Mezi nebem a zemí, pokec pro všechny s otevřenou myslí

To ano, naprosto souhlasím. Zvířata jsou čistá jako malinké děti, zvíře může zkazit jen člověk ☹
Janusko, ona i třeba taková kravička má nádherný pohled a ty oči... 😵
Vem si co dělají ptáčci před deštěm, ještě ani nemusí pršet a oni už tak zvláštně cvrlikají. Když se člověk naučí tu jejich řeč, dost se z toho dá poznat. Já se tak těším, až se odstěhujeme do domečku a já zase uslyším ten jejich zpěv. Nikdy bych si nemyslela, že mi tohle bude chybět.

Taky jakoby "vic" slysim prirodu...a kolikrat mi prijde, ze to neni nejveselejsi zvuk....jdu uspavat ,dondu pozdeji 😉

Já jí teď právě neslyším, slyším jen auta. Ale z domečku z okna uvidím i pasoucí se srnky. To bude nádhera!

Tak, malicka spi....

K tem autum...taky je slysim 😀 ...a slysim i zvuky ostatni-ty rusive, hadajici se sousedy, triskani pod okny sklinkama(to chvalim-trideni odpadu 😀 ), atd., posledni dobou mi vadi hlasita hudba, tv a radio jaksi mijim...si fakt pripadam jako exot...

Ty media vseobecne, no....kolik z nich nam rika pravdu?!

Naposledy me rozesmala zprava o boruvkach....hezky pruhledne "vymysleno"....bych rekla nedomysleno...je to fakt, ze lidi nici prirodu, kdyz si jdou do chranenych uzemi urvat par kilo boruvek.....

Neverim mediim, at uz casopis, tv....je to vse jen o sledovanosti a kupovanosti....jak plytke.

No média jsou zlo. Jako neříkám, že úplná neinformovanost je taky dobrá, ale když ti jeden den přinesou podrobné informace o masakru na střední škole v USA, tak kolika odstrkovaným a šikanovaným puberťákům zablikají očička že ten co to udělal byl taky "nikdo" a teď je děsně slavnej a že teda nespáchají sebevraždu někde v tichu, ale ukážou ostatním, že budou litovat jak se k nim chovali. Nebo úplně rostu u zpráv, kde ukazují, jakou mají zloději novou a jednoduchou metodu vloupávání do bytů.... Jako co to je???? 🙄

No a o manipulativnosti médií se snad ani nebudu vyjadřovat... Když ono je to tak strašně jednoduché, stačí vystříhat nebo vypíchnout pár slov co někdo řekl a je z toho naprosto jiná informace.

Hovory s nenarozeným miminkem (1.)

Že život plodu v děloze ovlivňují takové věci, jako je nálada maminky, druh pojídané potravy či např. hlasitý poslech hudby už nám dnes zvláštní ani nepřijde. Že však právě v děloze matky probíhá ono 9 měsíční rozlučovací období s oním světem a přípravka na vypuštění do života našeho, materiálního, se leckdy stále zdráháme uvěřit. Honza Havelka je typ člověka, který se snaží nabité teoretické poznatky z oblasti duchovna ihned aplikovat v praxi až téměř s vědeckou zarputilostí. Možná proto, možná z hecu, možná ze snahy porozumět svému dítěti ještě před narozením navázal on a jeho manželka Květa Havenková se svým očekávaným potomkem channelový kontakt. Respektive nejen že ještě před narozením, dokonce před zplozením. Kontakt se zdařil, ale odpovědi budoucího chlapečka Josefa, alias Bobeše měly hlavu i patu a prozradily nejen Havelkovým leccos užitečného či zajímavého. Díky pochopení rodiny Havelkovy proto můžeme seznámit se závěry "pokusu" i čtenáře Osudu a hlavně budoucí maminky, pro které má tento článek možná zcela praktický význam.

Nejdříve si tedy řekněme, co je to channeling. Channeling je ve světě rozšířená telepatická komunikace s vyššími duchovními silami tj. nadvědomím (intuicí) a vyššími duchy tvořícími hierarchický systém od člověka až k Absolutnu. Využívají ho kartářky, jasnovidci a někteří duchovně založení lidé. U nás se jej lze učit např. v kursech Modré Alfy.

Předejme tedy již slovo osvícenému tatínkovi očekávaného miminka a jeho zápiskům ze "seancí" s právě reinkarnovanou dušičkou.....

Co Bobeš prozradil o své minulosti

V minulém životě žil a umřel jako chudé dítě v jakémsi velkoměstě asi v Bangladéši. Rodiče byli chudí a měli tolik dětí, že když jedno z nich onemocnělo jakousi běžnou infekční chorobou, všimli si toho, až když umíralo. Orientální životní prostředí mu proto k srdci nijak nepřirostlo. Záměrně si zvolil k tomuto současnému vtělení úplně jiné prostředí. Čechy a nás jako rodiče si vybral proto, aby si v tomto životě užil komfort. (Jak rád bych tuto nenápadnou informaci sdělil všem těm nespokojencům, kteří opravdu věří, že tady málem už nemáme co jíst... Poslouchejte lidé dobře, z kosmického hlediska tady máme komfort!) První doteky komfortu pocítil Bobeš už v tom, že jeho maminka může jíst dostatek mléčných výrobků. Bobeš se toho nemohl prvních několik měsíců nabažit a maminka se pořád musela cpát samými jogurty.
Pochopitelně jsme vyzvídali, jestli se vzájemně z nějakých předchozích životů neznáme. Bobeš se tvářil, že ho toto téma nezajímá, a po čase se ukázalo proč.
Na kurzu auditingu (jakási sborka a rozborka myšlenek, pocitů a obav, pozn. aut.) se Květa přiznala, že se bojí porodu. Naši učitelé jí vyzvali, ať si živě představí nejhorší možnou variantu, které se bojí nejvíc, a Květa s úzkostí popisovala svůj strach z vykrvácení. Od tohoto strachu se pak odvinul audit, ve kterém ten strach Květě za zvýšených bezpečnostních opatření opatrně vyhojili. Při tom vyšel na světlo minulý život, ve kterém Květa skutečně na následky vykrvácení po porodu zemřela, a jejím tehdejším dítětem byl právě Bobeš.
Samozřejmě jsme se pak Bobeše vyptávali, je-li to pravda a proč nám to zatajil. Bobeš (který se už čím dál víc projevuje jako dítě) přiznal, že je to pravda a že ji skutečně zatajil. V tehdejším životě měl hodně velkou hlavu, což mohlo být příčinou mámina vykrvácení. A v tomto životě prý má hlavu zrovna tak velkou. Bál se tento příběh mámě připomenout proto, aby po něm náhodou nechtěla, aby si svou hlavu zmenšil – to prý by se teď už zařizovalo velice obtížně.

4. 7. 1998 – O neopakovatelnosti

Více než týden jsme se k hovorům s Bobešem nedostali. Když jsem se to snažil dnes ráno napravit a pozval jsem si konečně zase Bobeše k sobě do mentální pracovny, byl už docela uražený. Tlumočím jeho sdělení přímou řečí:

„Proč jste si objednávali miminko, když se mu vůbec nevěnujete? Vaše dospělé starosti jsou vám přednější než já. Potřebuji vaši pozornosti mnohem víc, než mi jí teď dáváte. Už jsem hodně vtělený, ztrácím výhled do vesmíru a tady v břiše už se docela nudím.
Mámo, jsi těhotná poprvé a možná také naposled v životě. Za pár měsíců ti vyjdu z břicha a už nikdy se tam nevrátím. Víc si užívej našeho bezprostředního kontaktu, který je zcela neopakovatelný. Táto, ty už o té neopakovatelnosti víš víc, proč už jsi se mnou nemluvil takovou dobu? Na tento způsob komunikace už nám zbývají pouze necelé tři měsíce. Jsem rád, že o tom píšeš na Internetu, ale proč té možnosti komunikovat se mnou využíváš tak málo?
Chci vám znovu zdůraznit, že vaše snaha materiálně zabezpečit rodinu a naše hnízdo má v tuto chvíli smysl pro vás, ale ne pro mě. Není špatná, ale bylo by mi líto, kdybyste kvůli ní zanedbávali kontakt se mnou. Až se narodím, budu mít zpočátku „ustřižené dráty“ – z vašeho světa budu smyslově vnímat jen málo. Je mi doslova úplně jedno, budu-li ležet v peřinkách kytičkovaných či žlutých, ve špinavých hadrech, nebo v jesličkách na seně. Jediné, co budu po narození vnímat, bude vaše pozornost, a na té mi doslova záleží jako na ničem jiném na světě. (Při tom mi Bobeš promítl bez komentáře obraz eskymáckého miminka v iglů, zabaleného do mastných a smrdutých kožešin. Svítí se tam čadivým plamínkem, teplota na bodu mrazu, venku je třicet pod nulou; zatímco dospělý civilizovaný evropan by se v takovém prostředí zalknul špínou, zimou a puchem, miminko leží mámě v náručí a je zcela spokojené.)

Vaše civilizační návyky jsou jenom nedůležitým místním folklórem. Jejich zachovávání má smysl pro vás, nikoliv pro mě. V této části civilizovaného světa se pravidelně věnuje větší pozornost věcem pro dítě, než samotnému dítěti, a tím je tento váš folklór dokonce dětem nebezpečný. Znovu opakuji, že péče o věci pro dítě je důležitá jenom pro rodiče. Pro dítě je důležitá pouze pozornost věnovaná jemu samotnému.

Život plyne jako řeka a rodina po ní pluje jako kývající se lodička. Okamžiky, společně strávené na lodičce, jsou neopakovatelné. Není důležitý jen cíl plavby, důležitější je společně strávený čas. Vy, moji rodiče, příliš mnoho tohoto drahocenného času trávíte řešením vašich pozemských dospělých starostí. Plavba lodičkou je především příležitost prožívat lásku, i tato příležitost jednoho dne skončí. Rád bych vás oba naučil víc si užívat přítomného okamžiku, stráveného společně. Mějte mě víc rádi, získáme tím všichni tři.“

8. 7. 1998 – Jak vidí Boha

O víkendu se seance s Bobešem zúčastnil můj zbožný bratr Jirka. Jeho evangelické víře působí naše čarování určité teologické problémy. Přesto byl statečný a aktivně přispěl do seance originální otázkou: „Bobeši, jak vidíš Boha?“
Následovala překvapivá reakce – Bobeš se (ústy Květy) nejprve usedavě rozplakal, protože si všimnul, že Boha už vlastně vůbec nevidí:

„Tohle nám nikdo neřekl, na tohle nás před naším výsadkem nikdo nepřipravil! Pravda je, že jsme se na to ani neptali, protože nás prostě nenapadlo, že vůbec možné ztratit Boha z dohledu. Ale já ho už opravdu nevidím!
Pozemské prostředí je jakoby pod mrakem. Nad mraky svítí slunce pořád, ale pod mraky je trvale šero. A vidím některé lidi, jak se jakoby snaží ty mraky nad sebou rozhrnovat, a zároveň teď začínám přesně vidět, jak to funguje.

Lidé mají obrazně možnost použít k rozhrnování mraků tyče, které dosáhnou skoro až do nebe. Jenže každý si může rozhrnovat pouze své mraky sám nad sebou. Pokud se někdo pokusí rozhrnovat svému bližnímu a nakloní své tyče k jeho mrakům, i tento malý náklon tyčí způsobí, že už do nebe nedosáhnou. Ani vaši guruové nemají moc rozhánět za vás vaše mraky, mohou vás pouze postavit do latě a přimět vás samotné k energičtějšímu rozhrnování na povel.

Ve světě odkud přicházím, je Bůh jedním jediným centrálním zdrojem světla a energie. V pozemském světě je jeho obrazem řada náboženství, mezi nimiž nejsou principiální rozdíly. Vtělující se děti poznávají, že náboženství je pozemskou alternativou vidění Boha, a proto mohou bez problémů přijmout náboženství té země, do které se narodili. Vidím nějaké své kamarády, jak se narodili do muslimského světa a proto přijmou Islám.

Donedávna měl Bobeš výhled do celého vesmíru, což jsem mu docela záviděl. Tak na tebe synu také došlo; možná ti pomůže vědomí, že ani my Boha nevidíme, a věz, že i nám je to upřímně líto. Vítáme tě tedy na palubě společné lodi – a slibujeme, že se budeme snažit tvůj stesk po Bohu utěšovat. V každém případě ho budeme s tebou sdílet.

Hovory s nenarozeným miminkem (2.)

V prvním díle jsme se dozvěděli jak a proč navázali Havelkovi kontakt se svým tehdy ještě nenarozeným miminkem. Dnes vám přinášíme další postřehy z tohoto pozoruhodného experimentu.....

O poslání:

Znovu jsme se Bobeše vyptávali na jeho poslání v tomto životě, a Bobeš pravil:
„Nemám žádné konkrétní poslání, nepřicházím do tohoto života s žádným rozdělaným projektem. Ve světě nenarozených dětí mají některé děti obrazně v rukou všelijaké přístroje – vynálezy, které přinášejí na svět. Jiné projevují výrazný talent a odhodlání pokračovat v jeho rozvíjení. Já nic takového nemám, přicházím na svět s prázdnýma rukama a jsem za to rád, cítím to jako svobodu. Líbí se mi výtvarno, ale nemám konkrétní úkol, mohu být čímkoliv, akorát tuším, že nebudu mudrcem, knihovníkem ani knihomolem. Budu tím týpkem, který dodatečně o svém životě říká – čím vším jsem byl, tím byl jsem rád“.

O taj-či:

Květa ráda tančí taj-či, neboli ráda tajčí. (Dodatečně si Květa přála dodat, že cvičí taj-či podle Patricie Tervinové, čili podle Al-Huanga.) Bobeš se o tom vyjádřil takto:
„Taj-či je nádherné, prožívám to mámo s tebou, cítím při tom lítací extázi, bleděmodrou elektřinu. Přál bych si, abys se mnou tajčila častěji, protože v tvém břiše si to mohu užít lépe, než až budu venku. V břiše se cítím být v centru všech energií, které tebou procházejí a opravdu se mi to hodně líbí. Prudké změny polohy mi vůbec nevadí, protože pokud jsem v břiše, mám ještě vypnuté centrum pro rovnováhu, zatím mě nemusíš nijak šetřit. Až budu na světě, centrum pro rovnováhu se mi začne zapínat. Pak už by mi takové prudké tajčení nedělalo dobře, kdybys mě třeba při tom měla v nosiči na břiše. Pak už se mnou tajči jen opatrně, nebo mě nechej jen tak ležet a dívat se na tebe. V každém případě nám tajčení velmi svědčí a jsem ti za něj vděčný.“
Dodatečně měla Květa pocit kontaktu s „duchem taj-či“, který jí poradil, ať tajčí i před porodem, i s porodními bolestmi, ať tajčí do poslední chvíle co to půjde – a Bobeš tuto radu ze srdce schválil.

O telepatii mezi dospělými lidmi:

Květa se ptala Bobeše, jak vidí možnost, že bychom my, jako jeho rodiče, dělali channeling mezi sebou navzájem, čili nacvičovali vzájemnou telepatii. Bobeš poskytl velmi zajímavou informaci:
„Chanelling a telepatie jsou komunikační spojení, při kterých se principielně nedá lhát. Proto to teď funguje například se mnou, který se budu učit lhát teprve mnohem později. Jenže vy dospělí lžete rádi a často, a proto jste si zvolili komunikaci slovní, ve které se lhát dá.“
Květa se zeptala, kdybychom rozvinuli telepatii a přestali lhát, jestli bychom unesli i ty obsahy, které si teď navzájem skrýváme, tj. o kterých si v postatě z ohleduplnosti navzájem lžeme. Bobeš pokračoval:
„To musí jít opačně – napřed přestat lhát, pak přijde telepatie automaticky. Jenže přestat lhát neznamená začít pouštět bez cenzury na své bližní i ty obsahy, které je mohou zranit. Tím je to právě tak obtížné. To, že vám dospělým lidem nefunguje vzájemná telepatie, je úkaz zcela přirozený, protože tím se navzájem šetříte. Podmínkou telepatie totiž není jen vzájemná upřímnost, ale dosažení čistoty nejen v činech, nýbrž i v myšlenkách. Až bude vaše mysl tak čistá, že i ona přijme za svůj princip neubližování, lhaní odpadne samo sebou. Pak přijde sama sebou i telepatie.“

19. 7. 1998 – O domácích konfliktech a jiných radostech

„Velmi mě znepokojuje, když se mámo a táto hádáte. Velmi tím strádám, víc než si myslíte. Vlákna vašich vzájemných citů vytvářejí jakoby houpací síť, ve které ležím. Na pevnosti této citové sítě jsem proto bytostně závislý. Když se máte rádi, síť je pevná a já se v ní cítím dobře. Když se mezi vás dostane nelad, síť dostává trhliny a já se tím cítím ohrožen. Prosím, nehádejte se už, mějte na mě víc ohledů.“
Toto nám Bobeš sdělil už dávno. Včera jsem se na Květu utrhl, když už mě opět moc dlouho nechtěla pustit ke slovu. Byli jsme na vycházce po Radotíně s naším kamarádem, který se na toto moje utrhnutí zeptal Bobeše potom doma při channelingu. Bobeš pravil:
„Máma je vodní znamení, táta je ohnivé znamení. Z mého pohledu to vypadalo tak, že máma svým povídáním jakoby pramínkem vody vtekla do tátova ohniště a začala ho od kraje zhášet. Táta v sebeobraně vyšlehl větší plamen a vodu ze svého ohniště se zasyčením odpařil. Moc se mi to nelíbilo, oba při tom vynaložili kus své energie podle mě zcela zbytečně. Ale mou citovou síť to tentokrát nenarušilo, protože jejich nelad se tím vybil a dál se měli rádi. Mnohem víc mi vadí, když se na sebe táta s mámou zlobí dlouho.
Táto, ty se na mámu nezlob, že moc mluví, to je tou její vodní přirozeností. Voda je svou podstatou hlučná, všiml sis toho někdy? I ten nejmenší potůček totiž zurčí.“

Bobeši, nevíš proč se teď rodí tolik dětí s dyslexií a dysgrafií?
Vím. Takových dětí jsou desítky procent, ale dyslexie a dysgrafie nejsou žádné doopravdické nemoci. Je to normální vyrovnávací reakce na civilizaci, založenou pouze na rozumu, na levé hemisféře. Tyto děti mají nepatrně sníženou schopnost uplatnění rozumu, ale přitom jsou úplně v pořádku. Svou přirozeností budou dyslektické pomalu přesměrovávat celou pozemskou civilizaci směrem ke zdravějšímu prožívání i pravou hemisférou. První změny budou asi muset nastat ve školství a na tom není nic špatného.

Bobeši, jak poznáme, kdy se už budeš chtít narodit? Podle čeho se z tvého pohledu vlastně určuje okamžik porodu?
Okamžik porodu si neurčuju ani já, ani ho neurčuješ ty, mámo. Porod je proces, který nám jakoby startují shůry. Až mě nastartují k porodu, nebudu moci dělat nic jiného, než pracovat k porodu. Až tebe mámo nastartují k porodu, také nebudeš moci dělat nic jiného, než pracovat k porodu.
Já to mám o něco jednodušší, protože své vlastní nastartování bezpečně poznám hned. Ty mámo ale už nejsi v takovém souladu se svým tělem, a proto se o svém vlastním nastartování asi dozvíš až se zpožděním, z reakcí svého těla. Zvířecí matky a ženy přírodních národů jsou na tom v tomhle ohledu líp. Nezbývá nám, než si přát, aby mě i tebe nastartovali pokud možno současně. Pokud bude nablízku táta, tak možná malinko pomůže, když se bude pokoušet udržet se mnou spojení. Opakuji, že o svém nastartování k porodu budu mít určitě jasno, akorát nevím, jestli bude táta schopen tento údaj ode mě převzít, zvlášť vznikne-li kolem přípravy na porod nějaký shon a napětí.
Nebojte se, já mám v plánu být zdravý a nedělat žádné zbytečné komplikace. Myslím, že budu velký, silný a životaschopný chlapec, neočekával bych potíže.

Pořád nevím, mám-li si nechat při porodu píchnout epidurální anestezii. Dozvěděla jsem se, že při ní samovolně ochabují děložní stahy, proto se zároveň s ní píchá mámě i oxytocin či co, aby se stahy podpořily. Jak bys to chtěl ty, Bobeši?
Já bych to chtěl pokud možno bez chemie, to víš. Ale také mi záleží na tvé pohodě, protože tě mám rád a jsem na tobě závislý. Myslím, že látka z epidurální anestezie mé tělo vůbec nezasáhne. Spíš mám strach o tvé tělo, budou tě při tom píchat do páteře a to není nic příjemného. Protože se při tom bude jednat o tvé tělo a ne o moje, rozhodni si to sama, v tomto případě na mě nemusíš tolik brát ohledy.
Je to podobná situace, jako když jste se mě ptali, jestli budu chtít doma ležet s mámou v jedné posteli, nebo ležet v dětské postýlce a nechat mámu ležet s tátou. Samozřejmě bych raději ležel s mámou v jedné posteli, ale zároveň chápu, že by to asi bylo na úkor pohody rodičů. Pohoda rodičů je pro mě hodně důležitá, proto tohle rozhodnutí také nechávám na vás. Bude-li to pro vás pohodlnější, spěte spolu a mě dejte do postýlky. Bude-li to pro tebe, mámo, jistější, nech si při porodu píchnout epidurální anestezii. A nebojte se, že vám budu jinak nějak moc ustupovat, až mi na něčem bude hodně záležet, dám vám to vědět dost důrazně.

Bobeši, jaký jsi typ člověka?
Budu blonďatý chlapeček, trochu podobný svému strýci Kryštofovi. Až budu velký, budu se vyzařováním trochu podobat vašemu kamarádovi Marku Fišarovi (už je také na seznamu auditorů). Pro svoji blonďatost se bojím sluníčka, budu potřebovat sluneční brýle a chci mít na kočárku přimontovaný slunečník. Do jednoho roku svého věku se nechci opalovat. Zapamatujte si to – budu se bát sluníčka!

Vnímáš ještě nějaké neviditelné bytosti?
Trochu ano, občas si se mnou tady hrají všelijaká zvířátka a chůvičky, ale to jsou bytosti méně vyvinuté, než lidé. Také vnímám kocoura, jeho neviditelná bytost je nepoměrně větší, než jeho fyzické tělo, vidím ho normálně přes čtvrtinu místnosti. Kocour má silné teritoriální cítění, hodně to tady ovládá, ale naštěstí má slabý záměr a není zlý. Kocoura se nebudu bát ani jako miminko.

A vnímáš i bytosti našich rostlin?
Ano, každá rostlina má svou bytost.

Bobeši, jak teď vnímáš svět?

Dodatečně vzpomínané útržky Bobešových poznámek, které zatím nebyly zapsány:

Docela mě zlobí, když si mě voláte do chanellingu „jen tak mimochodem“ a nemáte připravené otázky, které by vás opravdu zajímaly, nemáte pro mě připravený žádný program.

Špatně se orientuji v čase. Když mi říkáte „dopoledne“, tak vám moc nerozumím, zatím nevím co to je.

O pánubohu se mi už povídat nechce, pokaždé mě rozesmutní, že už ho nevidím.

Každý člověk se mi jeví obrazně jako nějaká hmota nebo určitý předmět. Sám sebe vnímám jako bych byl hliněný hrneček.

Kocour zvracel ze žárlivosti. Táta míchal mlíčko s medem pro nějaké elfíky a kocoura to rozzlobilo, vyžebral sice na tátovi trochu medového mléka, ale pak se z té negace pozvracel v předsíni. Byl v tom kus kocouří pomsty tátovi.

Už se mi moc nelíbí, když ze mě taháte rozumy pro svou potřebu. Kromě toho mě občas nutíte dívat se za mé hranice a tím se mi narušuje „dosednutí do těla“ – zapomínání, které je přirozeným doprovodem mého vtělování. Zvykejte si na to, že jsem vaše dítě a že zcela očekávám, že naopak vy se budete zabývat mými potřebami

Už jsme tu dávno neměly být...

Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, jako děti narozené v 60-tých, 70-tých a 80-tých, letech vůbec neměly šanci přežít.

Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.

Neměli jsme žádné - pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.

Žádné pojistky na dveře a okna a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.

Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.

Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku.

Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhejma aniž by z toho někdo zemřel.

Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen aby jsme pak přišli na to že jsme zapomněli na brzdu.

Teprve po několika zakončení v pangejtu jsme ji domontovali.

Brzo ráno jsme si šli hrát ven, a přišli jsme domů až se venku rozsvítily lampy-a nikdo se nás nedovolával- žádnej mobil při ruce!

Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box- vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!

Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech.

Byly to úrazy a nikdo nebyl vinný - jen my!!

Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili
jsme se to překousnout.

Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).

I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.

Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domu k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme do vnitř a pletli se do řeči.

Někdo kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník.

Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici.

Tyto poslední 90-tá léta byla explozivní na nové nápady. My jsme měli volnost, fiasko, suxesy a odpovědnost - a naučili jsme se chovat se ke všemu a poradit si. A ty jsi jeden/a z nich.

Jani skvele...

Tanus...kde jsi????

jani skvelé!

http://www.transformace-vedomi.cz/

dlouho nic, ale ted mi prisla pod ruku lahudka 😉
Bohuzel jen pro anglicky hovorici....
jsou tam tri casti z deviti-zbytek jde vyhledat na youtube.com a verte mi, ze si to vyhledate....probouzejici film!

http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=9258

Verbalni trailer k filmu Nádherná zelená

😉 Jak by vypadala společnost, ve které lidé žijí v klidu a míru? Zatímco převládající počet sci-fi filmů i románů je katastrofických, tento francouzský film z roku 1996 to bere z opačného, tedy pozitivního konce: jak by vypadal život na planetě, kde se všichni respektují a mají rádi, a jak by vypadalo setkání člověka z téhle ideální společnosti se společností naší, současnou?Film začíná setkáním obyvatel jakési idylicky imaginární (nádherné, zelené) planety, jejíž obyvatelé, kteří se dožívají více jak 250 let, vzájemně si poskytují své výrobky, ale také se učí telepatii, mohou cestovat na jiné planety atd..V rámci nabídky cestování na jiné planety ale nikdo nechce na Zemi. Až žena jménem Milo se nabídne. Dostane „přenosem“ z mysli do mysli znalost všech jazyků, a octne se v Paříži.

První dojmy jsou očekávatelné: kašlající Milo objevuje naši (v tomto případě francouzskou) společnost a její (zlo)zvyky, zvrací po pokusu posvačit obloženou bagetu, a svou existencí způsobuje těm, které osloví, nebo s kterými se setká, jakýsi šok „probuzení“. Může se, je-li nohama ve vodě, domluvit se svými dětmi a přáteli na původní planetě atd.

Film (zkuste přes http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=9258) stojí za shlédnutí celý (a pokud spěcháte, pozorně si vychutnejte alespoň první část), zde nabídnu jen popis několik typických situací: ve čtvrté části filmu se Mila např. octne v porodnici („dobíjí se“ energeticky pouze tím, že drží v náručí novorozence). Arogantní přednosta kliniky je jí „vypnut“ (vytržen z obvyklých rutinních stylů chování, prozřel, a zjistil, jak byl zmanipulován a ovlivněn společenskými dogmaty a zvyky), a tak sestřičce, která za ním přijde a upozorňuje ho, že musí porodit další dvě děti, vysvětluje: „Ale já jsem nikdy neporodil žádné dítě. Já jsem jen dával injekce, monitoroval, prováděl císařské řezy, ale nikdy jsem neporodil žádné dítě…“ a pošle překvapenou sestřičku, ženu, aby pomohla s porody ona, umí to přece daleko lépe než on, muž…

Mila jde poté do jeho bytu přespat na balkóně, a muž mezitím hovoří se svou ženou: „Jsem idiot a hulvát. Jak jsem to žil? Vůbec jsem netušil, jak nádherná bytost je mou ženou… Proč jsi vlastně se mnou?“ A žena odpovídá (také pravdivě): „Pro peníze. Je to taková forma prostituce.“

Když ráno syn spustí z rádia hlasitě rock´n´ roll, Mila se neovladatelně třese do rytmu (tak velký vliv má hudba na „čistého“ a zdravého člověka!), a později dokáže, že umí „slyšet“ hudbu z cédéček bez přehrávače, rovnou. Bacha prý před mnoha sty lety vyslali na Zemi její lidé a on se nevrátil, právě tak jako před ním Ježíš.

V jedné scéně manželka porodníka ukazuje Mile věci z tašky. Rtěnka ji zaujala. Na co to je, ptá se ženy. No na rty. A proč? Abych se líbila. Komu? No všem. A kdo nemá rtěnku na rtech se nikomu nelíbí…? Když vidí fotky rodiny, diví se: „Tyhle nemá nikdo rád, protože nemají rtěnku na rtech?“

O tom, jak jsme nesnesitelně snadno podlehli té iluzi světa, kterou vyrábí náš mozek a především slova (jimiž jsme odsoudili zázraky života do role pouhých služebníků našich egoistických tužeb a potřeb, jakoby třeba fotosyntéza nebyla sama o sobě zázrakem), hovoří duchovní mistři a guruové a šamani tisíce let, ale protože naše současná zkušenost je docela jiná, a slova mají jiné významy a naše denní (zlo)zvyky už téměř neopravitelně vládnou našim životům a kulturám, jsme stále více hluší a splachovací… ale tohle je docela jiný případ: každý učitel ví, že musí hovořit jazykem těch, kterých chce předat nějaké poučení. Konfrontace imaginárního setkání ženy ze společnosti moudrých a rozumných bytostí s bytostmi našeho světa (o kterém téměř všichni víme, že není tím, ve kterém bychom rádi žili) přináší nepřetržitou řadu zjištění, že téměř všechno je u nás a s námi špatně. A vlastně zbytečně. Ale stále ještě opravitelně…

Na naší nádherné modré a zelené planetě je dost surovin a potravin pro všechny lidi. Přitom půlka nás denně hladoví. Každé partnerství muže a ženy je zázrak, přitom více jak půlka českých manželství se do pěti let rozvádí. Každá žena je vrozeně moudrá a dokonalá, přitom (jen kvůli slovním nedorozuměním!) jsou to z velké většiny právě (české) ženy, které podávají žádosti o rozvod. Každá dívka je (pro svého budoucího partnera) potenciální Bohyní a Matkou a Moudrou ženou, přitom české dívky jsou na třetím místě na světě v kouření nezletilých.

Tenhle film stojí za to shlédnout několikrát. A zapisovat si otázky, které člověka napadají. A zamyslet se. A zastydět jak na osobní, tak společenské rovině. A opakovat si, tak jako onen filmový pařížský přednosta porodnické kliniky: „To jsme ale idioti. Co to vyvádíme s planetou a svými životy?“ A inspirování pozitivním úmyslem filmu, měli bychom si opakovat: „Snad ještě není pozdě. Ještě je na mnoha místech nádherně zelená…“

plakala jsem....po shlednuti.

Takže já prodělávám jedno stěhování z Prahy do Východních Čech...veliká transformace. Zatím si nejsem tak jistá jak se s tím poprat, emocí je hafo. Takže Jan...očekávám IP...jsem blízko děvče a věř, že mám na tebe spadeno...už neunikneš!!! Babo jedna...su tady osamělááááá 😀 😀 😀

tanus...my taky transformujem!

Obyvak jsme seskrabali, napenetrovali, namalovali...ted doutiravam ten prach a jsem uplne ohne energy!

Jinak, jsi bliz a budem mit moznost jezdit na kaficko k sobe!

Bude IP, slibuju-jak se sklidnim a sednu...pusuju zatim!

Transformace jako takova 🙂 ...duchovni probouzeni

Fyzické potíže:

Dřívě prodělaná nějaká infekční nemoc (často různé druhy "únavového syndromu", EBV virózy)
Bolest a píchání v různých částech těla. Zejména pak v zádech, hrudi, ramenech. Je to výsledek změn na úrovni DNA a uvnitř vás se budí "kristovské energie".
Krvácení z nosu či změny v menstruačních cyklech. Vaše energetické tělo se ocitá ve větším tlaku, což způsobuje v úvodní fázi krvácení.
Nevolnosti. Pocit "je mi špatně od žaludku". Dochází k různým změnám v rotaci Země, jejím sklonu, různě kolísají i gravitační tlaky. Citliví jedinci to cítí.
Motání hlavy. Svět se s vámi najednou zhoupne, nebo se cítíte tak, jako byste právě vystoupili z kolotoče.
Neobvyklé spánkové vzorce. Často se probouzíte v noci mezi druhou a čtvrtou. V noci se toho s vámi děje a vy se prostě potřebujete jen na chvíli nadýchnout. Budou dny, kdy neusnete až do hluboké noci, budou dny, kdy se naopak budete budit velmi brzy. Budou často dny, kdy přes den budete úplně mrtví. Nebojte se jít si zdřímnout i přes den, hlavně odpoledne. Některé noci budete mít pocit, že spíte velmi mělce, že jste v podstatě ani neusnuli.
Fyzická dezorientace. Občas nebudete vědět, kde jste. Budete také vychýleni ze své osy, tudíž se například mlátit o futra dveří.
Různě se zvětšující a pak zase zmenšující uzliny.
Problémy s polykáním. Občas se stane, že se zakuckáte při pití, nebo jen polykání sliny.
Návaly obrovského pocení, často i v noci.
Pálení očí.
Citlivost na nízko vibrující energie. Je vám špatně v blízkosti některých lidí, nebo na některých místech, kde jste dříve neměli žádný problém.
Problémy s dechem. Dechová cvičení budou v této době velmi důležitá. Občas budete doslova "lapat po kyslíku".
Problémy s různými částmi kosterního systému. Budou vás tlačit nově se vyvíjející žlázy, např. v oblasti kostrče na zadku lze pociťovat velké bolesti při sezení. Muži budou pociťovat bolest varlat s měnícím se žlázním systémem.
Ztráta šťávy. Můžete se cítit úplně vyždímaní, bez jakékoliv chuti dělat cokoliv. Je to v pořádku. Prostě vysaďte a dovolte si "nedělat nic". Je to podobné jako restart počítače.
Výpadky paměti. Nemůžete si vzpomenout na věci či jména, na která byste si dříve vzpomněli i pokud by vás probudili v noci.
Bolesti zubů a pod zubami (zejména šestka vpravo nahoře... 🙂) - zuby bolí zdánlivě bez příčiny a tvoří se pod nimi "váček-neváček"
Klesá tělesná teplota, často až k 35°C

Psychické příznaky

Intenzivní, živé sny, často nebývale hrůzostrašné. Může se jednat o válku nebo nejrůznější příšery. Uvolňujete staré vzpomínky.
Pocity obrovského vnitřního smutku bez zřejmého důvodu. Uvolňujete svou minulost (jak z tohoto, tak minulých životů) a to způsobuje smutek. Je to podobné, jako při stěhování do nového domu. Je zde smutek kvůli vzpomínkám, energii a zkušenostem starého domu.
Pláč bez zřejmé příčiny. Podobně jako v bodě o jednu výše. Je dobré a zdravé nechat stékat slzy. Pomůže to odplavit staré energie. Pomine to.
Zvětšující se "rozmluvy a mluvení sám se sebou." Zjistíte, že k sobě mluvíte stále častěji. Najednou zjistíte, že už 30 minut chatujete sám se sebou. Zažíváte novou úroveň komunikace, která se stane plynnější, soustředěnější a hlubší. Nezbláznili jste se. Pouze vámi plyne nová energie.
Výpadky vědomí. Pocit, že brzy omdlíte, že nejste ve svém těle. Vaše vědomí se zrovna toulá v jiné dimenzi.
Záchvaty hladu, kdy sníte celou ledničku, či naopak několikadenní nechuť k jídlu.
Obrovské pocity samoty, i ve společnosti ostatních lidí či svých blízkých. Nepříjemné pocity ve společnosti skupin lidí. Jdete posvátnou duchovní cestou, po které musí kráčet sám. Navíc tak, jak je vám špatně, nejraději byste si někam zalezli...

Další příznaky
Náhlé změny v práci či kariéře. Velmi obvyklý symptom. Tak jak se měníte, mění se i věci kolem vás. Nebuďte znepokojeni, že jste stále nenašli vhodnou práci. Jste v proměně a možná uděláte několik pracovních změn, než se usídlíte v pozici, která vám bude zcela vyhovovat.
Uvolňování z rodinných vztahů. Se svou rodinou jste spojeni prostřednictvím karmy. Zpracováním karmy se pouta postupně uvolňují a jste volní. Budet to vypadat, že se kamarádům a rodinným příslušníkům vzdalujete, ale pomine to a budete mít šanci navázat vztahy nové úrovně.
U některých činností už prostě nemůžete vydržet. Nemůžete se již v klidu dívat na televizi, či dělat jiné činnosti, se kterými jste dříve neměli problém.
Obrovská touha odejít Domů. Říkáte si co na této šílené planetě pohledávám? Kde je láska? Kde jsou mí blízcí? Proč nejsem s nimi? Není to sebevražedná nálada. Nejde o prožívání pocitů frustrace, ale hlubokého stýskání po něčem, co tak důvěrně znáte.
Energie chodí doslova ve vlnách. Někdy celý den něco pociťujete, s výjimkou například dvou hodin, kdy se vám zcela uleví a pak to začne nanovo. Dříve to bývalo obráceně, ale s blížícím se vstupem Země do fotonového pásu Světla 21. prosince 2012 se poměr obrací...

Nic takového se vám zatím neděje? Ještě nepřišel váš čas. Transformace vás v každém případě v nejbližších letech dříve či později zasáhne. Až do této chvíli se týkala zejména duchovně pracujících či citlivých lidí, zásah bude větší a větší každým dnem.... Záleží také na tom, v blízkosti koho zrovna žijete, s kým si povídáte, s kým pracujete, s kým se milujete... tyto vztahy mohou případné vaše změny buďto urychlit, nebo zabrzdit. V omezené míře (menší, než je nám předkládáno k víře) transformační proces ovlivňuje i strava. Věřte, že vaše tělo si přesně řekne, co potřebuje a co už nemůže, nevěřte knihám a duchovním guruům, že musíte být vegetariány, či cokoliv jiného. Věřte sami sobě a svému vnitřnímu Bohu!

No jan, to je jak na zavolanou. Převzali jsme náš nový minibyt... 😀 síla...pak písnu víc do IP

Nemohla jsem jinak, ale musim to tu dat...diky Jirko!

Ekologické chování, hlíva ústřičná a Kristus (Jiřího pelmel k 30.8. 2009)

Tak jsem se minule pustil do našich "duchovních" (Zasvětím kdykoliv, kdekoliv ...) . Řekl jsem A.. podrobil ostré kritice všechny ty zasvěcovače a mistry, ale neřekl už B. Totiž co s tím, nebo jak to mám já. Je lehké bořit a kritizovat, v tom jsou Češi mistři, těžší stavět či udávat své vlastní konstruktivní příklady. No, jak jsem již psal, mám trošku po krk hry na duchovno a tak se poslední dobou vyžívám, řekněme, v ekologickém chování. V ohleduplnosti. V lidskosti. Ono to pro "běžný provoz" docela stačí.

Začíná to už na silnicích a ulicích.. asi jste také zaregistrovali, že lidé jezdí stále šíleněji... za barákem máme frekventovanou silnici. Minule jsem čekal, když jsem z dálky přecházel k přechodu (přejít mimo přechod je sebevražda, ono i přechod je velký risk), jak dlouho bude tam čekající nesmělý mladík čekat, než ho nějaké auto pustí. Jak víte, řidič má povinnost ihned zastavit, pokud vidí chodce hodlajícího vstoupit na přechod. No, bylo jich přes 25, pak už jsem k přechodu přišel i já a nevydržel to s nervama, takže jsem tam vstoupil. Auta samozřejmě začnou prudce brzdit, případně do sebe narážet, ale ono tam jinak opravdu nepřejdete. Češi jsou naučení na pravidla kašlat, případně je obcházet. Jaký rozdíl proti například Německu. No, každý má svoje.

Lidi a auta samozřejmě pouštím už dlouho. Ale chci psát o něčem, co jsem objevil teprve teď. Piji teď každé ráno hlívu ústřičnou, je to imunitní nakopávák z nejsilnějších, ale je to teda docela grrr chuť. Zkuste si to. Čekám docela perný podzim, nejen kvůli prasečí chřipce. A také se připravuji na intenzivní MMS kůru, tak chci předtím ještě trošku víc přirozenou schopnost a imunitu těla posílit. Hlíva působí na vše od rakoviny (vyjma rakoviny mozku), po AIDS. Kdo chcete, pošlu recept. No a jak tak nakupujeme v sámošce hlívu, všiml jsem si, že balení mají různý datum konce spotřeby. Člověk je samozřejmě zvyklý vzít ten nejzazší, ale proč? Uvědomil jsem si, že si ji budu připravovat už zítra a tak jsme vzali to balení, které končilo již zítra a v obchodě by ho zřejmě museli vyhodit.

Stejné je to s košíkama. Každý veze na parkovišti košík samozřejmě k nejbližší ohrádce, kde se jich nakonec nahromadí 3x více, než se tam vejde. Nakonec tolik, že se už prakticky ani nedá projíždět kolem. Co nám brání v tom odvézt košík dál, kde je prázdno? Ty 2 minuty času? Co nám brání pustit auto z vedlejší silnice, nebo pustit chodce? 30 vteřin uspořeného času? Ach, ta západní uspěchaná společnost. Co to pořád honíme? Sami sebe?

Když nasadíte ekologické chování, Univerzum se vám automaticky přizpůsobí. Už jsme se museli s Maruškou smát, když mi mladík v KFC nabídl, že mi kousky kuřete na dvou táccích "sesype" na jeden tácek, zda mi to nebude vadit. 🙂 Ne, nebude, naopak!

Jsou to samozřejmě takové malé vnitřní radosti. Povšimnutí, že vás Systém pozoruje, že vás sleduje velmi bedlivě. A v tomhle fandí a v tomhle ne, což vám dává nepokrytě najevo. Jen jestli to chceme vidět? Tím, že jsem o tom napsal, mohu samozřejmě onu radost trošku rozředit, neboť někteří řeknete tss, to je toho. Ale i přesto mi to za to stálo.

Ad popírání, aneb extrémismus

Je zde nějaký pán, říká si v diskusi shan a je velmi skeptický, zejména proti chemtrailsům, ale nezávislý pozorovatel může nabýt spíše pocitu, že se dostal do fáze, kdy už je téměř proti všemu a proti všem, což si zkušený praktik samozřejmě přeloží tak, že vzdoruje zejména sám sobě a nechci si do života pustit svobodu. To je však čistě jeho věc a nám je to dotho prd. Víte ale, Shan a jemu podobní dělá ve skutečnosti velmi užitečnou práci. Neboť se snaží (neví o tom) harmonizovat systém. Ještě lépe: byl vybrán, aby harmonizoval systém. A v podstatě to šíleným způsobem (pardon) odsere, jako každý, kdo se ocitne v krajních (extrémních) pozicích výkyvu kyvadla.

Není až příliš velký rozdíl mezi tím, co dělám já (odsírám to fest) a co dělá on. Samozřejmě, shan se skrývá v teple svého nicku a anonymitě (když jsem ho před časem vyzval k podepsání svého názoru plným jménem, odmítl to.. to je nejlepší zkouška na internetu, když chcete zjistit, jak moc si lidé za svými názory stojí, můj patent.. zavedli to i na Novinkách a z těch tisíců názorů či keců je najednou pod každým článkem pár desítek, maximálně stovek, vida!), nicméně ony energie rovnováhy, které brání status quo, si ho určitě najdou a začnou mu tvrdě měnit život. Budu rád, když nám shan o tom za 3-5 let třeba sám napíše.

Je stejně naivní popichovat v hnízdě "esoteriků", tedy na OSUDU, jako se snažit změnit svět a probudit lidi (vydávání OSUD.cz), hecovat je ve světě mudlů. S tím rozdílem, že, aspoň se tak domnívám podle toho, co se děje mně a kolem mně, že Bůh, nebo spíš Vesmír, či Spravedlnost, přeci jenom víc podporuje (a to docela výrazně) jednu stranu. Jedněm prostě fandí. Hádejte kterou? Je to shan? Jsem to já? Je to vyčkávání a skepticismus, skrývání, případně ničení, nebo tvoření s odhalenou tváří? Ale, proč vlastně nikdo nemůže popichovat (slušnou formou!) zde na OSUDu? Naše reakce často potvrzují, že jsme stejní, ne-li horší, než běžní mudlové. Takže na co si to hrajeme, dámy a pánové?

Proto je vlastně všechno správně, jak moudře napsal tuším Viny, že na mne někteří tvrdě útočí, spílají mi a okopávají mi kotníky. Zasloužím si to. Snažím se pomáhat příliš a to je hřích. Aspoň zde na Zemi. Bez nadsázky. Nenechávám věci dozrát, co na tom, že to může trvat dalších 300 let a mezitím proběhnout dalších šest světových válek, které anihilují 90% obyvatelstva ... Ono.. Země je velmi nízká vibrace a dimenze, ať chceme nebo ne. Hledáte-li někde peklo, právě v něm žijete. A tam, pokud chcete opravdu pomoci, MUSÍTE zaplatit. To také známe z pohádek, ne? Musíme dobro vykoupit. Nejde to jinak. Říká se tomu oběť a je to jedna z už poměrně vysokých duchovních zkoušek. Je to prostor, kdy můžete mnohé ztratit a téměř nic získat. A přesto se rozhodnete jít. Nikoliv kvůli sobě, ale kvůli ostatním, kteří samozřejmě často otočí svůj vnitřní nevědomý hněv vůči vám. Vzpomeňme na Husa, vzpomeňme na Palacha. Proto ty věty o Kristově vykoupení, většinou dezinterpretované a nepochopené. Ano, skutečně za nás všechny MUSEL ZAPLATIT a udělal to rád, byť v obrovských bolestech a utrpeních. Zejména psychickém. Jinak by nikdy nemohl přijít. Věděl, do čeho jde. Přesto přišel. Tak, jako chodí i jiní Kristové. Všichni zaplatí. Do posledního halíře. Zaplatí za to, že hodlají pomoci bytostem z příliš nízké úrovně příliš nahoru. Jako kdybyste se jako ředitel školy postavili za druháka, kterého vytahnete rovnou do osmičky. Samozřejmě, tam bude propadat a nakonec se na vás naštve jak on sám, tak třídní učitel, tak přiletí rodiče, tak všichni ostatní.

Jaký to tedy má smysl, můžete se zeptat, někoho někam "tahat"? Má to smysl v momentě, kdy se něco zasekne. Kdy je bráněno přirozenému vývoji, přirozenému stavu. Prostě škola má blbého matikáře a ten nechává žáky propadat, pořád dokola. A tak přijde ředitel a nemůže-li vyhodit matikáře (neboť blbí jsou zároveň i fyzikářka, chemik a dějepisářka a školní sbor by se mu rozpadl), tak provede to s tím žákem. "Vyzvedne ho".

No... Někteří to teď pochopí tak, že ze sebe dělám Krista. K těm nemluvím, neboť ti nikdy neporozumí. Mluvím k těm, kteří chtějí poznat princip, jak to tady funguje a co se vlastně v takovém případě děje s energiemi. Co kdo vsází do Hry a co kdo vyhrává / prohrává.

Ježíš řekl: Nebojte se těch, kteří vám chtějí zabít tělo, ale bojte se těch, kteří vám chtějí zabít tělo i duši .

Ano, kteří vám chtějí zarazit "postup". Vývoj. Jo, v takové rovině se dnes, respektive již tisíce let zde na Zemi hraje. Ale vyprávějte někomu, že mu chce někdo ukrást duši. Nebo že mnoho lidí, které na ulici potkává, žádnou duši ani nemá. Vždyť oni to říkají: Nic takového neexistuje. Ano, pro ně ne! Oni skutečně říkají pravdu. Pro ně po smrti všechno končí. Kdo a proč je tedy vyrobil? To už je na jné povídání ...

No, a jinak, buďte na mne hodní. Tak to vystihl jakýsi kája (jinak se zaslechl jsem množí případy, že na KPUFO a jinde někdo píše nicky lidí, kteří byli vyloučeni z OSUDu Vasek8806, janko.. ale i někteří další, altonbella a jiní, nejsou to oni, oni to nepíší.. třeba je to tedy stále a jeden ten samý nějaký pikatchu) na stránkách KPUFO, kde mne pan Šafařík, šéf Klubu, miluje tolik, že o mne každý snad pátý 🙂 článek velmi lichotivě píše:

nechte Maška být, má nervy v kýblu, zkrachoval mu ANOSS, zkrachoval mu Pojďte s námi a krachuje mu i Hvězdné centrum. Před tím to byl Sluneční krystal, bordely na Ústecku, píše, že propouští lidi. Snažte se pochopit člověka, který na co sáhne, to se pokazí. On je ambiciozní a přitom nešikovný. Takový kutil TIM. Na druhou stranu - pistole do ruky psychopata nepatří.

Ano, pokud jsem rozjel ve svém životě 10 aktivit, 2-3 se nepodařily. Ostatních 6-7 ano. Je to myslím vysoce nad průměrem zakládaných nových firem ve Spojených státech (do 3 let zkrachuje tuším přes 60% nově založených firem). Nepřipadám si jako looser, právě naopak, ty velké chvíle teprve přijdou. 🙂 To se z toho asi pikatchu, šafaříkové a kájové úplně zvencnou.

Pokud vím, bordel stále pod vedením mého ex-společníka jede. 🙂 A krach je něco, co se díky vlastním chybám i vnějším okolnostem vyvine směrem, kdy už to nejste schopni ovlivňovat a kdy poškodíte nebo podvedete další osoby. Nic takového jsem nikdy za 20 letou praxi v podnikání neudělal, nic takového se mi nestalo. Pár oborů činnosti jsem ukončil, ano jistě, a většinou v plusu. Jediný obor, který se nepovedl, byla restaurace v Teplicích. Poté, co se nám pohádali na život a na smrt dva třetinoví společníci, odkoupil jsem jejich podíl, převzal společnost a zaplatil dluhy za dph a sociální zabezpečení. Se splátkami jsem skončil teprve nedávno. Nikdy jsem neměl ani korunu bankovních úvěrů. Opravdu volím raději čistý stůl, než dluhy do budoucnosti, nebo dokonce dalších životů. Jak říká má ctěná kolegyně astroložka Alita: Je vždy lepší dluhy splácet, než je dělat.

A že jsem, když jsem začal dělat OSUD, nevěnoval energii svým firmám a ony "umřely"? Ano, nemohlo to jinak dopadnout. Já si tenkrát vybral. Jen jsem nevěděl, že vzduchu se nenasytím a dělal dlouho OSUD (4 roky) zdarma, z úspor.

Takže, nejsem to já, kdo dělá dluhy. Možná tedy skutečnými loosery jsou úplně jiné osoby. Ale to už si každý musí promyslet sám.

Ono, kdo seje vítr, sklízí někdy fakt divokou bouři. Můžeme to vidět nyní na případě Slovenska. Před časem jsem varoval, že si Slovensko karmicky zdaleka nestojí tak dobře, jako Česko. Bohužel, je šokující, že nyní začínají pomalu ve sporu s Maďarskem harašit zbraně (viz zápalné láhve na slovenskou ambasádu). Nemyslím, že by slovenská vláda byla nějaká zlá, je paradoxně mnohem lepší, než ta česká. Slováci pouze nyní sklidí své historické pozadí, zejména své neprojevené a nevyčištěné emoce. Tak, jako samozřejmě i další státy. Psal jsem o tom již několikrát, emoce se stávají zbraní. Kdo chce zaujmout, kdo chce něčeho dosahnout, musí jít přes emoce.

Proč je vlastně tak důležité emoce čistit (a nepraktikovat třeba budhismus, který je programově potlačuje), ukazuje příklad známého sportovního komentátora Štěpána Škorpila. Přes 60 let v něm je bolest a zlost ze smrti otce, kterého zabili Němci. A vyteklo to z něj při televizním přenosu z mistrovství světa v atletice v Berlíně (Komentátor Škorpil nařkl v televizi Němce, že vraždí). Nyní mu samozřejmě hrozí postih.

V páté dimenzi to bude tak, že se nám neobvykle rychle budou demonstrovat naše přání, ale i naše obavy a naše utajené emoce. Třeba tak,že se vám před vámi objeví váš úhlavní nepřítel a na stole bude ležet pistole. Proto, milujte své (ne)přátele. Dřív, než způsobíte malér.

Ano, ten kája měl pravdu. Jem psychopat. Neboť to, co se snažím dělat, je samo o sobě šílené. Ale: jsi-li třeba jediný, který může udělat, co je potřeba, musíš to udělat.

Tak to cítím, tak to konám. Díky za čest, že mohu dělat to, co činím. Nedělám to pro peníze, jak mi někteří podsouvají, ono by to ani nešlo vydržet být v práci denně 12-16 hodin kvůli penězům, zeptejte se podnikatelů. Po 5-6 letech odpadávají s infarktem, autonehodou, nebo totálním vyhořením. Ano, uživím se docela slušně, byť na další rozvoj a hlavně zaplacení práce případných dalších potřebných kolegů už nemám. Ale hlavně dělám, co mne baví a co je, z pohledu těch úžasných cca 1200-1300 vás, lidí, potřeba. A odpusťte mi prosím, že když se toho seběhne více najednou a začnu "plivat krev", trošku si vám občas postěžuji. Nevím, komu jinému. A v poslední době se toho seběhlo opravdu dost. Mám však důvěru v moudrý Vesmír, že vše proběhlo naprosto KU prospěchu.

Takže, jedeme dál!

Jsi zde na zemi spirituální bytostí

která prožívá lidskou zkušenost. Sám sis zvolil sem přijít. Nebyla to žádná náhoda, že ses narodil ze dvou lidí, kteří jsou tvými biologickými rodiči. Byl sis vědom, kdo jsou, byl sis vědom okolností, za nichž jsi byl počat a jejich genetického modelu. Řekl jsi: „ANO!“ Jsi spirituální bytostí, která se vyvíjí k osvícení. Země je školou, která ti poskytuje vědomosti a poučení. Je to jedinečná planeta s jedinečnými životními formami. Jediné místo ve vesmíru, kde se užívá šesti smyslů – zraku, sluchu, chuti, hmatu, čichu a intuice – spolu s energií, kterou nazýváme emoce, ke spojení viditelného těla s neviditelným duchem. Každá hmatatelná věc na planetě Zemi pochází z Jednoho Božského zdroje a všechno je stvořeno z jednotlivých částí energie. My lidé jsme stejní jako vše, co bylo stvořeno. Určitě znáš dobře Desatero přikázání, což jsou zákony, jež Ti přikazují „co nesmíš dělat“. Lidstvo je už vlastní tisíce let. Existovaly však také zákony, které tu byly mnohem déle a které určovaly, „co bys měl dělat“. Kdyby bývala tato pravidla dodržována, nebylo by Desatera třeba. Tvoje bytí na Zemi je dobrovolné, přišel jsi sem z vlastní vůle a byl jsi dlouho očekáván. Tato tvoje lidská cesta se odrazí ve tvém postupu Věčností. Sepsala jsem pravidla toho, jak by ses měl chovat, jsou nejen pro tebe, ale pro všechny lidi.

Ahooj,

tak mě tak napadlo zadat do vyhledávače "transformace"zda tu náhodou není nějaké téma, po pravdě jsem ani nečekala, že jo 😔 a ono hle, je a ještě Januška a Tann 😉
Koukám, že sem ale nechodíte ☹
Janušce moc gratuluju k těhulkování 😵 ať je všechno v pořádku 😉
Pročetla jsem pár stránek a shrnu to tak, že to, co jste tu řešily před rokem a půl, tak teď aktuálně řeším já 😅 reiky, transformace, meditace..a je to úžasný 😵 teď vím, že je to Daníkova zásluha, díky němu jsem přšla na trochu jinou cestu...
Jinak Tetu Kateřinu znám po min.víkendu osobně, je úžasná 😵 a jestli se pro reiky rozhodnu - mám to podobně jako Janus 😀 tak ona je ten správný mistr pro mě, mám to trochu obráceně, nejdřív mám mistra a pak teprve někdy moožná se nechám zasvětit 🙂 😀
Tak hezké Vánoce všem a snad sem nakouknete 🙂

Tady nikdo nikde? 😉
Někoho by mohla zajímat: http://www.rodicem-prirozene.eu/attachment-pare...

😵 🙂 😉