Jak jste přišli o kamarádku / kamaráda?

taky se mi to stalo...... sváděla mého muže

Mne sa to stalo viackrát. Od prvej triedy som sa najviac kamarátila s jednou cigánkou. Bola super a výborne sa učila. Hoci si vždy zabudla veci na výtvarnú, vždy som jej požičala. No potom sa v piatej triede odsahovala ☹
A potom som mala ešte dve kamarátky. V devine sme mali ísť do školy v prírode do Tatier. A od piatej sme na neho šetrili. S tými kamarátkami sme sa dohodli, že budeme spolu na izbe, chodili pre mňa vn. Len potom si našli novú kamarátku a na mňa sa vykašlali. ☹ Keď som za nimi prišla, povedelala tá nová, že ich je už veľa..... Ale na tej izbe sme spolu boli. 😉
No ale toto boli len spolužiačky. Mala som aj dve naj kamošky, lenže oni sa potom pohádali. jednu už ani nestretávam a druhú stretám minimálne dvakrát za mesiac.

zase mi skáču písmenká. osahovala - odsťahovala
vn von.

O kamarády jsem dočasně přišla odchodem na MD.Mají většinou odrostlé/samostatné děti a tak se nemusí omezovat v tom,kam kdy a s kým půjdou za zábavou.Respektuji to a těším se,až po nějakém čase navážeme styky. 😉
Co se týče kamarádek,tak těch jsem moc neměla,protože jsem se za manželem odstěhovala 120 km z rodné hroudy a něměla jsem čas někde lítat a shánět je.V práci jsem sice kolegině měla,ale svěřit se jim se svým soukromím jsem nemohla,protože by mě roznesly na kopytech,.......drbny jedny. 😀
Od té doby,co jsem na MD,začínají kamarádky pozvolna přibývat.Tu a tam někoho potkám na hřišti, v parku,v nějaké veřejné diskusi.................... 😉
O pár(většinou to ani snad kamarádky-určitě ne na život a na smrt-nebyly)jsem jich přišla,ale nemrzí mě to.Stejně to bylo kvůli tomu,že jsme přestaly mít hodně věcí společných(kromě debat o dětech),takže mi to vlastně přišlo vhod. 😉

jindri, souhlasím, a je to škoda, protože paradoxně i já bych uvítala právě "nemaminku" na pokec, abych neměla na talíři pořád jen to samé miminkové. Prostě to, že máš prcka, je jak nálepka na čele - pozor - ta ženská je dočasně nepoužitelná.

Ta moje bývalá kamarádka měla vztah - dlouholetý, s o hodně starším ženatým partnerem,tam děti nepřipadaly v úvahu, a když to skončilo, trvalo zase dlouho, než někoho našla, prostě najednou 40 na krku. Mě bylo jasný, že by jí mohlo být líto, že mám mrně, že mám rodinu, po které ona konečně zatoužila, ale dávala jsem pozor - nejdřív jsem jí o mimču neřekla, chtěla jsem, abychom se sešly ne kvůli tomu, ale prostě jen tak - abychom navázly nit. No nevyšlo to.

Holky, já měla kámošku od mateřské školky. Najednou nemám nic. Vídaly jsme se prakticky pořád, jenže jsem si dovolila se vdát, ji jsem si vzala tehdá jako svědkyni a už už to bylo takový dost namále, já se přestěhovala, ale ne tak daleko, abychom se nemohly vídat. Přestala mít najednou čas a co horšího 😅 , narodilo se mi dítě! Byla se na něj podívat jednou a to jsem jí zvala nejméně 5x - 7x, naprostej nezájem, vůbec se neozve, když jsme spolu mluvily, tak akorát když jsem jí zavolala já. Nejméně rok jsme se již neviděly, pak mi napsala (poté, co jsem se ozvala, co s ní je 🙄 ), jak mě má ráda a takový ty kecy, no a pak jsem se domákla, že jede někam na dovolenou s jinou holkou, to je v pohodě, to chápu,panč ona dítě nemá a možná ani mít nebude, tak má možná pocit, že si najednou nemáme co říct, jenže spíš mi štve to, že si na mě neudělá ani o víkendu čas, stálo by jí to tak tři hodinky času, víc ne, no ale naštvalo mě spíš to, jak mi při tom minulým telefonátu říkala, jak se jí po mně stýská, jak mě má ráda, ale že tady nebyla rok, to se jí nestýskalo??? Vždycky mi slíbila, že přijede a nepřijela, vždy jí do toho něco vklouzlo, to jako už nemám dál sílu rozdýchávat, tak to víte, že to bolí, když si člověk uvědomí, že vlastně ten druhý nemá o toho jednoho zájem a pak mu nalhává, jak ho má rád a obzvlášť, když ty samý kecy vlastně říká ještě někomu jinýmu, snad to chápete ☹

Jo a mezi námi holkami, říkat si v duchu, že mám nejlepší kamarádku, kterou jsem rok neviděla, mi přijde docela ujetý 😖 😀

No já přišla už v těhu o všechny kamarádky.Byli jsme vždycky taková parta pěti holek,pařili jsme,žili jsme pro práci a já se najednou vdala a měla dítě.najednou jsem mezi ně přestala zapadat,čím dál mín se ozývali až se přestali ozývat vůbec.Vím že to asi nebyli opravdové kamarádky,už jsem se stím srovnala ale celkem mě to mrzí.Přitom bych mohla kdykoliv jít s něma pařit.Manželovi to nevadí,hlídání máme kdykoliv ale už si sněma po tom všem nějak nemám co říct ☹

To je zajímavé, jak je tady jeden jediný jmenovatel DÍTĚ, panebože, to znamená, že když máme dítě, že jsme jiné, že jsme hloupější, že si s námi najednou po tolika letech neví, co říct??? No nechápu to 😒

anta - my nejsem divné, že máme děti. Divné jsou ti, kterým to divné přijde - navíc většinou v hloubi duše závidí, protože samy děti nemají.I když se snaží tvářit, že jsou nad to povznesené a mateřství odmítají.

mám známou v baráku, ve 30 si blbostí přivodila úplné odnětí reprodukčních orgánů ( ačkoliv jí všichni posílali k doktorovi, šla na gyndu až za půl roku krvácení)
jsem stejně staré, od doby, co jsem otěhotněla poslouchám, jak ona už má ráda svůj klid, jak by na druhé dítě už neměla energii, jak by jí omezovalo. Jednou prohlásila, že je nezodpovědné v našem věku mít dítě 😅 Jasně že takhle mluví. Svému bezdětnému 30 letému příteli dítě už nikdy nedá. Navíc nezřízeně hubla a tloustla, až je na nějakých 120, vypadá jako velryba.
Tož je to trochu k smíchu. Takhle vykřikují ti praví. rozhodně si já nepřipadám ta hloupější a jiná 😅
takže klíííídek matky 😅

Ja som tiez stratila 2 kamaratky ked sa mi narodila mala.Ale zaroven som ziskala nove kamaratky mamicky.A teraz ked mam druhe dietatko zase som spoznala dalsie kamaratky.Nechcem sa viazat iba na jednu lebo ta strata potom dost boli.Uz sa mi to stalo viac krat.Tak ich mam viac a som spokojna.

Já tedy zase můžu říct, jak je "otravné" poslouchat nekončící vyprávění o dítěti, když opačné straně jsou děti šumák (tím se nechci dotyčných zastávat).
Před pár lety jsem to zažila a teď se musím smát, jak jsem si stěžovala manželovi, že to byl fakt opruz a nechápala jsem to zaujetí, kdy proběhlo nespočet pokusů odvést řeč pryč, s opětovným koncem u spinkání, papání a dovedností mimča 😀
Přiznám se, po narození malé jsem první měsíce též nebyla schopná hovořit o ničem jiném, z malé jsem byla tak nadšená a úplně naměkko ..... ovšem jak šel čas dál, je to tak - pokud někdo projeví zájem, mluvím o malé, pokud ne, sleduji dění, takže není problém se bavit např. o politice, fujtajbl téma, ale řeč rozhodně nestojí 😀

Dítětem jsem nepřišla o žádného kamaráda.....asi jsou to ti praví kámoši. Jedna kamarádka umřela před 10 měsíci a doteď to rozdejchávám ☹

Matky ale přiznejme si že se spoustou ženských se nedá mluvit když si pořídí dítě........já sama jsem ta co přestala s některými kamarádit protože mně nezajímají nekonečné litanie na téma dítě dítě dítě,příp jak je těžký život na MD a péče o jednoho potomka. Neříkám ž jsou takové všechny ale hodně z nás.

ale jooooo jindri, to je jasný,to chápu, nebudu rozebírat miminkovo s někým, koho to vytáčí, natolik jsem "bystrá" 😀 😀 , že to poznám, ale mě spíš šlo o to, že ty "bezmiminkový" kámošky by mohly pomoct v tom, že by nás z toho plínkovýho světa vytáhly. Mě by to bodlo.
Mám sousedku, je moc fajn,prcka má na den stejně starýho 😀 😀 , je nám spolu dobře, ale at se snažíme sebevíc, sklouzává to do zubů,kaší a spaní. Prostě je to diagnoza.

Jinak mě se daří na RD pracovat,celkem i sport, takže nejsem úplně mimoň, ale kamarádky? Nula, maximálně 1-.

... to by mohly, ale to by to musely být ty pravé kámošky. No, nechme dveře otevřené, ono se to nějak vyvrbí 😉

Já jsem během těhoteství přišla o všechny tři nejlepší kamarádky.
1. úplně nejlepší kamarádka avizovala že se snaží o mimino, já jsme neavizovala a přišla jsme s tím, že jsem těhotná. Od té doby jsme se viděli asi čtyřikrát, ona má teď tříměsíční děcko, ale slepit už to asi nejde, naše poslední setkání bylo moc rozpačité.
2. další kamarádka mi na to že jsem těhotná řekla, že si to jenom namlouvám, začala se chovat divně, pak mi docvaklo že závidí, že mám manžela a budu mít i dítě, ona je sama a žije s maminkou
3. kamarádka z práce bydlela kousek od nás, těhotná byla ve stejnou dobu jako já, plánovaly jsme si jak budeme vyrážet s kočárama, nic neřekla, odstěhovali se na vesnici a po tom tajnůstkaření, za kterým je asi její manžel, se vídáme minimálně a nemáme si moc co říct.
No a tak jsem bez nej... kamarádek. Vídám se s holkama, které mají děti, ale dokážou mluvit i o jiných věcech a mají jiné aktivity. Holky, které děti nemají, se docela vyhýbají setkání s náma matkama, mám z toho pocit, že by děti už mít chtěly nebo měly, ale něco tomu brání.
Je mi občas líto, že nemám komu zavolat, když zrovna není nej... den, ale s jednou mojí spolužačkou ze školy to vypadá dobře, uvidíme jak to dopadne, až se nebudeme pravidelně vídat v škole...

me se jedna kamaradka prestala ozyvat, kdyz jsem ji napsala, ze se budu vdavat 😅

nebyli jsme nejlepsi kamaradky, ale vidaly jsme se docela casto, rozumely jsme si atak....
povazovala jsem ji za kamaradku

ona vzdycky razila takove to : proc bych se mela vdavat a mit rodinu jako vsichni... nesnasela, kdyz ji nekdo rikal, kdy se vda a bude mit deti. Vzdycky rikala, ze ona o to nestoji (vztahy ale normalne mela)

ted ji bude neco kolem 35 a nic o ni nevim...nevideli jsme se asi 2 roky...

nejdriv jsem si myslela, ze se neozyva, protoze ma hodne uceni. V dobe kdy jsem mela svatbu delala statnice, ale jen mi poslala oznameni o prmoci a nic...

fakt si myslim, ze me odepsala, protoze jsem ta, co se chtela vdat a mit deti a tim jsem u ni klesla...
nejvic jsme se kamaradili, kdyz jsem byla sama a nestastna... 😕

jednou jsem potkala jednu jeji kamaradku (kterou jsem znala od videni a ktera v dobe, kdy jsme se vidaly taky nemohla nikoho najit) no a ted s sebou mela taky kocarek...nejak prisla rec na tuhle kamosku a obe jsme se schodly, ze ji uz nevidame...a ona pak rekla : no ona .......ty deti moc nemusi....

takze tak, je to smutny....nejak jsem nemala odvahu ji napsat a zeptat se ji primo, v cem je problem... 😅

ale ostatni bezdetni, i ti, co ani s nikym nechodi zustali....moje manzelstvi a materstvi nas nerozdelilo....

tak se hold poznaji opravdovy pratele...

bohuzel jsem taky zazila smrt hodne dobreho kamarada, kolegy z prace, se kterym jsme si byli hodne blizko (srandicky, flirtovani, sverovani....uzasna doba)

zemrel pred dvema lety a jeste ted mivam zachvaty place jak mi chybi.... 😔 ☹

kdyz to vezmu z druhe strany jako Lenkabu, tak musim uznat, ze jsem se taky setkala s tim, ze jsem si prestala rozumet s nejakou kamoskou, kdyz se stala matkou...(a to jak v dobe, kdy ja dite nemela, tak v dobe, kdy jsem ho mela)

s nekterymi typy matek se proste nemusim moc vidat, ztrata casu....ale to byly i pred tim spis zname....ty prave kamosky zustaly nastesti i po detech podle meho gusta... 🙂

Anto, Kubako, musím říct, že já ty bezdětné moc dobře chápu a chápu hlavně to, proč se nechtějí stýkat s námi, které dítě už máme. Já jsem třeba dlouho nemohla otěhotnět a hodně jsem se vyhýbala kamarádkám které už dítě mají, protože se se mnou bavily v jednom kuse, jak je ten jejich drobeček roztomilý, jaké dělá pokroky a jak je to skvělé, mít dítě. No, to Vám na trápení moc nepřidá. Mám dlouholetou , bezdětnou kamarádku. Vídáme se tak 1x za rok, páč žije v Mexiku a jezdí do Česka tak 2x ročně. Vím, jak jsem byla háklivá na téma o dětech, tak když k nám přijede, tak zásadně nemluvím o své dceři. Jenom, když se na ni sama zeptá. Ani se ji neptám, jestli chce mít dítě. Při poslední návštěvě jsme se trošku opily a ona mi řekla, že si moc váží toho, že jsem po narození dcery zůstala stejná, páč už se nestýká s jinými kamarádkam ,( z jejího bydliště, kde má rodiče), které mají děti, páč se dost změnily.Takže klidně Vám některé Vaše bezdětné kamarádky mohou tvrdit, že jim třeba nevadí, že nemají ještě děti, ale skutečnost je úplně jiná ☹ . Zkrátka, je třeba i bezdětné kamarádky chápat a když jsem s nima, tak nekecat pořád jenom, jak je ten náš drobeček šikovný.

Já mám spoustu kamarádek 🙂 A jednu jsem ztratila tak, že nerozdýchala, že budu mít miminko 😝 Od té doby, co jsem otěhotněla, byl z její strany s kamarádstvím konec 😒

Tak napíšem príbeh aj z tej "druhej strany". Mala som kamošku s ktorou sa poznáme od prvej triedy. Ťahali sme to spolu aj na strednú. Všetko bolo medzi nami ok, chodili sme sa pravidelne vyplakať jedna druhej na ramene keď bolo zle, tešili sme sa spolu keď sme mali dobré správy, podržala som ju keď chodila na výšku a chcela s tým praštiť, keď chodila so ženantým a trápila sa, keď jej zomrel otec, ona mňa keď som potratila. Všetko bolo ako má byť dovtedy kým si nenašla terajšieho manžela. Odvtedy nemala na mňa čas a keď tak iba odvtedy dovtedy. Takže sadnúť si niekde a porozprávať sa už nehrozilo. Začala som chodiť k nej na aerobik aby sme boli aspoň trošku spolu. Krátko na to, som otehotnela a ostala som doma na PN-ke. Po troch mesiacoch som bohužiaľ potratila. Bola som dlho doma a dlho sme sa nevideli. Potom jej to bolo blbé sa so mnou stretávať, nevedela o čom sa má so mnou baviť a tak, ale chápala som to. Všetko sa dalo do starých koľají - teda takmer. Po dlhom čase som začala znovu chodiť na aerobik keď mi po pár cvičeniach oznámila že je tehotná. Áno, reagovala som neprimerane zle, ale čo čakala keď som po niekoľkých potratoch a strašne som túžila po tom, čo mala ona? Dotklo sa jej to. Priznala som si chybu a vymenili sme si veľmi silné citové maily. Tam mi písala, že som jej naj kamoška, že ma nechce stratiť. Ja som sa jej ospravedlnila. Čakala som, že si budeme aspoň písať, ale ona nič. Tak som jej pár krát napísala s tým, že čo sa deje. Vždy bola odpoveď nič a že ma nechcela "dráždiť". Pritom som jej aj povedala aj napísala, že keď by mi to bolo nepríjemné, poviem jej. Aj keď ma to bolelo a nebola som s tým tak vyrovnaná stále som sa o ňu zaujímala ako sa má, čo má nové, či jej bruško rastie, ale ona mi vždy odvrkla. Jej odpovede sa zúžili na áno, nie, dobre, fajn. Iniciovala som stretko, ale bola to chyba. Správali sme sa k sebe ako takmer cudzie osoby a bolo skôr také zdvorilostné. Čakala som, že ma pozve k nim domov. Ešte som u nich nebola a to sa odsťahovala do nového bytu pred viac ako troma rokmi. Ja som ju k nám tiež volala ale nejak nemá záujem. Viem, je to možno malichernosť, ale aby ma akože naj kamoška namiesto návštevy doma ťahala stále do reštaurácie, tak to sa ma fakt dotklo. Tak som zistila, že nie som pre ňu taká super kamarátka ako mi hovorila. Trošku ma to mrzí, ale viac to, že mi vyplakávala, že odkedy je tehu tak došla o veľa kamarátok. Ak sa k nim správala z polovice tak ako ku mne tak sa vôbec nedivím. Snáď ešte nájdeme k sebe cestu. Takže nie vždy je tou rozbíjačkou kamarátstva iba bezdetná slobodná žena, ale niekedy aj tá tehotná, s deťmi a vydatá.

Holčiny, kamarádky přece nejsou ničím míň, že nemají děti, člověk to tak nebere a jak zde bylo zmíněno, bylo by fajn, kdyby ta kamarádka přišla a vyloženě mě od toho dítěte odtáhla, rozumíte tomu? Vím, že když tady nějak byla, tak mi pak říkala, že z toho, co mám, má ona prostě depky 😝 😝 Měla jsme v té době nový byt, nového manžela (vtip - jsem vdaná poprvé) 😀 😀 😀 , byla jsem těhotná v té době asi v 8. měsíci, pak jsem jí zase dlouho neviděla. Možná i mě tak trochu štvalo, že jsem jí nějak nedokázala dopomoci k pořádnýmu chlapovi a vůbec. Ona vždy vypadala, že je ráda, že se budu vdávat, že jsem těhu (byla první, komu jsem to volala), no a nakonec to dopadlo takhle.
Potvorko - já jsem měla tedy s ní trpělivosti dost, ale přiznám se, že mě to dost míchá, když mi povídá, že mě má ráda, jak jí chybím, ale rok se tady neukáže 😠 Já se nechci vytahovat přece s dítětem, chtěla bych si taky třeba jen zavzpomínat, jaké to bylo před svatbou a tak a že to teda bylo divoký 😀 😀 😀

Jo a co mi teda přijde fakt blbý, je to, že ona potkává dost často mou sestru, no a pokaždý se jí ptá, jak se mám ☹ To je takový problém vzít telefon a brnknout, když už má takovou péči 😖 ?

nikes : jo jo...
taky znám pár holek, co mají děti a i tak se s nimi dá mluvit o něčem jiném. je to moc fajn.

sama se taky snažím s bezdětnými kamarádkami mluvit spíš o nich, o tom jak cestujou, jaké prožívají lásky, co v práci nebo vzpomínat na naše mládí, když jsme byli na stejné lodi než abych jim pořád vyprávěla, co už Toník umí, co neumí a jak jsem z něj celá vyplesklá.
Ty kámošky po většinou taky chtějí děti, ale zatím nemají stálý vztah atak..a vůbec jim nevadí, že já to dítě a spokojený vztah mám. Přejí mi to, navštevují nás (zaplať pánbu mají moje kámošky hodně rádi i mého manžela)
a je to prostě pro mě to pravé přátelství.

Je jasné, že už se nevidíme tak často, jako když jsem pracovala, ale přátelství trvá a pořád si máme co říct i mimo téma dítě.

Na povídačky o dětech mám kamarádky s dětma (jak ty s minulosti, tak ty nové, za které jsem moc vděčná)

Anta, ja som sa snažila to kamarátstvo udržať aj napriek tomu, že mi nerobí ešte celkom dobre pohľad na tehotnú ženu (ešte to celkom neprebolelo), snažila som sa o ňu zaujímať keďže ma má tak strašne rada ako tvrdila aj napriek tomu, že to nebolo a nie je pre mňa ľahké. Neuvedomuje si, aké ťažké to pre mňa je a možno by mi to pomohlo keby ma do toho zatiahla. Už som jej to naznačovala, ale je voči tomu hluchá a slepá. Nechcem sa niekomu vtierať, ale mám pocit, že to už nikdy nebude také ako predtým. Už teraz nevieme nájsť spoločnú reč ani o obyčajných témach ako je napr. počasie. Je to zlé.

anto, ale ono je hlavně důležité,aby toto vše věděla ona. Říkala jsi ji to? Víš, mě taky kamarádky tvrdily, že si chtějí od dětí odpočinout a chtějí mít chvilku pocit, že jsou svobodné, ale stejně se nakonec téma obrátilo na děti a ony o nich dokázaly mluvit třeba hodinu a já jenom poslouchala a mlčela. Jako chápu, že pokud mám dítě, tak je hodně těžké o něm nemluvit, ale protože vím, jak je to pro bezdětnou nepříjemné, tak se toho vyvaruji. Můžete tady namítnout, že pokud je to opravdová kamarádka, tak Vás musí brát i s dětmi, ale ono to neznamená, že pokud to nedokáže, tak to není skutečná kamarádka. Zkrátka, někdo se umí přetvařovat a někdo ne. Anto, řekni ji toto vše, co tady píšeš a uvidíš, že se to třeba zlepší.

Tím že jsem na MD jsem o spoustu sociálních kontaktů přišla... to je jasné a zná to asi každá mamina ☹ ...
O skutečné přátele, ale naštěstí ne 😵 .... je sice pravda, že se vídáme mnohem míň, ale i to je přirozené... zase jsem našla spoustu nových fajn známých s dětma...
Jedna z nej kamarádek má holčičku o rok starší, tak podnikáme společné aktivity a další dvě nej kamarádky se s mojí dcerky upřímně radují a úžasně zastupují roli tet 😉 . S Klárkou si hrají a blbnou, nosí jí dárky na Vánoce i jen tak, slavíme společně Klárčiny narozky 🙂 🙂 Jsem moc ráda, že to tak dopadlo, protože jsem měla strach, aby to naše vzájemné vztahy nenarušilo... (jedna z těchto kamarádek taky moc touží po miminku 😔 a zatím se nedaří )....

No a s tím vykecávám se o dětech... taky myslím že pro bezdětné to musí být opruz, tak se snažím se krotit (ale ne vždy se mi to daří 😅 )... a tak se chodím vykecat o dětech sem na koně ať s tím tolik "neotravuju" přátele 😀

Potvorko, já jsem se to taky snažila nějak udržet to přátelství, no jo, ale když je snaha jen z jedné strany, tak jsem se prostě rozhodla, že už to zabalím ☹