Jak zvládáte víc dětí? Je to finančně náročný?

Je fakt, že když jsou děti víc let od sebe má to své výhody hlavně pro maminku, ale pro ty děti mi to připadá (těch 6-7 let) hrozně moc. Já jsem s bratrem o 2,5 a připadá mi to ideální, od mala jsme spolu měli strašně blízký vztah. Moje mamka má sourozence o 7 a 10 let mladší a blíž k sobě mají až od dospělosti, stejně tak několik případů z mého okolí- pokud je starší dítě holka, spíš pak dělá tomu mladšímu jakousi vychovatelku, než ségru, to se mi moc nelíbí.Ale to je jen můj názor...

Monas, souhlas! Ja mam kloucky 2,5 roku od sebe a prijde mne to idealni! Kdyz se mladsi narodil, tak mel byt starsi teoreticky v problematickem veku a na brasku zarlit, ale opak byl pravdou. Starsi byl bezvadnej, hodnej, byla s nim strasna legrace, bylo to nadherny leto (mladsi se narodil v kvetnu), jeste ted kdyz si z te doby prohlizim fotky nebo videa, tak se mne orosi oko 😀 ....sestricka klukanu je bonus!....krasnej 🙂 ! Uz je od kluku dal, ale stejne je to holka, takze by si s nema asi s autama, bagrama, dinosaurama a robotama nehrala, mozna ano, nevim, to se jeste uvidi. Ja ji teda kazdopadne rikam, jake ma stesti, ze ma dva krasne silne bratry 😉 , vzdycky tak kouka, jako ze jo, ze tomu rozumi a souhlasi 😀 .

Osobne bych na mych detech a na jejich vekovych rozdilech NIC nemenila, jsem stastna a spokojena jako blecha 🙂 !!!!

...jo a hlavne bych nemenila ani nic na jejich poctu (to abych se drzela tematu....) 😵

Tak moje těhotenství bylo vcelku bezproblémové, nejhůř teda vzpomínám na ty první tři měsíce, nic mi nevadilo tak, jak tohle období, kdy mi bylo fakt špatně imrvere... 😝 Ale tak nějak všeobecně to těhotenství jsem si užívala tak půl na půl... něco bylo krásné - pohyby, UTZ a tak. Ale ta nepohyblivost a únava mi teda vadila moc...
Nelinka je to nejkrásnější co mě potkalo a právě proto si ji chci užít a další dítko teď fakt neplánuji. Možná až půjde do školy. Já jsem taky jedináček, tak nevím jaké to je mít bratra nebo sestru, asi strašně krásné, ale já to neznám, tak možná proto i takhle přemýšlím. Každopádně stále mám pocit, že i když bych dvě děti možná nějak zvládla, nebylo by to pro mě to pravé ořechové... mám pocit, že bych to nebyla já. Teď si to chci užít a pak už zase do práce, mezi lidi. Vždycky jsem si myslela, že jsem mateřský typ, ale asi ne v pravém slova smyslu... Pro Nelinku jsem myslím dobrá máma, ale to mě naplňuje naprosto dostatečně. Zatím.

.....i kdyz musim se priznat...nekdy bych ten pocet radikalne zkrouhla a rada bych nemela zadne dite.... 😀 , ale to se nastesti stava jenom obcas.... 😝

Já jsem doma měla 12 let jedináčka a musím říct, že prováděla stejný voloviny jako já a to mám 3 sourozence. Myslím, že to neovlivňuje počet dětí, ale spíše výchova.

Mít sourozence je to nejhezčí, my jsme si se ségrou taky hodně blízké, dokážeme si i vyměnit názory,ale s klidnou hlavou, dokážeme mít stále záchvaty smíchu kterým nikdo jiný nerozumí, ale přitom jsme v 90% podle mě uplně odlišné, každá má jiný pohled na svět, na svoje potřeby, najde se toho hodně v čem se třeba uplně nechápeme, ale neměnila bych. Věkový rodíl je u nás přes 3,5 roky.A věřím, že dost záleží na výchově a podle toho se pak dál rozvíjí sourozenecký vztah. Naše máma byla jedináček, ale nás vždycky vedla k tomu, že jednou tu budeme mít jen jedna druhou, tím myšleno z ,,původní rodiny,, a že se musíme vzájemně chránit a vážit apod... Po mé vlastní rodině je moje ségra na dalším místě v žebříčku pro mě nejdůležitějších lidí. Je i před mámou. Takový vzat nebudete mít ani s nejlepším kamarádem, jaký se dá vybudovat mezi sourozenci. A taky jsem chtěla děti s věkovým rozestupem cca 5 let, ale to je tak nějak pro pohodlí rodičů, proto, aby si jedno a druhé víc užili, ale ty děti si spolu skoro nevyhrajou, ten rozdíl je tam už dost velký. Vidim to na kamarádky rodině. Mají dvouletého chlapečka a asi o 8 let starší holčičku a tam je blbý jak ten věkový rozdíl, tak i to pohlaví. Bydlí v paneláku, takže jejich starší dcera bude za pár let asi ,,nadšená" až bude překračovat autíčka a hračky, nebude se mít pořádně ani kde v klidu učit, protože brácha nebude chvíli sticha a jakože on on to neumí už teď 😅 Takže jsem změnila názor a chtěla bych cca 3 letý rozestup.

My jsme tri...ja benjaminek, brachy mam o devet a sedm let starsi...ale je to to samy jako bych byla jedinacek....dodnes(a to me strasne mrzi)nemame spolu ten nejvrelejsi vztah....ani nevim, ktera barva je jejich oblibena.

Takze male urco poridime jeste jedno...a toto je krasne napsane....ale nás vždycky vedla k tomu, že jednou tu budeme mít jen jedna druhou, tím myšleno z ,,původní rodiny,, a že se musíme vzájemně chránit a vážit apod.

Toto je moc pekne.

Já jsem jedináček a opravdu mi strašně moc chybí nějaký sourozenec, ten blízký človíček ☹ Bohužel teď už se mi to nesplní, ale na vlastních dětech vidím, jak jsou šťastné, že se mají 😵 ...Milují se, hrajou si, pomáhají, mazlí, hlídá jeden druhého a dokonce prostřední dcera mi pořád opakuje, jak je ráda, že má malou Barunku, že si s ní ráda hraje a tak...je to fakt super pocit tohle zažívat!!!!
Takže opravdu nikdy jsem nelitovala, že mám 3 děti, i když jsem s nimi zůstala sama, tak bych to neměnila ani za nic...prostě vím, jaké to je smutné být jedináček 😒
A taky vím, že kde se uživí jedno dítě, tak druhé taky...může dědit p sourozenci apod.
TAkže já se přimlouvám min. za 2 dětičky 😉

Popelka 🙂 vidim to taky kolem sebe, jak jsou maminky sice občas unavené, hlavně ze začátku, po narození druhého, než si zvyknou na nové tepmo, ale zanedlouho už jsem od nich slyšela, jak je to krásné děti vidět spolu, jak to starší to mladší pusinkuje, pomáhá, jak si později spolu hrají a ty víš, že má jeden druhého 😵 😵 😵

Já myslim, že jednoznačně asi většina lidí řekne, že je lepší mít i přes počáteční obavy děti dvě a více a je už na rodičích jaký si zvolí rozestup, samozřejmě asi čím měnší tam ten věkový rodíl je, tím je to lepší. Takže najít tu hranici, kdy to bude pro rodiče už únosné (ty první 2-3 roky bývají u menšího věkového rozdílu asi nejhorší) a pro děti ještě stále přínosné 🙂
Teď to napíšu asi blbě, ale jinak to neumim popsat: Jde nám o to, abychom se z toho první roky nezbláznily a o náš klid, nebo o to, aby naše děti spolu krásně vyrůstali, prožívali všechno společně a měli spolu (pravděpodobně) lepší vztah i v dopělosti? Člověk si musí utřídit priority jestli mu jde o sebe (což není zatracující, to vůbec) nebo o děti...