• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

V 17ti a maminkou. Komu to mám říct? Chci si ho nechat

20. března 2013 
kulicka kdyz jsem tu chodila ze zacatku a rekla jsem ze mi bude 17 a cekam mimco taky ne vsechny mi napsali ze mi drzi palce ale nasli se tu aji takovy s kteryma si pisu do ted a byt pajuli tak si nevsimam kdo ji co pise vzdyt je to jen jeji vec ja mela asi jedinou vyhodu ze muj pritel je starsi a vzal za me zodpovednost a ted uz mame svoje bydleni ale ani tak to nebylo ze zacatku lehky takze je na ni jak se rozhodne..
27. dub 2008 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
já to rozhodně nemyslela špatně, ba naopak, mě se to stát, tak já jen vím, že bych do toho nešla, protože vím, že naši by mě nepodrželi, táta by mě vyrazil a kluk kterému je 15 let a sám jí řekl, že v 15 letech na to není připraven? což chápu,tak já nevím, já bych holt neměla tu odvahu se někde potloukat a nevidět svou budoucnost tak nějak zajištěnou, ale nechci jí od ničeho odrazovat, každý je i jiná povaha a já jí rozhodně fandím, protože pokud ji mamka podrží, tak si myslím, že je vyhráno.Nicméně to taky vidím teď když vím co všechno stojí z jiné stránky, já bych prostě neutáhla dítě a sebe za 7500,- ..ale to je jiná věc.. vím, že se vše dá zmáknout, ale někdy bohužel za jakou cenu.Proto bych byla nerada aby si to někdo vyložil jako fakt, že někoho tady chci poučovat, to vůbec né...to by mě hanba fackovala, protože jsem si taky prošla dost špatným obdobím, ale na mě se nakonec po všech peripetiích usmálo sluníčko ve 23 letech, takže já jen vím, že člověk by si měl jít za svým názorem a cílem...víc tady nebudu veršovat.A chápu jí, já taky napsala jednou do diskuse kouření v těhotenství a místo toho aby někdo tak nějak poradil, tak se na mě sesypaly jako supi, že vykouřím v těhotenství 4 cigarety denně a víc nemám potřebu tam psát... :slight_smile:
27. dub 2008 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petule, jo jo, ja ti rozumim, ale Pajulda ma kde bydlet (ma cele patro v baracku), sice ji pritel rekl, ze se na mimi citi mlady, ale podle toho, co zatim napsala, se vlastni zodpovedosti vyhybat nebude. Ono neco jineho je neco rict na otazky "co by kdyby" a pak jednat kdyz uz mas tu jistotu pred sebou.

Souhlasim naprosto s tebou, ze si to ta dotycna osoba (a ted nemluvim jen o Pajulde) musi poradne probrat v hlave a rozhodnout sama. Taky ji fandim at se rozhodne jak se rozhodne, pac me se to keca z klidku domova, mych let, rodinne situace...

Mirusko, jsem rada, ze sis uvedomila takle dulezitou vec :slight_smile: A jsem rada, ze to pro tebe potazmo vas dobre dopadlo
27. dub 2008 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky s mamou sem mluvila a rikala ze se mnou Pude si to nechat vzít ...
29. dub 2008 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vzít? Neříkala jsi, že tohle zrovna udělat nechceš? Ale já tě chápu, není to teď ideální doba ani situace, a je to tvoje rozhodnutí. Doufám.
29. dub 2008 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajulda, souhlasím s tím, co píše Micanek. V první řadě si najdi gynekologa, není to zdaleka nic tak hrozného, jak si člověk na poprvé myslí. Být tebou, probrala bych tu situaci i s ním, i když finální rozhodnutí bude na tobě. Taky tě tam může doprovodit přítel. Nakonec to mimi není jen tvoje. Pokud je váš vztah v pohodě, tak by pro tebe mohlo být velkou oporou, kdyby on čekal v čekárně (nebo aspoň venku před budovou, kdyby se styděl :sweat_smile:). A jestli to miminko chceš, nenech si ho vzít - to říká jedna z těch, kterým se delší dobu mimčo nedařilo.

Ničeho se neboj, určitě to všecko zvládneš :wink: Není to tak dávno, co holky měly děti v 18 běžně a nikdo se nad tím nepozastavil. A tvoje mamina? No tak co se může stát - bude chvilku nadávat. Ale pokud si to mimčo necháš, tak ti garantuju, že jí to vydrží maximálně do doby, než jí ho půjčíš pochovat.

A ať se rozhodneš jakkoli, pamatuj si jednu věc: NIKDO nemá právo tě soudit. Ani za případný potrat ne. Plno lidí (včetně mě) s tímhle postupem může nesouhlasit, ale odsoudit tě nikdo nemůže.
29. dub 2008 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Pajuldo,: nevím, jestli je to pro tebe dobře nebo špatně, z mého pohledu to vidím tak, že jsi se vyvarovala toho, být na vše sama, protože mamka by tě asi nepodpořila a přítel taky né. Hlavně se drž, ničeho se neboj, já byla na potratu ve 20 letech, ráno jsem tam přišla a a ve 13h už jsem byla doma, takže žádné velké trápení a přeji ti do života jen to nej.. a věřím , že jednou budeš mít dětí kolik chceš a určitě to bude ve vhodnější dobu :slight_smile: . Nikdo nevíme co nám život přinese :dizzy_face:
30. dub 2008 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak koukám, že jsem včera ten příspěvek vymýšlela tak dlouho, až už nebyl aktuální. Pajulda, pokud je to opravdu TVOJE rozhodnutí, je vše v pořádku. Mám kolem sebe víc kámošek, které byly na potratu, ať už v 18 letech nebo potom později, když už děti měly a další si prostě nemohly dovolit. Můj názor je sice jiný, ale taky žiju jiný život. Moc ti držím palečky, ať to všechno psychicky zvládneš, fyzicky to půjde určitě lehce. A taky bych ti chtěla říct - nikdy si to nevyčítej. To je prostě momentální řešení momentální situace. Stále taky platí to, co jsem psala včera, totiž že nikdo nemá právo tě za to třeba odsoudit. Přeju ti, ať je to všechno v pohodě a až budeš mít životní situaci lepší, ať je z tebe potom šťastná mamina :slight_smile:
30. dub 2008 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasim s Petulou,

Jestli je to opravdu TVOJE rozhodnuti, tak preji, at vse probehne v poradku a nic si nevycitej. Vzdycky delame veci, jak jen nejlip muzeme v te dane situaci, v te dane dobe. Rekni mu (mimi), ze se muze vratit za par let, az mu budes moct dat poradny zazemi :slight_smile:

Je mi to lito. Vcera jsem byla na UTZ a je to neco tak krasnyho :slight_smile: Ale je to Tvuj zivot, tak si o nem musis rozhodnout sama. Preju hodne stesticka :slight_smile:
30. dub 2008 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nevím, mně je z toho nějak smutno. Když vidím, kolik žen se matkami stát nemůže, i když by tolik chtěly. Nebylo by lepší dítě porodit ?(opravdu dříve 17,18 leté maminy výjimkou nebyly), jednak člověk získá čas situaci řešit a přizpůsobit se jí, jednak najde k mimču vztah a pokud ne, vždycky je lepší umožnit dítěti krásný život s někým kdo ho bude milovat, než ho zabít.
kulicka: promluvit s mimčem a říct mu, proč se teď nemůže narodit je dobrá věc, hlavně pro psychiku, ale netvrdila bych, že se někdy může vrátit. Ona může znovu otěhotnět, ale tohle dítě se už nevrátí nikdy. Není to přerušení těhotenství, které by snad někdy mohlo pokračovat, ale ukončení, prostě konec a hotovo.
A máš pravdu, ultrazvuk je krásná věc, já jsem na měkko jen když ho v ordinaci vidím a to ještě těhu nejsem, prostě se jen těším, až tam něco bude vidět a doktor mi řekne "čekáte miminko."
30. dub 2008 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moc mě mrzí,že ses rozhodla na potrat,ale je to tvé rozhodnutí,víc mě mrzí,že z nezodpovědnosti musí přijíd o život tak krásné stvoření jako je mimčo,já bych to nedokázla se takhle vzdát snažila bych se si vše zajistit.
30. dub 2008 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně je nejvíc líto, že nejvíc za tu situaci zaplatí ten, kdo za ni nejmíň může. Za nezodpovědnost a naivitu je život dítěte příliš vysoká cena.
Když mi bylo 19, myslela jsem si, že jsem v tom (asi 10 dní), přemýšlela jsem moc, protože jak já, tak přítel jsme ještě studovali a neměli jsme nic. Mluvila jsem se svým bříškem, hladila ho a říkala jsem potenciálnímu mimču:"Pokud jsi tam, je to dobře, pokud ne, tak taky." Přítel mi tehdy řekl:"Miluju vás oba."Tehdy to byl planý poplach, ale od té doby jsme si dávali mnohem větší pozor (rozhodně jsme nebyli takoví hazardéřu jako pajulda a její kluk, jen jsem brala zároveň HA a antibiotika), byli jsme zodpovědnější a sblížilo nás to. Rodiče by nadšení nebyli, ale my bychom se plodu naší lásky nikdy nevzdali. Za naši chybu by neměl platit nikdo jiný.
30. dub 2008 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smutný je taky fakt,že kdo si miminko moc přeje tak to nejde a kdo ho nechce tak otěhotní hned :angry:
30. dub 2008 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
pajulda je to tvé rozhodnutí se kterým budeš muset žít ..věřím že to pro tebe nebylo vůůůbec jednoduche...ale jediné co ti chci říct, je to že doufám že jste se oba s partnerem poučili a že už se svým nezodpovědným chováním nedostanete do podobné situace resp. spíše k tomuto rozhodnutí...takže šupajdi rovnou pro nějakou ATK nebo vymyslete jinej způsob ochrany.. :slight_smile:
30. dub 2008 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já bych sama osobně taky na potrat nešla, ale, holky, my přece vůbec nevíme, v jaké situaci Pajulda je a jaké lidi má kolem sebe. I když, v době baby boxů... Ty mně připadají jako naprosto úžasnýu nápad.
30. dub 2008 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je mi pajuldo líto,my se už dva roky s manželem snažíme o miminko a pořád to nejde,já tohle vždycky brala jinak,je mi to líto,tím spíš že některé z nás na miminko čekají dluho,a třeba se ho ani nedočkají,ale sama bys to měla těžké.
30. dub 2008 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lavazzza, my jsme taky na miminko čekali 2 roky. A koukni do mého pasu (a na můj pas :grinning:). Povede se, neboj :wink: Já vím, že tohle téma je o něčem jiném, ale prostě jsem tě chtěla jen podpořit.
30. dub 2008 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajuldo, vše co zde čteš jsou jen názory, ty musíš sama vědět nejlépe, co dělat (ikdyž věřím, že v této situaci je to těžké rozhodování). Jedno vím ale jistě, lepší jít teď na potrat než si projít těhotenstvím,povídat si s miminkem, čekat na každé jeho kopnutí a pak ho dát k adopci.
30. dub 2008 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, to s tím otěhotněním je i věkem, nemyslíte?
Pajuldo: přesně jak píše lollaj, rozhodnout se musíš Ty sama, nikdo jinej a ať se rozhodneš jakkoliv, uděláš dobře! Jestli se rozhodneš po přerušení, je to jen Tvá volba. Jsi mladinká a máš ještě spoustu času, dodělej školu, zkus nějakou práci, podívej se do světa a časem na to budeš mít úplně jinej náhled. Dítě je radost, ale i obrovská starost a myslím, že na to, aby člověk vychoval dítě potřebuje spoustu síly a musí být na to připravenej! Držím Ti palce, aby Tvé rozhodnutí bylo to nejlepší!
30. dub 2008 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, situace do které se pajulda dostala záviděníhodná určitě není, ale i v době zvýšené sexuální osvěty se tyhle věci dějí. Snad její příběh bude pro někoho jiného poučením. Dítě není věc, ale živý tvorček, s nímž by nemělo být nakládáno jako s něčím, co se mi zrovna nehodí. Rozhodnutí ale leží na ženě, která je těhotná a i když na ni a její rozhodnutí bude mít vliv více lidí, měla by se rozhodnout tak (za sebe i to mrně), aby pokud možno nelitovala.
lollaj: proč si myslíš, že je potrat lepší řešení než dát už narozené mimčo k adopci? Myslím, že pschika utrpí stejně, ale dítě bude mít šanci na dobrý život, a to za to stojí.
rossib: taky nad tím uvažuju. Proč je tolik žen a párů, kterým se početí nedaří a proč je pořád ještě tolik holek, které otěhotní aniž by o to stály, vlastně jen z blbosti. Není to spravedlivé.
30. dub 2008 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andelka, to máš pravdu, spravedlivé to rozhodně není. My se taky snažili dva roky, byli jsme chvílemi fakt na dně.

U Pajuldy vidím hlavní chybu v mámě, nemůžu si pomoct. Přece ona je ta osoba, která má svému dítěti, a zvlášť dceři, všechno vysvětlit, najít jí gynekologa, případně ji na první prohlídku doprovodit, nechat jí třeba napsat HA... A ne potom lamentovat, když se něco přihodí. Vynadat dceři je holt jednodušší než ji připravit na život, no...
30. dub 2008 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já teda nevím, moje mamka byla na potratu 2x a několik posledních let se za to strašně obviňuje a moc toho lituje..tak nevím..přitom říkala, že to brala celkem v pohodě jak byla mladá....

asi z toho důvodu, jak to prožívá ted moje mamka, asi tak po 25 letech, bych na to nikdy nešla.

Ale je to fakt právo každého.
30. dub 2008 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, nečetla jsem to celé...jen přidávám názor a příběh z mého okolí.

Syn mého kamaráda chodil s dívkou, která byla ve 3.ročníku na SŠ, vloni v červnu zjistila, že je v 6.měsící těhu, celou dobu menstruovala..... Samozřejmě těžká situace pro všechny, pro ně, pro rodiče, pro rodinu....ale zvládili to....malý se narodil v říjnu a mamimnka se právě připravuje na maturitní zkoušku. Neříkám, že to je ideální situace, sama mám 17ti letou dceru a vím, že by to pro nás bylo těžké, ale rozhodně bych jí pomohla se s tím vypořádat a nějak bychom to museli zvládnout.
Jen chci říct, že mě opravdu překvapilo, jak se s tím ty mladý vypořádali a jak to zvládají....plus dokončení školy....takže nemá cenu břečet nad rozlitým mlíkem a moralizovat, ale je třeba vzít rozum do hrsti a zkusit to.....
30. dub 2008 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě dodávám, že rodina té dívky byla toho názoru, že antikoncepce je naprosto nepřípustná, protože ona se má věnovat škole a ne myslet na kluky....takže tenhle šílený názor měl na celé situaci také svojí vinu....
30. dub 2008 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja vidim taky potrat jako nejposlednejsi reseni. Ale Pajulda uz musela hodne premejslet, kdyz dosla k takovymu rozhodnuti. Taky je mi moc lito, ze se rozhodla jak se rozhodla. Taky verim, ze je mozne se z toho vysekat a zit krasny zivot i s miminkem, obzvlast kdyz ma zazemi (ubytovani je hodne velka polozka) a nebo ho pak dat k adopci. Pak ale bude muset zit s tim, ze jeji detatko je vychovavano jinde, ze rika "mami" jiny zene, ze jednou mozna zaklepe na jeji dvere a zepta se "Proc jsi mne opustila?". Po potratu vsak tyhle otazky asi moc nezmizi. Me by suzovalo : Bylo by zdravy? Co by asi v zivote delalo? Co by melo rado? Ale v jeji situaci nejsem, takze ji drzim pesticky at se rozhodne (rozhodla) co nejspravneji.
30. dub 2008 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, někdo z vás v takové situaci byl, někdo né, já zažila podobnou situaci jako pajulda a musím říct, že udělala dle mého opravdu dobře. 15 letý kluk, který má v hlavě spoustu jiných věcí a před sebou školu, to asi dokončil teprve základku.jeho rodiče??? pak zázemí, co máma, je zjevné, že dítě by doma nechtěla..kdo by jí pomohl???finančně i psychicky? Dnes je opravdu důležité mít zázemí, mít alespoň jednu blízkou osobu co mě podpoří, když budu na dně a dítě je velké sousto pro 25 letou matku , která má peníze, manžela, barák, auto, rodiče...atd. Natoýž pro 17 letou, která by si ho měla nechat bez toho všeho???? ani jedna tady určitě nejste v té situaci jako ona, máte přítele, manželi, finance, lásku..čekáte dítě, na které se těšíte oba a určitě i vaši a co ona?? Nika 70, máš pravdu, vzít rozum do hrsti je to správné, ale každý rodič není tak rozumný jako ty, můj otec by mě vyrazil rovnou ve dveřích...a hlavně se nechci nikoho dotknout, ale myslím, že pajulda asi taky trochu tápala co udělat... :slight_smile: neberte to nikdo za zlé, ale potrat není žádný hřích a je dobře, že je legální, protože ani jedna z vás tady nemůže kázat, pokud se neocitla v takové situaci. já ji plně chápu.............a hlavně si myslím, že v životě určitě potká někoho s kým bude š'ťastná a bude s ním to dítě opravdu chtít mít. já měla potrat před 8 lety a žádné trauma nemám, protože vím, že dnes bych byla někde nějaká troska, CO JE PO AZYLOVÝCH DOmech a nedopřeji svému dítěti ani za mák toho, co mu mohu dopřát te´d.toho se dítě opravdu nenají
30. dub 2008 v 18:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuk,vie niekto nieco?
6. kvě 2008 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
sigusko taky bych chtěla vědět jak to dopadlo :confused:
9. kvě 2008 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky zadna zprava :unamused:
13. kvě 2008 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
no me bude 17 ted v cervnu a kdyz jsem zjistila ze jsem tehotna tak sem napred nevedela co budu delat mamka mi rekla ze je to moje rozhodnuti a ze to necha na me a ja se rozhodla ze si ho necham ted v kvetnu budu koncit 1 rocnik a pak mam rok odklad a za rok se zase vratim na skolu zacatek vubec nebyl lehkej museli jsme si s pritelem najit bydleni a on se kvuli me prestehoval do brna a tady musel najit praci ale vsechno jsme zvladli a ted se tesime mezi mnou a pajuldou jsou 2 roky rozdil ale v 15 sem byla toho nazoru ze bych to dala pryc takze se ji ani vlastne nedivim
13. kvě 2008 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek