Jak to máte s hledáním nového partnera, když máte dítě?

Velmi málo, v práci samé holky a jinak se taky moc nikam nedostanu.

Jsem zatím doma a relativně krátce sama, tak to seznámení tak nehrotím, ale pokud se mi nějakou náhodou nezadaří nějak samo od sebe, tak spoléhám na to, až nestoupím do páce, že se najde někdo fajn 😅 🙂

Ahoj holky,já se se svým miláčkem seznámila přes internet.Napsal mi do vzkazů že mám úžasný profil,já mu odepsala že úžasná jsem celá a už to jelo 😀 Ode dne kdy jsme se seznámili jsme pořád spolu a moc nám to klape.A to mám 3 děti.Takže se nebojte.

Tak to Ti závidím, profily na seznamce sice mám, ale nějak nemám odvahu na osobní setkání nebo mne po pár dnech přestane to psaní bavit. Taky mám pořád pocit, že Ti, cose líbí mě, těm se nelíbím já a obráceně. ☹

Já jsem sama přes dva roky a chlapa nijak nehledám.Jestli má někdo přijít,tak přijde.
Nevím,ale mám nějakou averzi vůči mužům 😒
Když už se mi nějaký líbí,tak je bohužel zadaný nebo se nechce vázat.
A jak píše
@danfal ,tak,který se líbí mě ,tak nechce mě a naopak 😅

Stejně je to hrůza. S tou averzí vůči mužům @jakoubka naprosto rozumím. Kolikrát mám pocit, že je to jak na tom parkovišti: dobré místa už jsou obsazené a zbyly jenom ty blbé nebo na kterých se špatně parkuje a nebo pro invalidy ☹ .

@danfal -jak říkáš ☹ Na nezájem mužů si nestěžuju,ale nějak mi nic neříkají.Stačí jedno blbé slovo a zhnusí se mi 😅 Jeden mi řekl,že voním ,jak vanilkový rohlíček 😀 (zní to hezky ....ale já už si na to nepotrpím ) a čtu mezi řádky ,že .......víš,jak to myslím? 😒 😅

Přesně tak. Jak vanilkový rohlíček 😀 😀 😀, tak to zní opravdu báječně.
@jakoubka jsem si prohlídla fotky a se nedivím, že si nezájem mužů nemůžeš stěžovat. Jenom najít někoho, kdo by člověka zaujal. Občas takového potkám, ale většinou je ženatý a nebo jinak orientovám 😅

@danfal -já ti taky koukla do alba a jsi velmi krásná a zajímavá 🙂
Někdy mi nějaký muž chybí,hlavně ,když malý usne ....a já bych si tak ráda popvídala,nechala se jen tak obejmout 🙂
Já mám tu averzi takovou směsku:nedůvěry,strachu a i mám v srdci asi pořád ještě ex 😒

Jaj, tak to je ta horší varianta. Já jsem se s rozchodem naštěstí už vyrovnala, ale taky mi to dlouho trvalo a při vzpomínce to občas trošku zabolí, ale rozumím tomu, asi to chce ještě čas.
Ale to večerní obejmutí bych brala taky.

se nějak našel sám 🙂
neměla jsem se kam odstěhovat od ex a můj první kluk (teď už to teda kluk není 😀 ) mi nabídl azyl...na neurčito a s tím,že když se tu nesnesem spolu,půjde zatím bydlet k rodičům(no to by měli asi radost 😀 ) (ato jsme se přes pět let neviděli a nekomunikovali spolu) -A je nám spolu úplně suprově už přes rok.... 😵

Tak to je super. myslím, že na tebe asi nezapomněl. Budu moc držet palečky, aby vám to vyšlo.
Já budu asi muset ještě víc cvičit, abych tu blbou náladu nějak zahnala. ☹

já na něj taky ne 😔 Bylo nám tenkrát 15 a já byla mladá a blbá...až později jsem zjistila,že stejně nikdo jinej už pro mě tolik neznamenal,takže všechny další vztahy na tom ztroskotaly...s ex maželem to bylo nadějný-měla jsem ho moc ráda a když vztah začal po 4 letech skomírat,otěhotněla jsem(neplánovaně)...tak jsme to spolu táhli ještě dalších 8 let....ale myslím,že na rozchod jsme byli zralí už tenkrát....s mým prvním klukem jsem se raději od 19 do 25 nevídala a pak zse raději ne...taky se mezitím oženil,rozvedl....
já věřím na tu pravou- osudovou lásku,že pro každýho je na světě ten jeden jedinej správnej do páru...a taky věřím,že teď ho mám konečně doma 😉 😵 a že je to napořád...
no jak z červené knihovny🙂
tak vám všem přeju taky hodně štěští-ať si ho ještě hodně užijete i v partnerském vztahu....on se ten správnej objeví stejně nečekaně 🙂

ps-je docela dost nezadaných mužů kolem 30-40 a jsou moc fajn....jen to někdy nejsou zrovna ideály ženských srdcí na první pohled 😉

To je pravda, ale na ideály už dávno nehraju 🙂

@danfal já nikoho nehledala-byla jsem ještě vdaná,ale vlastně už jen formálně,každý jsme si žili už víceméně podle svého,jen jsem to nějak nechtěla vidět,to až postupem času jsem přišla,že místo dovolené s námi,ji BM trávil se svou novou přítelkyní,mého nového přítele si děcka našly sami,omotaly si ho kolem prstu a nějak se to vyvrbilo,jsme spolu už šestý rok,přestěhoval se sem ze Slovenska,koupil kvůli nám domek-jen jak děti došly do puberty,tak to začalo trošku skřípat,ale to je asi tak nějak všude,mimochodem malý ji prý mít nebude-dostane ji večer a do rána se z ní vyspí,a taky jsem vlastně chodila jen do práce-sice mezi lidma,ale samí důchodci na vesnici,ale máme koníčka-vandry-tak aspoň nějaká změna,a Ty chodíš(utíkáš)plavat-i tam můžeš někoho potkat,tak se nevzdávej a zbytečně nestyď,vždyť to nemusí být princ z pohádky-ti stejně už bílý koně vyměnili za ty pod kapotou

To je pravda, že nejlepší je asi taková ta náhoda. Ale napíšu tady teď moji náhodnou zkušenost, abyste se taky zasmály 🙂. V obchodě mne zastavil pán, prý se známe, docela fešák, ale nepamatovala jsem si ho. Tak jsem se jenom usmála a nic. Pak mi to nedalo a když šel ven kolem mne, zeptala jsem se, jestli se nemůžem znát třeba z internetu 😀 a on, že né, že už se dlouho neseznamuje. Nakonec se mne zeptal, co dělám, tak jsem řekla, že učím a on na to, že učím buď jeho syna nebo dceru ☹ . Mimochodem učím syna, ale znám pouze manželku. Výborný trapas 😀

Me nastesti zadna averze vuci muzum nepotkala a strach ze seznamovani (po nekolikaletem manzelstvi) me presel hodne rychle a brzo po rozchodu jsem se vratila do "normalniho" provozu, co se muzu tyka.

Kazdopadne do obyvaku ani na hriste za mnou asi nikdo moc neprijde, takze jsem rada aspon za ten internet 😉
Akutne nic vazneho nehledam, ale az konecne poznam nekoho, u koho mi to bude konecne zase poradne jiskrit, tak budu happy a bude mi jedno, jestli ho znam z libimseti nebo ze skolni besidky 🙂

Ale ano, ano - prilezitosti se zmensuji umerne s vekem a poctem deti.... Vzhledem k tomu, ze s detmi pracuju, tak me seznameni nehrozi ani v praci - to jedine, Danfal, taky nejaky tatinek. Ale tatinky nechame maminkam, ze? A pujdeme dal.

ahoj. zní to divně, ale nech to plavat. fakt. v okamžiku, kdy přestaneš "hledat", najde se sám. nevím, proč to funguje, ale je to tak...)jasně že ne vždycky, ale za pokus to stojí 😉 😉 ).
Byla jsem se synem od jeho dvou let sama. Pracuji mezi muži, seznámení se konala, ale tak nějak....s léty mi přibývaly požadavky, chvíli to bylo super, pak jsem přiša na to, že je to zase o ničem, a prchla. Navenek super život - nic vážného, spousta zábavy, syn odrůstal....byla jsem pevně rozhodnutá, že mu nebudu domů vodit "náhradní" tatínky, pokud si nebudu partnerem jistá. Bylo jich pár, ale žádný ten pravý.
No syn dospěl, cca 17 mu bylo. a já najednou tak nějak rezignovala, prostě mládí pryč, do důchodu daleko. Moc jsem vždycky chtěla ještě prcka, ale bylo mi 37, tak jsem to vzdala, že už to stejně nestihnu (seznámení, soužití, plození...to zabere nějaký čas...). No už to bylo. Náhoda, po patnácti letech jsem bez váhání řekla - jo, to je vonásek, a ťuk ťuk, je to super.
Někdy je přílišná snaha o seznámení na škodu. Ten můj mi jednou řekl: jsi ženská, nikam nechoď, kam bys chodila, celý svět přijde za tebou 🙂 🙂

Asi to tak bude, ale za sebe mám pocit, že je to jako s plánováním miminka. Když chce být někdo těhotný, tak nu to většinou hned nejde a kolem je to samá těhule. A když mne chytne smutnění po partnerovi, tak zase žádný chlap v dohledu není a ještě kolem jsou všichni popárovaní.
😀 Ale s klidem můžu říct, že když je spousta práce, jako třeba teď není na litování se čas. A mám pocit, že jsem zase ráda sama. Asi jsem takový vztahový schizofrenik 😀

Ahoj, jsem sama dá se říct rok s tříletou dcerou. Pracuji. Ale chybí mi pohlazení, obětí od chapa, co mi dcera nedá. Co dělám špatně? Už jsem se nadchlo pr tři chlapy a nic se nepovedlo. Snažím se udržet v kondici, mezi lidi chodím. Je mi smutno a hledám pokec