Co si o sobě myslíš? Jaký máš na sebe názor?

bambulik
6. čer 2008

tak bych se ráda zeptala jaký máte názor na vlastní osobu...

já jsem byla vychovávána v tom, že mě bratr a otec neustále dávaly najevo že bych měa dělat něco se svou postavou,...nejsem drobek, ale myslím že ani žádná mašina....
a proto jsem neustále trpěla nedostatkem sebevědomí a dostala jsem se z toho až odchodem z domu, ...
taky jsem si díky tomu vždy myslela že mě nikdo nemůže chtít a když o mě někdo pohledný stál tak já měla pocit že jen do postele...
takže mýmu Jaňulovi vděčím za to že mi dodal sebevědomí a myslím si že jsem normální holka co má srdce na pravým místě a má v sobě něco, co jiní lidi maj rádi...

myschka
8. čer 2008

Holky to je strašně smutný ☹
pro mě je moje mamka nedostižný vzor ve výchově dětí 🙂 celé dětství mi sebevědomí zvedala a dělá to do teď 🙂 🙂
Takže myslím, že díky ní jsem zdravě sebevědomá na venek možná až moc 😀 ale uvnitř i dost sebekritická.
A i když mě někdo nahlodá a moje sebevědomí klesá navenek nedám nic znát. Na všechno mám odpověď 😀 velkej nos je znak inteligence, velkej zadek je základ spokojené domácnosti jen ještě nevím co budu říkat na ty věšáky co mám místo prsou po kojení, musim si vymyslet proč je to skvělé 😀
Ale jinak jsem skvělá 😀 a hlavně skromná 😀 😀 😀 😀 😀
ne opravdu, jsem normální, myslím, že přátelská holka se smyslem pro černej humor což někdy lidi nepobírají 😅
Občas hrozně protivná a tvrdohlavá, na všechno si musím přijít sama, nesnáším autority a poslední dobou se měním po probdělích nocích na nenávistnou trosku, hlavně nesnáším všechny co se vyspí
🙄 😅 😀 a taky nesnáším všechny kteří mi budí Adélku, motorkáře, psy, sousedy se sekačkama, řvoucí ptáky, sousedku co klepe koberce a tak.
A pak nemám ráda lidi co mluví o něčem o čem hovno ví a jsou přesvědčenýi o své pravdě a nutí ti svůj názor a pak nejsou ani tak férový aby přišli a přiznali to.

astrane
8. čer 2008

Ahoj,tak ja jsem prozměnu cítita od taty,že jsem jenom holka a mám se podle toho chovat.Dodneška z něj mám pocit,že jsem nesvéprávná.Ale má mě rád a nic špatnýho mě neříká,jen se mnou jedná jako s miminem a mě to vadí.Jsem slušná,nemluvím sprostě a jsem hodná.Občas něco plácnu,co vyzní jinak než to myslím a je zle.Mrzí mě to pak i leta.taky když mě nekdo křivdí,tak to rozdýchávám neuvěřitelně dlouho a trápím se tím.Taky povaha na houby.Co se týče vzhledu tak tam je to dobrý,nikdo mi nikdy sebevědomí nesrážel a že by díky mým zádům a přidruženým problémům bylo příležitostí dost.Mám se ráda jaká jsema když to někomu vadí,vnucovat se nebudu(ale někdy mě to hodně mrzí).Ráda bych začala podnikat,ale nevěřím si,že bych uspěla,pořád si říkám,že to chce lepší nápad...S takovou nikdy nezačnu 😖

kalo
8. čer 2008

já si o sobě nemyslím nic 😀 Nepřisuzuji si nějaké vlastnosti...ani to nemám ve zvyku ke druhým. Každý je takový, jaký je a nejdůležitější je, aby byl sám se sebou spokojený..(pak je spokojené i jeho okolí)

....Co opravdu nesnáším je říkání někomu "ty jsi nebo nejsi takový/á", "ty máš nějaké vlasy nebo postavu" , "ty něco děláš nebo neděláš"....Každý je prostě nějaký a nevím, proč bych to měla někomu říkat...Každý člověk je svobodný a má právo si dělat a vypadat jak chce...Nikdy ostatní nehodnotím a tohle nikomu neříkám...ani svým nejbližším...Proto jsem alergická i na to, když mi někdo říká: "ty jseš hubená...ty jseš taková"..NO A CO? Co je komu do toho? Nikdo není dokonalý!

gerogine: to je fakt moc smutné, ta tvoje mamka...nechápu to...a vůbec se ti nedivím, že k ní nemáš žádnou důvěru. Taková věc hodně raní i od kamarádky natož od svojí mámy!!!! Jseš fakt silná holka!!!!

vanusak
8. čer 2008

Zanett - tak fajn, že se holka trochu porovnala, vypadalo to na dlouhý boj u vás a ono tohle... 😉 Ta naše 14-ka ještě nikoho takovýho nepotkala, ale co není, může být, kdo ví, že jo. Ale to spíš čekáme tak za rok, za dva, až vyrazí za studiema do města. Tady na vesnici asi není z čeho brát 😒 Ale puberta cloumá požehnaně, jako by neuměla používat slova, jenom hmmm, asi, pokrčení ramen, nevim, až pak... To je celej slovník 😀 Ale snažíme se to chápat, přežít a kočírovat.

Jo a jinak, Zanett - tys začala studovat před 3 rokama, já letos 😉 takže fakt to máme nápodobně... A o tom vyčnívání z davu ani nemluvím, to i moje máma hodně těžce nese. Navíc, co jsem se vdala, už k naším nejezdím tak často, to je taky samozřejmě špatně. A taky jsem se podle jejich přání neozývala TELEFONICKY, občas jen sms-kou písemně a to si nepřejí (prý je to neosobní - nechápu), tak se neozývám skoro vůbec, jenom až před tím než máme přijet. Já prostě nebudu dělat něco, co mi kdo nalajnuje, že tak a tak to mám udělat. Sama si rozhodnu, jak to bude. A jestli třeba mají problém s tím, že sms-ka je neosobní, že je to jen PÍSEMNĚ a že prý když ji pošlu, tak že na ni reagovat nebudou... no tak ji fakt radši psát nebudu a hotovo a mají samozřejmě problém, že nedávám vědět. Ale já CHCI dávat vědět sama od sebe a ne na povel tak, abych MUSELA! To je velikánský rozdíl. A ani nemluvím o tom, že můj manžel se taky povahově hlavně mámě nezamlouvá, je svou povahou, náturou a zaměřením zcela někde jinde než šedý průměr (kde se máma nachází) a jestli o sobě já říkám, že jsem jiná a vyčnívám, on by měl pro sebe samostatnou kategorii... Ale funguje to na mě ze všeho nejvíc, není nad to, když vás chlap dokáže ukočírovat a pozitivně motivovat a někam "nakopnout". 😵

zanett
8. čer 2008

vanusak 😉 A muzu se zeptat, co studujes?

V mym pripade nejde jenom o studium, ale taky o to, ze az do maturity mi matka pravidelne opakovala, ze nic nejsem, nic jsem nedokazala atd a vzhlizela k me sestrenici, ktera studovala pedak 😀 🙄 - ze pry je velmi inteligentni, chytra a bla bla bla. No jenomze; mila sestrenice byla prijata na VS diky konexim - to zaprve a za druhe si tu skolu musela o rok prodlouzit (neudelala zkousky) a co si pamatuju, slo ji to jako psovi pastva - tzn vubec! Pokazde delala tyatry kvuli kazde zkousce, hroutila se a delala drama - jako kdyby studovala jadernou fyziku nebo co 😀 , pritom studovala blbej pedak! 😲 Ale ja jsem se naucila cizi jazyk tak, ze jsem pak udelala prijimacky na vysokou tady v Anglii, studuju uz tri roky, vzdycky jsem kazdou zkousku udelala a navic jeste chodim na plny uvazek do prace! Osobne myslim, ze jsem toho ve svych cerstvych 25 letech dokazala dost, ovsem moje mati je jineho nazoru...skoda slov 🙄 Jinak, ta sestrenice s odrenyma usima odpromovala a pred materskou delala vychovatelku (!) v nejaky vesnicky zakladni skole (to je podle me matky vrchol kariery 😀 . Netusim teda, proc se trapila tolik let na vysoke, kdyz pak skoncila jako 'obycejna' vychna 😝 🙄 )

vanusak
8. čer 2008

Zanett - rozhodla jsem se využít možnosti, že mi studium zaplatí zaměstnavatel, my ve Škodovce máme svou vlastní VŠ, což je neuvěřitelná výhoda, mít školu za rohem...
http://www.savs.cz/cze/studies/studyprogram/
No a do školy mě hodně nakopl manžel, motivoval mě, říkal, že mě podpoří, abych to zkusila, protože když to neudělám teď, každým rokem se to bude vzdalovat. Já už mám vyšší odbornou, což je prakticky to samé jako Bc., jen jiný titul, ale holt to nebyla vysoká, přestože princip naprosto stejný včetně bakalářky, učili nás vysokoškolští profesoři. Naštěstí v práci si nestěžuju ani finančně a přiznávám, že zčásti má chuť dokázat dodělat vejšku je ta, že i můj mladší brácha ji má dodělanou... Ale stejně jak píšeš, má VŠ, ale že by byl nějak extra ohodnocen, to teda ne. Řekla bych, že mám víc než on a na to, že dělá v Praze... Pořád jsem v sobě měla zakořeněno, že na to mám, ale pořád jsem to oddalovala a oddalovala, až se mi pak vlastně nechtělo. A jakmile člověk vypadne ze studií, těžko se navrací. Takže uvidím, našim jsem to ani ještě o škole neřekla...

ivousek
8. čer 2008

Holky jak to tady ctu tak se me chce becet-jak nekterá matka muze být taková na svou dceru,to je strasné.Já mela s mamcou dobrý vztah i kdyz nekdy jsme se taky nepohodly a mela kazdá jiný názor,ale to bylo práve super.Je to strasné jak tady písete jak jste rády ze nezijete vedle sebe a ze jste rády kdyz se evídáváte-co já bych za to dala kdyby to slo se zase terochu s mamcou pohádat 😢
Jinak k tématu-nikdy jsem moc nepremýslela nad tím jaká jsem,ale tohle téma me k tomu tak trochu donutilo a jsem proste "taková jaká jsem" na nic si nehraji a nic ze sebe nedelám,myslím si ze umím podrzet v tezké chvilce a zapomenout na svoje trápení a poslechnout trápení nekoho druhého,jinak jsem pro kazdou srandu(i kdyz se me stává ze ten kdo me nezná tak muj humor nebere)
Myslím si ze lidé by se nemeli podcenovat a stát si za tím co je pro ne prední a dulezité.
Drzte se a nedejte se.

zanett
8. čer 2008

vanusak, ip 😉

anta
9. čer 2008

Přidávám se k Vašemu tématu, je zajímavé, kolik holek ne/má sebevědomí jako já. Já ho dvakrát velké nemám. Pořád mám pocit, že všechny ženský okolo jsou hezčí než já, nevím, kde se to ve mně bere taková hloupost, manžel mi pořád říká, že jsem hezká a ať se na všechny báby okolo vyprdnu, protože ho nezajímají, ale já si prostě nedám říct 😉 I když na druhou stranu si říkám, že jsem docela dost průbojná, měla jsem přítele, ten po 9,5 letech vztahu zemřel a já jsem se sama musela vyhrabávat ze sr....k a tak jsem se vyhrabala, že jsem se z toho vdala 😀 , koupili jsme s manžou byt a teď čekáme mimíse a to mě vlastně zase to sebevědomí dodává, neboť mám kámošky, které se nejméně před 3 lety rozešly se svými milými a od té doby nemají nikoho a já jsem za tu dobu stihla všechno tohle. Taky mám ráda černý humor, skoro každý, kdo mě pozná, tak o mě říká, ááá to je ta blondýna s tou nevymáchanou hubou 😀 😀 😀 Prý na lidi působím příjemně a mile, ale když mě čapne špatná nálada, tak to taky stojí za to. 😉

bambulik
autor
9. čer 2008

georgine: asi Jiřina, já taky...
tak to dost dobře nechápu jak máma může spát dceři s přítelem....
no ten vztah musí být hrůza...
mě táta ponižoval a jak mám malou vždy si moc uvědomuju jak jí nechci ubližovat jako to dělal táta mě, dělal ze mě neschopnou buchtu, neuměl mě pochválit za nic, jen buzerovat, co jsem udělala dobře bylo samozřejmý, co zle za to jsem dostala... proto mou holčičku budu chválit a chci se na ní vyvarovat toho co mi tolik vadilo a ubližovalo...
je to hrozné co se někdy odehrává ve vlastní rodině, kde by člověk měl nacházet zázemí, ale já ikdyž jsem u rodičů, stačří mi chvíle a ráda prchám domů...
domov je pro mě Můj Honza a Kačenka...
takže ikdyž malou nezahrnu financema, tak hlavněš aspon tou pro mě nejdůležitější láskou...

liviky
11. čer 2008

to je téma,..co si o sobě myslíš?...
no,popravdě řečeno hodně věcí,ať dobrých tak i špatných,posouzení však nechám na druhých,protože nechci aby to kolem mě smrdělo samochválou 😀
dodám jen,že jsem upřímá,což většina nepřekousne,ale....co si s tím lámat hlavu,vždyť z toho stejně nevyváznem živý 😉 🙂 😀