Kdy jste si poprvé vyšli ven bez mimča?
Cau holky, mam 4,5mesicniho prcka, plne kojime, a ja uz mam trochu spolecensky abstak, ale Kubik v noci porad pije a to i co dve hodiny. Jen by me zajimalo, kdy jste mohly poprve opustit Vase mimca a vysly si trochu mezi lidi? Ja si to zatim nedokazu predstavit, bojim se, ze kdyby se vzbudil, a nad nim babicka a ne mama, ze by měl hysak... 😕
to ja bych ho klidne uspala a nevim co by delali kdyby se v noci vzbudil...
U nás to bylo někdy po šestinedělí. Sice jsem kojila, ale malá si dávala tří až čtyřhodinové odstupy, tak to šlo 😉 . Vždycky jsme vyrazili někam, odkud jsem se mohla relativně rychle vrátit a zachránit situaci. Ale kupodivu to nebylo nikdy potřeba 🙂 .
U prvního syna jsem odjela v jeho čtyřech měsících rovnou na dva dny, hlídal manžel, nevyšlo nám kojení. Byl to dobrej relax.
Teď kojím co dvě hodiny, večer i častějc, tak jsem zatím nebyla nikde - jen všichni pohromadě. Hlídání, kromě manžela, nemám, tak se nedá svítit. Zatím mi to nevadí 🙂
Ve třech tejdnech sem byla poprvé venku na koncertě - stihla sem to mezi kojením 🙂 Od šestinedělí každej tejden volejbal (odstříkávala jsem a hlídal přítel), kojení myslim neni problém, kojila jsem do roka a společnost potřebuju taky
já kojím malého cca po 3hodinách a společnost stíhám mezi tím. Je to někdy dost těžké a hlavně být neustále doma na budku, co si budeme nalhávat. Takže nákupy a tak mezi kojením.
u posledního míma Eli jsem "vypadla" hned ten den, co nás pustily z porodky 😉 - brácha se ženil, takže nakojit, naskok tam a za tři hoďky zase zpátky a takhle to praktikujeme dodnes, protože odstříkat mi bohužel nejde....ale s tím rozídlem, že dneska už chrní večer od sedmi a jen občas se v noci vzbudí na kojení...takže pohoda
Když malá měla necelé dva měsíce, tak jsme s manželem zalši na večeři a chvilku posedět - měli jsme výročí svatby.Ale šli jsme až po osmé večer, malá nám usne zhruba v těch osm a spí do dvou, tří ráno.Nekdy i déle. Zítra se chystám zajít posedět s kamarídkama z vejšky. No ale také až malá usne. Ale jefakt,že kdybych mě malá nespala a často se budila, tak bych asi také nikam nešla. Ikdyž taková večeře s manžou by se stihnout dala. Meriva, pokud ti to chybý tak zkus zajít aspoň na chvilku. Mamku nech na telefonu a kdyby bylo nejhůř, tak tě zavolá.Já bych to zkusila.
konjo, mamka bydlí 700 km daleko....hele, ja jsem si rekla, ze dokud nebude spat v noci dele, tak na nejaky experimenty prdim...na manzu je zvyklej, protoze pracuje doma, a stejne kdyz se minule vzbudil kdyz jsem na chvili odskocila na postu, tak se neuklidnil ani u nej...a to muzu klidne odejit i na dve hodky, ale musim odejit kdyz je vzhuru...Proste problem je v tom, ze dostane hysak, kdyz se vzbudi a ja tam nejsem...Mozna pockam do 6 mesicu, a pak zacnu zkouset....
Ahoj, holky tak to vás některé fakt obdivuju, že vůbec nikam nechodíte, já bych se asi zbláznila. Malénu je něco málo přes 3 měsíce a plně ho kojím. Když jsem se tak po měsíci stabilizovala, tak se začala dělat zásobu do mražáku a už jsem byla 2x ( poprvé před měsícem) celý večer pryč. Nejdříve manžel zkusil nakrmit v mé přítomnosti a protože to bylo v poho, tak jsem přístí víkend vyrazila. Přišla jsem domů, když oba kluci spokojeně chrupkali. Aspoň si jeden druhýho pořádně užili🙂
meriva: já myslím, že když odstříkáš, tak problém nebude, musíš to zkusit 🙂
já jsem poprvé vyrazila hned ve dvou týdnech na hoďku do města, a myslela jsem, že se bez malého zblázním, o té doby to trénuju - max. na dvě hoďky jdu do města a hlídá manžel, párkrát taky byla akce u nějakých známých, tak jsme se tam s manželem po dvou hoďkách vystřídali, nebo bylo hodně návštěv u nás, takže společenský absťák úplně nemám, ale zatím se mi vůbec nechce nechat na dýl malého komukoliv jinému než manželovi, takže spolu asi dlouho nikam nepůjdem. Já spíš začínám řešit, že se musím objednat na operaci žlučníku, což jsou nejméně tři dny bez malého, a taky musím na celý den na zkoušku do Brna, tak musíme vyřešit tohle, aniž bych přestala kojit, snad to zvládnem...
To je druhá věc... manželovi věřím bezmezně, kamarádce taky dám instrukce a ona by poslechla, mamce taky věřím, ta by ji sice kdyby šly na procházku asi víc nabalila, ale jinak prostě stačí říct tak a tak... a když ona má námitky, že to je třeba a to není třeba, tak jí řeknu, že teď už se to dělá jinak nebo že já to dělám jinak (třeba přišla a malá zrovna chrněla ve velké posteli, a mamka říkala, že by přece u nás neměla spát, a já jsem řekla, že nám to nevadí a je to pro nás lepší, že když chce v noci krmit, nevzbudí celý barák atd...) a ona to respektuje, i když si možná myslí něco jiného.
U manželových rodičů nevím, jednak je neznám tak dobře jako moje rodiče, no a u nich bylo častější to: "nehoupejte ji, zvykne si", "nespí? to máte z toho, že uspáváte", "no jo, my jíme, chudince ti nedáme, ale počkej, ještě pár měsíců a zákusek si dáš s náma..." "nenoste ji, bude rozmazlená: "čajíky nedáváte?" atd... u nich si prostě nejsem jistá tím, jestli by se řídili tím, co děláme my, a co by třeba dělali, když by večer nechtěla usnout....