Jak zařídit, aby i partner chtěl dítě? Máte fígle?
Ahoj ženský a chlapi ( pokud tady nějací jste)!
Ráda bych slyšela vaše názory, rady, zkušenosti....
Je mi 30, příteli s kterým máme spoustu (11) let hezký vztah je 36. Oba máme docela normální , až se dá říct slušný příjem, malý byt ( který ale bude za necelé 3 roky splacen a my budem bez dluhů- jupí) a teď ten problém, kvůli kterému lezu na "koníka": přišel můj čas a chtěla bych děti... No a přítel zatím ne... prý až za 2 roky, ale to samé říkal před dvěma roky taky... no a jám mám strach, že za 2 roky si to zase rozmyslí, že ještě ne.... navíc nějak asi nepočítá s tím, že těhotenství trvá 9 měsíců, když mluvíme o dětech ( a to neděláme nějak často, jen párkrát do roka), tak dělá, jako by jsem jeden den řekla, že chci děti, a druhý den jsme měli doma mimino... Nebere v úvahu, že se to nepodaří na 1 ani na 2 ani na 3,4,5,6 pokus, že to chce čas...Přitom říká, že děti samozřejmě chce ( k dětem má hezký vztah, umí si s nima povídat a pohrát, ze svých synovců je úplně vyplesklej), že je chce se mnou, že to bude určitě hezký a fajn atd... ale prostě na tom nechce začít makat už teď, přitom to může klidně vyjít až za ty 2 roky... A já bych od vás chtěla znát nějaké fígly a přesvědčovací metody... Jak zařídit aby on sám ty děti chtěl a necítil se do toho nastrčený a přinucený...
@efas urcite souhlasim s martek.
Ale muze za tim byt i nejaky jeho strach (napr. z toho jestli to vsechno zvladne, jestli bude dobry tata, jestli situaci bude(te) zvladat ekonomicky, jestli zvladne tu zodpovednost atp.) ... Samozrejme, ze tohle resi drtiva vetsina lidi, ale mozna ten tvuj pritel tyto nejistoty nejak hur nese ...
A jeste jsem si vzpomnela na jeden pripad z okoli: ten muz miloval deti, krasne se k nim choval, mluvil o nich atp., ale snazeni o vlastni miminko (s partnerkou, kterou miluje) stale oddaloval - mno, nakonec z nej vylezlo, ze nemel hezke detstvi (spise bych ho nazvala traumatickym) ... a proste se strasne bal, ze nezvladne svemu diteti zajistit hezke detstvi ... bal se, ze jednoho dne bude jeho dite trpet jako kdysi on ... (chtelo to trochu casu a povidani si, ale nakonec to dopadlo tak, ze miminko je, chtene obema 😉)
A nebo tvuj pritel jeste opravdu zraly na miminko neni ... a v tomto pripade nepomuze vubec nic ...
Kazdopadne ti tady nikdo z nas neporadi co delat. Zalezi jen na tom, co se tvemu priteli vlastne honi hlavou ... a to musis zjistit ty .. a na zaklade toho (radeji diplomaticky) reagovat ... Osobne si myslim, ze bez nejakeho rozhovoru ci mapovani situace z tve strany se to neobejde ... Kazdopadne pokud ti uz jednou bylo snazeni o miminko slibeno tak mas "narok" vedet, proc termin posouva, co ho k tomu vede ... a on by mel zaroven vedet jak situaci vidis ty ... Drzim palce 😉
Žádné fígle na to nejsou, jen komunikace 😉
@efas a řekla jsi mu to, tak jako tady nám? Nevím, jak vaše komunikace o dětech probýhá, ale je důležité, aby i on věděl, jak se na to díváš ty. Třeba to bere jen jako tlachání a kdyby věděl, že by sis mimčo přála a máš to více méně promyšlené, tak by se na to díval jinak.
S fíglema tě asi zklamu, žádné nejsou a jákákoliv manipulace by se jednou mohla obrátit proti tobě.
Jediné, co mě ještě napadá, je zásobit ho příběhy o tom, jak dlouho to může trvat. Oni se pak chlapi dost diví 😝
...pokud nebude chtít, nedonutíš ho.
Někteří k tomu prostě musí dozrát.
Ale řekla bych mu to tak, jak jsi to psala tady nám.
terinda, jenže jim se to pak povede na poprvé (samozřejmě, že bych jim to přála) a on se bude cítit podvedený. Takhle to měla moje kamarádka, chtěla mimčo, tak pořád mlela, že to stejně asi nepůjde a měsíc na to, byla v tom. On z toho byl dost špatný, že měli ještě počkat a horko těžko se s tím srovnával. Je ale třeba říct, že byl o 10 let mladší než přítel zakladatelky.
Kamarádky přítel taky nechtěla děti, i tak si ho vzala. No a teď čekají 3 dítě🙂 i když to bylo trošku neplánované🙂))))). Odříkaného chleba největší kousek.....moc jsem se musela smát, když jsem to slyšela.
Kamarádky přítel taky nechtěla děti, i tak si ho vzala. No a teď čekají 3. dítě🙂 i když to bylo trošku neplánované🙂))))). Odříkaného chleba největší kousek.....moc jsem se musela smát, když jsem to slyšela.
ahoj, opravdu je načase si s ním promluvit, protože(doufám ,že ne)kdybyste měli nějaký problém počít dítě, tak už vám v podstatě ujíždí vlak a není na co čekat. a pokud ty opravdu o dítě stojíš a on ho nechce a staále to oddaluje, může se stát, že on ho nikdy chtít nebude a pak už bude pozdě, tak to zkuste pořešit co nejdřív a dojít k nějakému společnému, pevnému rozhodnutí. 🙂
nemá cenu chtít děti s chlapem,co nechce děti... ale zdá se mi ten příběh celý podezřele vyfabulovaný 😉 😉 😉
@efas Ahoj, podle mě bude nejdůležitější (a možná taky nejtěžší) z něj vytáhnout, PROČ chce ještě čekat. Protože máš pravdu, nemusí se to povést hned (to třeba mě vůbec nenapadlo a nakonec jsem otěhotněla "až" po 8 měsících...) Plus doba těhu k tomu... Navíc biologické hodiny tikají a 30 je už nejvyšší čas! Za prvé po třicítce klesá plodnost, ale hlavně je třeba se na to podívat realisticky z pohledu budoucnosti dítěte - mě naši měli taky pozdě, maminka měla 36 let, tatínek 52 (byla jsem taková nečekaná "nehoda" 😀 ). No a tatínek mi zemřel, když mi bylo 14, a v době, kdy jsem si měla začít budovat vlastní život, jsem se starala o v té době už nevidomou maminku navíc po mozkové mrtvici s velmi omezenou pohyblivostí... Omlouvám se, že tu píšu tak smutné věci, ale člověk nad takovýmito souvislostmi nepřemýšlí, dokud se do té situace nedostane... A je třeba se zamyslet i tímto směrem... Holt nikdo z nás nemládne a může to potkat každého (samozřejmě to nikomu nepřeju a existuje spousta vitálních lidiček, kteří ještě v 80 hlídají vnoučata 🙂 ).
Každopádně ti přeji, ať se brzy povede manžela přesvědčit - zkus mu nastínit své pocity tak, jako nám tady: že už po dítěti moc toužíš, jsi na něj připravená, jste zajištění, ... Tak proč ještě čekat? Držím palečky! 😉
Já se bojím že efasin přítel dítě nechce, ať už tvrdí cokoliv. (protože ve 36 a po 11 letech vztahu, už prostě není na co čekat. ). Mít rád děti, ještě rozhodně neznamená chtít je. Takže efas má tři možnosti. Za a) zařídit nehodu/hučet do něj tak dlouho dokud nepovolí a doufat že milý se s tím nějak srovná až zjistí, že děti taková katastrofa nejsou ;). Za b) smířit se s tím, že bude žít v štastném, leč bezdětném partnerském svazku, za c) rozejít se a hledat někoho kdo jí nebude 11 let blbnout hlavu, zato ji na rovinu řekne popravdě jestli potomstvo chce, nebo ne.
@efas Přimět na povel ho k tomu nelze, souhlasím s tím, co už tu bylo řečeno. Základem je komunikace. Objasnila bych mu, jak se věci mají .. svoje pocity a přání. Upozornila bych na to, že věk je již hraniční, zvláště při možnosti, že se přirozené početí nemusí dařit. Dále bych apelovala nato, co krásně vysvětlila ( i když se smutným obsahem) @shaula
Mám to podobně v tom, že mě moje matka (leč jako poslední, jsme 3) měla též v 36ti letech. Tátovi bylo 34. Jsou sice oba ještě plní zdraví .. ale ten věk už se na tom přístupu k dítěti podepisuje. Neměli už elán jezdit semnou stanovat, chodit na koupaliště (krom táty) .. jezdit tolik po výletech. Ano, bylo to i dobou a možnostmi. Ale celkově to bylo dost znát. A občas mi to fakt vadilo .. a přišlo mi to hodně líto. 😔
@beruthiel k variantě c) : on na rovinu řekl , že chce děti, ( to řekl už na začátku vztahu), jen ten termín posouvá. A blbnutí hlavy je dost silný výraz- nemyslím si, že by hlavním důvodem toho, proč spolu 2 jsou, měly být děti...
varianta a) - zařídit nehodu- to je prostě podvod, chlap má právo vědět, jestli ženská bere antikon. nebo ne.
děkuju všem za rady a názory i když nemůžu se všema souhlasit.
Asi nebylo dostatečně jasně napsáno, že přítel děti chce...
Měli jsme další debatu a jediný problém bude asi v tom, že má strach, že by nás neuživil a že máme malý byt- má pravdu 2kk není pro rodinu nic moc. Dřív jsem taky pořád tvrdila, že si chci prvně pořídit větší byt, užít si zařizování a tak, ale teď už mi to nepřipadá tak důležité- asi ženský opravdu trochu blázní, jakmile jim začnou tikat hodiny 🙂
Já sama jsem po dětech dlouho nijak netoužila, ráda cestuju a pořád je spousta zemí, které bych chtěla vidět a dětma je to rozhodné obtížnější...
@efas Ahoj, podělím se s tebou o mojí zkušenost...před asi rokem a půl jsem začala před přítelem mluvit o dítěti, bylo mi necelých 30, jemu skoro 33 let - byli jsme spolu skoro 4 roky a právě jsme se nastěhovali do celkem velkého nového bytu. Takže bylo celkem jasné, že k tomu nejspíš dospějeme....napřed jsem začala nenápadně s tím, že bych chtěla vysadit hormonálku..navíc má nemocnou štítnou žlázu, beru hormony a tělo jede v jakémsi zpomaleném režimu, tudíž mi bylo jasné, že nám to bude asi trvat. ...rok předtím začal podnikat a měl strach, zda nás uživí, prostě existenční problémy - ale nutno podotknout, že já předtím než jsem ho poznala, měla jsem osmiletý vztah, kdy mě přítel opustil kvůli barbíně téměř před svatbou a před plánováním dítěte - to mi bylo 26 a už jsem dítě chtěla, jen jsem musela počkat, až dospějeme do stádia, kdy budeme vědět že je chceme spolu. No on se zpočátku nijak netvářil, ale prostě jsem to jednoho dne oznámila, že vysazuju a bylo to...na to neřekl ani slovo, nejspíš tušil, že tohle jde mimo něj a kdyby se ozval, a řekl, že teď ne, že se rozejdeme...ale na druhou stranu jsem věděla, že se mnou děti chce akorát chtěl čekat, ale já už jsem neměla čas. Tak to bylo u nás...samo u tebe to může být trochu jiné, já po předchozím vztahu jsem věděla, že nemůžu čekat jenom na to, co ten chlap, ale mít svoje přání a tužby a za nima si jít...prostě jsem v tomhle byla sobecká a šla si za svým a on to tak nějak tušil, aniž jsme o tom mluvili! Abych to zkrátila, víc jak rok se nic nedělo... v září jsem měla už jít na menší chirurgzákrok, to jsem měla akorát 30tiny a byla smířená, že diagnóza je sterilita, přítel byl dle vyšetření OK, no a před nástupem do nemocnice jsem si šla vyzvednout papíry do nemocnice a to jsem věděla, že jsem těhu(těch pět testů fakt nelhalo 😀 ). Teďka jsem ve 22tt a nyní už manžel (svatbu jsme naplánovali za 3 neděle a stihli na konci října) se na Cipíska těší a věřím, že bude dobrej táta. Proto jsem si ho taky vybrala, ne? 😉 To je moje osobní zkušenost, nikomu neradím, že je dobrý tlačit, ale zase na druhou stranu není dobrý se pořád podřizovat !!! Takže ti držím palce, ale jenom ty musíš sama cítit, jak na tom jste!
@efas tak jestli je opravdu jediný problém malý byt a strach z financí, tak máš vyhráno, protože 2+kk pro tři lidi je úplně dostačující. My bydlíme v 1+1 o 30 m čtverečních a dá se to. Až teď s druhým dítětem si hledáme větší byt nebo se pokusíme udělat z toho stávajícího mezonet. A že by vám nestačily peníze, toho se taky přítel nemusí bát, miminko tolik nestojí...nám náklady nijak zvlášť nenarostly. Máme spíš průměrný plat (já mám nucenou 4letou variantu rodičovského příspěvku, manžel je zaměstnán na 1/2 úvazek ve školství a máme malý e-shop - díky němu se to dá zvládnout). Ale psala jsi, že máte slušné příjmy, tak bych se existenčních problémů určitě neobávala 😉
Jestli to teda není spíš výmluva, ale to už musíš zjistit sama...
@efas Mít děti určitě není to nejdůležitější, ale pokud jeden dítě opravdu chce a druhý ne, nebo jeho početí odkládá na neurčito, tak je to potom pro partnerství zásadní problém. Výraz blbnutí hlavy, jsem použila proto, protože mne tenhle mužský přístup neuvěřitelně irituje. Oni si neuvědomují, že co se týče plození, je náš čas docela omezený, že po třicítce rapidně stoupá riziko komplikací v těhotenství, při porodu, poporodních komplikací, že malé dítě vyžaduje hromadu energie, která s lety nepřibývá. A že pokud oni pánové nakonec dojdou k rozhodnutí že potomstvo mít nehodlají (protože čím jsou starší tím méně jeví ochoty ke změně životního stylu a malé uřvané děcko takovou změnu rozhodně přináší), dostávají tím svou partnerku do dost nepříjemné situace. Mimochodem, přijde mi, že ve vašem vztahu táhne za delší kus provazu spíš tvůj přítel než ty. Skus si s ním ještě promluvit, vysvětlit mu, že přílišné čekání by se nemuselo vyplatit, a že budeš nějaký ten měsíc těhotná ;) takže bude mít čas si na představu otcovství zvyknout. Mimochodem, bavili jste se třeba i o jménech hypotetických děti? Nebo kolik by jich mělo být, jestli raději holku nebo kluka?
Holky prosím, potřebuji se někde svěřit, jsem z toho nešťastná, doufám, že sem ještě některá chodíte. S přítelem jsme spolu 5 let. Je mu je 26 a mě bude 24. Bydlíme spolu už 4,5 roku, teď se budeme stěhovat do baráčku, který jsme dostali. Takže žádné splácení hypotéky nic. Máme připraveno k nastěhování. Práci máme oba. Vztah máme hezký, ale i přes to, přítel stále odkládá děti, já jsem nemocná, on to ví, děti v pozdějším věku mi mohou uškodit, nemoc je dědičná, takže je to celé vlastně takové komplikované, o tom všem on ví, byl se mnou v roce 2012 na genetice kde nám to vše lékařka vysvětlila. Řekl že asi si najde práci tak, že by jsme si prcka mohli pořídit. Práci má už 2 roky,pak začal říkat, až by teda dostal smlouvu na neurčito, pak že teda až za rok, to jsem od něj slyšela už 2x, už jsem z toho zoufalá, ví moc dobře, jak mám děti ráda a už od začátku vztahu věděl, že děti budu chtít a kvůli nemoci brzo...nemůžu si pomoct ale přijde mi toto jako hrozně sobecké chování od něj. Když narazím na to, že by jsme si teda mohli konečně pořídit, tak mi řekne že jsem s nim jen kvůli tomu, o dítěti jsem mu začala říkat po 2,5 roce našeho vztahu. Dokonce i svojí mámě řekl na Vánoce, že bude letos babička,když se zadaří. Jenže letos mluvil pořád o tom jak pojedeme příští rok na dovolenou a v tom sem utrpěla neuvěřitelný šok, když jsem mu říkala, že si snad letos pořidíme to miminko, takže příští rok na dovolenou s mimčem přeci nepojedeme...tak mi na to řekl...no ono se to třeba stejně nepovede...tak budeme moct aspoň na dovolenou.... ☹
Mám ho ráda, rozumíme si, vzájemně máme rádi své rodiny, já jeho a on mojí, nikdy nebyl žádný problém ,prostě nic, nehádáme se...A teď prostě po 5 letech nastane taková problém, vážně nevím co mám dělat...jak ho přesvědčit o tom.....
Ještě chvíli předtím než mi říkal to stou dovolenou mi povídal, že jeho kamarád který je stejně starý jako on, bude mít prcka...a že si ho teda taky pořídíme už konečně...a pak zas řekne to, že se to třeba nepovede, tak budeme moct aspoň na dovolenou :(
@werik153 Podle mě je pritel pouze netaktní. Mimino nejspíš chce (řekl o nem své matce, ze bude), i jeho kamarád ho mít bude, ne? Na druhou stranu se boji, že dítě je pro vás důležitější než on. Proto ty řeči, že s ním jste jen kvůli dítěti, že kvůli diteti nepojedete na dovolenou (což mi není jasne, proč byste nemohli? ). Doporučuji zahrnout pritele do budoucnosti s dítětem: až budeme mit prcka, naučíme ho jezdit na kole, aby mohl s námi.. proste něco, aby to pro pritele melo taky nějaký pozitivní přínos, zatím to vypadá, jak kdyby mu život narozením dítěte končil🙂
chlapa nutit nemuzes, ten si na to musi prijit sam 😉 nejakym tlacenim to jen zhorsis 😕
preju hodne stesti 😵