Mám nenormální strach o dítě od začátku těhotenství

aviv
11. čer 2009

Chtěla jsem se zeptat, zda někdo má podobný pocit jako já. Od okamžiku, co jsem zjistila, že jsem těhotná jsem se hrozně změnila: jsem najednou strašně přecitlivělá. Myslela jsem, že to přejde, ale řekla bych, že je to čím dál tím horší. Mám hrozný strach o dceru, které je 13 měsíců : když někde čtu o úrazech, bojím se, že se jí něco stane, když o nemocech, bojím se, že vážně onemocní. A pokud slyším nějaký příběh o dětech se špatným koncem okamžitě u toho brečím. Nedávno jsme viděla nějaký pořad o dětské onkologii a od té doby na to musím pořád mysleta ty nemocné děti pořád vidím před očima a brečím. Přitom dřív mě takovéhle příběhy nechávaly v klidu, prostě mě děti nedojímaly, ani jsem vlastně svoje dítě moc nechtěla, to na mě přišlo až po třicítce.Teď už bych bez dcery nedokázala být, jenže :namísto abych se radovala, že mám krásnou zdravou holčičku tak mám pořád nějaké obavy. Myslíte, že to přejde ? Samosebou nejsem smutná pořád, ale jsou chvíle, kdy to na mě přijde a začnu klidně bez důvodu brečet, jen si přečtu něco smutného. S manželem chceme ještě jedno dítě, ale se snažením chci ještě tak rok počkat, tak třeba s druhým miminkem budu uvolněnější. Říkám si, že jsem neměla s těhotenstvím tak dlouho otálet- kdybych měla dítě o deset let dřív, byla bych asi úplně jiná. Omlouvám se za ten román, nějak jsem se potřebovala trochu vypovídat, kamarádkám ani rodičům ani manželovi se svěřit nemůžu, řekli bych, že jsme blázen, že si nevážím toho co mám, protože opravdu nemám ke smutku žádný důvod.

bera28
6. lis 2009

Senja, rozhodně zkus vyhledat odborníka, tohle fakt není normální. A nemáš se za co stydět, důležité je, že ti pomůže. Vždyť ty se z malého vůbec neraduješ! A jaký on bude mít u tebe příklad? Vždyť se to na něj přenáší. Strach o dítě je samozřejmý, ale ne přehnaný! To pak z toho života nic není.

eliotka
6. lis 2009

senja: pozor, pozor, aby to nebyla poporodní depka. Ségra ji měla skoro rok od porodu. Takže není nemožné, aby se něco takového přihodilo i tobě. Být tebou, radši bych se s někým poradila.
Není to katastrofa, ale máš černé myšlenky a ty by se mohly dále prohlubovat. Šup k psychologovi či psychiatrovi.

samsa
15. črc 2012

Ahoj oživuju staré téma. Poslední dobou bojuju taky se strachem o děti. Mám dvě děti 5 let a 2 roky. Myslím, že je přirozené se bát o dítě, ale od té doby, co starší začala chodit do školky, tak je pořád nemocná. A poslední dobou zjišťuju, že když některá něco chytne, stačí, aby začala pokašlávat, tak začnu mít bolení žaludku, začnu se třepat a hrozně se bojím, co z toho zase bude. Kolikrát brečím i kvůli blbé rýmě. Nosí domů běžné věci jako rýmy, kašle, občas laryngitida, což je nepříjemné, protože se dusí, 2x zápal plic, střevní virózy. V noci, když jsou děti nemocné, nemůžu spát a pořád je kontroluju. Teď starší dcera bojuje s nějakým střevním šmejdem, už týden má průjem, teď už i krvavý, hrozně zhubla, byla jsem s ní u dr. i na pohotovosti, prý to musíme vydržet, až to skončí, ale já mám nervy nadranc, hrozně se bojím, co jí je, nemůžu jíst, spát, dost jsem zhubla, brečím, prostě nevím, jestli tenhle strach je ještě normální. Když jsou děti zdravé, tak jsem v pohodě. Přijde mi, že jsem si vypěstovala fobii z nemocí.