Děti versus kariéra. Co je pro vás přínosnější?

sirael4
18. kvě 2010

Ahoj,
zakládám téma, protože mě zajímá, z jakých důvodů některé upřednostňujete kariéru před dětmi a děti posouváte na pozdější dobu a také pro různé ostatní názory. Myslíte si, že jsou děti přínosnější než kariéra nebo naopak?

gs208
31. kvě 2010

@k.ate ale zase ne každý kdo odkládá početí dětí to tak má. nechci hájit jen sebe, je víc lidí, kteří prostě cítí velikou odpovědnost a neumí si představit, že by přivedli své děti do "ničeho". přítel je například z velké rodiny, navíc má maminku samoživitelku a myslím, že on nejlíp dokáže posoudit, že dítěti nestačí jen láska rodičů. pro nás nejsou děti jen položka na seznamu, ale systematicky se na ně připravujeme, aby tu s námi byly rády a měli jsme jim co nabídnout.

marinka já tě chápu, kdybych věděla, že mám nějaké problémy a doktor mi doporučil to neodkládat, rozhodla bych se stejně. na druhou stranu mám pocit, že se tu trošku šíří mánie - jakmile nebudeš mít dítě do 25, nebudeš ho mít nikdy.

k.ate
31. kvě 2010

@gs208 Však já netvrdím, že to tak má každej, jen že spousta lidí s tím, že to nepůjde, nepočítá a pak se diví, že to nejde hned... Nebo to dokonce nejde vůbec... Kdybych pár takových případů neznala osobně, asi bych to tolik neřešila, ale znám. I relativně mladý páry (však mně je 22 a manžovi 23), který s tím problémy prostě mají...
Moje mamka je taky samoživitelka, neměla jsem vždycky všechno luxusní, značkový, v pubertě mě to štvalo, ale zpětně se na to koukám jinak. Jasný bylo by super, kdyby nám rodiče zaplatili byt, dali prachy na dům 😀 a my se museli starat jen o to, jak se uživit, ale podle mě to není to nejdůležitější. Já vím, že moje mamka by nám dala všechno co má, abychom se měli dobře a to mi stačí 🙂 Rozhodně se nekoukám na svoje dětství jako na zkažený.

kubaka
31. kvě 2010

Já osobně to nestavím nijak proti sobě. Je čas práce a čas dětí. Přičemž čas maličkých dětí uteče během chviličky.
Nikdy ale děti a rodiny nesměly trpět mou prací - vždycky jsem si to nějak vymínila, popř byla na vedoucím postu, takže jsem si svůj čas dirigovala sama. Nikoho na hlídání nemáme, výpomoce jsem řešila agenturou, nebo jsme si syna brali s sebou do práce - MM nebo já, část týdne hlídala paní doma.
Nejsem přehnaně ambiciozní, ani kariéristicky zaměřená ve smyslu, že musím mít bůhvíjaké posty - musím ale dělat práci, která má pro mě smysl, vidíět v ní význam a uspokojovat mě. Takže z tzv. "dobrě našláplé kariéře" v redakcích jsem zhnusedně odešla dělat obyčejnou administrativu a pak si v 38 pořídila druhé dítě. A teď podnikám a jsem svou paní. To je něco co uspokojuje mou tvořivost a i mě uživí. Jsem s malým maximálně a stejně pracuju.

Ale ani jedno z toho bych neobětovala. Tak to nestojí a ani to není nutné. Prostě jen si určit priority a skloubit je. Přičemž mít na paměti, že kariéra člověku v budoucnu nic nevyčte, ale dítě ano.

kubaka
31. kvě 2010

co je kariéristka? podle mé představy je kariéristka osoba, která toho spoustu vystudovala, sjezdila svět, pracuje v bezva firmě na manažerském postu (nebo majitelka firmy), bere senzační plat, po práci chodí do fitka, na kosmetiku (atd), navečeří se sama v restauraci, přijde v devět večer do svého rozlehlého, luxusně naaranžovaného, čistě upraveného a tichého bytu a naproti jí jde kocour, se kterým pak zaleze do postele. Ráno odchází z bytu a kocour ji vyprovází. Je v sedmém nebi a je na sebe hrdá, čeho všeho dosáhla a jak je schopná.
Pak jí je najednou pětačtyřicet a buď jí vůbec nic nechybí nebo se začne nervózně ohlížet po bytě, kdo by jt vítal - koucour už dávno chcípnul. Zjistí, že vlastně kromě toho bytu a práce a fotek z celého světa vůbec nic nemá a začne panikařit.

Otěhotnět nemá s kým, začne se tedy zajímat o pěstounskou péči, zdlouhavý proces ji frustruje ještě víc, protože vidí, co nevěděla dřív a propadne depresím . Její firma zkrachuje (spolumajitelka ji o firmu okrade) , ona skončí na podpoře, protože není ve stavu sehnat si jinou práci .
To už jí je padesát. Začne mít zdravotní problémy, které se ukáží být rakovinou dělohy s metastázemi. Fyzicky neschopná po operaci se o sebe postarat prodá svůj luxusní byt a odstěhuje se k jediným příbuzným, které má, aby u nich bydlela v jednom pokoji a mohli se o ni postarat. Při troše štěstí projde ozařováním, chemoterapií a s podlomeným zdravím, se za pár dalších let bude moci alespoň dívat na děti a pak vnuk svých příbuzných. Možná si pořídí dalšího kocoura.....

To není pohádka, to je osud jedné mé známé - akorát že měla a psa a fabriku, o kterou ji společnice okradla a jí zůstaly dluhy ke splácení. .

hankazamecnikova
31. kvě 2010

kubaka: Tak to je ovšem síla. True strory, jo? Drsný 😲

kubaka
31. kvě 2010

hanka - vždycky si na ní vzpomenu, když někdo huláká, že si dítě nepořizuje proto, aby tři roky jen utíral prdelky - je to ošidné 😔 Co je vlastně v životě důležité?
Před pár lety jsem s ní ztratila kontakt, takže ani nevím,co s ní je a zda pořád žije a nevrátilo se jí to. Pamatuju si ji, když byla na vrcholu, trochu ředitelka zeměkoule - a pak ten sešup - slušný kapky umí život dát .

sirael4
autor
1. čer 2010

kubaka: to je dost síla, no, trošku nechápu, za co jí život trestal, nepíšeš, jaká byla povahově....pokud arogantní, pak se nedivím.
V závěru je mi dotyčné líto, protože v životě jsou věci, které když promarníme a chceme je napravit, už to nejde. Nemůže to přetočit zpátky jako videokazetu a jednat znova, jinak....

irenka
1. čer 2010

Ahojky holky, jsem ráda že jsem natrefila na toto téma...

Kubaka: Tvá představa a popis kariéristky mě dost rozesmál.Máš pravdu.

Já ted řeším něco podobného, nabídli mi na dohodu dělat 10h.týdně administrativu v DDM (dům dětí a mládeže) kde učím tanec. Mám ted malé mimi, v září mu bude 6měsíců ale já ted rozhoduju jeslti to vzít a přivydělat si nebo ne.... je to fakt těžký.
Malýho můžu mít s sebou, ale i tak mi to přijde, že když už jsem se jednou rozhodla mít miminko tak se o něj musím starat a ne se někde 3x do týdne s ním trmácet a jít pracovat.
S učením tance je to jiné, když mi ted malý marodí tak můžou trénovat sami....

Kdy vy jste začali pracovat s miminkem a jak se na to díváte?

Díky za odpověď. 🙂

sirael4
autor
1. čer 2010

irenka: tak pokud bych mohla brát malého s sebou, tak bych o tom taky uvažovala....Když to není každý den, tak je to taky dobré, horší by bylo denně na dvě hodiny chodit.Ale co když bude prcek nemocný, nebude to vadit?
Tohle mi nepřijde tak staršné, pokud to finančně rodině pomůže, já sama bych něco takového ráda měla.

kubaka
1. čer 2010

ienka - 10 hodin týdně je jako nic - to je akorát tak doba na odreagování a pročištění hlavy. Duševní hygiena. Miminko do roka je nejvíc náročné, nejroztomilejší - ale pokud se na to cítíš, tak to klidně vezmi. V půl roce už budeš přikrmovat, takže nebude závislý jen na koju /pokud kojíš)
Brala bych to jako bezva změnu, vzrůšo, vytržení ze stereotypu, který za chvíli budeš pociťovat. Ještě je hodně maličký, ale v 6 měsících to bude úplně jiné dítě, už si pohraje na dece s hračkami, odkutálí se kam bude chtít a když ho můžeš mít s sebou, tak to je bezva nabídka. Záleží taky na jeho povaze a temperamentu, zda je klidný a zabaví se...Když se vám to po měsíci neosvědčí, odmítnout to myslím můžeš vždycky. Hlavu ti tam za to snad neutrhnou.

S oběma dětmi jsem pořád doma. Ale s prvním jsme psala články už od 1,5 věku, to se dá dělat z domova, na nějaké rozhovory jsem chodila s herci večer - a to byl už manžel doma. takže žádná zátěž a práce i nějaká koruna byla.
S druhým syem jsem začala přivydělávat v roce - a rozjelo se to na podnikání, ve kterém pokračuju. Ale taky všechno z domova, takže jsem s malým maximálně. Takže čistou MD jsem měla rok a už jsem trochu nevěděla, co roupama - i když malý zaměstnal dostatečně, pořád jsme někam chodili
. Je fajn, když je možnost něco malinko (zrovna těch 10 hodin týdně) dělat - tím dítě neochozuju o nic. Naopak: člověk se netočí jen v tom minimalistickém miminkovském kolotoči. Ale určitě bych dítě neopouštěla nebo nedala do nějakého zařízení.. Stejně tak jako když jdu k holiči nebo cvičit - taky tím strávím 2 hodiny a nic se nestane, když je s taťkou.
Myslím že se pod pojmem MD trochu zaměňují pojmy: jsem přesvědčená, že se mu nemusím nepřetržitě věnovat a vyvíjet s ním nějakou organizovanou činnost. O to děti většinou nestojí a ruší je to v samostatnosti. Právě že smysl mateřské je být s ním jen tak - být na blízku, být souputníkem v jeho procesu poznávání a osamostatňování, podporovat ho, zachraňovat 😅 , chlácholit.. Stálá přítomnost matky je to, o co ty mrňata stojí. takže pokud si bude hrát v koutě na dece v kanceláři a ty budeš sedět u stolu a ťukat do PC, tak bude úplně spokojený.
Já takhle pracuju taky: malý běhal okolo mě, hraje si, když se mu zachtělo, přišel se pomazlit, pomuchláme se a zase běží do pokojíku, ze kterého na mě vidí. teď je na dopoledne ve školce, odpoledne už jsme zase spolu.
Tak dobré rozhodování. 🙂

sirael4
autor
1. čer 2010

@irenka: a důležité je, jak se na záležitost kouká tatínek 😉

lenkabu
1. čer 2010

irenka:já bych to vzala,když můžeš mít malého s sebou tak je to tak jak píše kubaka 😉 🙂

sirael4
autor
1. čer 2010

@irenka: navíc odejít od toho můžeš vždy... ale záleželo by, jestli bys nastupovala teď? Protože tříměsíční miminko mi zase přijde moc malé...

k.ate
1. čer 2010

@irenka já bych do toho šla, pokud bych takovou možnost měla, 10 hodin za týden je nic a pokud ti vyjdou vstříc, co se malýho týče, není podle mě moc co řešit, ale taky uvidíš, jak akční prcek bude... Já třeba musela nechat práce na diplomce (a ted právě řešíme školu jako celek), protože jak je malej akční a furt vymýšlí lotroviny a vříská, nemohla jsem se na to programování vůbec soustředit... 😖

irenka
1. čer 2010

Kočky,

moc děkuju všem za vaše příspěvky... 🙂

Kubaka, máš pravdu, asi to bude dobrý relax u MD.🙂
Ted jen aby moje kotátko nebylo stále nemocný.

sirael4
autor
7. čer 2010

@irenka: a kolik by prckovi bylo, až bys nastupovala?

irenka
8. čer 2010

@sirael4 Ahojky, Matýskovi by v té době mělo být skoro 6 měsíců.
Jenže člověk neví co bude. Jestli vydrží se mnou nebo se bude nudit. Ale asi to risknu...

sirael4
autor
9. čer 2010

@irenka: tak se rozhodni že jo a zrušit to můžeš kdykoli 🙂
pak uvidíš, jak by to prcek zvládal.

irenka
11. čer 2010

Ahojky všem,

Sirael: ono to tak asi dopadne... už jsem jim volala...

🙂

sirael4
autor
14. čer 2010

@irenka: tak dej potom vědět, jak to jde 😉

hupcza
14. čer 2010

no ono je někdy kapku zavádějící říkal, že někdo je kariéristka, když ve třiceti nemá děti a je úspěšný v práci
co já se nebrečela, když mi lidi říkali: no jooo ty jsi kariéristka, na děcka ty kašleš ....blá blá
jenže jaksi vycházeli z toho, co jde vidět - supr práce, vysoce nadstandarní ohodnocení ...ale nikdo už nevěděl o samovolném potratu a neúspěšném snažení
byla bych kapku zdrženlivější v hodnocení
nad to si nemyslím, že se rpáce s dětmi vylučuje - mám 14měsíčního prcka, jsem ve 29tt a v pohodě pracuju (většinou z domu nebo tak, abych prcka nemusela odkládat, jen tak jednou do měsíce potřebuju hlídta a to zvládne táta 🙂)

hupcza
14. čer 2010

iren: záleží na podmínkách ...já bych se s prckem bála podepsat dlouhodobý závazek
pokud je práce koncipovaná tak jako má - že si určuju množství práce, čas kdy ji udělám atd., je to brnkačka - když má ondra větší potřebu péče - zubky, virozky - můžu se na vše na pár dní vykašlat a nebo udělat večer, když chrupe
ale pokud bych měla být vždy bez ohledu na něj v určený čas na určeném místě, hodně bych zvažovala

sirael4
autor
23. čer 2010

@hupcza souhlasím!

irenka
6. črc 2010

@sirael4 Ahojky,
díky za odpověd. Nějak jsem nebyla schopná se dostat k PC.
Užij si vodu, také jsme s manžou každý rok jezdili... 🙂
A neboj, v říjnu napíšu jak to jde v práci a s tancováním.
Páá I.🙂

irenka
6. črc 2010

@hupcza
Ahojky, ono je to vždycky hodně o zvažování. Máš pravdu, já to zkusím a vždycky můžu říct ne! 🙂
Tak jsem to řekla i ředitelce a práci si naštěstí domů vzít můžu.
🙂
Koukám, že čekáte Aničku, také jsem chtěla Aničku ale máme Matýska. 🙂

sirael4
autor
8. črc 2010

@irenka určitě dej vědět 🙂