelala testo na kyn.buchty a budu delat 2 pekace pro ty moje zrouty 😀 😀 😀 😀

@lollaj no neviem, či mám ja zrovna pevné nervy, nie som dokonalá matka, ale v rámci možností sa snažím, viem, že by sa dalo urobiť pre deti aj viac, ja som nervák a niekedy mi nervy prasknú...ale deti milujem nadovšetko a tiež mi bude hrozne ľúto, že už nikdy nezažijem ten pocit, keď vo mne rastie bábatko a kopká ma a ten makučký uzlíček, ktorý sa len prisaje a je spokojný, teraz sa začína usmievať, no je to všetko nádhernéééé
Staršie deti sú už náročnejšie, čo sa týka výchovy a tam trochu zlyhávam ☹, hlavne pri najstaršom...

@samsa 😀 😀 je to fakt zvláštní, protože první dvě byly po narození úplně černovlasé, nejstarší to jen trochu zesvětlalo, prostřední byla jako malá taky špinavá blondýnka, i v létě jí to víc zesvětlá, ale jinak je světlehnědovlasá, jen nejmladší se narodila jako blondýnka a dokonce má i modré oči, větší holky je mají hnědozelené.
A největší sranda je, že můj manžel je tmavovlasý, ale nejmladší je celá po něm, protože manža měl tak do 2-3 let úplně blonďaté vlásky, což nám nikdo nevěřil, než viděl tyhle fotky:
- na první manžel s dcerou před půlrokem
- druhá - manžel asi 2,5 let
- Amelie - 1 rok
😵

@lyongirl co ty víš, třeba ještě jo 😉
Hele, tyhle pocity mám taky, že mám někdy nervy na prasknutí a taky vybouchnu - ale to je snad normální, než to v sobě dusit a pak dostat infarkt. 🙂 A pochybování o výchově mi přijde správné, kdybych si myslela, že jsem dokonalá a nemůžu udělat nic jiného, je to cesta k nějaké fatální chybě.
Radši pochybovat a všechno zkoušet, snažit se být lepší, než usnout a pak ti dítě přeroste přes hlavu.
Víš, jak se to říká - malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti 😅

Holky, taky stíháte při tolika cvičit? 😀 😀 😀 Já teda ne, ale tohle je dobrý motiv - na zasmání, jak donutit ženy cvičit:

@lucisa Tak to je super video. Já bych teda potřebovala cvičit jako sul,ale když je chvíle klidu,tak si dám radši nohy nahoru a kafe 😀 takže asi tak.

@lollaj ja tiez nepatrim medzi tie extra trpezlive...ale zase ako rychlo trpezlivost stratim, tak rychlo sa dokazem aj ukludnit...a to ma mm dokaze viac vytocit ako vsetky tri deti dokopy haha

@lucisa tak to video je perfektné, ja by som strašne rada cvičila, nie som tučná, ale po pôrode som ešte nezhodila brucho a chcela by som si spevniť svaly a tak isto spraviť konečne niečo pre seba, niekedy som totiž športovala ako sa dalo a odkedy som doma s deťmi, tak moje telo hnije, no len sa neviem pri deťoch dostať do fitka, hlavne, ak je MM stále v robote ☹

@lyongirl tak to já vím přesně, já tučná jsem, 😀 😀 😀 a mé tělo je shnilé už dlouho, jak se rozběhnu na bus, abych ho doběhla, mám z toho ještě půl hodiny náběh na infarkt. 😀 😀 😀 😀

Tak to video mě opravdu pobavilo 😀 😀

@lucisa Jejda, ta podoba!!! Tak tvoje malá opravdu tatínka nezapře!
Video super :D
No, po pravdě - tučná jsem, poslední dobou je mi z toho úzko...
Co je hnusně, tak pořád sedím na zadku a čteme si, hrajeme, ale všechno je to bez pohybu.
A Vánoce před námi 😝 Ale co, hlavně, že jsou děcka zdravé, né 😉

@lucisa
Prožila jsem úplně stejný příběh jako ty, 3 lékaři mi řekli, že jde o mimoděložní těhotenství. Proplakala jsem v nemocnici celou noc a ráno mne hned akutně vezli na sál. Provedli laparoskopickou operaci, která mimoděložní těhotenství vyvrátila. Po zákroku mi řekli, že pokud jsem ještě těhotná, tak je to nitroděložní těhotenství. Byla jsem v šoku, že se mýlili a moje první děťátko, muselo již v prvních týdnech toto prožít se mnou. Dnes mám 3-letého nádherného zdravého chlapečka, kterého celým srdcem moc miluji. Doktorům od té doby již nevěřím...

@katarinnak žádná antikoncepce není 100%. Znám pár případů, kdy antikoncepce selhala. Tak tady nikoho prosím neosočujte aniž byste znala fakta. Navíc sama z osobní zkušenosti vím, jak je člověk chytrý a nad věcí, co by dělal lépe než ti ostatní, pokud se do stejné situace nedostane sám.
Znáte to rčení co sám nerad nečiň druhému ??

@damis ahoj. v loni jsem stála před podobnou otázkou. Nechtěně jsem otěhotněla. Byla jsem cca v 6tém týdnu, když jsem šla na miniinterupci. Je to přesně rok co jsem interupci prodělala a svého rozhodnutí nelituji.Doma mám již 10iletého silně postiženého syna a 2 letou dceru. Už když jsem čekala dceru měla jsem celou dobu strach, aby byla v pořádku a celé těhotenství jsem se hodně stresovala, protože syn je silně mentálně retardovaný a tak nějak neberu jako samozřejmost, že dítě které budu mít by mělo být zdravé.Navíc obě dvě děti které doma mám byli chtěné a plánované. Dalším důvodem, proč jsem interupci podstoupila byl fakt, že jsem byla ze zdravotních důvodů na RTG, když jsem o těhotenství ještě nevěděla. Zda další dítě mít či nemít je otázka priorit. Každý je originál a každý z nás to má položeno jinak. Pro mě je prioritou, aby dítě bylo očekávané a chtěné. Ono je pěkné si nasekat děti a pak se vymlouvat, že není na to či na ono. Naprosto chápu Vaše obavy, které se Vám honí hlavou. Já jsem to vyřešila a jsem spokojená a rozhodně nemůžu říct, že bych něčeho litovala nebo nemohla v noci spát. Pro mě jsou důležité děti, které jsem na tento svět přivedla a o které se snažím postarat tak, aby mohli jednou říct ,že měli pěkné dětsví a milující rodiče. Na čemž jsme se shodli i s mým partnerem. A také bych ráda zdůraznila, že jsme se chránili. Takže fakt že jsem otěhotněla pro nás byl skutečně velkým šokem. Když jsem otázka zda dítě mít či nemít řešili s partneren, tak můj milý mi řekl jednu krásnou věc: A to jestli si vzpomínám, jak jsem se cítila, když jsem přišla do jiného stavu s dcerou ?. Musím říct že to pro nás pro oba byl skutečně úžasný pocit. A pak se mě zeptal, jak se cítím ohledně tohoto neplánovaného těhotenství a já jsem brečela, protože jsem se skutečnš necítila pozitivně. Na jednu stranu je pěkné si dítě nechat, protože interupce je špatná a mnoha lidmi vnímána jako moc a moc špatná a nedej bože kdyby se to mý známí dozvěděli, tak nechci ani pomyslet jakou nálepku by mi dali...Ale zrovna tak jak nemá nikdo právo Vám nakazovat si dítě neponechat, nemá ani právo vám diktovat to ostatní. A je to jen a jen Vaše věc. A opravdu nejdůležitější je, jak se vy sama ohledně těhotenství cítíte. Máme přeci nějaké vnitřní instinkty a intuice, které nám napoví.
Přeji Vám mnoho štěstí při Vašem rozhodování a snad jsem Vám alespoň nějak pomohla a přispěla.
P.S. dejte mi vědět, jak jste se rozhodla

Ahoj, děkuji za tak skvělou reakci. Já jsem celou dobu měla pocit a stále mám,že si dítě nechám.Spíš mě mrzí reakce rodiny a taky okolí,že si v dnešní době pořizuji třetí dítě. Ano je to vše otázkou priorit,taky mě bude mrzet,když nebudu moct klukům dopřát vše co by si přáli,za to vím,že se o to alespoň pokusím. Nějak jsem v sobě cítila,že nemůžu jít na potrat,že bych to potom psychicky neunesla,že bych si to vyčítala a nebyla schopna být dobrou maminkou pro mé kluky co už doma máme.Teď mám sice strach,zda to vše zvládnu,protože nám bylo řečeno psycholožkou,že má pocit,že starší syn vykazuje rysy autizmu. Tak snad se to nepotvrdí.
@laskovamil
@laskovamil

@damis ahoj...a teraz si v ktorom tyzdni?

Teď jsem v 25týdnu. Už se to kráááááátíííííííí a já už se nemůžu dočkat.

@damis tak ti prajem uz iba pohodu 🙂

@pet.s je mi líto, čím sis musela projít. Ale nic si prosím nevyčítej. TO, že měl chlapeček rozštěp nebyla tvoje vina. A určitě je lepší, že jsi absolvovala interupci, než kdybys měla možnost ho porodit, seznámit se s ním a pak o něj přijít. To by ti rvalo srdce z těla mnohem víc, než když jsi ho prakticky nepoznala. Myslím, že tohle bylo to nejlepší v daném případě i pro tvého chlapce. Sama osobně si ani nedovedu představit čím by si chudák musel projít, kdyby se narodil. Netrap se. Přeju ti vše nejlepší a zdravé a spokojené děti.

@damis I já v červenci stála před podobným rozhodnutím, no nebylo to snadné. Mám dvě dcery 16 a 10 let a manžel už po druhé dceři rezolutně prohlásil, že další v žádném případě. Nejdřív jsem si říkala, že ho nějak obměkčím, ale jak šel čas a holky rostli tak já zpohodlněla a pak už ani o žádné dítě nestála. Ta představa, že musím začínat od znovu, když už jsou holky velké a dokáží se o sebe postarat sami. No nicméně odříkaného chleba největší krajíc a já v červenci zjistila, že jsem těhotná. Rodinu jsem do toho netahala, nedokázala jsem si představit jak budu čelit manželovi a ještě rodině. Reakci manžela jsem odhadla správně. Nejdřív mě nechal ať stím bojuju sama a pak mě pomalu a jistě začal přemlouvat, že si to nemůžeme nechat. Nejdřív kvůli penězům, ale to nebyl ten hlavní důvod, můj muž není nejmladší a ta představa kolik mu bude až mimču bude 15 ho děsila. Byli to 2 příšerný týdny, na potrat byl čas, zjistila jsem to v 5 týdnu, ale ta představa že na něj jdu mě dopředu šíleně děsila. Jak budu žít s pocitem, že jsem zabila vlastní dítě (i když technicky vzato to ještě dítě není) to jsem si nedokázala představit. Kupodivu pomohla kamarádka, vlastně to byla pomoc za 5minut 12. Zavolala a zdělila mi že v řijnu čekají miminko a ať se na všechno vykašlu a nechám si to. Zařídila jsem se podle její rady. Jsem v 35 týdnu a jsem ráda, že se to mimčo narodí. Už se na něj děsně těším. Manžel se stím smířil a dnes je rád, že mě nepřemluvil. Holky byly nadšený. A rodina, ta ať mi políbí záda. Nadšený z toho nejsou, máme dům v rekonstrukci a ještě na úvěr, jak to prý budeme táhnout, ale myslím že to není jejich věc. Však oni se stím taky smíří a když ne, tak se svět nezboří.

Snad jsi se při čtení mého příspěvku nenudila, ale chtěla jsem ti napsat, že nejsi v takové situaci sama.

Mě v tom právě taky nechal manžel tzv. vypotit a taky nechtěl. Respektivě pořád říká,že dítě mu nevadí,jen to kolem mu vadí,navíc hypotéka do 50-ti a rekonstrukce nedokončená. Ale já jsem dala na to,jak to cítím já a už se těším na třetího chlapečka 🙂 Ještě když mám fotečku z UTZ jak se na mě krásně směje 🙂 a už víte zda to bude třetí cácorka nebo chlapeček?