Březnové Sněhurky a pět trpaslíků

Tak jsem dočetla....

Jaký změny přinese jeden víkend a co zmařených nadějí... Marti vím, jak ti je... teď to strašně bolí, ale ono to zas přejde, bude líp. Hlavně se nevzdávat. Mě tenkrát doktoři řekli, že by se mělo děkovat, když odejde do 3. měsíce... musela jsem dát bohužel zapavdu, i když je to krutý. Drž se holka, jsi statečná, myslím na tebe.
PS: A nenech se zdeptat okolím 😉

Lucíku ahojky 🙂

Jaký si měla víkend ty?

cau zensky 😵

čus babo 😉

ahoj holky 🙂

jaka babo? 😠

ahoj holky jdu se na vás podívat, chodím po bytě nic mě nebaví zírám na telku a stejně nevím o co tam jde, celý svět jde mimo mě. včera mě pustili z nemocnice, začala jsem krvácet v sobotu v noci, tak jsme radši hned jeli prej mě teda vezmou na revizi dřív, ve 4 ráno jsem se probudila s hroznýma bolestma a kaluži krve, jenže nemohli sehnat anesteziologa takže jsem musela čekat do 9 ráno, bolesti, proudy krve, v 9 mě vzali na sál, znovu jsem se psychicky zhroutila, nevím proč to dělají na porodních sálech, při cestě na sál jsem slyšela plakat miminka, viděla jsem nachystané zavinovačky a postýlky pro miminka.půl hodiny mě uklidňovali než mě mohli uspat, probudila jsem se asi za 20 minut, je to hrozný ale byla jsem najednou klidná se vším vyrovnaná jako by mozek i tělo vědělo že to tak mělo být a že se musí začít dál. Teď už jsem doma pustili mě asi 5 hodin po výkonu, sedím tu a zírám na stěnu pořád vidím ty světla z porodního sálu. holky jak mám žít dál vůbec nevím,celá rodina je z toho v šoku, prý i tchýně a švagrová se kterýma nemám dobré vztahy brečeli, manža jak mě odvezl do nemocnice se taky zhroutil, museli pro něho v noci přijet rodiče. počkáme měsíc dva a začneme nové snažení o naše druhé dítě, říkám o druhé protože pro mě to bylo dítě i když měřilo jen pár milimetrů, snad se nám podaří naučit se s tím žít, zapomenout to nikdy nezapomeneme, snad nám bůh sešle brzo nové miminko které bude zdravé

nazdaaaaaaaar už jsem též na příjmu. Jsem usnula..... 😅 ráno jsem šla něco dělat, ale jak jsem v noci moc nespala, šla jsem si jako dáchnout a usnula jsem jak špalek. Ale huuuš jsem v ouřadu.

Co se zdravíte baby? 😀 jo taaaaaaaaak vy už jste babičky? 😀 😀

Ahoj Stroužinko,
moc mě to všecho mrzí a moc vám držím palečky aby se vám brzy zadařilo a aby s vámi brzy bylo zdrvé a krásné miminko. Držte se. Spolu s manžou to zvládnete.

ježiš já mám husí kůži, jak to strouzku popisuješ ☹

ach jo. na druhou stranu, mimi by nebylo zdravé, tak odešlo samo. Příroda. Je mi to líto 😢 a moc

MArtii, já nevím ani co napssat. Hlavně ti přeji obrovskou sílu se vzchopit a být silná a brzy být opět šťastná. měsíc dva si dejte pauzu a začněte znova. Věřím,že zapomenout nejde, jánevím jkaé to je, ale dokážu si snad předstvait jak se cítíš 😢 😢

Martek: no si baba ne?! 😀

luci, jsem 😎

holky na jednu stranu vím že to tak mělo být, lepší než by bylo mimčo postižené příroda asi ví co dělá ale i tak to hrozně moc bolí.podle včerejšího výsledku od doktora mělo mimčo podle velikosti cca 8 týdnů takže se to stalo asi tak 3 dny od poslední návštěvy na gyndě kde ještě krásně bilo srdíčko a to je to nejhorší, že jsem vlastně 4 týdny žila v tom že se nic neděje, ještě v pátek jsem říkala kámošce že začínáme zlomový 12 týden že teď ještě přežít gen. testy a máme cestu k mimču skoro volnou. no a buch, v pátek v noci špinění, v sobotu krvácení v nedělu šmitec. ještě že mě vzali až včera představa že tam jdu dneska tak zešílím, i doktora jsem měla fajn, v pátek jsem měla takového debila nechutného pořád říkal embryo nebo plod, to včerejší doktor byl moc hodný říkal ať se na všecko poptám že mi všecko řekne, mluvil o mimču jako o mimču, byl moc chápavý, byla jsem ráda že mi zákrok dělal on, i personál byl moc hodný, jednali se mnou hezky když jsem se zhroutila na tom sále sestra i anestezilog mě uklidňovali drželi mě za ruku a mluvili na mě i doktor pak jak přišel mě hladil ať se nebojím že jak se probudím bude dobře, s manžou taky moc hezky mluvili, když na mě čekal v tu sobotu jestli si mě tam nechají nebo ne tak mu řekli ať si jde klidně sednout do sesterny a nečeká na chodbě že ví jaké je to prostředí depkující.

Strouži tak už se koukej jen do předu a neohlížej se 😉 Zase bude dobře 😉

Strouži to je mi moc líto... oni to tam berou jako kus... když si vzpomenu že jsem tam čekala ve frontě jak na popravu, a kolem běhala sestra vylejvat velkou flašku jak od okurek plnou krve... No rdši nebudu pokračovat, abych Sněhurkám nenaháněla hrůzu....
Drž se, to zvládneš!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

ježkovy zraky Terci, takhle to fakt bylo? 😲 to je pěkně hnusný

strouzku, bude dobře, potřebuješ jen čas, aby se rána zahojila. Na svý miminko asi nezapomeneš, ale čas tu ránu otupí tak, aby se dalo dál žít a myslet zas pozitivně a smát se. Chvíli to bude trvat, ale snaž se zabavit mozek, abys na to nemusela myslet. Tady se to stalo víc holkám, některý už jsou zas těhotný. Neboj, vyjde to napodruhé. Hlavní je, že víte, že se miminko podaří znovu, že jste oba plodní.

Kači bylo to ještě mnohem horší ale fakt vás tu nechci děsit......

Ležela jsem na pokoji s těhulkama, a před mým zákrokem za nima přišla mladá doktorka, že má odpo službu ať si pozvou tatínky, že jim udělá UTZ a ukáže jim ručičky, nožičky, spočítají prstíky... na mě nebral nikdo ohled, že jsou 2hod odpoledne, já od předchozího dne nejedla ani nepila a ještě mě drásaly takovýma řečma.... fyzicky se to dalo přežít, ale po psychický stránce je to masakr a dlouho na to nezapomenu....

Strouži my si v den co mě pustili ze špitálu jeli pro štěně, a dodnes děkuju prozřetelnosti, jak to krásně načasovala... není nic lepšího aby se člověk přestal zabývat sám sebou.... Možná by vám taky prospělo něco takovýho... jde jen o to, směřovat pozornost jiným směrem

tercie to mi radši neříkej, toho jsem se hrozně bála četla jsem v diskuzích že hodně holek se probudilo a "obsah" ležel někde v misce kousek od nich. jakoby to doktor tušil čeho se bojím, jak přišel na sál sundal si roušku a mluvil na mě bez ní abych se nebála, hladil mě a říkal ať se nebojím, nezačne dřív než budu spát a probudím se až bude vše uklizeno abych neviděla žádný nástroj nebo krev nebo mimčo. měl pravdu probudila jsem se v nějakém předsálovém pokoji, vím jen že se mi zdál moc hezký sen, jak jsem se probouzela slyšela jsem sama sebe jak říkám ať mě nechají dospat že je to moc krásný sen, pak jsem se probudila a usmívala jsem se.

☹ nedokázala jsem si to představit tak detailně.... nebo jsem možná nechtěla. Myslet na to, představovat si to 😔 . U nás teda byli velice solidní, ohleduplní.

strouzku, měla jsi ohleduplný personál, to je dobře. Byli hodní, jak to tak popisuješ. Asi není nic horšího, než to vidět 😔

Já se probudila bolestí když mě zřízenec překutálel z vozíku do postele a mezi nohy mi připlácl vložku...
Já moje mimčo při revizi už v sobě neměla, vypadlo ze mě do wc, seděla jsem u mísy na čtyřech a zírala na to, jestli to je "ono"....
To je super že byli k tobě tak ohleduplní, aspoň tím ti trochu pomohli...
Napadla mě jedna věc kterou bych ti mohla poradit... mě hrozně pomohla kineziologie, chodím už nějakou dobu k šikovný paní, která mě dávala dohromady v krizi manželství a teď mi pomohla s tímhle... zkus se po něčem takovým podívat u vás, je to mnohem lepš varianta než psycholog i psychiatr...

kači víš jak jsem hrozně krvácela byli to fakt proudy krve a nejenom krve, kusy čehosi, byl to hrozný pohled, ale myslím že mimčo to nebylo spíš jen sražená krev, možná nějaká děložní stěna, moc jsem se bála abych to neviděla, moje mamka přišla o mimčo tak že vstala a všecko vypadlo, to je myslím horší než to co se stalo mě.

😢 tak a brečím

Teda Miško ty máš zážitky 😢 To muselo být příšerný!!!!

holky to je hrozný

Kači nebreč... 😉 Už je to za mnou, jsem schopná o tom mluvit i psát, aniž bych pocítila lítost... na konezio jsem se s mimkem rozloučila, poslala ho andělům a slíbila, že na něj nezapomenu a od tý doby jako by to ze mě spadlo, a je mi fajn, vím, že i ono se má fajn 🙂

holky změna téma, ne kvůli mě ale kvůli vám maminy, musíte teď být v klidu a těšit se na mimíše a ne poslouchat naše vzdechy. bude dobře já vím že bude, a tak nějak cítím že se mimčo brzo podaří. teď už nebudeme šílet budeme žít a čekat.