Kamarádka nemá čas k nám chodit, kde je problém?

mistrulka
2. srp 2013

Kamarádka je člověk, za kterým se můžu příjít vypovídat,můžem zajít na kafe,na vínečko, nebo jen tak klábosit když si děti zrovna na hřišti hrají.Jednou příjdu já , podruhé zas ona.Nebo je to jinak.......???
Příjdu ke kamarádce,pokecáme,dobrý.......domluvíme se na příště...........a že příjde ona k nám........a uběhne týden, dva......a kamarádka vám říká,že nemá čas, že má moc práce, že to teď nejde,...........ale když příjdete vy k ní, tak to prý půjde.
Tak nevím kde je problém,moc se snažím, vnucuju se..............nebo to není opravdová kamarádka...............nebo jen moc koukám na televizi.......

pavluska6
2. srp 2013

Ahojky, tak já mám opačný problém, mám kamarádku, která mě zase zná, jen když má její manžel odpolední a nebo její příbuzná nemá čas 😒 jinak chodí ven s někým jiným a mě nedá ani vědět, mého syna jen prudí, pořád se jí na něm něco nelíbí a to mu budou čtyři roky, je to živé dítě a že má doma samé holky, tak si na něj doslova zasedla 😠 takže také fajn 🙂

cinkatko
2. srp 2013

Jej holky ☹ Co ja bych dala za kamaradku. To prave kamaradstvi, ktere prezije i zle casy. Kamaradku, se kterou muzu plakat, smat se, ktere se muzu sverit (a ona nic nikomu nerekne) i naopak, se kterou bychom si pomahali, jezdili na vylety, navstevovali se, dali za sebe ruku do ohne... Nekdy se i pohadali - ale pak si spolu sedli a vse odpustili... 😢
Jojo, tohle pratelstvi jsem zazila. Zila jsem v chudobe a moje kamaradka byla schopna jit i 5 km pesky v mrazu i snehu, aby mi donesla nejake jidlo... Samozrejme, ze jsem to pro ni delala i ja. proste jsme se o vse delili a jak byla ona doma u mne - tak ja byla u nich. Pritom jedna byla bohata - druha chuda. Jedna byla bile rasy - a ta druha cikanka 😉 Pratelstvi, ktere nam nejeden clovek zavidel, vsak skoncilo. Ted se sice zname (obcas napiseme), ale je to takove nijake... 😒
Kdybych ja nasla nejakou fakt bezvadnou kamosku, byla bych opravdu stastna. 🙂
Kolem mne se vsak pohybuji falesne kr... 😖

lucyvivien
2. srp 2013

Nejlepší kamarádky byly v dětství, to byly kamarádství pomalu na život a na smrt, těd se to už vubec nedá srovnávat... 😒

kattyd
2. srp 2013

Ahoj, já to mám z té opačné strany - mám kamarádku která za mnou chodí, zve mě k sobě a já si pořád nemohu najít čas jí navštívit. Mám ji moc ráda a hodně mě mrzí že jí pořád jen slibuji že přijdu a nakonec vždy dorazí ona-a jsem jí za to moc vděčná. Mám toho v práci opravdu strašně moc, po práci už vůbec nemám sílu nikam chodit, max. občas když někdo něco zorganizuje tak se dokopu. Ale většinou jsem ráda když se po práci dostanu domů a nikam jinam se mi už nechce. Proto za sebe mohu poradit, měj s kamarádkou trpělivost, třeba časem si najde i ona víc času😉

zamilovanadonej
2. srp 2013

@mistrulka Když se to vezme kolem a kolem, kamarádku v tom pravém slova smyslu taky nemám...a když jsem si třeba myslela že mám, stejně jsem se spálila. To pravé přátelství je vzácné. Jo na zš a sš to kamarádky byli, dobré i ty falešné, ale teď...zajít na kafe je kam, ale svěřit se a opravdu důvěřovat není komu.... 😔

mistrulka
autor
2. srp 2013

když vás všechny tak poslouchám,tak to opravdové přátelství.asi opravdu bylo dokud jsme neměli děti.Možná to zní divně, ale do té doby jsme nebyli nikdy odkázáni na to která kamarádka má na nás vůbec čas,my ho přece máme vždyt jsme na dovolené že 😉
Ale stejnak si pořád myslím, že kdo si ten čas chce na tu osobu udělat tak si ho udělá vždycky,ať je unavený z práce, ať mu zlobí děti,nebo i když se na něj kupe sposta problémů..............asi se do tohoto zrychleného světa nehodím,já když si o někom myslím , že je to moje kamarádka tak není problém pro mě za ní jet třeba i 100km,smůla je v tom, že ona už za mnou přece přijet nemůže................a když mě to opravdu štve,stejnak vím , že časem se ji opět ozvu nebo za ní pojedu................jsem nenapravitelná ☹

maximka33
2. srp 2013

@mistrulka řekla bych, že je to spíš známá, sousedka. kamarádka či přítelkyně, většinou se známe ze školy, z různých škol. a buď to přetrvá nebo ne. já se odstěhovala pryč z rodného města, takže je to hodně složité. pak jsme si postavili domek za Prahou. první rok mateřské jsem se cítila hodně izolovaná. postupně jsem se seznamovala s lidma. doteďka to není takové, jak bych chtěla, ale zase vím, že okolo mám sousedy, s kterými si pomáháme a třeba spolu grilujem. toho si moc cením. třeba když mě manžel vezl do nemocnice, tak vyzvedli syna ze školky a pohlídali ho. prostě taky nemám opravdovou kamarádku, tu jedinou, asi proto, že mám ségru a vždy jsme spolu držely. akorát že bydlí až v Irsku..