Děti versus kariéra. Co je pro vás přínosnější?

Sirael, učitelka je poslání a jen někteří zvládnou vydržet v tomto zaměstnání,protže dnešní školství a přístup dětí vč. jejich rodičů spíš nahání hrůzu, fandim ti, protože já bych na to osobně neměla (vůbec humání směry nejsou můj šálek kávy, jsem dost radikální).

no co mi vypravi tchyne, jak to bylo driv, tak to by se mi moc nelibilo. nebyla moznost volby, zpatky do prace se muselo. A nidko si neuzival stylem jako my dnes, ale makal na vlastnim dome/zahradce/chate....

gs208, líp bych to nepopsala

sirael, k těm starým časům, dnes to je utopie a dost naivní představa protože svět se vyvíjí a tempo údává vyvývoj, čím je rychlejší, tím naše tepmo sběsilejší, dokonale je to vidět ve městech,na vesnici mě přijde že se občas zastavil čas, působí to dost nostalgicky.
ten čas dnes taky můžeš mít ale bud nebudeš dostatečně finančně ohodnocená nebo budeš pro zaměstnavatele taková vip osoba, že tohle bude "tolerovat".

sirael4> A povolání učitelky je snad taky kariéra. Proč by nebyla?

gs208: přesně tak jsme to myslela 😉

kristi: samozřejmě, každá doba má svoje, ta předešlá třeba to, že lidé k sobě měli blíž, nepotřebovali dělat tolik intriky (výjimky taky byly), protože práci měl každý a nemusel jsi soupeřit s dalšími sedmi o jedno místo.... Dnes máš zase více svobody, ale bez takové hypotéky si neškrtneš....každá doba má pro i proti.

alïsek: to je právě to 😉 Máš málo možností jak mít čas pro rodinu a zároveň slušný plat.

gs208: já ji jako kariéru neberu, chci mít školku nebo 1. stupeň (1.-3.třída), kde kromě psychologické stránky se nemusíš nějak radikálně vzdělávat a postupovat dopředu (kromě přirozeného zlepšování se v profesi-jako je to všude)....

allergia: víš, měla bys trochu upravit podání Tvých komentářů. Takhle sděluješ jasně: mladé matky, co mají dítě na škole a jsou závislé na dávkách jsou nezodpovědné hlupačky na rozdíl od Tebe, která to máš dokonale podchycené až k bazénu a terase 🙂 . Nepřipadá Ti to přece jen legrační? Nevím, jak na ostatní členky fóra, ale na mě tvé příspěvky působí právě takhle. Kariéra se dá přece dělat při dítěti, před dítětem i po dítěti. Záleží jen na tom, jak jsi schopná a jak si dokážeš zorganizovat čas. I rodinné zázemí je velice důležité. Ona taková mladá vystudovaná mamča může být v mnohém upotřebitelnější než někdo, kdo jen vykřikuje smělé plány do světa a skutek utek... Navíc, jsou lidé, co se museli mnohem hůř protloukat životem, neměli rodiče, kteří by jim zajistili pozemky na stavbu, ani se na ně nemohli po materiální stránce spolehnout. Já to štěstí měla, ale ani tak se nedívám na mladé maminy, co mají dítě ve stísněných prostorách s despektem, jako na žebračky sociálních příspěvků. Navíc - kde je láska, tam jsou zdi nafukovací 😉 Vychovat dítě je jeden z nejzodpovědnějších úkolů vůbec a pokud se dítě "zadaří" na vysoké nebo těsně po vysoké před praxí, co to mění? Já navíc pracuju s lidmi, kterým se život změnil během okamžiku (úrazovka), tak mám na život, těhotenství, porod atd. jiný pohled. A na "našem" oddělení bereme kvalifikované mladé mamči všemi deseti.

napsa jsi moc krasne, jsem rada, ze je tu maminka s takovym pristupem k zivotu... 🙂 🙂 🙂

*napsala jsi to moc krasne*

jankaprasilova: Moc pěkně napsané, souhlasím. At si každý život uspořádá podle sebe, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, ku svému prospěchu. Co člověk, to jiný případ a okolnosti, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. A když se chce, všechno jde. Mám spolužačku, která se vdala ve svých 21 letech, nyní má krásnou Emičku, studuje druhým rokem vysokou školu, má nádherné manželství, výbornou rodinu, na kterou se může spolehnout a která ji kdykoli pomůže s malou i s dalšími potřebnými věcmi. Někdy ji až obdivuji, jak to všechno zvládá, ale ona je v první řadě štastná a to pak jde všechno samo.

ahoj všem,
tak já dostudovala VŠ ve 24 letech, hned se vdala, ale chtěla jsem aspoň tak rok praxi ne hned na mateřskou... práce asistentky mě docela chytla,kolektiv dobrý, takže jsem snažit jsme se začali až po roce a půl a to na naléhání manži, který je o 13 let starší než já a na dítě spěchal...
než se nám mimi podařilo, tak to trvalo další rok a půl, dokonce jsem v mezičase snažení dělala konkurz na jinou pozici ve firmě, protože na té své už jsem dosáhla svého maxima (víc už jsem se tam naučit nemohla, chtěla jsem víc)...navíc spoustu přesčasů, i když peníze dobrý, tak být z domu od 7-19h 😖
pracovala jsem do 8 měsíce těhu ale pak už to nešlo, dojíždění do sousedního města, a ta prac. doba... hned po mateřský jsem se chtěla vrátit, že na RD půjde manžel, ale miminko mě chytlo tak moc, že si nedovedu představit, že půjdu zpět do práce, hlavně tedy asi ne na své původní místo, to bych dítě šidila a to nechci... RD budu absolvovat já a dokonce teď uvažujeme, že bychom hned založili na sourozence, abych se nevracela na rok do práce a pak nezdrhala zase na mateřskou,... ale uvidíme, teď je to prostě ve hvězdách a uvidíme za pár měsíců a po pohovoru se šéfem 😅

takže k tématu, kariéra mě bavila a děti jsem brala jako zdržení, ale od té doby, co máme Davídka, tak na kariéru prdím a chci s ním být co nejvíce 😉

@jankaprasilova mně akorát na tvém modelu vadí, že zaměstnavatel většinou netouží zaměstnat mladou vystudovanou maminku malých děti bez praxe. může se to zdát smutné, ale je to tak

gs:A proč né, není snad rizikovější faktor svobodná absoloventka, která chce smlouvu na dobu neurčitou, vdát se a pak na mateřskou? Podle mě to vidíš zbytečně moc černě. Jaký je rozdíl, když si praxi dělá absoloventka a mamina s dětma, pro které má zajištěné hlídání a manžel jí pomáhá se vším doma? Stejně záleží na tom, jak jsi schopná.

janka, musím říct, že jako zaměstnavatel, dávám přednost s ženám od 35. roku nahoru nebo hned holkám po škole ale mamči se nám moc neosvědčily (častá absence, buď je dítě nemocné nebo s ním chodí k lékaři, o předčasech nemůže být ani řeč) ale zase mi přijdou daleko pilnější než holky po škole, ale hl.faktor hrají zkušenosti pak vzdělání a přístup k práci a až potom zda má děti nebo nemá, my nemáme vysoké nároky na vzdělání, záleží jak se daný člověk rychle zapracuje, adaptuje ve firmě a sžije s kolektivem (mluvím čistě o adminitrativních pracovnících). a ke smlouvě, na dobu neurčitou až po dvou letech odpracovaných, jinak ji nedostává nikdo.

přesně, schopnosti jsou nejdůležitější, všechno ostatní je až za tím.

@jankaprasilova protože na tu maminu bez praxe vznikají vysoké náklady, v podstatě zaměstnáváš zajíce v pytli, o kterém už předem víš, jak psala alisek, že není flexibilní a bude často s dětmi doma. a nemyslím, že to vidím černě, ale realisticky, mám kamarádky personalistky, takže mám představu, jak výběr probíhá. takže mít dítě bez ničeho je pro mě riziko, který podstupovat nechci

a pokud se jedná o studiu při mateřské, tak ne všechny školy jdou studovat dálkově,takže je člověk výběrem dost omezený

Ahoj, taky se přidám. Měla jsem tak skvěle našláplou kariéru, pracně jsem makala, abych se dostala na vysněnou školu (medicínský obor) do třeťáku jsem to jakž takž dávala, ale pak přišel nádor vaječníku a vnitřku, musela jsem na operaci a tak tak, že mi nevzli celý spodek..zamšekala jsem víc jak semestr a už jsem to nedohonila. Totálně jsem přehodnotila priority. Přihlásila jsem na na VŠ na angličtinu, a začala jsem pracovat. Bohužel všude se zneužívá post studentů, takže když jsem se loni nakrkla a odešla a konečně si našla práci na plný úvazek, tak se nám zadařilo. Cíleně jsme se nesnažili, ale nechali jsme tomu volný průběh..při mém zdravotním stavu až zázrak. A taky jsem řešila co teď, myslela jsem si, že mám práci snů. Nicméně mě v práci šéfová začala docela šikanovat a po tom, co se dozvěděla, že jsem těhu,jsem si zažívala takové peklo (šéfová jak jsem se pak dozvěděla, byla snažila o třetí dítě a nedařilo se). Začala mi kouřit v kanclu, vymýšlela si odevzdání práce kterou mi ani nezadala, bylo to úplně vyčerpávající, jelikož její partner byl náš nejvyšší, takže nebylo na koho se obrátit. Všichni z vedlejších kanceláří mě litovali, protože jsem nastupovala po pani, kterou taky šikanovala. Práce mě moc bavila, a byla to práce která by šla dělat i z domu, na co mi šéfka řekla ani náhodou a teď si tam dosadila svojí kamrádku..takže jsem nakonec ráda, že jsem doma.
Jelikož mám školu 250 km od domova, na semestr jsem přerušila, nějaké zkoušky mám, takže plánuji příští rok to dodělat a hurá na státnice. A také řeším co dál. Na mateřskou nárok nemám(díky tomu že jsem pracovala na dohody), takže mám RP. Přítel vydělává, ale je jasné, že si taky budu muset něco najít, abychom si mohli vzít hypotéku..

Takže on každý má svůj životní příběh a přesně jak tu někdo říkal, někdo je zajištěný od rodičů, někdo si na to musí vydělat, někdo by chce stihnout ještě cestovat a udělat si roky praxe,(což mi v dnešní době přijde rozumné) někdo zase má prioritu v dětech a
životní okolnosti se mění, já jsem nikdy nepatřila mezi ty co touží po miminku od dvaceti, dítě jsem chtěla tak v 29,30, mít po škole nějakou praxi..a úplně jsem to otočila-))

Ahoj holky, celkem zajímavé téma. Jak to tady pročítám, tak tu píší mladší maminky i maminky kolem 30, ke kterým patřím i já. Padá tu spousta emocí a názorů, nicméně prvotní dotaz byl, zda kariéra či dítě. Podle mě kariéra a malé dítě jde jen těžko dohromady, i když samozřejmě záleží ve kterém oboru. I já jsem dost dřela abych se dostala tam kde jsem, ovšem vždycky jsem věděla, že chci děti, a že pro mě kariéra rozhodně není na prvním místě. Za ta léta jsme si s manželem vybudovali celkem slušné postavení, nabyli spoustu zkušeností, leckam se podívali a teď prostě přišlo miminko, jsme oba moc rádi a na malé se těšíme, a i když mě šéf neustále přemlouvá abych se vrátila za půl roku do práce, nemám to v plánu, myslím, že člověk by dětem v průběhu prvních roků života měl dát co nejvíc, máma je máme. Přičemž ale samozřejmě neodsuzuju maminy, které se do práce po půl roce vrací. Prostě je každého právo se rozhodnout, my si můžeme utvořit názor, ale nikdo nemá právo soudit.
Se svým návratem do práce po mateřské to nevidím rozhodně růžově, moje stávající práce není na 8 hodin denně, není v místě mého bydliště a navíc dost často cestuju, tohle s malým dítětem rozhodně nejde, pokud si samozřejmě nepořídíte chůvu.

Tak se taky přidám... Já jsem vždycky měla plány, že napřed vybuduju kariéru, budu mít vysněnej domek se zahradou, psa, auto a až pak přijde mimčo... Ale člověk míní, život mění... S manželem jsme se snažili žít jakž takž zdravě, ale i přesto jsme se po svatbě dozvěděli, že spermiogram má hodně špatnej, že šance na to mít přirozeně mimčo je minimální... Takže jsme se dohodli, že tomu prostě necháme volnej průběh, protože výsledky se manžovi s věkem určitě zlepšovat nebudou, spíš naopak a já se fakt nechtěla "probudit" v našich 28 nebo 30 a pak si vyčítat, že "kdybychom se snažili dřív..." Pokud by se malej nepovedl, věnovali bychom se budování kariéry a všemu užívání si a pak jsme plánovali adopci.
Možná to spoustě lidí přijde nezodpovědný, ale my jsme se s manžou shodli, že přes umělý oplodnění to prostě lámat nechceme... Takže jsme to riskli, i když jsme oba dva studovali (státnice bc. jsem dělala s bříškem), prostě jsme do toho šli... Teď jsme na navazujícím studiu a já teď s malým přemýšlím o přerušení s tím, že manža už půjde pracovat a dodělá si titul dálkově... Uvidíme, jak to bude, každopádně jsem šťastná, že se nám mrňous povedl, je zdravej a šikovnej.

Takže pro mě aktuálně (po tom, co jsem si myslela, že vlastní dítě mít nikdy nebudu) je dítě přeci jen přednější než budování kariéry. Taky proto, že znám fakt spoustu lidí, kteří si říkali, že je času dost a budovali kariéru a teď mimčo mít ani po několika umělých oplodněních prostě nemůžou...

já to zase vidím naopak, od většiny. J8 chci nejdříve dítě, věnovat se mu v plné síle, mít k němu blízko a užívat si s ním mládí, a později, až bude odrostlejší, zaměřit se na kariéru.Pak už ji třeba žádná MD nepřeruší, pokud nebudu chtít, můžu se tedy naplno a v kuse věnovat práci. Když mě to tak chytne.

@k.ate: tak to je velmi dobře, že se vám miminko podařilo, moc gratuluji

Já jsem nikdy nebyla kariéristka, dítko pro mě bylo vždy na prvním místě a začala jsem po něm hodně toužit kolem dvaceti, když jsem začala studovat výšku a už jsem chodila se svým budoucím manžílkem. Ale nebyla ještě ta správná doba, musela jsem vydržet tři roky, než jsem dostudovala a koupili jsme byt. Pak jsem nastoupila do práce a zjistili jsme, že bude s otěhotněním problém a bylo nám rovnou doporučeno IVF. V práci jsem byla pouhé dva měsíc, ale měla jsem jasno, zašla jsem za zaměstnavatelem a narovinu jsem mu řekla, jak to u nás je. Byla jsem ve zkušebce, počítala jsem s tím, že mě vyhodí, ale zachoval se jako grant, pochopil to a prodloužil mi smlouvu na dobu určitou a díky tomu jsem měla nárok na mateřskou. Vyšlo nám hned první IVF, to jsem byla v práci pět měsíců. Když měla malá rok a půl, otěhotněla jsem přirozeně, takže teď jsem doma s druhou beruškou a do práce půjdu až za nějakých tři a půl roku. Je mi jasné, že to s hledáním práce bude složitější, když mám minimální praxi, ale vnímám to stejně jako sirael, až půjdu do práce, tak už to bude na dlouho, nebudu ji přeřušovat kvůli mateřské. A taky se těším na to, že jednou budu mladá babička 😀, a že až holky vyrostou a pustí se do světa, budu pořád relativně při síle,budeme si moct s manžou užít cestování a další jiné aktivity j 😉

@marinka: vidím to stejně jako ty, je fajn být mladá babička, která sice tolik nehlídá, protože chodí do práce, ale zase má plno síly na ty caparty 😉 S manželem pak můžeš jezdit na výlety, dovolené, užívat si vše, co si dnes každý chce užít v mládí....
Je krásné, že vám vyšly dvě holčičky a šéf se teda zachoval skvěle!!! Kde se to dnes vidí?
p.s. Jak říkáte Leontýnce, potažmo, jak ji budou oslovovat kamarádi?Je to hezké jméno, ale nemohu přijít na alternativu 😉

@sirael4 Leontýnce říkame nejvíc Leontýnka, Leli, Lea, Leonka, Lelinka, Leuška...dá se říkát i Týnka 😵 Variant je spousta 🙂
V pubertě čekám, že se jí bude nejvíc říkat Lea a Leontýna, případně Týna.

marinka: aha 🙂 tak to není špatné 🙂

už je tu zase to označení kariéristka. copak je ženská, která prostě nechce bez praxe a s tím, že strávila min.3 roky doma s dětmi teprve hledat to správné místo, nějaká kariéristka?

@gs208 Jestli to bylo na mně, tak pro mně určitě není kariéristka ženská, která před mateřskou pracuje, to je jasný..My kdybychom nevěděli,že budou problémy s početím mimča, tak bych do té práce taky nějaký čas chodila, ale určitě ne do třiceti, tak max. dva roky, abych prvního prcka měla kolem 25. Ale když víš, že to nepůjde snadno, tak není vůbec žádnů dovod čekat, čím dřív se IVF zkusí, tím větší šance, že vyjde a opravdu jsem nechtěla riskovat, že kvůli pár rokům práce navíc nebudu mít děti vůbec. A taky si dobře pamatuju, co mi řekla moje gyndařka, když jsem k ní přišla ve 23 letech, že se snažíme o mimi - že jsem jedna z mála, která chce mít dítě v tu správnou dobu, kdy je na to tělo nejlépe připravené a jsou nejmenší rizika u maminky i u miminka. Že k ní denně přichází maminky hodně po třicítce, které dítě pořád odkládaly a teď se jim nedaří ani to IVF a litujou, že čekaly tak dlouho..
Ale je to každého jeho věc, obojí má výhody i nevýhody. Já jsem rozhodla takto 😉 a každý má právo se rozhodnout, jak uzná za vhodné 🙂

Mari: Mně zas moje gyn. říkala, že na základě výzkumů přišli na to, že "nejkvalitnější děti" se rodí mezi 25 a 27 rokem 😉. A samo - nelíp do toho holka vletí v osmnácti, to jo. Tak pro koho je to priorita a tak moc je tím posedlej, že v 18ti to půjde a v 25 už ne, tak šup do toho, vyhlídky na vysokou mateřskou a socky jsou teď po volbách moc hezké 😀.

Žena, která chce po VŠ minimálně rok pracovat a pak teprv zkoušet otěhotnět je podle mě rozumná holka a ne kariéristka 😎. Nikdo tady nemluví o holkách, kterým je 42 let a ještě se necítí připraveny - to je zcela jiná kapitola.

@sirael4 díky 🙂

@allegria nehnala bych to do extrému, ale při nejmenším není špatný znát zdravotní stav svůj a partnerův v tomhle ohledu, když se člověk rozhoduje "co si vybrat"... Pokud někdo děti nechce, je to jeho věc, ale podle mě je škoda, když lidi zahodí tu přirozenou cestu jen kvuli tomu, že napřed musí mít "to a to a to"... Mně kolikrát potom přijde dítě jako další položka v jakýmsi "nákupním seznamu"... 🙂 Ale na druhou stranu to chápu, já chtěla před prckem minimálně rok pracovat, jak už jsem tady psala, ale prostě se mi priority změnily v okamžiku, když manža vylezl z ordinace s tím, že "je to špatný"...

@k.ate vidím, že jste měli stejnou situaci 😉 Taky doporučuju všem zjistit si předem, jak na tom zdravotně jste, hlavně udělat spg u chlapa..Protože když je nějaký problém, tak se každý rok počítá. To není přehnaný pesimismus nebo strašení, ale holt v dnešní době tvrdá realita 😒