Koncept basální stimulace v péči o děti
Ošetřuj nemocné duší
OŠETŘUJ NEMOCNÉ DUŠÍ! Zvláštní věta. Názory na tento výrok mohou být různé. Tak např. "Hm, je to zvláštní, ten zběsilý tok vědy z nás může udělat bezduché stroje obsluhující stále vyspělejší techniku. Ano, nesmíme zapomínat na své lidství, na naše potřeby, přání a touhy." Výborně! A co řekneš na tento názor? "Jak můžu nemocné ošetřovat duší? Copak moje duše někomu vynese podložní mísu? A vůbec, jsem unavená. V práci je nás málo, holky mají dovolenou, přibyly dvě nové neschopenky. Ani se nedivím, jsme vyčerpané, sedne na nás kdejaká brebera. Výplata byla pěkně mizerná, jsem zvědavá, z čeho zaplatím inkaso! Na to, co se děje doma raději nemyslím. Zase zvoní zvonek z trojky! Ta ženská pořád otravuje! No dobře, je skoro ochrnutá, nemluví a rodina na ni kašle. Copak já za to můžu! Mám na starosti dalších 15 lidí, vizity, vyšetřovačky, jídlo, léky, toalety a pořád dokola. Pětka taky zvoní, určitě chce zase na mísu. Dnes už po stopadesáté! Nakonec si bude stěžovat, že na míse dřepěla 30 minut a má otlačený zadek! Měla jsem jít na ekonomku, jak chtěli naši. V kanclu bych za stejné prachy dřepěla u počítače. To se někomu kecá - ošetřuj duší!"
To stačí! Teď si vyměníme role. Šup do postele a je z tebe skoro ochrnutá paní s porušenou artikulací, bolestmi hlavy a všech buněk těla. Při každém pokusu o pohyb se ti točí hlava a brní celé tělo. To, že ti z koutku vytékají sliny na polštář, už tak moc nevadí, horší je ta krutá bezmoc při plném rozjitřeném vědomí. Vnímáš vše, co se kolem tebe děje. Vnímáš daleko intenzivněji než dříve. Ničí tě gesta lékařů a sester, jejich pichlavé poznámky. Slova "tak nám pomozte, snažte se více !" tato slova přímo nesnášíš. Tělu neporučíš, dělá si co chce! Ale to nikoho nezajímá. Jsi jim na obtíž! Ležíš na měkké madraci. Několik hodin ve stejné poloze- bez hnutí. Přestáváš cítit kontury vlastního těla. Máš pocit rozlitého měňavce. Ano, přesně jako ta kaňka v učebnici biologie. Nevíš kde začíná hlava a končí noha. Teprve když tě zpolohují na druhý bok, uvědomíš si obvod svého těla - kde končí a začíná, a za chvíli opět - měňavec! Je to ale lepší než na té tvrdé matraci. Tam cítíš paty, bedra, lopatky a temeno hlavy. Často se tlak v těchto místech přelévá v palčivou bolest. Říkáš si, "já vím, ty holky toho mají hodně a jsou špatně placený". Kdysi jsi byla jako vítr, spousty povinností a zájmů. Život tě bavil. A co teď? Prosíš o vysvobození. Na blízku je ti bezmoc a závislost. Dvě odporná slova jejichž význam si neuvědomíš, pokud je neprožiješ. A teď pozor! Co řekneš na tento úryvek z mysli nemocné paní?
"Ale ne, můj andílek! Přišla moje sestřička. Poslali ji z nebe. Kdykoliv jde kolem, dá mi napít, a pohladí po ruce nebo vlasech. Chová se jinak než ostatní. Člověk by řekl, že ji ta práce jde z duše. Občas si se mnou povídá a přitom mi masíruje ruce nebo nohy. Masáž zad co podporuje dýchání je úžasná. Vždycky po ní usnu jako mimino. Říkala, že u mě používá prvky bazální stimulace. Nikdy jsem to slovo neslyšela, ale je to úžasná věc. U této holky se aspoň na chvilku cítím jako člověk."
Je to smutné, ale více než časté. Kolik z vás vážené kolegyně a kolegové zažilo bezmoc a závislost na druhých? Ti kteří mají tuto zkušenost se většinou stávají zdravotníky, kteří ošetřují duší. Je vás velmi málo. K tomu, aby zdravotník používal k ošetřování nemocných své nitro, nemusíte projít negativním prožitkem hospitalizace. Stačí mít štěstí a být proškolen konceptem BS (bazální stimulace). Já osobně považuji BS za revoluci v ošetřovatelské péči. Nyní pár slov na vysvětlenou. Tuto metodu vyvinul v 70. letech Prof. Andrea Fröhlich. Poznatky pana profesora ukázaly, že principy BS mají velký význam pro lidi všech věkových kategorií, zdravé i nemocné. Koncept vnesla do intenzivní medicíny zdravotní sestra Christel Bienstein. Takže zakladateli této metody se stali naši rakouští kolegové.
BS umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových drahách a to dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znova aktivovat jeho činnost. Tento koncept dává ošetřovatelské péči terapeutickou úroveň.
Cíle BS:
podpora rozvoje vlastní identity
umožňuje komunikaci s okolím
zvládnutí orientace v prostoru a čase
zlepšení funkcí organismu
Hlavní prvky konceptu:
BS se formuje ze vztahu mezi ošetřujícím a pacientem
BS pomáhá ošetřujícím učit se vnímat potřeby pacienta
BS umožňuje pacientovi vnímat hranice svého těla, uvědomovat si sama sebe, cítit a vnímat okolní svět, cítit přítomnost jiného člověka,
BS umožňuje ošetřujícím rozvinout vlastní kreativitu a realizovat své schopnosti.
BS respektuje schopnost vnímat. Schopnost vnímání se rozvíjí již v embryonální fázi. Začíná ve 12. týdnu těhotenství a to v oblasti:
vibrační (hlas matky a zvuky jsou přenášeny v podobě vlnění plodovou vodou a embryo si je uvědomuje jako vibrace)
somatické (embryo cítí tlak stěny uteru a plodové vody na svém těle, cucá si palec…)
vestibulární (vnímá změny polohy svého těla a změny polohy těla matky...)
Koncept BS se tedy uplatňuje především v péči o:
postižené děti
pacienty v komatozních stavech
pacienty dlouhodobě upoutaných na lůžko
pacienty neklidné, dezorientované
pacienty v intenzivní péči
geriatrické pacienty
Tak, to byl stručný výtah k objasnění konceptu bazální stimulace. (Friedlová, Skriptum pro kurz stimulace vnímání).
Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče se přizpůsobuje věku a stavu klienta. Elementy konceptu integrované do péče mají význam jak např. v neonatologické intenzívní péči u dětí předčasně narozených, tak také v péči o děti i dospělé s vrozeným intelektovým a somatickým postižením, u lidí s různými akutními a chronickými onemocněními, po úrazech mozku a také klientů s demencí
Hlavní myšlenkou konceptu Bazální stimulace je potřeba holisticky vnímat jedince. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče podporuje vývoj u lidí, kteří jsou krátkodobě či dlouhodobě omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu. Ztráta schopnosti pohybu a nedostatek podnětů z okolního světa vede k senzomotorické deprivaci a k následné nedostatečné vlastní organizaci neuronální sítě. Koncept Bazální stimulace vychází z předpokladu individuální strukturované péče na základě biografické anamnézy klienta. Druhým podstatným faktorem pro tuto péči je integrace klientovy nejbližší osoby do péče. Tato ošetřovatelská péče umožňuje neustálý (situaci klienta přiměřený) přísun podnětů z vlastního organizmu a také z jeho okolního světa. Tímto podporuje udržení hustoty dendritické arborizace a vznik nových dendritických spojení mezi neurony. Koncept respektuje různé vývojové stupně člověka a základem péče jsou zkušenosti se svým tělem z období prenatálního vývoje. Cílem je podpora rozvoje vlastní identity klienta, umožnit mu orientaci na svém těle a následně v jeho okolí a podpora komunikace na úrovni jemu adekvátních komunikačních kanálů .
Nejrannější formy komunikace ještě v období prenatálním mezi matkou a nenarozeným dítětem jsou komunikace somatická, vestibulární a vibrační. Tyto tři druhy vnímání utvářejí primárně u člověka pocit jistoty. Somatické vnímání je zprostředkováno největším percepčním a zároveň hraničním orgánem, a sice kůží. Vestibulární aparát má schopnost určit polohu v prostoru a uvědomit si pohyb. Vibrační vnímání pomáhá člověku vnímat celým tělem přicházející chvění, hlasy, tony, zvuky atd. a toto vše zpracovat. Díky vibraci se dostává člověku také hlubokých tělesných podnětů .
Porod, tj. přechod dítěte z chráněného intrauterinního života do zcela nového a zdaleka ne tak ideálního a bezpečného prostředí, je pro nezralý organizmus z fyziologického hlediska značnou zátěží. Na druhé straně na různé podněty bohaté prostředí vývoj centrálního nervového systému výrazně stimuluje a do značné míry i usměrňuje. Postnatálně vývoj struktury CNS rychle pokračuje. Dochází k intenzivnímu růstu a větvení axonů a dendritů a k zapojování nových synapsí. Složitější regulační funkce mozku jsou možné pouze při zachování principu vzájemné spolupráce – integrační funkce centrálního nervového systému. Tyto funkce se týkají především příjmu informací ze zevního a vnitřního prostředí, jejich zpracování v rámci jednotlivých oddílů centrálního nervového systému a adekvátní reakce na změnu podmínek zevního a vnitřního prostředí.
4.2 Stimulace vnímání a její význam
K tomu, aby člověk prokazatelně reagoval na somatické, vestibulární, vibrační, taktilně – haptické, chuťové, čichové, zrakové a sluchové podněty, je nutný určitý stupeň vývoje stavby a funkce nervového systému. Schopnost uložit a uchovávat informace je jedním z projevů plasticity nervového systému. Plasticita je obecnou vlastností nervového systému a nejvýraznější je v časném období života. Komplikované vztahy jednotlivých oblastí mozku se vyvíjejí na základě jak genetických informací, tak vlivů zevního prostředí..
Nervové buňky mají dán potenciál plastických změn ve své genetické výbavě. V období vývoje je proto mozek schopen velmi rozsáhlých anatomických i funkčních změn. V dospělosti v určitém rozsahu tato schopnost přetrvává. Vývoj mozku nezávisí pouze na biologických daných skutečnostech a genetických informacích, nýbrž podstatným faktorem je okolní prostředí organismu se svými stimuly. Pokud je okolní prostředí člověka z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k senzorické deprivaci. Při současné nedostatku pohybu hovoříme o senzomotorické deprivaci. Prof. A. Fröhlich hovoří v této souvislosti o vzniku sekundárních poškozeních intelektu na základě masivní podnětové a pohybové deprivace. Lidé nacházející se v kritických situacích (onemocnění, úraz, vrozené mentální či somatické postižení) jsou omezeni ve svých pohybových schopnostech a aktivitách. Hospitalizace ještě umocňuje jejich pohybový deficit (např. stálý monitoring, napojení na ventilátor, kontinuální aplikace infúzních roztoků, atd.). Stále stejné prostředí nemocničního pokoje a pohybová inaktivita má za následek podnětovou deprivaci.
Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nezákladnější (bazální) rovině lidské vnímání a komunikaci. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům tedy můžeme vnímat sebe sama a okolní svět. Aby se dítě zdárně vyvíjelo po narození, je odkázáno na trvalý přísun podnětů. Ten je předpokladem vývoje diferencovaných mozkových struktur. Kognitivní vývoj si nelze představit bez prodělané zkušenosti s pohybem. Kognitivní vývoj zahrnuje vnímání, myšlení, pozornost, rozvoj řeči a také doprovodných emocionálních a sociálních procesů. Je tedy potřeba poskytnout a umožnit i dítěti s vrozeným postižením dostatek pohybových zkušeností. Totéž platí v ošetřovatelské péči ve vztahu k dospělým klientům. Mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových dráhách ve více svých regionech a to mu dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Kontinuální stimulace smyslových orgánů dle konceptu Bazální stimulace umožňuje vznik nových dendritických spojení v mozku a novou neuronální organizaci v jeho určitých regionech.
Tuto skutečnost lze využít v péči o postižené klienty, ale také o pacienty po traumatických či jiných postiženích mozku. Podpora vnímání spočívá v podpoře reprodukce paměťových stop z dřívějších vývojových fází. Předpokladem je poskytnutí dostatku adekvátních podnětů, aby mohlo dojít k budování neuronálních struktur. Podněty, které v péči poskytujeme musí být vhodně a individuálně strukturované. Péče dle principů Bazální stimulace redukuje stres a podněcuje vlastní vývoj klienta.
Techniky konceptu vyžadují kontinuální trénink a musí být především správně provedeny, abychom dosáhli terapeutického cíle. Proto mohou techniky aplikovat do péče jen absolventi certifikovaných kurzů Bazální stimulace.
Vaše případné dotazy ke konceptu Bazální stimulace budou zodpovězeny na e-mailové adrese: institut@bazalni-stimulace.cz.
Desetiletá holčička šla ze školy přímo do kroužku. Byl leden a všude se nacházela spousta ledu a sněhu. Jedna ledová kra se utrhla z třípatrového domu a zřítila se na chodník na procházející holčičku. Dívka byla převezena na Anesteziologicko-resuscitační oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě s diagnozou těžké polytrauma, kterému vévodí ruptura jater s hemorargickým šokem a mozkové krvácení.
Tým lékařů a sester bojoval o život této malé klientky. Po stabilizaci stavu vyvstala otázka, jaký bude dále stav vědomí dítěte. Dítě se nacházelo ve vigilním komatu. Tým sester a lékařů začal integrovat do péče koncept Bazální stimulace. Nejprve se uplatňovaly základní prvky konceptu, především somatická stimulace s orientací na plegickou stranu těla dítěte. Jednostranná plegie se vyvinula následkem krvácení do mozku. Od druhého dne hospitalizace byla u dítěte přítomna matka. Zpočátku byla velmi vyděšená, bála se přiblížit k dítěti nebo se ho dotknout. Postupně ve spolupráci s kolektivem lékařů a sester se maminka adaptovala na prostředí i přístroje kolem. Začínala s pomocí sester s dítětem komunikovat, dotýkat se ho. Postupně byla týmem ošetřujících integrována do péče, účastnila se koupelí svého dítěte, stimulovala dceru na plegické straně těla a trávila u lůžka denně 10 hodin. Postupně byly do péče přidávány nástavbové prvky konceptu, a sice stimulace sluchová, hmatová, čichová a chuťová. Optická stimulace se uplatnila později. Jako auditivní stimuly s cílem aktivizovat paměťové stopy byly zařazeny prvky sluchové stimulace. Pacientce se pouštěly oblíbené nahrávky, pohádky, nahrávky hlasů celé rodiny, vzkazy kamarádů ze školy. Děti s paní učitelkou ji nahrály říkanky, vtipy, písničky. Maminka přinesla také kazetu s Harry Potterem a také ji příběh předčítala z knihy. Pacientka mohla být 38. den po přijetí přeložena na Kliniku dětské neurologie. Dítě bylo k tomuto dni komunikativní, živé i v motorickém projevu. K údivu týmu pečujícího o malou klientku byla stimulovaná plegická strana těla motoricky aktivnější než nepostižená strana.
Po popuštění byla holčička několikrát navštívit tým lékařů a sester a v roce 2005 se přišla ukázat také na historicky 1. národní kongres Bazální stimulace ve Frýdku-Místku. Díky stimulace somatické, auditivní, optické, čichové a chuťové s také integraci maminky do péče byla ovlivněna plasticita mozkové tkáně a vegetativní stav přešel do stavu plného vědomí.
Toliko případ z naší nemocnice......
Můžu poslat skripta, učebnici, cokoli - teda pokud mi to vrátíte, tak nevidím problém....plus klidně rady...dělala jsme to 10let na neurochirurgické JIP a dětském ARO
Tohle je úvod a trocha objasnění, co vlastně tento koncept znamená. Vzhledem k charakteru těchto stránek si dovolím tuto metodu aplikovat na děti a to nejen postižené, v komatech či s vývojovými vadami, ale také jinak "zdravé" děti dočasně umístěné do nemocnic.....