Mít miminko teď nebo počkat a zajistit se finančně?

fangi
21. únor 2012

Ahojky,
poprosím o názor 🙂 Vážně přemýšlíme o miminku, tak za ten rok by to pocitově bylo fajn, tedy nejlépe se začít teď snažit 🙂 Je mi 27, oba máme dostudovanou VŠ, oba pracujeme, přítel má velmi dobrou práci - i finančně (ale máme velkou hypotéku), já mám potřebnou praxi, kterou jsem chtěla, tedy bych klidně už na rodičovskou šla. Bydlení máme vlastní, ale platíme tu velkou hypotéku. A teď kde je ten problém? 😕 Řešíme finance a s tím související. Máme velký byt, ve kterém bychom už rádi zůstali, ale potřebuje rekonstrukci, na kterou nám už při koupi nezbyly peníze. V bytě bydlíme, bydlet se dá, ale koupelna, kuchyně vše je staré třeba 20 let, funkční, ale obávám se, že třeba rozvody by tu rekonstrukci potřebovaly raději i z bezpečnostního hlediska. Další věc - platíme velkou hypotéku a nemáme žádné finanční rezervy (vše padlo na byt), to je taky riskantní. Auto naštěstí už máme. Nějaké peníze by připadly i na případnou svatbu, ještě nejsme manželé, plus peníze na výbavičku pro miminko. Kolem a kolem potřebujeme našetřit celkem dost peněz (rekonstrukce bude nákladná), které jsme schopni našetřit řekněme třeba do 2,5-3 let. Na rodičovskou bych musela vzhledem k vysoké hypotéce jít na 2 roky, ale to problém není, mám možnost školky od 2 let i možnost pracovat za ty 2 roky částečně z domova.
A otázka tedy je - mít miminko hned s tím, že bych měla teda RD na 2 roky, měsíčně bychom vyšli akorát, ale nenašetřili bychom už nic tzn. žádná rezerva (nebo jen malá), žádná rekonstrukce (nejdříve až bych šla do práce)... A nebo počkat do mých cca 30ti s tím, že budeme více zajištěni, ale s tím, že po miminku budeme toužit dříve a s rizikem, že ve 30ti to miminko nemusí zrovna přijít hned... Jak byste se rozhodli vy, případně jak jste se rozhodli - litovali jste potom nebo ne?
Děkuju za názory 🙂

irinka
22. únor 2012

Já osobně bych šla do miminka, vysadila jsem prášky ještě na škole (VOŠ), ale nasatly problémy a teď je mi 30 a mimi se nevede, máme za sebou tři pokusy umělého oplodnění a máme zažádáno o adopci. Nečekala bych na nic. My jsme bydleli u našich, měli jsme koupenej byt, ale nebyl zrekonstruovanej, ale zmákli jsme to postupně...

fangi
autor
22. únor 2012

@irinka To je mi líto, že se miminko nedaří. Nikdo nikdy neví, jestli to půjde nebo ne, nechávat to na později je asi docela risk.

jenny.kay
22. únor 2012

@genevieve Ono si ti nějak sedne, neboj. Taky z toho máme strach, až mi skončí mateřská a půjdu na rodičovskou. Ale zase to bereme tak, že z podnájmu se případně odstěhujeme snáz do menšího, když by nestačily finance, než kdyby nezbylo na hypotéku. Do té asi půjdeme, až budu zpět v práci. Držím moc palce, ať vám to všechno klapne, svatba i mimi 🙂

fangi
autor
22. únor 2012

Holky, díky, všechno čtu a všem držím palce, at vše vychází, jak byste si přáli ! Je to někdy těžké rozhodování !

genevieve
22. únor 2012

@jenny.kay Taky si myslím, že se to prostě nějak zvládne. Na svatbu se moc těšim, jsme spolu už skoro 10 let a už jsem se přistihla, že se začínám těšit i na to miminko 🙂 Navíc muj přítel mi sám řekl, že by šel třeba na rok na rodičák on, tak uvidíme...

frami
22. únor 2012

@fangi já Ti taky nedám žádné rozhřešení, ale řešila jsem něco podobného. Finančně jsme na to sice byli vždycky dobře, ale přemýšlela jsem jestli nejdřív rekonstrukce, a pak dítě nebo to pytlíkovat v těhotenství a s dítětem. To mi bylo 27. Rozhodla jsem se pro dítě a jsem ráda, protože než přišlo, tak jsme v pohodě stihli zrekonstruovat a udělat další věci kolem. Na mimčo jsem si počkala 3 roky, a to jsem ještě měla štěstí, že nám vyšlo hned 1. IVF. Teď už čekáme druhé, které bylo v podstatě hned. Na druhou stranu žít od výplaty k výplatě je těžké a čím dýl to trvá, tím je to těžší. Ale ty nervy, když to mimčo nejde, jsou taky naprd, to si pak člověk vyčítá úplně všechno. A nejhorší je, když máš všechno připravené, jsi finančně zajištěná a teď si pořád říkáš, proč zrovna já. No nemáš to lehké, přeji Ti ať už se rozhodneš jakkoli, ať je to to správné rozhodnutí.

jop
22. únor 2012

@genevieve ahoj, jako bych ten příspěvek psala já před 3 lety s tím rozdílem, že my se brali v červnu, otěhotněla jsem už (plánovaně) v březnu (na první pokus), nikdy jsem z miminek nadšená nebyla, ale teď už mám dvouletého rošťáka a jsem šťastná, že ho mám a že je zdravý 🙂 Tak ať se takhle daří i tobě 🙂

genevieve
22. únor 2012

@jop Díky za podporu 😉 No, ale přiznávám, že pokud by to i nám vyšlo na první pokus, budu docela jistě v šoku (a šéf taky 😀 )

zezizu
22. únor 2012

@fangi ono, když se to nevede, tak stejny nějaký cas to musis zkoušet a pak jdeš do CAR. A tam to taky chvíli trvá, než Te objednaji, nez ti udělají potreebne vysetreni a než se dostaneš k nějakému zákroku. Já vím, co to je snažení a zatím Teda po 3 letech Marne snazeni, je to hrozne, jak napsychiku, tak i na kvalitu vztahu. Je to zkouska. Fakt já bych to neodkladala a šla do toho. Nějaký korunky nasetrite a rekonstrukce taky za CAS proběhne 🙂 jinak můj manzel dela elektriku, zabezpecovacku, kamerový system a je i revizní technik, tak by třeba byla dohoda možná 🙂

zezizu
22. únor 2012

@irinka MOC ti nebo spis Vam držím pesticky...... když ses zmínila o adopci, jak moc je náročné veškeré to prověřování a zarizovani kolem toho? Děkuji za info.

weri1
22. únor 2012

@fangi my nemáme sice hypoteku, jsme v nájmu, ale taky neplatíme málo...máme dost placení měsíčně a bez rezervy bych si to neuměla představit...já zůstala na rizikovým, takže jsem šla o dost peněz dolů, manžela propustili z práce, když jsem byla ve čtvrtým měsíci a rozjížděl svoji práci a nemít rezervy tak prostě nevím....malýho jsem měla ve 30 letech a nikdy jsem ani na chvilku neuvažovala o tom, že by to nešlo hned.

jop
22. únor 2012

@genevieve ano, já byla taktéž v šoku, šéf taky a manžel taky, ačkoli se to snažil zamaskovat 😀

irinka
22. únor 2012

@fangi Přesně tak, já jsem ráda za to, že jsme se rozhodli vysadit prášky poměrně brzo, takže se to ještě dá, ale asi bych neotálela, člověk nikdy neví co bude.. 🙂
@zezizu Děkuji, a klidně mi tykej 🙂 no neni to zas tak strašný jak někdo píše, máme žádost danou rok, byla tady ze sociálky pani, úplně v pohodě, jen chce vědět, kde bude postýlka a tak, no a pak jsme čekali rok napřípravku, ještě před přípravkou jsme měli pohovor u psycholožky, pak ta přípravka, to jsme měli jeden den a pak dvakrát po třech dnech, ale je to zajímavé a člověk se doví užitečné info. A teď budeme čekat, až si nás pozvou na psychotesty a pak bychom měli být zařazeni na listinu čekatelů 🙂 pokud by Tě něco zajímalo, klidně se ptej 🙂

maudn
22. únor 2012

ahoj, mě přijde, že si na tom o něco lépe než my. Mě chybí ještě rok a půl studia, dům máme starší, může se každou chvíli něco po..., praxi nemám, manžel pracuje. žijeme spokojený život, na úspory nám nezbývá, ale hypotéku nemáme. Dlouho (3roky) jsem řešila, kdy se začneme snažít- po škole,praxi, práci, pak jsem se rozhodla, že do toho jdu, i když situace není tak dokonalá,jak bych si v ideálním světě přála a o tom to je.... nikdy to nebude takové, jak by sis přála a nikdy nebude tolik peněz kolik by sis představovala navíc.

amallie
22. únor 2012

@fangi my jsme cekali, prvni dite ve 29 a dalsi v 31, diky cekani ted nemusim do prace, pokud nebudu chtit, mame se dobre a mame i nasetreno
Ale u nas je rozdil v tom, ze se nam prvni dite narodilo 2 roky po svatbe a nez jsme se pro nej rozhodli, tak jsme po nem nijak netouzili, tudiz jsme cekali ne kvuli setreni, ale protoze jsme to tak citili
Ja bych se ridila srdcem, kdyz mate kde bydlet, tak stara kuchyn nevadi

zezizu
22. únor 2012

@irinka ty jo, takže je to docela běh na dlouhou trat vid? A u Vas není nějaká šance na mimi? Třeba než Vám nějakého prcka přidělí, tak budeš tehulka 🙂 v mem okolí je jedna paní, nemohli Mit děťátko, zkoušeli vše Možné i nemožné a když si měli jít pro prcka, tak zjistila, ze je Te Hu. A tak si toho prcka vzali a měli i svoje. Nedělají rozdíly mezi nima. Pěkně se jim to povedlo. My jsme se s manželem o adopci taky bavili, kdyby nám nevysly ještě ty 2 IVF, ale já se toho nějak bojím ☹ Nevím proc, ale mam z toho takový divný pocit ☹