Kdyby partner nemohl mít děti a vy ano...

matysecek: Já Ti zase gratuluji k tak zodpovědnému partnerovi, který myslí na zadní vrátka za každé situace. 🙂

tak u nas doma,manzel je nekompromisni,bud nase nebo zadny 😒 . me by nevadila zadna jina varianta. at uz anonymni darce nebo adopce 🙂

Ahoj, tak my jsme se o tom taky bavili, manžel má nějaké zdravotní problémy a doktor mu řekl že máme pracovat na dítěti, jinak je mít už nemusí ☹ no ale ještě letos určitě na tom začít pracovat nemůžeme... On mi řekl, že kdyby nemohl mít vůbec děti, tak se zastřelí (myslel to vážně, má zbrojní průkaz)... Doufám že by to neudělal... Ale vím že na dárcovství ani adopci by nepřistoupil ☹ jeho názor je takový že nebude vyživovat a starat se o dítě cizího chlapa, že radši život bez dětí. Nezbývá mi než se modlit ... 😖 Doufám že mu urolog napíše spermiogram a když tam něco bude dáme zamrazit...

obnovím trošku tuto diskuzi.. popravdě u nás tento problém řešíme. když jsme se o tom bavili před rokem, tak jsme se shodli, že když to nepůjde, tak dárce, ale teď, když jsme opravdu před toto rozhodnutí postaveni, vám můžu říct, že to není tak jednoduché a už vůbec ne jednoznačné. takže bavit se o tom s mužem před tím, než vím, že to musím řešit, je věc jedna, ale řešit to opravdu je o dost těžší...

Upřímně? Preferovala bych adopci. Než do sebe rvát hormony pro umělé oplodnění. A nebo se rozhodnout pro "dobrovolnou" bezdětnost či časem jiného partnera.
Nemluvě o tom, že být těhotná zase taková extáze nebyla, si člověk musí uvědomit, že pokud si pořizuje děti, pak by tu pro ně měl také nějakou dobu být.
Přečti si pár rozhovorů s Annou K. a k tomu navazujících vyjádření lékařů - snažila se léčit svou neplodnost a je přesvědčena o tom, že jí hormony rozjely rakovinu. Měla k ní dispozice. A spousta žen tuto věc dnes velmi podceňuje.
Takže tak... o dítě je potřeba se starat... to je ta nejpodstatnější část role rodiče.