Jaké bylo vaše šestinedělí?

minea
6. led 2008

Jsem právě na konci šestinedělí a uvědomuju si, jak velký kus cesty jsme s malou ušly. Každopádně to bylo docela náročné a tak by mě zajímalo, jak jste šestinedělí prožívaly vy - jak na tu dobu vzpomínáte, co bylo nejtěžší, co bylo úplně jinak, než jste si představovaly, jakou jste měly podporu v partnerovi, jak často jste brečely, na co rády vzpomínáte...

reruna
9. led 2008

ahoj, moje zkušenost je naprosto stejná jako u alčatka, když se ohlížím zpět, nemám na tu dobu dobré vzpomínky, mám pocit, že jsem to nezvládla, bulela jsem bezdůvodně každý den. po císaři moje šestinedělí trvalo 8 týdnů. jedním slovem HRUZA

bubba
9. led 2008

jeeej,baby sestonedelie,to co je?ja som absolvovala sestomesacie...som bola pol roka ubolena,furt som sa trhala pri konecniku atd...tak vam v podstate zavidim 😉

petja
10. led 2008

Moje šestinedělí bylo exkluzivní,absolutně žádné melancholie ani depky,ani jsem si nevšimla,že už je za mnou,očistky trvaly tak 4-5 týdnů,pak slabý výtok,byla jsem bez nástřihu,čemuž připisuji velké plus! Kila jsem nechala v porodce,dokonce jsem měla +11 a teď -15

amina
10. led 2008

Mně se v porodnici líbilo, když jsem si nevěděla rady, zašla jsem na sesternu, nemusela jsem mrně koupat, o to se postaraly právě sestřičky, dostala jsem oběd, nemusela jsem uklízet, občas se někdo zastavil a obdivoval prcka, prostě pohoda🙂))
Domů se mi ani nechtělo, bála jsem se, že budu na všechno sama a nebudu si vědět rady. Ale nakonec to uteklo ani nevím jak a vše relativně v pohodě. Jasně, občas jsem bulela, hlavně když přišly bolesti s prdíkama spojené a řev třeba dvě hodiny v kuse. Ale pamatuji si, jak jsem asi třetí den po návratu z porodnice seděla s drobkem na klíně a říkala si, a je to navždy, jsem unavená, ale nikam ho odložit nemůžu, to byla depka.

januskaababoo
13. led 2008

Sestinedeli...ja koza mela strach z porodu, ale to co prislo potom!?!?!

To, ze me bolela jizva po nechtenem cisari, by se dalo prejit.
To, ze me bolel svet (hadky s partnerem-misto jeho podpory), by se dalo prejit.
Ale to, ze me bolela duse z hormonu...nemuzu nejak rozdychat do ted!!!

Pokud existuje peklo, bylo to prave ONO! Plac na dennim poradku, furt jsem si nejak nemohla uvedomit svoji novou identitu, nebyla jsem zaplavena materskym citem, peci o malou jsem zvladala z teorie, tak nejak automaticky...nesnasela jsem sama sebe...uplne jsem se ztratila...nejvice me rozcilovalo, ze vse bylo jine a neslo podle nejakych pravidle, vse bylo vzhuru nohama...moc dekuji svoji mamce, bez ni by to bylo jeste horsi.

Jizva se zahojila.
Pritel nas opustil po 6.-ti tydnech (paradox).
Poporodni krize, hnusne sestinedeli trvalo asi 6.mesicu, ale je pryc!!!

Se divim, ze jsem to prezila....ale ZIJEEEEM!

andilek
13. led 2008

tak já přidám své zážitky, měla jsem je podobné jako každá z vás 🙂
po porodu jsem měla raději než Ondráška MM, protože tak krásný zážitek, který jsem s ním měla u porodu, jsem ještě nezažila, tlačil se mnou a brečel jak malý dítě 😵 , když jsme byli ještě v porodce byla jsem hotová z mé "neschopnosti" kojit, prostě to nešlo, malej neprospíval, do toho všeho dostal žloutek, tak furt jenom spal a spal, nebyla jsem schopná ho probudit a donutit ho jíst, ani z prsa, pak už ani ze lžičky, pak jsem potřebovala odsávačku, byla jsem hnusná na maminu na MM, bulela jsem, flákala s telefonem 😔 dokonce jsem jednou MM řekla do telefonu, že mám vššho po krk a Ondru bych nejraději hodila z okna 😔 😔 😔 (nedivím se méně odelnej ženskejm, že jim v 6-tinedělí rupnou nervi a skáčou z oken a dělaj jiný psí kusy) ....
první přiložení k prsu, které jsme zvládli sami s Ondráškem jsem ořvala jak malá (teď mám taky slzy v očích) 😵 ...
domů si mě MM vezl jako polovičního blázna, ale naštěstí kojení bylo už OK, jen na pár zánětů, ale ty se daly zvládnout.... vzhledem k tomu, že jsem měla dost spící miminko, tak jsem spoustu věcí doma mohla zvládnout sama 😉

andilek
13. led 2008

jen ještě jeden dodatek: teď bych Ondráška nevyměnila za nic a MM taky, ale kdyby stáli oba na zamrznutým jezeře a probořil by se pod nima led, tak skáču pro Ondru (promiň taťko)

certica
13. led 2008

tak ja mam asi paradoxne najkrajsie spomienky prave na prve 4 mesiace po porode, tak trochu sibat mi zacalo az neskor, ked mal maly mozno 5-6 mesiacov, neviem, take divne obdobie nastalo. uz som aj schudla na menej ako povodnu vahu a pritom som pocitovala taku neurcitu nespokojnost ci uz so sebou alebo stavom - stereotyp na MD...
takze spat k sestonedeliu 😀 - rodila som cisarskym, ziadne pooperacne problemy ani bolest, jazva sa pekne zahojila. krvacala som prakticky len necely tyzden po porode. az na ten prvy tyzdnen v nemocnici, kedy som bola vycerpana z nedostatku spanku, bolo tych zvysnych 5 tyzdnov naozaj fajn. viki bol velmi dobre babo, prakticky len spal a papal, mlieka som mala dost, obisli ma aj zapaly ci ine problemy s prsiami, takze naozaj sa dalo popri malom aj oddychnut, ked spinkal. uz ten druhy tyzdnen po porode sme nabehli na viacmenej pravidelny rezim - budil sa cca kazde 3 hodinky na papanie.
jediny problem, co ma trapil, ze sa mi strasne zhorsila plet a vyzerala som jak cerstva pubertacka 😝 😀 . zlepsilo sa to v podstate az ked som prestala kojit (8mes.) a zacala to liecit

berynka
16. led 2008

Ahojky,
u nás šestinedělí byla taky "radost" 😅 . Jedna krize byla asi třetí den po porodu, to jsme v porodnici s mojí kolegyní na pokoji bulely jak želvy. Další nastala, když mi manžel po odchodu z porodnice řekl, že koupil ten teploměr, co jsem přece chtěla a já zjistila, že koupil druhou rychloběžku 😀 .
Když jsme byli doma, tak jsem věděla, že péči o mimi nějak zvládnu a pocit zodpovědnosti mi nějak pořád nedocházel, ale padla na mne neskutečná únava. První týdny jsem usínala tak rychle, že jsem se ani nestačila přikrýt.
A byla jsem neskutečně naivní, když jsem si myslela, že posledím dnem šestinedělí všechno náročné skončí 😉 .

pecule
16. led 2008

moje 6nedělí proběhlo dobře ,až na to že jsem zapomínala a hlavně co jsem řikala druhej den a nemohla jsem se zapojit do normální debaty,byla jsem i hrozně hrrrrr.Co mě štvalo byla tchýně! přítelovi nedali dovču a tak tady se mnou byla dva dny a jelikož máme jeden pokoj ,tak to bylo hrozný.Chtěla jsem mít klid a ona mě tady rozčiloval,si asi myslela,že vyskočím z okna! 😀 nebyla mi tady k ničemu. jo,mámá je máma,ale ta bydlí hrozně daaaaleko.Jinak každej týden mi bylo líp a líp a když uplynule 6neděl tak to zmizelo jak mávnutí proutku a malej se taky uklidnil ,takže tedka pohoda a co se týká kil,max.-3kg 😠

kombloudek
16. led 2008

Mě přijela po propuštění z pörodnice pomoc mamka.Nejdřív jsem to nechtěla,ale nakonec jsem byla ráda zůstala tady týden,pomohla mi vyžehlit,uvařila,prostě jsem byla ráda že je tady..Vzpomínám si na 5 noc doma,kdy moje malá plakala vkuse jen s mini přestávkami od 22.00 do 3.30,kdy už jsem to nevydržela a ačkoli jsem do té doby nebyla zastáncem dudlíka,tak jsem ho dala rychle vyvařit a už ho měla malá v puse a během chvile byl klid..jinak jsem klasicky samozřejmě furt plakala a měla pocit,že to nezvládnu,ale pak to náko samo přešlo..

rebeka1977
17. led 2008

moje sestonedelie bolo aj dobre aj zle. Velmi som bola sklamana z pobytu v porodnici. Po planovanom CR v spinale som malu videla - podtykam len videla oblecenu po porode, a potom az na 3den - hroza....strasne a pritom vsetko bolo ok, boli sme obe v pohode. Rez ma tak moc nebolel....vraj som mala este malo mlieka - ako som ho mohla mat viacej, ked mi ju neprilozili...i ked prsia ale boli naliate, az hrce, sestricky vraj to este nie je ono, no ja by som byt raiditelom davala hodinove vypovede za to ich hnusne spravanie. Akoby sme im tam boli na pritaz, ziadna pomoc, podpora. A rooming???? Hahahaha ten tam momnetalne nefungoval - i ked izby tam uz boli prerobene - 3 - cize pre 6 mamiciek - aspon pre nas prvorodicky to mohli urobit. No otras....a tak to bolo aj doma, mama mi sice trochu pomahala, ale taery ked sa tak na to divam....boh mi odpust, viac pokazila. Ja som bola akasi nepricetna, ci co - prosto strasne unavena,, ale kojila som,....mala bola zo zaciatku dobra, no potom bola stale prisata - len tak saukludnila...a to ked videla moja mama, tak nasilu a tvrdo nas vycvicila na 2hod.intervaly - a to, ta zmena toho nasho zabehnuteho chaosu, ktory nam obom vyhovoval, nas pomylil, najma mna - ja som zacala mat depku, mlieko sa zacalo stracat, mala bola horsia, uplakana - vraj vetry - hoby bola hladna!!! ale ja som jej nemohla dat viavej - no koza som bola, mala som byt radsej sama s manzelom, bolo by to tazsie, ale mohla som kojit doteraz......mama prepac

jahodka11
17. led 2008

jaaaj rebeka, to mi je luto :(
ja som bola len s manzelom, lebo maminku uz nemam...ale nebyt jeho, tak nekojim. vsetko sme sa naucili doma my dvaja, teda traja 🙂 v nemocnici uplna hroza, sestricky ma nenaucili ani kojit....
ale mavala som rozne nalady, bola som prekvapena, ako sa prichodom malickeho vsetko zmenilo, ze nemame na seba skoro vobec cas.....atd.....takze prvych 6 tyzdnov to bolo naozaj narocne....ale uz je to ok a zo dna na den sa to lepsi....uz sa konecne citim ako mamina 🙂))

minea
autor
24. čer 2008

Obnovuju téma. Napište i vy o svém 6nedělí...

sue24
24. čer 2008

Pre mna to bol tiez riadny sok....
Do porordu som byvala na VŠ koleji a po navrate z porodnice sme sa rovno nastahovali do noveho bytecku, ktory sme este priebezne zariadovali, takze prichod s miminkom a v tren den nam IKEA doniesla nabytok, prisli nam vsetky elektrospotrebice, delnici tady jeste nieco dodelavali, prestahoval ma z koleje a vsade iba velke krabice a ziadne pohodlie....bolo to tazke ale dalo sa to zvladnut, ja som bola rada, ze sme to s tym byteckom aspon takto stihli 🙂

Pre mna bolo najtazsie zrazu vymenit vysokoskolsky zivot za akoze ten manzelsky a to doslova zo dna na den!!!

kalo
24. čer 2008

Já mám z období šestinedělí výpadek paměti 😀

xsuzzi
24. čer 2008

tak u mě šestinedělí probíhalo úúúplně v pohodě 😵
žádný šílený stavy,hormonální výkyvy nebo tak něco a sse starostí o miminko a domácnost jsem neměla žádný problém,až sem se divila 🙂

monik76
24. čer 2008

Tak u mě šestinedělí nic moc. Z porodky jsem se vrátila 22.12. takže jsem byla natěšená na vánoce, ale nakonec jsem na vánoce skončila ve špitále, takže nálada byla fuč. No a pak to začalo, měšla jsem depku, dostala jsem teploty, na záchodě jsem prožívala druhej porod, malá měla otočenej režim, takže jsem chodila spát ve 2 ráno, nebo i později, byla jsem totálně vyšťavená. Ale pak se to zklidnilo, a teď si říkám, že to zase taková hrůza nebyla! 🙂

sirinka
24. čer 2008

u mna tiez vsetko ok, bola tu svokra a potom moja mama a nakupovali a varili a prali a ja som sa venovala len miminku, samozrejme manzel mal tiez dovolenku a pomahal ako sa dalo...akurat mi chybalo kupanie sa a dovolenka pri mori, kedze to bolo akurat v lete...ale inac super

coriven
24. čer 2008

Šestinedělí bylo zase něco nového 🙂 nejvíc mě asi trápilo, že jsem si nemohla pořádně sednout (malá se drala ručičkama napřed a tak mě dost potrhala 😢 ) a v porodnici jsme měly problém s kojením, už jsem byla älergická na větu: "maminko musíte být v pohodě" ¨bohužel, ale s tím že jsem měla prsy nalété a s grčkama (ucpané mlékovody) mi pomoct nedovedli (mohli by, jen neměli čas, jak mi několikrát řekli :( ) takže jsem se těšila domů - do klidu. Naštěstí domů přišla zdravotní sestřička a ta mi s problematickým kojením pomohla.
Malá si měsíc taky pěkně prořvala a než jsem se naučila co a jak, tak to chvilku trvalo 🙂
Naštěstí mi pomáhala maminka, denně mi vařila a pomáhala s domácností. I muž přiložil ruku k dílu při přebalování, koupání - krom kojení při všem 🙂
Ale jsem ráda, že hektických 6 týdnů je za náma a že už máme nějaký režim 😉

vikvik
24. čer 2008

u nas sestinedeli naprosto uzasne, byla jsem unesena z toho, jak mame krasne miminko, ze je zivot bajecny, ze jsme tak stastni.. a to jsem si pred porodem rikala, ze jsem super kandidat na poporodni depresi... ale Erin je zlate miminko, tak jsme to meli jednodussi. tatinek zvladal asi vic prace nez ja, ja non stop kojila 🙂
jinak ma otoceny den a noc doted, chodi spat po pulnoci 🙂
vubec ty prvni tydny po porodu jsou tim nejkrasnejsim obdobim v mym zivote! (a to jsem tech krasnych obdobi mela! :o)

atreides
24. čer 2008

tak já jsem si byla jistá, že budu mít depky, že to bude hrozný, manžela jsem na to připravovala, ale nakonec to bylo super, nikoho (jako maminky apod.) jsem tu nechtěla, chtěla jsem si to dělat podle sebe. Je fakt, že mi moc pomohlo, že nám tchýně navařila jídlo na týden, ale jinak jsme to s manželovou pomocí pěkně zvládli 😉 Ale dneska je to ještě o 100% lepší 🙂

zuzka99
24. čer 2008

ja teraz nechápem ako som mohla ten prvý mesiac nič nestíhať. malý stále spinkal, budil sa len každé 3 hodky na papanie, len sme prebalili, pocvičili s nožičkami, nakojili a zase spal 3 hodiny. nikdy neplakal. ja som nevarila, ani len chleba s maslom som nemusela, nenakupovala, proste nič, aj tak sa mi zdalo že nič nestíham. furt som len odsávala, prelievala mlieko do nádobiek, lepila štítky s časom, študovala MK, sterilizovala... 🙂
teraz malý nespí, nakupujem, varím, sme stále vonku, doma mám ožehlené, upratané, 100% sa venujem malému, kávičkujem a mám pocit, že by som zvládla aj viac. fakt nechápem

lukin
24. čer 2008

Pro mě bylo šestinedělí otřesné. Nikdo mi moc nepomáhal, manžel vůbec, ještě měl spíše po mě nároky, že mám doma více pracovat a uklízet. Ale já vážně nestíhala. Byla jsem hrozně unavená a Nati v noci spala pouze 3 - 5 hodin a přes den skoro vůbec, tak to bylo děsné. Jsem ráda, že je to za mnou a doufám, že takové hrozné šestinedělí už nikdy neprožiju.

ivanky
24. čer 2008

Ahoj!Moje šestinedělí proběhlo docela v poho aspon si to myslím!Sice když jsme přišli z porodnice tak ten den jsem si připadala jako v jiném světě!Přítel si myslel,že mně tam snad sfetovali byla jsem úplně mimo!Druhý den to už bylo lepší zvládli jsme jíd už na chvilku ven!Nejdýl mně trvalo udělat si ve věcech nějaký systém a do dneška si někdy myslím,že ho ještě pořádně nemám!Nejvíc jsem se bála aby se během šestinedělí něco nepřihodilo malí.Je fakt ,že hned po šestinedělí ze mě něco spadlo 😵

sirinka
24. čer 2008

ivanky hej, ten prvy den som mala podobny, len sa mi stale chcelo plakat
zuzka a tebe zavidim, ako to vsetko stihas, ja tu uz mam mesiac kosele na zehlenie a este asi mesiac tam aj ostanu
lukin a tvoj manzel by mal asi navstivit nejaky kurz, ako sa spravat k rodicke 😉

zuzinek
24. čer 2008

Ahoj maminy, na detaily ze svého šestinedelí si nějak nemůžu vzpomenout 😀 ale vím, že první dva i týdny byly opravdu náročné. V porodnici jsme měly s malou malinko problém s kojením, tak jsme odcházely s dokrmem. To jsme ale doma vychytaly a po týdnu jsme pouze kojily .....
Příchod z porodnice byl celkem těžký, doma nám zřejmě vybuchl granát a já nebyla schopná se ohnout, natož uklízet. Naštěstí mi přijela mamka a za víkend mi navařila, naklidila a já jsem měla odpočívat (což samozřejmě nešlo, zřejmě z té euforie, že je ten drobeček s námi). První týden s námi byl manžel a moooc mi pomohl. Nejvíc nás trápily prdíky, ale naštěstí jsou za námi. Malá zpočátku v noci moc nespinkala a když, tak u nás v posteli (teď spí krásně sama v postýlce a v posteli si ji nechávám většinou po raním kojení, abychom si zalaškovali)....
Od třetího týdne jsem byla doma sama a i když jsem neměla naklizeno, celkem jsem si to začala užívat, chodit na procházky a dokonce i s tatínkem na nákupy 🙂 Od té doby máme takový režim, že když taťka příjde z práce, malé se věnuje a já mám čas buď na sebe nebo na domácnost. Kdyby tak ještě mohli chlapi občas zaskočit v kojení, když už zvládají i to přebalování a oblékání 😀
Co se týká pláče, samozřejmě jsem si pobrečela a ne jednou. Každou chvíli jsem propadala depresi, že se o malou nedovedu postarat, když nevím co ji trápí .... Nakonec vše dobře dopadlo, šestinedělí jsme všichni přežili a Ajinka nám prospívá a teď mám slzy nakrajíčku když se na mě směje nebo vymyslí novou kulišárnu ......

bambulik
24. čer 2008

tak já jak jsem se vrátila domů z porodnice byla jsem zmatená doma jako PES GORO
vůbec jsem se tam nevyznala a nevěděla kde co je...
každý dvě hodiny jsem kojila a vše šlo nějak mimi mě...
a nejvíc jsem milovala celodenní nnávštěvy kamarádek kdy mi po dvou hodinách padala hlava a oni se vesele bavily.... 🙄 😅

zuzka99
25. čer 2008

neboj sirinka, ten prvý mesiac bol otrasný, citila som sa ako v cudzom byte, nevedela kde čo je, furt som len prekladala veci z jedného miesta na druhé a snažila sa nájsť systém a poriadok. tiež chodili návštevy, niektorí si mysleli, že sa riadne nudíme, sadli do obyvky, nechali sa obskakovať a sedeli aj do polnoci. no teraz už máme systém a hlavne nič neodkladám. napr. ožehlím hneď večer ako zvesím prádlo z balkona, trvá to max. 15 min. a aspon to neskladujem a nemám potom naraz vela. varím rýchle jednoduché jedlá, vačšinou na pekáči, zapekané, dusené a pod. také čo len hodím do hrnca alebo na pekáč a robia sa sami.

zucha
25. čer 2008

no u mna to bolo hrozne. Tak, ako som v pohode prezila tehotenstvo a aj porod, tak som velmi zle znasala zaciatok sestonedelia. Bola som strasne ubolena. Nedalo sa mi ani lezat, ani sediet, takze mi bolo prijemnejsie, ked som chodila, ci stala. V domacnosti som tym padom ani nepotrebovala pomoct, lebo som si vsetko urobila sama. Ale ked mi uz povypadavali stichy po zasiti, tak to bolo v pohode.
Mozno aj tym, ze som bola taka akcna, ma tak vsetko bolelo, ale neznasam, ked mi niekto chodi po domacnosti a upratuje, aj ked je to moja vlastna mama. Radsej si to urobim sama. A este sme aj zacali skoro chodit vonku. Presne, ked mala dcera 10 dni. A ked mala 8 dni, tak uz sme boli na oslave okruhleho vyrocia mojho otca, takze, ked sa na to teraz pozeram spatne, ani sa necudujem, ze ma vsetko tak bolelo. Hovori sa, ze po cisarskom su bolesti vacsie, ale ked porovnam moje poporodne bolesti s tymi, co rodili cisarskym, mam pocit, ze ony to prezivali lepsie. Samozrejme myslim sestonedelie. Viem, ze tie dva dni po porode sme boli na tom lepsie tie, co mali prirodzeny porod.