Co vás vedlo k tomu mít druhé dítě brzy po prvním?

kristi, proč sobecká? Mně to nepřijde... Kdyby by byl někdo poblíž a manžel pečlivka třeba by to bylo taky jiný a hlavně já třeba si chci beruny pořádně užít. A manža by další mimčo teď chtěl?

akzetet: jestli chodí manža v pět domu, tak jsi na tom ještě dobře 🙂
kristi: u nás je to to samé. každý argumentuje akorát tím, že si pak děti nebudou moct spolu hrát. Občas už mi to dost vadí. A hlavně si říkám, že chci mít na obě děti čas a věnovat se jim. Jo a častý argument taky je, že si budou víc rozumět, to taky moc neberu

panterka, 5 a vice je dobry..... 🙂

andykov, obcas neco pronese, a ja mu na to rikam, to co vzdy...ze sama na dve deti proste nebudu 😀

AHojky, tak my plánujeme druhé tak, aby byl mezi dětmi cca dva roky rozdíl. Těch důvodů je víc, za prvé doufám, že budou kámoši a budou si spolu hrát, za další mám rodičovskou na dva roky, takže bych plynule navázala s druhou, za další si to "odbudeme" najednou a budu se moci vrátit do práce - splácíme hypotéku, takže si nemůžu dovolit zůstat doma věčnost. Doma žádného anděla nemáme, ale nějak mi to přijde samozřejmé a nepřemýšlela jsem nad tím, že bych to nezvládla. Ikdyž by byl mezi dětmi větší věkový rozdíl, vždycky je stejně potřeba se postarat o obě dvě, popř. víc. Jediné, co mám trochu obavu je, abych měla v pohodě těhotenství. 😉

Mamky, fakt budeme resit 2 deti? 😀
http://www.novinky.cz/koktejl/171634-izraelka-p...

Ahoj holky, dobré téma 😉 Zrovna včera jsme to s manželem probírali! Z malýho jsme unešený snad každým dnem víc a víc. Je to fakt usměvavý zlatíčko 😵 Manžel by chtěl mít další mimi třeba hned, chce mít velkou rodinu. Celkem s ním v tom souhlasím, jen bych další mimčo začla vyrábět až tak minimálně za půl roku, spíš rok. Chci si malýho ještě užít než se zase rozjede ten kolotoč nanovo s tím, že tady ten náš poklad bude stále a přibude k němu další. Je to těžké rozhodnutí, na jednu stranu se nemůžu dočkat, až budu zase těhotná a až znovu zažiji ten krásný zázrak. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.

ono to ma fakt kazdej jinak hozeny, jak koukam. Mne sourozenec nikdy nechybel, narodil se az kdyz mi bylo 14,5 roku, takze mazec....a jsme v pohode. Kazdyho z nas si mama uzila tak nejak po svym, coz si myslim,ze je to zivota moc fajn...

Kristi, tak to mně chyběl (mám jen sestru starší o 27 let, takže jsem byla jako jedináček) - já prý vždycky chtěla bratříčka nebo koně, ovšem radši toho koně 😀 Měla jsem to geniálně vymyšlené, měla bych ho před panelákem u vrby 😀 😀 😀 (Měli jsme tam takovou nádhernou velkou vrbu, větve jí visely až skoro k zemi, no nádhera, pak někomu vadila a dneska je už skácená ☹

No ovšem abych byla upřímná, tak to jsem toho bratříčka chtěla asi jen jako hodně malá, pak už mně to ani nenapadlo🙂

tak to já chtěla vždycky staršího bráchu, ideálně tak o 5 let, ale to se dá zařídit dost blbě 😀

ahojky myslím, že se stačilo zeptat zde 😉
https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea...

je to o životním postoji, o pioritách, o síle a zdravotním stavu o představě života, je to podle mě naprosto individuální, mě k tomu vedlo milion věcí: chtěla sem mít mateřskou ralativně rychle za sebou neb sem nestihla mezitím pracovat-plánovaně sem otěhotněla na konci VŠ🙂 , chci aby děti vyrůstali spolu a byli si partnery ve hře, neskutečně sem se těšila na další těhu a porod a na miminko, chtěla sem se vyhnou co nejvíce žárlení a to se zatím naprosto krásně daří, obě těhotenství byly krásný, pohodový, děti mám zlatý, spinkací, užívám si dvojnásobnou radost, neměnila bych.

Ronie, a neměla jsi třeba obavy z toho, co jsme tu psaly? Fyzická zátěž v době těhotenství, atd. atd.?

pohodový těhu je dost důležitý, o tom si můžu nechat zdát ☹ je fakt, že žárlení je kapitola sama pro sebe, ale náš Hyneček je naprosto v pohodě, bráchu zbožňuje už od bříška, i když jsem byla hodně limitovaná těhotenstvím a nic s ním nemohla ☹ (s malým dítětem si to fakt nedokážu představit) a právě jsem si chtěla každý mimi užít a vypiplat 😵

shaula naprosto ne, prostě sem byla při síle, nic mě neomezovalo, zdravý těhotenství se udrží i když budeš pracovat v dolech, kdyby první nebylo ok, nešla bych do toho 😉 , kdybych měla jakýkoliv obavy, nešla bych do toho, můžeš do toho jít jen, když tomu 100% věříš a na druhou stranu vlastně i jaksi počítáš s tím, že to dopadnout nemusí, mezi Olim a Julčou sem měla jeden minipotrat-kdybych se netestovala ani o něm nevim, ale tak to prostě mělo být 😉 Nemá ale cenu si říkat co by kdyby, to by se řešilo až kdyby to nastalo, měla sem oba císařem, měla sem jedninou obavu, abych nerodila dřív a naemusela být dlouho v porodce, všechno ale dopadlo naprosto na jedničku a hned po příchodu z porodky sem najela na péči odvě děti a domácnost, manžel si dovolenou nevzal, byl nemocnej, tak mi moc nepomohl 😀 😀 rýmička-znáte to 😀 😀 😀

Moje sestřenice má mezi dětmi asi rok a půl-jenomže ona je taková "přírodní", nemyslím to nijak zle-prostě taková pravá skautka. Neřeší spoustu věcí jako já. Bydlí skoro na samotě, neřeší oblečení svoje ani kluků, u kadeřníka byla snad jen před svatbou....prostě pohodářka. Navíc zdravotní sestra.
Další známá má holčičky 11 měsíců od sebe (dneska už je jim kolem patnácti)-a říká, že to bylo a je super. Ale že si z prvních třech let prakticky nic nepamatuje-že ten minimální rozdíl je horší než mít dvojčata.

tak já u kadeřnice byla, stíhám se malovat, pečovat o sebe, záhul byl první měsíc, než si člověk najde systém, ale teda že bych si něco nepamatovala nebo vypadala jak lesní zvěř to fakt ne 😀 😀 😀 A pokud jde o oblečení dětí-zvláště tedy Julinky tak hodně řešim, aby jí to ladilo a na místním hřišti jí říkají ,,modelka,, 😀 😀 😀 😀

holky, tak my máme dcery od sebe 7,5 let a jsem naprosto spokojená. původně jsme plánovali po 6-ti letech, až starší půjde do školy, ale trochu to nevyšlo. takhle je to fajn, starší dcera je samostatná, jde sama do školy, ze školy, když přpadně marodí, tak nemusíme být s mladší dcerou celé dny doma, protože se už "ohlídá" sama. což s dětmi po míň letech nejde, jedno marodí, tak se od něj nehnete 😝 prostě takhle se mi to zdá jednoduší. a máte čas na obě, já si prostě děti po 2 letech neumím představit, mladší dcerka je docela náročná 😀 od narození do třech měsíců jsem s ní musela skoro celé dny prolítat venku, aby se vyspala, protože doma vůbec nechtěla spát. byla i hodně uplakaná, v noci špatně spala.........no neumím si představit k ní třeba 2-letýho prcka. když jsou děti po sobě, neznamená to, že z nich budou kamarádi, to je opravdu individuální. ale je to opravdu věc názoru.

Garfie, to už jsem slyšela z více stran, že děti těsně po sobě jsou horší než dvojčata, takže asi na tom něco bude 😉

Ronie, ovšem bezproblémové první těhu nemusí znamenat bezproblémové druhé. A já asi nejsem tak smířená s tím, jak píšeš "počítáš s tím, že to dopadnout nemusí" - nedokázala bych si odpustit, že by se miminku něco stalo, kdybych se nadměrně namáhala, např. s malým dítětem. Vždyť to může spustit i ten předčasný porod, kterého ses bála. A to já zase na sebe jinak přehnaně opatrná nejsem, v těhu jsem chodila do práce až do konce šestého měsíce, pak jen dovča + mateřská, žádná nemocenská, jak je dneska v módě. A že při dvojčatech bych na ni měla "nárok"🙂 Ovšem netahala jsem žádné těžké věci, a právě tomu bych se s velmi malým dítětem nevyhnula.

Me by spis zajimalo - jak tu nekdo psal deti idealne po 5ti a vice letech a pak treba jeste treti za dalsich pet let - to nemate zajem pracovat, vydelavat? Nebo nemusite? Nemate hypo? Manzel vydelava az az? Nebo jste uz "za vodou"?
No me by se taky libilo mit 3 deti treba po 5ti letech...no ale ja se chci vratit do prace, chci se realizovat i jinak nez u plenek 😀 Nestudovala jsem proto abych se do prace vratila az ve 40ti, nehlede na to, ze by me pak uz stejne nikde nevzali ☹ ....No a hlavne i pracovat musim, pokud chceme jezdit autem, v lete k mori atd. atd. Manzel bohuzel neni financni reditel CEZu 😀
...no to je jen dalsi pohled na to jak brzy deti po sobe 🙂

Ahoj holky tak jsem k Vám nakoukla. Já mám děti od sebe šest let. Tomik teď půjde do první třídy a Kristýnce bude v tu dobu půl roku myslím ideální. původně jsem to ale tkhle neplánovala, chtěla jsem je mít tak po třech od sebe ale nějak to nevyšlo.No ale teď si říkám že je to takhle asi lepší. Alespoň budu doma, až nám začnou školní povinnosti. 🙂

Já to sice nebyla, kdo tak děti chce mít, nicméně snad mohu reagovat: u nás bylo původně v plánu jedno dítě a po třech letech druhé, tj. byla bych doma na mateřské 6 let. My jsme si dopředu vytvořili finanční rezervu (snad dostatečnou🙂 na to, abych se nemusela hnát zpátky do práce. Nemáme babičky ani žádné jiné možnosti hlídání, takže to u nás byla taky nutnost. Ovšem já beru práci jako práci, jen jako způsob vydělávání peněz, ne jako koníčka, takže mě tam teda fakt nic netáhne 😀

😀 😀 co to je za debatu, každej ať dělá jak mu to vyhovuje, já sem šťastná tak, vy zase tak 😀 😵

shaulo kdyby kdyby...má to cenu nad tím přemýšlet? Dopředu se stresovat-kdybych se stresovala tak bych možná potratila, byla sem v pohodě, ty by ses stresovala, tak nad něčím takových neuvažuješ, protože by to bylo riziko. A je to, sme spokojený obě ne? 😅 😀 Já chápu tvůj postoj(a ostatních), nemám s ním jakýkoliv problém, smekám že se staráš o dvojčata a nechápu tedy-rozumím tomu správně, že po tvé zkušesnosti s dvojčaty-které si neplánovala, nechápeš maminky, které si vlastně taková ,,dvojčátka,,naplánují? V žádným případě se tě nechci nějak dotknout, jen tomu moc nerozumím, proč to řešíš, když nemusíš 🙂 😉 Řekla bych, že sem vysvětlila svoje důvody dostatečně-hlavní u mě určitě byl mateřský pud, touha po miminku a bříšku, to ostatní jsou jen bonusy 🙂

ještě to s tím, že počítám , že to nevyjde-sem holt racionální člověk, kapku vzdělaný v medicíně a biologii, tak to beru tak jak to přijde, nicméně to rozhodně neznamená, že by mě to nevadilo a nebylo líto-naštěstí se nám podařilo otěhotnět hned další měsíc znovu, sme takový chytlavý 😀 😀 😀

Ronie - pro mě to cenu má🙂 Já prostě potřebuju mít všechno domyšlené pokud možno do všech důsledků... A právě proto, že dobře vím, že péče o dvě malinké děti není sranda, tak bych nešla brzy do druhého... Ale to, až bude na světě je ta jednodušší část, mně jde hlavně o tu dobu těhotenství, které je samo o sobě náročné a ne ještě zvedat malého prcka, který se zrovna učí chodit... No ale každý si to uděláme, jak nám vyhovuje, já Vaši volbu respektuji, jen mě zajímalo, jaké důvody Vás vedou k tomu, že do toho jdete i přes to, že to je určité zdravotní riziko (organismus ještě není plně zotavený po prvním porodu, takže nemůžete předvídat, jak bude snášet druhé těhu, navíc když každé je jedinečné🙂
Každopádně Vám Váš názor neberu 🙂

shaulo, ale můj organismus byl naprosto plně zotaven 😉 , měla sem to schválené gynekoložkou 🙂

No možná byla zahojená porodní poranění, to určitě ano, ale děloha taky potřebuje trochu času na odpočinek 😉 Je mi jasné, že bez porady s gynekoložkou bys asi do toho nešla 🙂

julie, to jsem psala já o těch 5ti a více letech 😉 musíš to brát tak, že každýmu vyhovuje něco jinýho, a proto to taky každej má uspořádaný jinak 😉 s manželem jsem od 17ti, hned po škole v 19ti jsem nastoupila do práci, i když mě všichni přesvědčovali, že mám na víc, v 21ti jsem se vdávala, v tý době jsme měli byt, auto, žádnou hypo, žádný splátky, na Hynečka jsme si počkali dýl než jsme chtěli a tím, že jsem se rozhodla mít dítě, tím jsem taky přišla o práci, jenže pro mě bylo dítě důležitější než práce 🙂 a když mu byly dva roky, tak jsem začla i studovat (jen z nutnosti, abych po mateřský měla nějakou šanci najít si práci), ve třech šel do školky a já na brigádu, kde si mě chtěli nechat nastálo, ale protože jsem ještě neměla dostudováno a plánovali jsme druhý mimi (v tý době jsme koupili větší byt), tak jsem to prostě odmítla 😅 s Jáchymkem jsem těhu odležela (a stejně jsem rodila brzy), takže jsem musela i školu přerušit 😔 já jsem prostě rodinnej typ, taková kvočna, která je ráda se svýma kuřátkama 😵 manža vydělává, nemá žádnej výraznej plat, ale autem jezdíme, na dovču k moři taky jezdíme každej rok, a děti rozhodně o nic neochuzujeme, je ale fakt, že na druhou stranu zbytečně neutrácíme 😉 až budou malýmu 3 roky, tak budu shánět práci

co se týká práce, tak já chodím do práce i při malé, ale do kanceláře musím jen 2x týdně na půl dne, zbytek dělám z domova. moc mi to vyhovuje, protože jen doma bych být nechtěla. mít dítě přece neznamená být na 100% doma a do práce nemoci jít 😉.

no tak já vřdy plánovalal dvě až tři děti a to jako stupíncky s odstupem cca 2 roky (jsme takhle se ségrou a máme úžasný vztah, totéž hodně vidím v mém okolí ....navíc psychlogové se shodují, že děti s odstupem nad 5 let jsou už dva jedináčci)
každý na mě dělal ramena, že mám počkat až se narodí první změním názor, že nebudu stíhat a kdesi cosi
samozřejmě jsem nezměnila vůbec nic - naprosto bez potíží zvládám a to nikoli proto, že bych měla naprosto bezproblémové dítě (prostě někdy pláče, někdy je v pohodě, přes den spí spíše vyjměčně ....)
během prvních dvou týdnů jsem si to nastavila a jedu - domácnost s velkým barákem a zahradou (tem pravda některé práce zvládám jen s pomocí manži), k tomu trošku pracuju (na volné noze) a k tomu se prckovi věnuju (chodíme plavat, hrajeme si, kočárkujeme s dalšíma maminama, jezdíme na výlety do blízkého okolí..)
když příjde další prcek, skrečnu na čas práci úplně ...prostě mám kde brát
a manža není žádný pomocník - chodí domů cca v 7 večer, kdy už prcka koupu a připravuju do hajan (takže s ním kouknu třeba na tv - jako bych to nezvládla sama 🙂)...takže když bych náhodou při dvou nezvládala, zapřáhnu pořdně i jeho 🙂
no a pak tady je varianta paní na úklid apod., kterou nevyužívám, jelikož není důvod, ale zase to je rezerva

takže ano - dvě hned po sobě 🙂

🙂 to je přesně ono, každému vyhovuje něco jiného-mě by zase vadilo chodit při dítěti do práce, sem člověk, kterej povinnosti řeší v hlavně nonstop, takže bych si děti neužila a navíc by mi bylo líto si ty vzácný chvíle než vyrostou nevychutnat se vším všudy 😀 😀 věřim, že na to budu ráda vzpomínat 😀 A navíc mým zaměstnáním bude práce s dětmi, takže by to pro mě ani nebyl relax(myslím v tom smyslu, že myslíte na něco jiného🙂)