Máme odejít z Prahy. Co myslíte vy?

maruschko. děkuji moc za citlivou odpověd.

Holky, věc se má u nás tak, že manžel mi dnes řekl, že dokud se nezavede v práci tak, že bud emít dost peněž, do pozemku nepůjde. Řekl, že by rád počkal i 5 let.
Z Prahy prý nechce a bál se mi to říct.

Konečné rozhidnutí (jeho, ale já se musím přizpůsobit, prtože vím, že s mm nehnu) je, že zatím se stěhovat nebudeme.

Je mi to moc líto, byl to můj sen a světlý bod.

Jak se mám vyrovnat s tím, že se mi zbortil sen a domeček nebude? Že budu s maým smrdět v bytě u křižovatek? ☹ Co myslíte?

Holčiny....

Ještě vám chci říct, že si připadám jako v divným snu.
Poté, co jsem chtěla odejít z Prahy (ale s dojezdem max půl hoďky k rodičům, v jejich blízkoti máme doktory a tak), celá rodina včetně rodiny z MM strany, mne označila za blázna! Rodiče MM mne nikdy neměli moc rádi a teď jim tohle nahrálo do karet. Obě rodiny mému MM stěhování tak snadno rozmluvili. A on se nechal.

Víte, já se v životě vždycky řídila citem a taky jsem byla šťastná a téměř vždy mi vyšlo vše, co jsem chtěla.
Někdy jsem udělala věc, která se zdála bláznivá, ale to jen v prvopočátku, poté se ukázalo, že to bylo správné (třeba jsem ze dne na den odešla z nemocnice, z práce, protože jsem věděla, že být tam o den dýl, zhroutím se. Hubla jsem, byla chodící troska fyzicky - služby a služby, nespala jse, nebyl čas na jídlo - i psychicky - viděla jsem, jak umírají děti. Proto jsem zkrátka odešla ze dne na den a našla si klidnou práci v jeslích.
Pak jsem jednoho dne odjela a žila 3 měs v Itálii - ale to proto, že jsem chtěla pracovat za víc peněz a najít si pronájem, osamostatnit se od rodičů - což přesně vyšlo)
Všechno toto se vždy třeba mým rodičům zdálo šílené, ale mne to v životě vždy posunulo dál, vnitřně jsem rostla a byla šťastná.

No a teď cítím, že máme odejít z Prahy. Ne třeba hned, ale pomalu na tom začít pracovat. Cítím to a vím, že to je správné.
Nemůžu se srovnat s tím, že to tak nebude. 😔

Jak jiné to je, když nejsem svobodná holka, která se může rozhodnout sama a světe pos... se. 😉

Nejednou už to tak lehce nejde a já poprvé v životě musím jít proti svému vnitřnímu přesvědčení, proti vnitřnímu hlasu.

Cítím z toho rozpor a není mi dobře. Smutno, zklamaně, unaveně.

Nevím, co s tím, holčiny... ☹

Je manželství o bourání snů? Myslela jsem, že ne. Najednou se bojím, co bude dál, protože MM z Prahy nechce a nevěřím, že za pár let změní názor. A kdo ví, co bude za pár let. Já cítím, že teď, teď je vhodná doba.

Vždyť nejsme bez peněz, máme byt odhadnutý na 4 mega...

Nevím, jak se srovnat. 😔

Mikulko, manžel a rodina je takovej "zarytej" Pražák, pro kterýho je opustit Prahu (kamkoliv) totálně nepředstavitelný? Nemyslím to nijak negativně, ale takový lidi prostě znám a upřímně mi to přijde hooodně obtížný je "vystěhovat," aby byli spokojení. Přestože názorově stojím zcela na tvé straně.

Myslím si, že manželství by nemělo být o bourání snů, i když pár nějakých nedůležitých jsme asi pro partnera obětovali každý. Průšvih je ale v tom, pokud každý má svůj sen, který je pro něj opravdu důležitý, ale ty sny jsou zcela protikladné. Pak je otázka, jestli jeden ustoupí zcela (zůstanete v Praze a nešťastná budeš ty nebo odejdete úplně pryč a nešťastný bude on) nebo zkusíte najít nějaký kompromis (já nevím, třeba nějakou okrajovou část Prahy, to jsou takové vesnice v Praze, třeba manžel je z Dolních Měcholup a to je víska 1500 obyvatel s rybníčkem na návsi a lesíkem za barákem, přitom pořád Praha).

Každopádně to opravdu chce mluvit, mluvit a mluvit, vyjadřovat svoje pocity a vysvětlovat, proč to jak cítím. Já vím, že ses od něj dozvěděla něco, co jsi určitě nechtěla slyšet, ale přijde mi to od něj fér a docela pokrok, že nahlas a upřímně řekl, jak to cítí on. Rozhodně mi to přijde lepší než situace před časem, kdy ti navenek kýval, že s tebou souhlasí, ale nehnul pro to prstem a ty jsi cítila, že ve skutečnosti cítí něco jiného. Dalším problémem jsou rodiče, já bych je v téhle chvíli asi zkusila od vyjadřování se k tomuhle problému zcela odříznout, protože to si musíte vyřešit vy dva. A možná to zabere dost času.

Moc držím palce! 🙂

len, díky za citlivý názor. Máš velkou pravdu.

🙂

Je to bohužel tak, rodiče jsou úplně zarytí Pražáci a jejich představa je, že ač budeme 15 km od Prahy (a já vybírala takové lokality), znamená to: nemožnost najít lék. péče, kluk nebude moci chodit do školky, ani do školy, já nenajdu práci. BUdeme odříznuti od světa.

😠 😒
Když sem jim vysvětlila, že práci by mne nenapadlo heldat jinde, než v Praze, a že školky jsou všude - vždyť bychom byli vždy u nějakého městečka, nebo že se prostě dá jezdit do Prahy, když je to za humny, stejně nechápali. Prý: Vše, co je i 1 km za Prahou je vesnice! A pak: A proč teda jdeš z Prahy, když sem budeš za vším jezdit?

Mně už nebavilo opakovat pořád svoje argumenty. 😒

MM to vymyslel tak, že bychom koupili půdu, udělali místnost navíc a zároven byt kompletně předělali tak, abychom měli kuchyň, kluk svůj pokoj atd. Celá ta sranda nás finančně vyjde stejně, jako bychom koupili pozemek.
S tím rozdílem, že se budeme muset tak na 4 měs. vystěhovat (kam?) včetně všech věcí.
No a pak za pár let by možná MM uvažoval o tom, že bychom se přestěhovali. Ale neříká to jen tak, teď?

A pokud ne, říkám si ale proč to dělat? Proč toto podstupovat? Proč si brát hypotéku, stěhovat se, stavit půdu, nervy, čas, energie. Proč, když bychom další nervy se stavbou měli podstupovat za pár let znovu? Proč mít nervy 2x? A dostaneme hypotéku pak i na pozemek a barák, než prodáme byt?

Navíc, proč zůstávat na místě, kde nejsem šťastná? Kde mne ubíjí nejen prostředí, ale i to, že o patro níž bydlí moji rodiče, vedle ve vchodu rodiče MM?
Vědí o všem, pletou se do všeho, všechny hádky jsou vždy kvůli jedněm, nebo druhým rodičům! Svátky, Vánoce - vše trávíme s nimi, protože jsou blízko a MM by nedokázal jim říct, že s nimi nebudeme (to je další náš zdroj hádek).
Asi jsem chtěla utéct i od nich.

😔 Protože hlídání od rodičů MM není - za 17. měs. byli 2x venku.
Moji rodiče mi pomáhali v šestinedělí, pak už ne. Vyjímečně jde táta s malým ven, když potřebuju něco nutně zařídit. Většinou ale už po hodině volá, abych se vrátila, protože - je mu zima (tátovi), vedro, chce se mu na wc, má hlad apod.

Sice mi teď slibují, jak mi budou malýho vyzvedávat ze školky a jak budou pomáhat. Ale bude to tak? Nebo mne chtějí jen uchlácholit, protože si nedovedou představit, že by jim odešla dcera pryč?

Já prostě nevím, jak z toho.
Kupovat pozemek ted nebudeme. To je dané.
Půda a vše kolem - bohužel stejně vše kolem toho budu opět zařozovat já! MM zatím nezařídil v životě nic. V6dy je vše na mně. S malým dítětem nevím, jak to vše zvládnu, mám z toho strach.

V případě koupě pozemku by to bylo tak: letos koupit pozemek na hypotéku
př. rok prodat byt a nechat si postavit dům. Zdá se mi to jednodušší. Nebo jsem zaslepená? Zase převažuje můj cit, který říká, že tady zkrátka nemám zůstat, že musím pryč?

Nečetla jsem celé.
Ale Mikulko, co se přestěhovat jen v Praze, na nějaké klidnější místo?

Osobně bych z Prahy taky nešla, tedy šla pouze v případě, že by nás manžel bez problému uživil a já nemusela chodit do práce. Už takhle si nedovedu představit, jak jednou budeme řešit školku a školu, abychom se nějak poprali s provozní dobou.

Moje sestra bydlí mimo Prahu a musím říct, že je to šílená logistika, aby si s dětma poradili. Stačí jen vyzvedávání ze školky a školy a to nemluvím o tom, že občas jedou na anglinu nebo nějaký tanečky, karate apod. Má štěstí, že bydlí s našima rodičema ve stejném domě, takže to jakž takže pytlíkují hlavně díky tomu, že náš otec je strojvedoucí a má dost volno. Každý musí mít auto, jinak je to nemyslitelné.

My bydlíme sice v bytě, ale v klidném místě, přírodu u nosu (Krčák, Hostivař, Milíčov) a já bych neměnila.

len, taky jsem myslela na takový kompromis, že bychom se přestěhovali na okraj Prahy, ale MM - a tp je další rozdílnost názorů - moc nechce jít od rodičů. 😝
Nevidí, že se kvůli nim stále hádáme, že vlastně jinak by hádky nebyli... V tom se bohužel taky neshodneme.

A já začala propadat panice - sakra, vybrala jsem si správného chlapa? Vždyt v touhách a snech jsme každý jinde. Lze, aby dva lidé byli spolu, když vítí oba něco jiného, láká je něco jiného, když se neshodnou v tak zásadní věci jako KDE BUDOU ŹÍT, JAKÉ PROSTŘEDÍ DAJÍ SVÉMU SYNOVI?

Kdybychom byli svobodní, čert to vem. Ale já to chtěla udělat pro našeho malého.

Ó, jak jsem si představovala zahradu a tam zvířata a jak jsem o tom vyprávěla mýmu synovi a mý kočce (že bude mít i ona kamarády, chlupatý).

A pak...

Když jsem projížděla ty pozemky... a viděla, jak tam běhaj kluci na hřišti - ve věku od 4 do 14 let, jak jsou šťastní! Mám pocit, že tady v Praze tohle nevidím. Děti jsou někde zabření na kroužcích, nebo doma u PC.

A je mi líto, že tenhle poci, názor, se mnou prostě MM nesdílí. 😔

Mikulko, mám pocit, že ten problém se asi rýsuje trochu jinde než jen v odejít/ neodejít z Prahy. Protože pokud je to o tom odejít/ neodejít od rodičů, přijde mi to horší. Já osobně zastávám názor, že soužití s jedněma nebo druhýma rodičema až na naprosté výjimky prostě nemůže dělat dobrotu, byť jsou sebehodnější (což ti vaši asi nejsou). My bydlíme od jedněch rodičů cca 15 km, druzí jsou přes celou Prahu a osobně mi to tak vyhovuje mnohem víc, než kdybych je měla blíž 😒 A to je mám ráda a vídáme se pravidelně.

Ale asi je pekelně těžký přesvědčit někoho, kdo v tom vyrůstal a přijde mu to normální (radši než jít před spaním na pořádnou procházku si pustit PC), že existují i jiné varianty, které jsou pro dítě jednoznačně lepší.

Přijde mi (to je teď jen můj osobní názor), že by možná stálo za to, akusit zapátrat právě někde na okraji Prahy, třeba už po postaveném domku - ukázat mu na konkrétním příkladu, že je tam výborná dopravní dostupnost vč. všech výhod Prahy, škola školka i kroužky, je to stále Praha, ale přitom je za domem les a louka, kde si děti můžou bez starosti hrát a dýchat aspoň trochu čistší vzduch... Prostě kompromis, ale zkusila bych najít nějaký konkrétní příklad 😉

Já svého Pražáka z Prahy vystěhovala velice snadno, ale u nás to bylo tím, že já zdědila malý byt a on neměl nic, tehdy oba studenti, takže možnost společného bydlení (a pravidelného sexu, ho podezřívám 😀 ) zvysoka převážilavšechna potenciální negativa útěku z našeho hlavního města 😉 Ale jak jsem psala, on stejně bydlel na okraji, dosnes si z něj dělám legraci, že naše městečko je daleko civilizovanější než ty jeho Měcholupy 😀

len a ty o takovém místě v Praze víš?
Ale stejně si myslím, že když to bude na druhém konci Phy, budeme jezdit s malým k dr. do Dejvic a za našima, vyjde to časově nastejno, jako když budeme jezdit z Roztok, Kladna atd. Ach jo.

len: a to, že je problém jinde myslíš to, že asi hlavní gro je odejít od rodičů, nebo jak jsi to myslela?

😅

Mikulko, já Prahu moc neznám, ale momentálně mě napadají právě takové "vesnice" jako třeba Dolní Měcholupy, Dubeč, Dubeček, směrem k nám třeba na Suchdole je klid...

No, tak nějak, já si fakt myslím, že značnou část té "neplechy" napáchali právě rodiče a taky to, že si do toho od nich chlap nechá tolik kecat 😒

mikulka pozri sa..ak chceš odísť a je to tvoja túžba, cieľ a sen-pracuj na tom. Také isté právo máš povedať rozhodné slovo, ako tvoj manžel-o nič väčšie, o nič menšie..
Ak má on nejaký problém s tým, že je naviazaný na rodičov, treba sa s ním porozprávať-v každom prípade. Treba si vysvetliť, kto je dôležitejší v jeho živote-pevne si stanoviť priority.
Mne sa zdá a vidí, že ono je to celé len o tvojom manželovi a o tom, čo povie on, jeho rodičia, jeho rodina. Nemôžeš sa tváriť, že to pre teba skončilo, lebo v jeho rodine žijú milión % lokálpatrioti, ktorí by ani za ten živý svet neodišli z Prahy..

Ak má teba a tvojho synčeka rád, musí pochopiť, že jednoducho život nie je len o praktických a racionálnych veciach ako sú cena na naftu, ak prejdeš o 10 km viac, že to nie je tom, že máš obchody a krúžky pre decká na každom kroku a že nikde inde nenájde šancu na kvalitnú školu a voľnočasové aktivity pre syna len v Prahe. Obchody, kaviarne, reštaurácie a život existujú aj za hranicami Prahy...... Nie je to ani o tvojich a jeho rodičoch, rodine, kamarátoch. Ak vás majú radi, dokážu obetovať tých 30 minút na cestovanie a prídu k vám. Život je aj o radostiach, obyčajných veciach..

Mne sa viac-menej zdá, že tam úraduje skôr jeho rodina a ich fóbia z toho, že by niekedy v živote museli vytiahnuť päty z megapolisu menom skvelá Praha..

Ale tu treba len rozprávať, hľadať riešenia, kompromisy, plánovať krátku budúcnosť a nedávať si ciele, že raz za niekoľko rokov kúpime...Musí vidieť, že ty chceš a nie si psychicky chorá, keď máš predstavu odsťahovať sa. Veď teba si zobral za ženu, nie jeho mamu, sestru, tetu a ešte neviem koho..Nenechaj sa tlačiť k múru, ani sa nenechaj odpísať tvrdením, že je to nereálne.. 😉 😉 😉 😉 😉

Okrem toho, sú to vaše plány, peniaze, investovaný čas na prerábanie, kúpu, atď...Nikto z rodiny teda nemá právo sa do toho čo i len trocha starať....Až ti niekto podá 10 miliónov a povie ti, tu máš a kúp si dom v Prahe-tak potom pohoda..Ale ak majú len chytré reči bez konca, tak si ich môžu strčiť za klobúk..

Prepáč, že som zvolila taký ostrý tón, ale je mi trocha ľúto, že ťa takto odpísali.. 😵 😉 😉 😉 😉

ja ziju s 3 letou dceru v centru a nevim, mne ani ji to fakt nevadi, ano vyblbne se kazdej druhej vikend u babicky mezi slepicema a psama, ale tady proste zijeme jinak. Mne se fakt nezda, ze bych ji tim kazila detstvi, spis ji dam daleko vic moznosti a to nejen ji,ale take nam....

maruschka: děkuji za podporu! Dala jsi mi naději, že bych to ještě neměla vzdát.
Včera jsem si (vlastně i díky tobě) promluvila s MM.
Dohodli jsme se, že si necháme udělat rozpočet na tu případnou rekonstrukci bytu s půdou, a podle toho se rozhodneme, zda do toho jít. Kdyby to skutečně vyšlo téměř stejně jako pozemek, asi bychom do toho nešli.
Takže naděje na pozemek je. 😉

Ale kdyby to fin. vyšlo dobře, pak bych se ani já nebránila koupě půdy - zhodnotit tím byt a pak to prodat.
Muselo by se vše stačit, než půjde malý do školy, abychom ho nebrali ze školi.

krosti: to víš, že malé nekazíš dětství! Vždyť si přírody užije dost u babiče. A pokud jsi spokojená ty, pak malá taky, vnímá to z tebe. Takže to je pohoda. 🙂

miku, no super, tak uvidite, jak to nakonec dopadne. Puda je dobrej napad 😉

školy 😅

Ahoj Mikulko,

jsem ráda, že jste si s manželem vše vyříkali 😵 Prolítla jsem letmo diskuzi....
Já jsem taky rodilý pražák, do 23 let jsem žila na Kačerově přímo u metra, do centra 12 min.metrem, vše u nosu, pak jsem poznala manžela, který rekostruoval domek po dědovi na Pze východ, je to už Pha východ, ale je to hned za Horníma Počernicema.Vůbec jsem neměla problém jít na "vesnici" a teď jsem za to moc ráda, když máme prcka!!!!!
Ono taky důležité je ta dostupnost do práce, k lékařům apod..
Je pravda, že máme s manželem každý své auto a kamkoliv se přepravujeme, tak jedině autem.Autobus sem jezdí, ale málokrát za den(jezdí na metro Černý most), vlak jezdí už líp a na Masaryčku..ale stejnak tím autem je to prostě rychlejší a pohodlnější...
Co se týká školek a školy, tak u nás je to mnohme lepší, než leckde v Pze, školky máme 3 a školy dvě!!!!!Starosta je super a snaží se stále se přizpůsobovat narůstajícímu počtu obyvatel a samozřejmě i dětí!!!!Kroužků pro děti je tu taky mnoho, dětská hřiště tři, kluci chodí na fotbal, tenis, je tu výuka bruslení....
Četla jsem na začátku, ty lokality...dle své zkušenosti se vyjádřím k Pze západ i východ...mám byt u Karlštejna, lokalita přímo úžasná, krajina nádherná, je to balzám na duši, ale dostupnost šílená, na Baradovském mostě neustálé kolony, takže cesta tam trvá někdy i hodinu, ač bez kolon jen 20 min.Měla jsem tam jít bydlet, ale nakonec jsem poznala manžel a šla na druhý konec 😀 a jsem teď moc ráda!!!!!
Praha východ - musím říct, že za těch 6 let, co tu jsem, jsem stála v nějaké koloně tak 2x, kvůli bouračce, jinak cesta po Jižní spojce úplně v pohodě 😎 Ale na druhou stranu ta krajina je tu šílená 😖 samá rovina, nic hezkého..ale to už musí každý posoudit dle sebe, co je pro něj prioritní 😉

kim: tak to máte hezké, že je vše tak blízko 😉
Já myslím, že když jde člověk z Prahy, kolonám do Prahy a pak zpět domů se nevyhne. My taky máme dvě auta (teda jedno služební), oba jsme řidiči, tak to by neměl být problém.

A vy jste přímo kde?

Mně pořád dost láká něco k té Praze 6 Dejvice, tedy Roztoky či něco v blízkosti Kladna.

Jinak jsme tu dnes měli odhadce na tu půdu a zděsil se, za jak vysokou cenu nám to chtějí prodat. Prý má cenu tam sotva půlky. Udělá oficiální odhad a jsem zvědavá, zda ti naši páprdové tady, s tou cenou něco udělají. Jinak by to bylo bláznivé to za to kupovat. 😖

Ono jde o to, odkud a kam se dojíždí. Já třeba studovala v Dejvicích a bydlela v Roztokách a ve škole jsem byla z domu za dvacet minut, na rozdíl od spolužáků, který bydleli na druhým konci Prahy a trvalo jim to přes hodinu...

len: No přesně. Já bych ráda vše směřovala na tu Prahu 6, kde dětskou dr., MM práci, obě naše rodiny, taky moji ségru. Když bych našla něco blíž třeba k Čerňáku a Praze 4, pak bych musela přes celou Prahu a tudíž by mne cesta vyšla na hodinu a půl.

Tak fakt zkus ty Roztoky, Suchdol, Horoměřice, popř. na trati pak třeba Libčice... Kolem Kladna to neznám, tam třeba zase poradí někdo jinej 😉

Mikul, odkud jsme máš v IP 😉
jj jak píše len, záleží hodně na tom, kam budete dojíždět za prací!!!!!!!
Mě se teda okolí Kralup taky moc nelíbí, ale zase ta krajina je pořád hezčí než tady to naše rovinatý brandýsko 😉 kolegyně bydlí v Libčicích a je spokojená 😉 vlak má 3 min.od baráku a taky jezdí na Masaryčku(asi 20min.) takže to se dá!!!!!!
Horoměřice taky znám, je tam můj spolužák a taky je to tam fajn, akorát už ty pozemky budou trochu dražší než třeba ty Libčice!!!

Jééé, koukám na ty Libčice, to by s emi líbilo, to je hodně blízko 🙂

Ahojda, já už se z Prahy těším, jsem tu 8 let, ale uvnitř jsem maloměšťák. S manželem jsme se dohodli, že z Prahy půjdem. Ale zatím nespěcháme, hledáme práci, bydlení, nic nás netlačí.... Jen mě tam na Šumavu táhne ta vůůůůně, vítr, voda ..... 😵

Ahoj, osobně bych v Praze bydlet nechtěla, mám namysli teda centrum a ty rušnější části. Ale nějaký pražský okraj bych si k bydlení představit uměla, ať už v bytě, nebo baráčku.
Sama jsem vyrostla na vesnici (25km od Prahy) a pět minut od menšího města a "venkovskej" život teda není zas taková pohoda 😝 . I když vesnice má ideální vlakové spojení, tak stejně vlastně pořád jezdíte a jezdíte... ať už do školy, na větší nákupy, do knihovny, do kina, do práce atd. 😅 . Můžete leda furt nasávat tu přírodu, kochat se lesy, řekou a lézt na skály 😀 . Taky dost otročíte na baráku, když máte novej, chvilku naštěstí vydrží. A další lahůdka je způsob topení, ale to se nechci rozepisovat 😝 .

ahoj mikulko - nečetla jsem zas moc důkladně od chvíle kdy sem psala naposled,ale jsem ráda,že manžel řekl konečně svuj názor,i když je spíš takový jaký jsi asi slyšet nechtěla. Dvakrát do hypotéky bych asi já nešla. Musím přiznat ,že moc nerozumím lidem,kteří si na hypotéku pořídí byt,splatí ji ,vezmou si další a koupí pozemek a postaví dům. Mě to přijde divné,pořád bejt zadlužený.
Také mě pobavil názor rodičů,že vše co je za Prahou je vesnice,tak to nestojí za řeč.Jjako kdyby mimo Prahu nebyl kvalitní život.?Mě naopak přijde pnohem hodnotnější,než v ní. Jak už sem psala jsem rodilá pražanda žijící devět let na vesnici a světe div se,šla odešla jsem z Prahy kvůli práci. Ale u mě je ten rozdíl, já byla sama,bez závazků,to je pak všechno mnohem jednodušší,ale to ty jistě chápeš,sama jsi si uměla v životě poradit jak sem četla. A manželství, to je kompromis.Sny plnit jsou,ale třeba mnohem pomaleji než jsme byli zviklí za svobodna. 😉 A na Prahu se teď dívám mnohem realičtěji než když sem tam žila.
Zábava,kultura vše je tam mnohem dražší,doprava drahá,parkování aut na palici. Čeho snad lituju ,že jsem musela odejít od své stávající lékařky,ale i u nás "na vesnici" máme doktory stejně kvalitní 🙂 .jen si na ně hůř zvikám 🙂.
Ale jsi i máma a ta musí uvažovat i co si žádá dítě. Ve školách jsou kroužky v dostatečném množství,aspoň tady u nás a jak jsi tu jednou psala stejně si myslím,že to rodiče s kroužkama moc přeháněj.
Doprava je tu pro pražáka komplikovanější,ale jak píšeš jste oba řidiči a to je výhoda. A navíc nestěhovali by jste se lán světa 😉 . Já jsem tomu názoru od rodičů musela fakt zasmát i to jak se táta tvuj urazil. Promiň,já to nemyslím zle,ale mě to prostě přišlo od nich hrozně malicherné. 🙂

a omlouvám se za hrubky 🙂 😉

mikulko, no vida.. jestli bydlíte s oběma rodiči takhle u sebe, tak to musí být opravdu pošušňáníčko. No a pro ně je to nepřijatelné, ztratili by kontrolu. To není sice váš problém, ale manžela asi trochu jo, když vidím, jak se k tomu staví.

Máš auto k dispozici přes den? Jediná možnost.. sbalíš věci, dítě a odjedeš si na čistější místa v Praze (i když ta cesta je pošušňáníčko). Chtělo by to v tom případě pořídit i navigaci.

Pozemky kolem Prahy jsou pěkně drahé, v Praze ještě víc, byť jde o pražské vesnice. Ale pěkné je to směrem na Beroun a směrem na Slapy, Karlštejnsko. Takže třeba Zbraslav a okolí a přes řeku Dolní Měcholupy a okolí (já neznám názvy všech vesnic). Ze Zbraslavi (a okolí) to máš na Anděl deset patnáct minut, staví se tam piblíž teda obchvat, takže to chce se podívat, kudy vede. Až to dostavěj, tak kolony směrem do Prahy ubydou (poleví problém s kamiony na Barrandově atd.).

brego, no to je ono.. vůně, vítr, voda... vs. jedy, prach, smrad a bordel. Však taky každý pátek a neděli máme na silnicích problém. To když Pražáci odjíždějí na chalupy, za rodinou, do klidu a v neděli se zas vracejí 😝 😀

Ono pokud je ta vesnice na dobrém vlakovém spojení, jako třeba směr Černošice, Řevnice nebo Říčany, Benešov - tak se to dá a je to v pohodě.
Mám dvě kamarádky, které bydlí na vesnici, obě odešly z Prahy, protože si postavili dům a zrovna odvařené z toho teda nejsou 😅 Dětem dělají v jednom kuse taxikáře - vozí je do školky, do školy, ze školky, ze školy, jedno na kroužek a pak zpátky, druhé na kroužek a zpátky, tráví spoustu času v autě. A budou je takhle vozit i až budou větší, protože vlak prostě není. Další věc je, že když chtějí jít třeba do divadla, tak to znamená dojet do Prahy pro babičku nebo paní na hlídání a když se vrátí z divadla, tak ji zase odvézt domů 😅
Manželé obou pracují v Praze a do práce vyjíždějí v 6 ráno, protože později už je zácpa a neprojedou 😅 Večer se vrací zase až po odpolední špičce.