Která věta vás dokáže vytočit?

malá pláče - a nemá hlad??? (jé, ještě , že jste mi to připomněli, mě by to vůbec nenapadlo a asi bych jí nechala vyhladovět 😠 )

babička se mě pravidelně při koupání(když jsme u mamky) ptá a ještě budeš kojit? (babi, po koupání před spinkáním kojím VŽDYCKY!!!)
Manžel - co jí je? (já jsem ji jenom navíc porodila, jinak to máme stejné, žádné radary nemám 😠 )
Po porodu - moje mamka - Malá je celá ty, kdyžs byla miminko..... tchýně - jé to je celý František (manžel)

A tak dál... 😀

Zrovna včera jsme se s manželem na tohle téma bavili, tak se hned přidám 🙂

Rok a půl jsem nemohla otěhotnět, už jsme měli po svatbě a tou dobou mě nejvíc vytáčela otázka "Tak co, už?"

Asi od 8.měsíce těhotenství: "Už to máš za pár, co? Už se ti to blíží."

Po porodu: "Kojíš?" Já teda kojím, jsem za to moc ráda, ale co je komu do toho? Kdybych nekojila, tak mě ta otázka bude asi dost bolet, chápu, že si maminka může připadat jako krkavčí matka, když má říct, že nekojí.

Otázky babičky: "A nepomohlo by jí, kdybys jí to bříško něčim namazala, když jí tak trápí?" Jak to mám vědět jestli by jí to nepomohlo?
A k tomu spadají všechny otázky na které si v duchu odpovídám "Jak to mám sakra asi tak vědět?"

Jsem v sestem mesici a nejcastejsi otazka me tchyne je: " Tak kolik si uz pribrala?" Za poslendi tydny se me pta snad obden a jeste k tomu mi vybravi o tech, ktere pribraly pouze 4 kila a zustaly ny 4 kilech nebo jedna, ktera porodila 3,5 kg kluka a pribrala pouze 8 kilo. Uz toho mam plne zuby 😒

P.S. do tehle chvile jsem pribrala 3 kila 🙂 ( ze by cista zavist? 🙂 )

Než jsem otěhotněla : Tak co už jsi těhotná ?
V těhotenství : Kolik jsi přibrala, měla by si jíst za dva.
Po porodu : Kojíš ? Kojila jsem,ale dávala už jsem i příkrm. Musíš kojit, to je to nejdůležitější, co pro své dítě můžeš udělat 😝
Nebolí ho něco, Nebude mu zima ....... Klasika co zmínily holky přede mnou 😀 Vidím, že všude je to stejné 😀

přidávám se k větě: tak co mamino? brr nesnáším a potom další od tchýně: a musíš odpočívat a šetřit se a nebudeš už pak s miminkem hrát házenou,že ne? uaaa 😀

teď 2 měsíce po porodu mě nejvíce vytáčí, tak co kdy bude sestřička 😝 😝 😝

V posledním (třetím) těhotenství se mě VŠICHNI ptali: tak co, bude to holka? (měly jsme už 2 kluky). A když jsem řekla, NE bude to zase kluk, tak mě vytáčelo jak to okomentovali: Áááále, však to nevadí, hlavně ať jsou zdraví ....(jako kdyby byl třetí kluk nějaká pohroma 😀 )

osloveni mamin(k)o od lidi jejichz matka nejsem 😝

(sice to neni otazka ale vytaci me to do bela)

Mamka kdyz prisla do obyvaku v pulce nebo ke konci filmu a pta se: " O cem to je? " 😀

Fakt jsem se zasmála některým příspěvkům, ale vím, že to není příjemné. Taky mám pár perel, které mi připravuje tchýně a máma ☹((
Máma: "Podívej na ni, jak dudlá ten dudlík, ta má žízeň jako trám, jenže dneska je móda nedat dítěti napít" Odpověď: Mami, jsou jí dva měsíce, plně ji kojím a dudlík se to jmenuje proto, že se to dudlá!!!!
Máma: "Verunko, nejsi počůraná??? Otázka padne během prvních pěti vteřin, co ji vidí! Odpověď: Mami, není počůraná, teď jsem ji přebalovala" Máma: (čmuchá) "No, já nevím, já něco cítím!!!
Tchýně: "Verunko, půjdeš na nočník?" Verunka jde na nočník, vstane, sedne, vstane. Tchýně ji křečovitě drží na nočníku, Verunka chce vstát, tchýně ji obloží hračkama a přemlouvá ji k činnosti. Kdybych nezasáhla, sedí tam doteď. Její děti už na nočník "chodily" v půl roce, tak Verunka musí taky. Ano, maminky je tam dávaly, nějakým záhadným způsobem je tam držely dvě hodiny a dítě se pak stejně počůralo jinde ☹
Drahoušek stojící u otevřené lednice: "Kde je to máslo (a jiné pochutiny)? Odpověď: V dolní přihrádce" Drahoušek: "tady není" Naštvaně zavře lednici, vezme něco jiného, jdu do lednice já a hle - v dolní přihrádce se na mě přišlo podívat máslo, které se před Petrem schovávalo na tajném místě... Místo toho, aby se sehnul a opravdu se podíval, tak řekne, že to tam není. Ale to snad má každej chlap....
Otázek na výživu bych tu mohla vysázet snad stovky, jsem jimi obtěžována denně a někdy mám sto chutí říct jim, ať jdou všichni do háje. Naposledy mi byl vytknut Brumík. Prý má hodně konzervantů a éček. Doporučení znělo: "Dej jí tatranku, tu už může!!!

zítra mám termín porodu, takže hitparádu momentálně vede otázka:
neporodila jsi už? / kdy budeš rodit?
případně konstatování:
no jo, už ti kleslo břicho, dneska mají být bouřky, večer to bude. apod.

na druhém místě po dnešním dni:
miláčku, kde máme papírovou pásku? / nabíječku do mobilu? / kam patří tahle pánvička? ...

všeobecně miluju chytré věty typu "počkej, až...." a nevyžádané rady.

"A prečo si si to mimčo naplánovala na koniec leta?" O bábo som sa snažila v kuse osem rokov a pýtajúca sa to vedela... 😀

otázka: "už seš vdaná"?
odpověď: "ne, nejsem"
otázka: "ale chlapa máš,ne?" 😕

v devátém měsíci těhotenství:
- jak se ti daří?

po porodu:
- kojíš?

a momentálně je aktuální konstatování:
- si ho rozmazlíš, když ho pořád chováš....
už jsem si řekla, že pokud mi zase tohle někdo řekne, už mu ji asi vypálím....

Kojíš? (jedna paní se k tomu ještě zeptala - a plně? 😅 )

a taky miluju - no to naše malá to měla tak a tak... 😠

no a jinak od manžela - Jindři, kdepak máme... ???

Holky, mluvíte mi všechny z duše 😀 Manžel je v pohodě, ale ty návštěvy... 🙄

Naše holčička má dudák a slyším: Jejda, oni tě šidí, oni tě chtějí ošidit dudlíkem, místo co by tě nakrmili, ti na tebe jsou oškliví... (malá má 4,5 kg, kojím každé dvě hodiny a nikdy ne méně než 20 minut, mléko jí teče i nosem.... - proč bych jí pak nedala dudlík když brečí)
Pak Klárce taky - když je neklidná - dávám ruce podél těla do zavinovačky, aby s nima nešermovala a neškrábala se, a to zase slyším, proč jí svazuju, chudinku, a zase mluví jen na ni tak, abych to slyšela - Jé, oni tě svazují, chudinko, nemůžeš si hrát s ručičkama (už jste viděli novorozence si hrát?) 😕 Naopak je s rukama u těla klidná. Podotýkám že jsem novorozenecká sestra - tak by to mohla pochopit že nepotřebuju sekýrovat, co s malou dělám špatně 🙄

Tak hodně sil a pevné nervy s radílky. 😀

😀 😀 😀 Sem se pobavila, též přišpěju 😀 😀 😀

Před porodem (všeobecně, většinou v práci lidi):
1) Kolik si přibrala? (zajímavé, ale na tohle se ptá snad každý 😅 )
2) Téda, nemáš tam dvojčata?? (měla sem trošku "větší" břicho, ale co je jim do toho?)
3) V kolikátém si? (řeknu týden 😎 ) a kdy máš termín? Po srovnání a spočítání na prstech do 9ti jim to prostě nevychází 😝
4) Bojíš se porodu? (kua!!! A ještě začnou vyprávět svoje porody a pak řeknnou - jéé, tě tady děsím, co? 😅)

Po porodu:
1) A ta nejhlavnější: "Já sem to říkal/la, že budeš rodit na dovolené!! Že tam nemáš jezdit

Jinak manžel perlil párkrát a to sem počítala do 10ti 😀
1) Nemá hlad? (stejně jako tu x holek psalo, malé jsem před 5ti minutama odendala od prsa 😀 po půl hodině vydatného sání)
2) A nemůžeš ho ustrojit až po kojení? ( 😅) .. si jako myslí, že ho jako strojím pomalu, či naschvál před jídlem po přebalení??
3) NEšlo by to po tmě? (když sem si rozsvítila malou lampičku abych viděla na přebalování a kojení, spal s námi podruhé v ložnici) 😠 😠 😠
4) Nepotřebuje "něco"? (v noci čekám chvilku, jestli brečí jen když tlačí prda, nebo už se budí hlady)

Pak to jsou takové ty všeobecné od různých lidí a příbuzných:
1) Co to máš v pusince, teda, ty ostudo, dudáka, jo?? Oni tě takhle šidí?
2) Vždyť ještě hledá mámo, ty mu nedáš najíst..
3) To by se mi taky nelíbilo kdyby mi někdo svázal takhle ruce k tělíčku..

Uáááá 😅 😀 😀 😀

Tak kolem malé věty typu... není jí zima? nemá hlad? 😝

Od manžela oznámení, když se vrátí z nákupu... to neměli, ptal sem se i prodavačky 😎 ! (následně zjišťuji, že nepřinesl např. smetanu, jablka, pomazánkové máslo).
A taky... nevíš, kde mám..., nemůžu to najít?! 🙄 😀

V těhu před porodem
to čekáš dvojčata ne?
a kdy to bude?

po porodu
kojíš?

náštěva prababi
1. Nemá hlad( ne nemá před půl hodinou jedla)¨
2. není jí zima ( né není, není studená)
3. není počuráná a nebo pokaděná ( ne není)
já nevím moje dítě to asi není.

Manžel
jen přijde domů co je na oběd jako bych nemělana starosti celej den nic jiného než jeho oběd 😀

už od té doby, co jsem porodila, tak " tož kdy se pustíte do holčičky? 😠

No dámy, já řvu smíchy! Ale hlavně se mi vybavují všechny tyhle pitomé otázky, které jsem také slyšela xkrát a vytočily mne do běla. U nás nejvíce perlí manželova babička, naposledy mne rozzuřila až k slzám..tak uvádím jen některé z jejích výroků:
Jak můžete mít u děcka psy? (bydlíme v bytě na vsi)
Ta vaše vesnice je tak zanedbaná (no já za to asi můžu)
Nech psy přes noc v autě (je tam -20)
Kdy budete mít druhé dítě? (zatím je dost času) Nikdy neříkej nikdy...
(čekáme druhé dítě) A to bylo omylem nebo jste to plánovali? (po třech letech manželství a dvou letech jejích otázek, kdy už bude druhé)
Ty pořádně nejíš, co se ti narodí za mrzáka? (druhý takový, jakého už máme)
Ona je Kopcová... (já jsem jim holku jen porodila, tím veškěrá má účast v jejím životě zkončila)
Ať na toho psa nesahá..ten pes ji pokouše, shodí, zalehne... (nesnáží psy a nedokáže přenést přes srdce, že já mám dokonce 2)
Vy jí vůbec nic nedopřejete (sladkosti, šlehačku, kila čokolády, slazené pití)
Ona je jak trestanec jen o čisté vodě (holka od mala nic jiného nepije a ani jí to nechutná)
Pořádně ji obleč, ať zas není nemocná
Ona má z toho psa vyrážku, není alergická? To byste je museli dát pryč
Dej jí na svačinu řízek, nic nejedla (měla housku se šunkou a půl kila jahod) ..Jahody nejsou jídlo (a co to teda je)
Ona už zase pije, není nemocná (ne, jen má dobrý pitný režim)
Proč jí dáváš na noc plínu (aby Vám nepochcala postel)
Celou noc kašlala, dala jsem jí do láhve léčivý čaj (pozor, tohle je fakt perla! kašlala, protože v pokoji bylo přetopeno a suchý vzduch a pokaždé, když jsem otevřela okno, ona okamžitě přišla z vedlejší ložnice a to okno zase zavřela. A ten čaj...to byl heřmánkový čaj s medem a s cibulí! Holka do rána nevypila ani lok, ráno řvala žízní a my se divili, proč brečí, když má plnou lahev. Tak to manžel ochutnal a málem se poblil. Ta láhev smrděla, nešla vymít a po návratu od babičky jsme ji museli vyhodit, protože se z ní malá už pořádně nechtěla napít.)
Vy jste na ni strašne zlí, já jsem na kluky (mažel a tchán) nikdy ani hlas nezvýšila a biti nebyli taky vůbec (jo a taky to podle toho vypadá)

No mohla bych pokračovat do nekonečna, otvírá se mi kudla v kapse, jen si na ni vzpomenu. Ještě, že bydlí 350 km daleko a já tam jezdím jen párkrát do roka
😝

v těhotentví:doufám,že budeš kojit.(manžel)
:nemohli by jsme ty věci pro malýho koupit,až se narodí a budem vědět jakou má velikost?(naprosto vážně,manžel)
nyní:máma říkala,že je ještě malej aby byl bez plen,mám mu jí dát?(manžel,malýmu jsou dva roky)
:to sice není otázka,ale vytočí mě to,když mě malej flákne že se mi votočí kousavý do zadu,tchýně ho obhajuje slovy:je chudinka ještě miminko a neví co dělá 😠 ---když malýmu vařim mrkvičku a brambůrek v naději,že aspo
ń jednou bude mít zdravý jídlo,přijdu ke tchnýni a on tlačí párek:jé doufám že ti nevadí že jsem mu dala párek?on měl na něj chuť 😠

Super téma a jak čtu, máme snad všechny stejnou tchýni 😀 .
Po narození třetí dcery mě tchýně vytáčela, proč jsem ji dala takové divné jméno 😠 .
Nyní neustéle poslouchám jaká je hubená, nechápe, že každé dítě je jiné a existují i bezfaldíkové děti 😠 .
A MM mě vytáčí otázkou "kde to je?" , po půl roce v novém bytě neví, kde jsou ručníky, utěrky, krémy, mýdla .....atd 😠 .

Před porodem:
"Tak už to máte za pár, co...?" (Byla jsem v sedmém měsíci.) "Aha, takže čekáte dvojčata."
"To bude kluk!" (Odpověď, že čekám holku). "Takže čekáte dvojčata?"
"Jestli budeš pořád jen ležet, tak ti ochabnou svaly a to dítě nikdy neporodíš." (Komentář k povinnému klidu kvůli riziku předčasného porodu.)
"To tvrdnutí břicha máš z multivitamínu Centrum, teď ho taky jím a taky mi to dělá." (Rada, jak na tvrdnutí břicha od netěhotné.")

Po porodu:
"Pojdte si sednout." (Spolucestující v autobusu při pohledu na mé břicho.)
"Musis kojit." (Od zeny, ktera sve deti prakticky nekojila).
"Oslad ji ten caj medem."
"Tani, to bych nejedla, takovy blivajz." (Komentar nad nejakym zeleninovym prikrmem nevalne chuti. Jenze co chcete sestimesicnimu diteti dat? Steak rare, kaviar a šampus?)
"Kolik vážíte/Kolik máte zubů/Už chodíte na nočník?" (Aneb nesnáším plurálek.)
"Co jsi celý den doma dělala?" (Po návratu z práce hádejte od koho 🙂.)

osmej den prenasim.... a posledni dobou mne vytaci otazky typu... tak co? uz rodis? jeste vcelku, jo? a kdy budes jako rodit? jak se citis? to je ten malej hodne zlobivej, kdyz se mu nechce ven... 😠

a nebo taky kdyz mi tchyne rekne, koukej uz neco delat aby si porodila 😠 😲 😠

mě vytáčí přítel větou: taky bych byl rád s malou doma..to bysme si užili. 😀 😀 😀 😝

jé já bych to taky udělal (když už mám uklizené, převlečené či jiné práce)máš si říct, a když si řeknu, jééé toho je tolik, co mám dělat dřív 😀
tchýně, ty jsi tlustoučkej
a ostaní, co vlastně už děláte (zda už umíme chodit , lozit apod.)samozřejmně neděláme nic,
je rozmazlenej, je jen s tebou (hlavně, že se všichni můužou přetrhnout aby byli s náma 😀 )za to si můžeš sama

Při naordinování tabletek pro udržení plodu (hrozil potrat) a nařízeném klidu od známé:"Nějak to přeháníš s tím odpočinkem, těhotenství není přece nemoc, nemůžeš se tak pozorovat."

Od manžela při naservírování jakéhokoliv jídla:" A to se jí jako jak?" 😅

😀 😀 😀 bavím se. Fajn forma úlevy od otravných vět. Mě nějvíc točí tchýně. Něco z jejího repertoáru:

Jé, to má zase ale krááásnééé kalhotky. To má nové, že? (opakuje to při každé návštěvě, zahrnuje i rok staré věci). Sama nám natahala od příbuzných šílené hadry, které jsme ji vrátili - ona přijala se slovy - no což, asi máte toho dost, že? (Kyselý obličej jak šťovík). Možná, kdybych ji prcka navlíkla do těch modelů, tak bych neposlouchala, že má opět něco nového....

(asi ve třech měsících, kdy čaj vůbec nepil) - a dáváš mu do čaje med nebo cukr? A do mlíka mu dáváš smetanu? Na mou otázku, jestli to tak dělala ona, řekla - ne.

(ve třech týdnech) - a nechcete přijít na oslavu k nám domů? (mělo tam být asi dvanáct lidí v jejich 3kk).

(ve čtyřech měsících) - a kdy mi ho konečně necháte u nás přes noc? ....A co ti tady dělají, řekni mi, jak ti ubližují...(na to jsem ji řekla - no co by, máme ho rádi)...

Prostě tchýně. JInak manžel je v pohodě. Jen mě občas totálně rozžhaví do běla otázky, kde je podmětem zájmeno - Kde to je? (netuším co, o čem mluví). Začně o něčem mluvit, a já netuším, co má na mysli. Nebo - otevře lednici a ptá se, kde máme máslo?..To je fakt na ránu 😠